REVUE 8 3/97

Farnost

Mgr. Miloslav Preininger

Farnost je podle c. 115 § 1 CIC/1983 typickou představitelkou universitatis personarum non collegialis (nekolegiátních právnických osob) korporativního charakteru.

Farnosti jsou vymezeny zpravidla teritoriálně. Osobní farnosti mohou být určeny podle ritu, jazyka i národnosti nebo jiného hlediska (c. 518). V případě vojenských farností mohou být statutem určeni vojenští kaplani jako jejich duchovní správci.

Kvazifarnosti lze podle c. 516 § 1 považovat za náhradní formy či předstupně, které mohou mít v různých partikulárních právech i jiné, odlišné názvy jako např. kuratela, vikariát, lokálie, expozitura, apod. Jsou postaveny naroveň farnosti, pokud právo nepředvídá něco jiného. V německy mluvících zemích se rozumí pod těmito výše uvedenými či podobnými názvy také obce, které požívají určité praktické duchovní a také majetkoprávní samostatnosti, ale současně tvoří část "mateřské farnosti" (c. 547 § 2). Předem však musí být určen jejich statut( hlavně jejich právní subjektivita, správa majetku a okruh osob, které jsou oprávněné za ně jednat navenek.

Určitá společenství, která nejsou farnostmi ani kvazifarnostmi, a byla vytvořena diecézním biskupem, aby konala duchovní pastýřskou činnost, nemusí být právnickými osobami. Jestliže v těchto případech neexistuje osobní farnost, jedná se missiones cum cura animarum pro cizince, nemocnice a jiná ústavní zdravotnická zařízení, vysoké školy, apod.

CIC/1983 definuje farnost v c. 515 § 1 takto: "Farnost je určité, natrvalo zřízené společenství křesťanů v místní církvi, svěřené pod vedením diecézního biskupa do pastoračné péče faráři, jako jejímu vlastnímu pastýři". § 3 tohoto kánonu přiznává právní subjektivitu i těm farnostem, které vznikly ještě před účinností nového CIC 1983.

Současná definice farnosti je určitou změnou, vidí totiž farnost především jako společenství věřících - communitas christifidelium. Nové je též to, že pokud farnost dosud nebyla právnickou osobou, stává se osobou práva, která je nositelkou majetkových práv. Základní význam farnosti zůstává v podstatě stejný, farnost tvoří část diecéze (c. 216 § 1 CIC/1917, c. 374 § 1 CIC/1983), farní obec tvoří farnost, farář je pastýř pod autoritou diecézního biskupa (c. 216 § 1, c. 451 CIC/1917).

Z kontinuity farnosti podle starého i nového CIC vyplývá řada důsledků: kde byly farnosti nebo jedna konkrétní farnost právnickou osobou, zůstávají jí i bez jakéhokoliv dalšího právního aktu i nadále. Toto má praktický význam hlavně tehdy, jestliže je farnost zapsána v pozemkové knize.

Jestliže byl majetek, dříve patřící farnímu kostelu nebo obročí, převeden na novou právnickou osobu - farnost, nejedná se v tomto případě o zcizení, nýbrž o sloučení církevních právnických osob (srov. c. 121).

Z hlediska církevního práva je pro formální převod z jedné církevní právnické osoby na jinou žádoucí, aby se podle civilního práva jednalo o různé právní subjekty.

"V c. 531 zmíněná massa paroecialis není odlišná od majetku farnosti. V některých případech však došlo k oddělení a následnému vytvoření zvláštní majetkové podstaty určené na úhradu výloh kleriků."

Orgány farnosti

Farář je především ve dvou bodech orgánem farnosti jako právnické osoby:

  1. Zastupuje farnost navenek ve všech právních jednáních
  2. Má povinnost starat se o to, aby byl farní majetek podle předpisů CIC (cc. 1281-1288) řádně[s1] spravován (c. 532).

Farář je orgánem správy majetku, ale ne vždy správcem a ne jediným orgánem projevu vůle. Jedině "samostatný farář" pro jednu nebo více farností je totiž nositelem všech práv spojených s jeho úřadem.

"Jestliže spravuje více kněží společně a nerozdílně (= in solidum), má pouze vedoucí (moderátor) právo zastupovat farnost v právních záležitostech. Ostatní členové "teamu" sice toto právo nemají, ale má se za to, že spoluúčastní solidárně na pomoci při správě majetku, tato povinnost není určena pouze moderátorovi.

V některých farnostech provádí řízení farnosti nekněz (tj. většinou jáhen, popř. jiná osoba určená diecézním biskupem; c. 517 § 2). V tomto případě vykonává kněz duchovní a pastorační činnost a l ze ho zároveň označovat za náhradního faráře. On sám však farářem není. Ani další osoby, jež nejsou kněží a pomáhají při duchovní a pastorační péči, nejsou faráři.

Je třeba uvést, že ve výše uvedené problematice existují dvě možnosti řešení, které vyplývají z nedokonalosti zákonné úpravy (v mezer v zákoně):

  1. Oprávnění moderátora (v solidárně spravovaných farnostech) - potestatibus et facultatibus parochi instructus - jsou vykládána úzce, tzn. že se vztahují pouze na provádění pastorační péče. Neexistuje proto žádný právem předvídaný správce majetku; ordinář má právo podle c. 1271 § 2 někoho jmenovat, popřípadě vyhlásit zvláštní statut takové farnosti. V tomto případě může být správcem farnosti i laik; laici mohou být v čele farní ekonomické rady, může jím být dokonce svěřeno i zastupování farnosti navenek (c. 532 s tu neuplatní, protože zde chybí předpoklad, že farář zastupuje farnost).
  2. Nebo je možné vykládat potestatibus et facultatibus parochi instructus moderátora široce; tím pak tento institut obsahuje zastoupení podle c. 532 a správu majetku jako u samostatného faráře; moderátor je zároveň správcem majetku.

Obě výše naznačené možnosti se zdají odůvodněné. Jde o dubem iuris (c. 14); záleží potom na diecézním biskupovi, aby uspořádal zastoupení a správu majetku ve smyslu jednoho shora navrhovaných řešení.

V případě vakance (uprázdnění) farnosti, či v případě nemožnosti faráře vykonávat úřad, ustanoví diecézní biskup administrátora farnosti (správce farnosti). Ten má pak zásadně ta samá práva jako farář, i co se týče správy majetku, nesmí však dělat nic, čím by poškodil práva faráře nebo majetek farnosti (c. 540). Tento zástupce faráře má až do ustanovení nového administrátora stejná práva i stejné povinnosti, jaké by měl farář (c. 541, srov. c. 549).

CIC/1917 předvídal, že v případě správy majetku, která vede k velké škodě na majetku kostela či obročí, je možné zbavit faráře práva vykonávat správu majetku (c. 2147 § 2 odst. 5 CIC/1917). Toto právo bylo pak přeneseno na dočasného správce, který zastupoval v tomto případě faráře jako vicarius adiutor (c. 475 § 2 CIC/1917).

Současné platné právo tento institut nepřevzalo, ale nevylučuje ho. Špatná správa majetku se závažnou škodou pro církev je jedním z důvodů, pro který může být farář zákonně zbaven úřadu ve své farnosti, pokud není možno tuto nepřístojnost napravit jinak (c. 1741 odst. 1).

C. 537 předepisuje, že v každé farnosti musí existovat farní ekonomická rada. Řídí se obecným právem a normami stanovenými diecézním biskupem. Členy jsou věřící, klerikové i laici, zvoleni farní obcí nebo jmenováni farářem či ordinářem. To vše je většinou určeno normami stanovenými diecézním biskupem. Ten zároveň stanoví, za jakých okolností mohou do ní být povoláni i katolíci, kteří mají domicil mimo obvod dané farnosti.

Pravomoc ekonomické rady je omezena již v c. 532. Zastupování farnosti navenek je zde vyhrazeno faráři, on také odpovídá zvláštním způsobem i za správu majetku. Ekonomické radě zůstává jistý vnitřní projev vůle, pokud tím nějakým způsoben není omezena pravomoc farářů. Ekonomická rada však není jen poradním orgánem při správě majetku, ale je sama i správcem majetku. Nutno podotknout, že ani farář, ani ekonomická rada nemají potestas executiva v majetkových záležitostech; jejich jednání je však možno označit výsostným.

Normy diecézního práva mohou ekonomické radě ve vztahu k faráři přiznat různá pomocná práva (např. vyslechnutí nebo souhlas). Farář je zpravidla v čele ekonomické rady; není to však nutné. Nicméně, v každém případě musí být zachovány jeho pravomoci. Tomuto ustanovení by odporovalo například samorozhodování ekonomickou radou nebo v partikulárním právu upravené rozsáhlé oprávnění jednoho z členů ekonomické rady k jednání jménem farnosti navenek.

Širší oprávnění ekonomické rady, či jednoho z jejích členů, mohou být upravena v partikulárním nebo v obyčejovém právu. V partikulárním právu je často obvyklé ustanovení zástupce faráře se spolupodpisovým právem. Tento institut neodporuje c. 532, jestliže je zachována výlučná pravomoc faráře v případech předvídaných v CIC.

Je to totiž farář, který rozhoduje, jestli určitý úkon bude proveden, nebo ne. Jde o analogický případ jako u pomocných práv ekonomické rady. V obou případech se však vůbec nejedná o sborový právní akt, rozhodovací pravomoc má totiž vždy farář.

V důsledku snah o sjednocení farního majetku do nové právnické osoby - farnosti - je žádoucí, aby byly správní orgány dosavadních právnických osob podle možnosti a při zachování všech místních zvláštností integrovány do ekonomické rady.

Ekonomická rada je odpovědna za majetek farnosti jako právnické osoby (c. 515 § 1), ne však za právnické osoby kostel a obročí.

V každém případě je nutno odlišovat ekonomickou radu od farní pastorační rady (c. 536). Pastorační rada však nepřekračuje svou pravomoc, jestliže jedná o majetkových otázkách, které se týkají pastoračních záležitostí. Žádoucí je koordinace s ekonomickou radou, což musí být upraveno diecézním právem. Správa majetku však pastorační radě v žádném případě nepřísluší.

Je též zároveň vyloučeno stavění ekonomické rady na roveň radě pastorační nebo úplná závislost ekonomické rady na radě pastorační. To by bylo nezákonné.

Farní kostel

Podle CIC/1917 i práva předcházejícího (Corpus Iuris Canonici) byl farní kostel právnickou osobou, jejíž majetek, určený na údržbu kostela a liturgické potřeby, byl někdy spojen s fabričním majetkem - záduším, tj. fundací, jejímž účelem je udržování kostela.

Kde existoval před účinností CIC/1917 farní kostel jako právnická osoba, zůstává jí i nadále (c. 4). CIC/1983 neobsahuje ustanovení o kostelu jako o právnické osobě. Z toho lze usuzovat, že se nepočítá v budoucnu s běžným zřizováním nových právnických osob s názvem kostel, jak tomu bylo až dosud. Není to však zakázáno.

Souhrn majetku farního kostela zahrnuje budovu kostela s vybavením, liturgickými potřebami s dalším příslušenstvím a hospodářský majetek, jehož výnosy slouží k případným liturgickým účelům. Tímto hospodářským majetkem se nerozumí jen výnosy z pozemků a nemovistostí, ale i sbírky. "Stává se ovšem, že do majetku farního kostela patří i nemovistosti, z nichž výnosy přísluší faráři in partem congruae jako obročí." Co se týče nabývání majetku, vyvstává v platném právu otázka, zda a v jakém rozsahu jej právnická osoba farnost nebo právnická osoba farní kostel nabývají.

U sbírky je nutno zkoumat nejdříve její účel (cc. 1267 § 2, 1300). Jestliže je sbírka určena na opravu kostela či pro liturgické potřeby, je destinatářem právnická osoba farní kostel.

Je-li však sbírka určena pro potřeby celé farnosti, na duchovní potřebu, na pastorační účel, měl by její výtěžek patřit právnické osobě farnosti. Také dávky, poskytované v souvislosti s výkonem funkce faráře (c. 530) by měly být odvedeny do farního majetku (c. 531). Jestliže farář obdrží výtěžek některé sbírky, u níž není uveden její účel, nepomůže zde výklad c. 1267 § 1, jelikož je farář představitelem jak farnosti, tak i farního kostela. Partikulární právo by v tomto případě mělo hrát významnou úlohu a mohlo by také určit, který subjekt takový majetek nabývá. Ve smyslu jednoty farního majetku, jak to předvídá platné právo, by měly všechny dávky patřit právnické osobě farnosti, i když by v určitých případech mohly spadat do majetku obročí.

Orgány

Jestliže byl farář podle c. 1182 § 2, 3 CIC/1917 správcem majetku farního kostela, zůstává jím i nadále v nezměněném rozsahu. Platný CIC/1983 se zasazuje o jednotu farního majetku (c. 4, 556). Jeho pravomoc vyplývá analogicky z c. 562 a jestliže je kostel právnickou osobou, z c. 1279 § 1. Ostatně, tato ustanovení nechávají volný prostor pro partikulární právo, takže dokonce existují faráře omezující podíly ostatních orgánů při správě majetku kostela, aniž by takový případ odporoval platnému obecnému právu.

Partikulární právo (často pod vlivem světského práva) zná mnohé formy sborových orgánů, které spravují většinou společně s farářem majetek farního kostela. "V Německu se např. jedná o tyto orgány: rada kostela, správní rada kostela, správa kostela, představenstvo kostela, aj."

Tato grémia mají svůj historický původ a kompetence odvozeny zejména od consilia fabricae ecclesiae podle cc. 1183 a násl. CIC/1917.

Resumé

Článek pojednává o právním postavení dvou církevních právnických osob, farnosti a kostela. Zaměřuje se především jejich majetková práva.

Abstract
Parish
The arcticle discusses church legal persons (parish and church) and characterises them especially at the point of view of the property.

Zusammenfassung
Die Pfarrei
Der Artikel befaßt sich mit den juristischen Personen - Pfarrei und Pfarrkirche und charakterisiert insbesondere aus der Vermögenssicht diese juristischen Personen.

Riassunto
La parrocchia
Il presente articolo si occupa delle persone giuridiche ecclesiastiche parrochia e chiesa caratterizzandole soprattutto dal punto di vista patrimoniale.
[s1](1) POZNÁMKY A DISKUSE farnost.doc 4