Ve Švýcarsku v nedávné době probíhal spor týkající se 3. článku švýcarské ústavy, z něhož vyplývá, že správa církevních záležitostí přísluší kantonálním a ne spolkovým úřadům. Kantonální úřady jsou ovšem při výkonu této správy vázány ustanoveními švýcarské ústavy.
Kanton může jednu nebo více církví veřejnoprávně uznat a tím i privilegovat. Jedno omezení pro kantony plyne z článku 27 odst. 3 švýcarské ústavy: článek zakotvuje náboženskou neutralitu ve veřejných školách. Tak je garantován přístup do veřejných škol všem, bez omezení víry a svědomí.
V září 1990 vydal spolkový soud v Lausanne rozhodnutí, v němž jde o to, že umístění krucifixů v učebnách tesinské obce Cadro odporuje zmíněnému článku 27 odst. 3 švýcarské ústavy. Zcela konkrétně tím byla porušena náboženská neutralita výuky. Obec připustila vyvěšení krucifixů v učebnách. Na základě tohoto rozhodnutí musely být krucifixy odstraněny (BGE 116 la 252).
Ačkoliv se objevily i pozitivní ohlasy na toto rozhodnutí nejvyššího soudu, převážná reakce v katolicky tradičním Tesinu byla negativní. A to přesto, že rozsudek má jen omezený dopad na praxi. Vyřčený zákaz se uplatnil jen v učebnách základní školy v Cadru a nestal se judikátem se všeobecným dopadem. Případ se zkomplikoval i tím, že byla zpochybněna - a to právem - kompetence spolkového soudu. Podle spolkových zákonů měla rozhodnout v tomto konkrétním případě spolková vláda v Bernu.
Podobné rozpory vyvolal rozsudek ústavního soudu SRN v Karlsruhe v roce 1995, který se týkal umístění krucifixů v bavorských školách. Znepokojil jak katolicky orientované obyvatelstvo v Bavorsku, tak i mnoho politiků v celém Německu.
Jaký průběh vlastně caderská kauza ve Švýcarsku měla? Když obec Cadro ve třídách nové základní školy opět umístila krucifixy, požadoval jeden volnomyšlenkářský učitel u tesínské vlády jejich odstranění. Jeho požadavek nebyl vyslyšen, a tak je odstranil sám. Poté se odvolal ke kantonálnímu správnímu soudu a ten jeho žádosti vyhověl. Obec podala u spolkového soudu žalobu pro porušení své autonomie. Po interní dohodě mezi spolkovým soudem a spolkovou vládou o věcné kompetenci byla kompetence přiřčena spolkové vládě. Ta uznala žalobu obce s odůvodněním, že umístění krucifixů v učebnách neodporuje čl. 27 odst. 3 švýcarské ústavy. Učitel podal proti tomuto rozhodnutí rekurs u spolkového parlamentu podle spolkového zákona o správním řízení článku 79 odst. 1. Ve svém rozhodnutí vytýkal spolkový parlament neprávem jak spolkovému soudu tak spolkové vládě, že nepoznaly podstatu problému. Podle mínění parlamentu v tomto případě nešlo primárně o náboženskou neutralitu výuky, ale o garanci náboženské svobody podle článku 49 švýcarské ústavy. Tímto odůvodněním zrušil parlament rozhodnutí spolkové vlády "z důvodu nedostatečné kompetence" a přidělil kauzu opět spolkovému soudu k novému projednání. Ačkoliv se spolkový soud cítil nepříslušným, podřídil se parlamentu a rozhodl. Rozsudkem byl v učebnách základní školy Cadro zakázán krucifix, ale ne kříž. Kříž je totiž symbolem všech křesťanů a součástí křesťanské kulturní i politické tradice. To dokumentuje i švýcarská vlajka a švýcarský státní symbol, jehož součástí je kříž. Rovněž švýcarská ústava ve své preambuli vyjadřuje své zakotvení v křesťanské tradici. Je psána "ve jménu Boha Všemohoucího". Můžeme říci, že k této křesťanské tradici a kultuře se hlásí 85% švýcarského obyvatelstva. Je tedy zřejmé, že jde o zrcadlový odraz reality.
Závěrem perlička. Žalobu proti obci podal učitel, nikoliv tedy žáci nebo jejich rodiče. Jedině ti však byli věcně legitimováni k podání žaloby pro porušení náboženské neutrality ve veřejných školách. To však právníkům v rozhodujících momentech uniklo ... Závěrem tedy poslední poznámka: tato kauza jasně dokazuje nekomplexnost a především komplikovanost švýcarského správního soudnictví.
Jak celá švýcarská kauza, tak i rozsudek německého Ústavního soudu v Karlsruhe zřetelně dokumentují často vznikající rozporuplnost mezi ústavou chráněnými postuláty a společensko-politickými cíli. Jinými slovy: z pohledu ústavního principu neutrálního postavení státních škol v náboženských záležitostech jsou tyto rozsudky právně absolutně korektní. Z pohledu společensko-politického konsensu však nesplnily požadovaný cíl, kterým je zachování ústavnosti a současně respektování náboženského cítění převážné většiny obyvatelstva.
Obdobný konflikt se rýsuje v Rakousku. V srpnu 1995 vyhlásila mládežnická organizace rakouské sociálně-demokratické strany, že podá ústavní stížnost proti umístění krucifixů ve školách. Krucifixy v rakouských školách jsou od roku 1946 vyvěšeny podle nařízení o náboženské výuce, a jsou tedy i zákonně zakotveny. Současně platí konkordát z roku 1962 mezi Rakouskem a Apoštolských stolcem. Ten zakotvuje povinnost křížů ve třídách, ve kterých je většina žáků křesťanského vyznání.