Předloženou publikací začíná redakce plnit svůj slib učiněný v předcházejícím čísle tohoto časopisu, že seznámí veřejnost s pronikavou novelizací církevního zřízení ČCE z 11. 11. 1994. Slíbili jsme také, že budeme podávat zprávy o diplomových pracech v oboru církevní právo zpracovaných na našich univerzitách. Následující řádky jsou výňatkem ze šířeji koncipované práce "Obsazování církevních úřadů v minulosti a dnes", kterou autorka úspěšně obhájila v červnu 1995 na právnické fakultě Univerzity Karlovy.
TYPOLOGIE ČESKOBRATRSKÉ CÍRVE EVANGELICKÉ
Českobratrská církev evangelická se řadí ke společenství reformačních církví a navazuje na tradice české reformace a na evangelické církve augsburského a helvetského vyznání. Byly to právě tyto dvě protestantské církve, konstituované u nás po vydání Tolerančního patentu v roce 1781, které se v českých zemích svobodně sloučily v prosinci roku 1918 v církev jedinou, která přijala název Českobratrská církev evangelická, krátce zvaná Evangelická církev.
Evangelická církev je církví presbyterně synodní, nikoli kněžskou, která by počítala jen se službou kazatelů a vše na ní stavěla.
Výraz presbyterní je odvozen od slova presbyter - tedy starší, neboť vedení příslušného sboru vykonávají zvolení starší; výraz synodní vystihuje skutečnost, že církevní moc je rozdělena mezi farní sbory a nejvyšší instituce.
Církev je založena na zásadě všeobecného kněžství všech věřících, která je nejen uznávána, ale i praktikována. Ovšem k udržování řádu je nutné, aby církev pověřovala a ordinovala určité pracovníky (ženy i muže) ke službě slova a svátosti. Nicméně i všichni ostatní věřící mají možnost v církvi pracovat a jsou o to také žádáni, neboť si církev rozhodně uvědomuje, že nestojí na kazatelích, ale především na laicích.
CÍRKEVNÍ SBORY
(§ 3 odst. 1 CZ)
Evangelická církev je zřízena a spravuje se podle presbyterně - synodních zásad ve třech stupních:
I. základní jednotkou církve je farní sbor,
II. širší jednotkou je seniorátní sbor, krátce zvaný
seniorát (seniorátů je na území České republiky celkem
třináct),
III. nejširší jednotkou je povšechný sbor, tedy celá církev
VEDENÍ A SPRÁVA CÍRKVE
(§ 5 odst. 1 CZ)
Vedení a správa každého sboru přísluší jeho církevním orgánům, kterými jsou:
A/ shromáždění,
B/ správní orgán,
C/ představitelé sboru.
A/ SHROMÁŽDĚNÍ
Shromáždění je základním a řídícím orgánem každého příslušného sboru. Obecně vzato patří do jejich kompetence péče o církevní a nábožensky život a především volí členy správních orgánů a také se usnáší na základních pravidlech pro jejich práci a zároveň i jejich činnost kontroluje (§ 5 odst. 3 CZ).
Každé shromáždění musí být svým členům včas oznámeno, nebo členové písemně pozváni k řádnému (event. mimořádnému) zasedání, které bývá zpravidla veřejné a svolává jej vždy příslušný správní orgán (§ 7 CZ).
a) Sborové shromáždění
Sborové shromáždění tvoří členové církve starší osmnácti let, plnící řádně své povinnosti; a nejméně jednou za rok je staršovstvem svoláváno k řádnému zasedání. Kdykoliv o to požádá alespoň třetina členů, koná se zasedání mimořádné.
Sborové shomáždění volí jednak kazatele sboru a jednak členy staršovstva i jejich náhradníky.
Shromáždění se usnáší na sborových záležitostech (§ 19 CZ, čl. 18 ŘS).
b) Seniorátní shromáždění (konvent)
Členy konventu jsou:
- poslanci volení staršovstvy sborů příslušného seniorátu
- kazatelé seniorátu - samostatně spravující sbory
- v činné službě, které konvent povolá
- členové dosavadního seniorátního výboru a nově zvolení členové seniorátního výboru, pokud již nejsou členy konventu, jakmile složí slib poslanců.
K bezpochyby nejvýznamnějším pravomocem konventu se řadí vytvoření seniorátního správního orgánu - seniorátního výboru -
a dále vysílání poslanců na synod.
Konvent volí čtyřčlenný nebo šestičlenný seniorátní výbor na šestileté období.
Z farářů v činné službě seniorátu volí konvent seniora a ze starších seniorátu volí seniorátního kurátora.
Dále konvent volí na čtyřleté období poslance na synod. Počet poslanců závisí na počtu členů církve a na počtu sborů v daném seniorátu, takže vysíláni mohou být minimálně dva maximálně osm, a to vždy tak, aby polovina z nich byli kazatelé a druhá polovina starší.
Do působnosti konventu také patří projednávání stížností, hospodářských záležitostí a vůbec stavu a potřeb jak seniorátu tak i jednotlivých sborů (22 CZ, čl. 28 ŘS).
c) Shromáždění povšechného sboru (synod)
Členy synodu jsou:
- poslanci zvolení jednotlivými konventy
- senioři a seniorátní kurátoři
- členové dosavadní synodní rady a nově zvolení členové
synodní rady, pokud již nejsou členy synodu, jakmile složí
slib synodu
- dva zástupci učitelů Evangelické teologické fakulty UK ze
členů církve
Synod volí členy synodního správního orgánu - šestičlenné synodní rady - a to na šestileté období. Také uvádí členy rady v úřad.
Dvoutřetinovou většinou všech svých členů se synod usnáší na zásadních otázkách církve, jako jsou učení církve, bohoslužebný řád a církevní zřízení. Platí ovšem, že se k návrhu o úpravě problémů takového zásadního významu musí předem vyjádřit staršovstva a konventy a nadpoloviční většina konventů musí s řešením vyslovit souhlas.
Prostou nadpoloviční většinou všech svých členů se synod usnáší na ostatním církevním zákonodárství. Jde především o řády provádějící církevní zřízení (např. řád členství v církvi, řád sborového života, řád o správě církve, řád o hospodaaření církevních sborů, jednací a volební řád).
Dále do působnosti synodu přísluší projednávání významných otázek církevního a náboženského života, rozhodování o stížnostech a o příspěvcích sborů na výdaje církevní správy (§ 25 CZ, čl. 35 ŘS).
B/ SPRÁVNÍ 0RGÁNY
Správní orgán vykonává správu příslušného sboru podle pravidel stanovených v církevním řízení a řádu o správě církve a taktéž podle směrnic, na kterých se usneslo shromáždění.
Do působnosti každého správního orgánu patří zejména dohled nad učením, kázní, zachováváním zřízení a řádů a plněním povinností sborů i členů (§ 5 odst. 4 CZ).
a) Staršovstvo
Členové staršovstva neboli presbyterstva jsou zvolení zástupci sborového shromáždění, starší 21 let, plnící řádně své povinnosti a mocí svého úřadu též ustanovení kazatelé.
Je možno konstatovat, že do staršovstva přicháhejí vesměs lidé vnitřních kvalit, kteří svou funkci berou vážně a nepokládají ji jen za čest (mimochodem úřad starších je vykonáván bezplatně), ale také za odpovědný úkol.
Počet členů staršovstva závisí na velikosti sboru. Podle předpisů se pohybuje v rozmezí od 6 do 24 starších. Jejich funkční období je šestileté. Staršovstva se scházejí zpravidla jednou za měsíc.
Staršovstvo volí ze svého středu kurátora sboru a rovněž vysílá zvolené poslance na konvent (jednoho až čtyři).
Dále staršovstvu přísluší péče o křesťanský život sboru, o bohoslužebná a katechetická shromáždění, o nemocné, osamělé či jinak potřebné, o sborový archív; přijímá nové členy do církve, vede seznam členů sboru, stará se o hospodářské záležitosti a předkládá seniorátnímu výboru návrhy týkající se církevního života, zřízení a řádů (§ 20 CZ; čl. 21 ŘS).
b) Seniorátní výbor
Za členy seniorátního výboru jsou na šestileté období konventem voleni kandidáti nepřevyšující 70 let věku.
Seniorátnímu výboru náleží dohled nad náboženským a církevním životem ve sborech, schválení některých usnesení sborových shromáždění (např. o počtu starších), jednat o hospodářských věcech, urovnávat rozepře mezi sbory, podávat zprávy synodní radě (§ 23 CZ; čl. 29 ŘS).
c) Synodní rada
Šestičlenná synodní rada je nejvyšším správním orgánem církve; skládá se ze synodem zvolených kandidátů ve věkovém rozpětí 35 - 70 let, působících jako faráři v činné službě nebo jako presbyteři.
Zasedání rady se konají zpravidla jednou týdně v jejím pražském sídle.
Synodní rada je především reprezentativní orgán, který zastupuje celou církev, hájí její zájmy a zprostředkovává kontakty se zahraničními církvemi. Dále také vyhlašuje církevní zřízení a řády.
Kromě zmíněného radě přísluší péče o křesťanskou výchovu, potvrzovat volbu kazatelů, seniorů i členů seniorátního výboru a též je podporovat v jejich činnosti, spravovat celocírkevní jmění, schvalovat seniorátní a sborové rozpočty a v neposlední řadě jí náleží i činnost ediční a dozor nad dodržováním zřízení a řádů.
Synodní rada též zřizuje své poradní komise a odbory, které se zabývají určitými úseky církevního života a předkládají synodní radě své návrhy. Pro příklad lze uvést odbor pro konfirmované, pro nekonfirmované, sociální odbor, odbor pro evangelizaci, pro vzdělávání církevních pracovníků. V odborech jsou zastoupeni kazatelé i laikové, kteří mají určité zkušenosti v příslušném oboru a dávají je ochotně k dispozici ku prospěchu celé církve (§ 27 CZ; čl.35 ŘS).
C/ PŘEDSTAVITELÉ SBORU
Představitelé sboru vykovávají zvláště zvěstovatelský a pastýřský úkol, zastupují sbor navenek, dozírají na to, aby jednání a usnášení církevních orgánů byla v souladu s církevním zřízením a příslušnými řády a odpovídají za činnost sborových orgánů (§ 5, odst. 5 CZ). Každý sbor má v čele dvojici představitelů: kazatele a kurátora.
Kazatelé
Kazatelé jsou muži a ženy, které církev pověřila kazatelskou službou, ke svému zodpovědnému úkolu se odborně připravili a přijali jej za své životní poslání.
Kazateli jsou:
1. zásadně faráři - členové církve odborně bohoslovecky vzdělaní, kteří prošli povinnou přípravou, získali dekret volitelnosti, byli řádně zvoleni v některém církevním sboru a byli ordinováni;
2. výjimečně jáhnové, pracující pod vedením administrátorů (event. pod vedením osob určených výborem či radou) a jsou povinni dbát jejich pokynů).
Kazatel farního sboru je volen sborovým shromážděním na návrh staršovstva a schválen synodní radou; kazatelé seniorátního sboru jsou voleni konventem na návrh seniorátního výboru a taktéž schváleni synodní radou; kazatele povšechného sboru volí synodní rada na místa zřízená synodem (§ 11 odst. 1, 2, 3 CZ).
1. Faráři
Jak již bylo uvedeno, farář je člen církve a jedním z předpokladů je i jeho bohoslovecké vzdělání. Za odbornou bohosloveckou přípravu faráře pokládá církev studium na Evangelické teologické fakultě University Karlovy ukončené dosažením hodnosti magistra teologie.
Absolventi této fakulty, kteří se chtějí stát faráři, jsou povinni absolvovat prakticko - teologický vikariát, který trvá jeden rok.
Místo konání vikariátu určuje synodní rada, která rovněž vydává úspěšným absolventům vikariátu dekret volitelnosti za faráře. Nezbytným předpokladem je, že absolvent podepíše reverz, jímž se zavazuje věrně konat kazatelskou službu.
Pokud by kandidát neuspěl po prvním roce, může mu rada dobu vikariátu prodloužit, nejdéle však o jeden rok.
Farář zvolený farním sborem má za úkol společně se staršovstvem pečovat o duchovní život a správu sboru.
Zejména mu přísluší kázat slovo Boží a sloužit svátostmi, řídit bohoslužebná a katechetická shromáždění; dále je také zodpovědný za řádné vedení církevních matrik, archívu i za plnění administrativních a správních úkolů (čl. 10 - 13 ŘK).
2. Jáhnové
Jáhny se mohou stát ti, kdo mají nejméně středoškolské vzdělání ukončené maturitou a dosáhli věku 21 let; nebo ordinovaní presbyteři, kteří se ve své službě dostatečně osvědčili.
Musí se nejprve podrobit předepsané zkoušce, jejímž cílem je zjistit úroveň jejich znalostí a schopností v takových oborech jako jsou např. biblistika, věrouka a etika, nauka o kázání a církevní dějiny. Před ústní zkouškou uchazeči předloží písemné vypracování vlastního kázání.
Uchazečům, kteří zdárně vykonají zkoušky, vydá synodní rada dekret volitelnosti za jáhna za předpokladu, že uchazeč podepíše kazatelský reverz, jímž se zaváže věrně konat kazatelskou službu.
Přijetí dekretu a přijetí volby v některém církevním sboru v sobě obsahuje jáhnův závazek ke studiu bohosloví při zaměstnání. Po úspěšném ukončení studia jáhen obdrží dekret volitelnosti faráře, aniž by musel absolvovat vikariát.
Jáhen povolaný sborem pracuje pod vedením faráře nebo administrátora (není-li místo faráře sboru obsazené); event. pod vedením osob, které určí příslušný správní orgán, pokud jde o místa kazatelů seniorátního nebo povšechného sboru (čl. 14, 15 ŘK).
3. Senioři
Seniorovi (zvolenému konventem) v obvodu jeho seniorátu přísluší zejména uvádět kazatele v úřad, konat dohled nad výukou náboženství, pečovat o další vzdělávání kazatelů, studujících bohosloví a jiných církevních pracovníků, nejméně jednou za tři roky vykonat vizitaci v každém sboru, předkládat konventu zprávu o činnosti seiorátního výboru (čl. 32 ŘS).
4. Synodní senior
Synodnímu seniorovi (zvolenému synodem) náleží osobně navštěvovat sbory a seznamovat se s jejich poměry, ordinovat kazatele a presbytery, uvádět v úřad členy seniorátních výborů a vydávat pastýřské listy - poselství sborům (§ 28 CZ).
Kurátoři
Představitelem presbyterů, kteří nepřijali kazatelskou službu za své životní povolání, je v každém sboru jeho druhý představitel - kurátor. K tomuto úřadu na všech stupních mají v Českobratrské církvi evangelické přístup ženy i muži, kteří byli ve svém vlastním farním sboru zvoleni za presbytery.
Podle stupně sboru, kterému kurátor slouží, je označován jako:
1. kurátor
2. seniorátní kurátor
3. synodní kurátor
Kurátorská služba je vykonávána zásadně bezplatně, zpravidla vedle světského povolání.
Volbu kazatele připravuje staršovstvo, které projedná kandidaturu se synodní radou, neboť volba se může platně konat, až když synodní rada kandidaturu schválí.
Volbu konající sborové shromáždění musí být svoláno buď písemně nebo ohlášením při hlavních bohoslužbách.
Volba se pak může konat jen tehdy, sejde-li se k ní nadpoloviční většina voličů zapsaných v seznamu členů s hlasovacím právem; tento seznam vyvěšuje staršovstvo nejméně čtrnáct dnů před konáním každého sborového shromáždění a každý člen sboru se může námitkami domáhat opravy seznamu.
Sborové shromáždění zvolí hned na počátku zapisovatele, dva verifikátory zápisu a dva skrutátory.
Hlasuje se zvednutím ruky nebo povstáním, nicméně požádá-li o to třebas jen jediný volič, hlasuje se tajně hlasovacími lístky; ke zvolení kandidáta se vyžaduje nadpoloviční většina.
Výsledky volby oznámí staršovstvo sboru při příštím bohoslužebném shromáždění a zvolenému to oznámí povolací listinou.
Zvolený má pak k dispozici lhůtu jednoho měsíce na to, aby volbu přijal, a pakliže tak učiní, podá staršovstvo žádost synodní radě o potvrzení volby (čl. 9, 10 JVŘ).
b) Volba staršovstva
Volbu staršovstva musí sborové shromáždění provést včas před začátkem příštího funkčního období.
Dosavadní staršovstvo může vypracovat kandidátní listinu se jmény navrhovaných starších i jejich náhradníků a za předpokladu, že s takto připravenou kandidátkou souhlasí nadpoloviční většina sborového shromáždění, volí se touto listinou.
Kandidátní listiny jsou k dispozici ve sborovém shromáždění před začátkem volby a každý volič je oprávněn v listině kandidáty škrtat a připisovat jiné.
A ti, kteří získali nadpoloviční většinu hlasů, jsou potom v pořadí podle počtu obdržených hlasů zvoleni za členy nebo náhradníky staršovstva (čl. 8 odst. 6 JVŘ).
Popis uvedeného stavu odpovídá znění nové úpravy církevního zřízení i některých řádů (volební a jednací řád, řád o správě církve, řád pro kazatele), které nabyly účinnosti 8. 2. 1995.
Z organizačních změn drobnějšího charakteru lze uvést prodloužení délky poslaneckého funkčního období z původních dvou na čtyři roky. Jiná změna: k řádnému zasedání se konventy scházely jednou za dva roky a synod předtím dokonce jednou za tři roky, dnes zasedají častěji: nejméně jednou za rok.
Ze srovnání původního církevního zřízení z roku 1953 ve znění předpisů pozdějších s poslední novelou z roku 1994 je na první pohled patrná podstatná změna, že ze struktury církevních orgánů bylo vypuštěno zastupitelstvo. To vykonávalo až dosud určitou část působnosti příslušného shromáždění, kterou na ně toto shromáždění přeneslo, a nebo ji vykonávalo v době, kdy shromáždění nezasedalo.
Jednalo se skutečně o výkon jen části působnosti: sborové zastupitelstvo např. nemohlo volit faráře ani staršovstvo. O seniorátním a synodním zastupitelstvu je možno říci, že bývaly vlastně jakýmisi mezičlánky mezi příslušným správním sborem a správním orgánem, neboť jejich hlavními úkoly bylo v období mezi shromážděními se zabývat neodkladnými otázkami církevními, náboženskými i správními, vypracovávat směrnice pro práci církevních orgánů a připravovat program pro příští zasedání shromáždění; synodní zastupitelstvo se ještě mohlo usnášet na provizorních správních opatřeních a celostátních řádech s platností až do příštího synodu.
Další okruh změn se týká kazatelů. Předchozí znění církevního zřízení považovalo za kazatele "faráře, vikáře a zpravidla i diakony", podle současného zřízení jsou kazateli "zásadně faráři, a výjimečně jáhnové".
Absolventi bohoslovecké fakulty dříve automaticky získávali dekret volitelnosti za vikáře a vikariát byl vnímán jako období před vykonáním farářské zkoušky; nyní se jednoroční vikariát považuje především za zkušební dobu a ověřování schopností uchazeče o dekret volitelnosti za faráře.
Vikář ani jáhen dnes nemohou působit jako samostatní kazatelé, ale výhradně pod dohledem faráře či administrátora. V minulosti toto pravidlo sice platilo rovněž, ale od ustanovení rádce mohla synodní rada udělit dispenz.
Použité zkratky: CZ = církevní zřízení
ŘS = řád o správě církve
ŘK = řád pro kazatele
JVŘ = jednací a volební řád
V Českobratrské církvi evangelické - druhé největší církvi v České republice - byla na synodu v listopadu 1994 přijata významná novela církevního zřízení. Synod, seniorátní konventy a sborová shromáždění budou napříště zasedat každý rok, mezičlánek mezi nimi a správními orgány, tj. zastupitelstva, se ruší. Některé významné změny se týkají kazatelů ve funkcích farářů a vikářů, nově je koncipováno postavení jáhnů. Tyto a další změny jsou předmětem uvedeného článku, jedné kapitoly vyňaté z diplomové práce o církevních služebních oficiích.
Mgr. Hana Hrdličková, narozena 1971 v Praze, právnickou fakultu UK v Praze absolvovala v roce 1995. Je členkou Společnosti pro církevní právo.