* 23. 2. 1927 v Praze, + 31.8.1994 v Praze

Na začátku cesty naší Společnosti nás zasáhla jako bolestná rána smrt našeho přítele a pomocníka JUDr. Vladimíra Mindla.
Pan doktor se narodil v rodině bankovního úředníka a touha po naplnění života ve spravedlnosti, poctivosti a serióznosti ho doprovázela po celý život.
Vystudoval právnickou fakultu našeho staroslavného Vysokého učení Karlova v napjatých letech 1946 - 1950, plných úzkosti o budoucnost národa i osobní osud. Jako student se účastnil boje za zachování práva a demokracie. Až do puče z února 1948 o to usiloval v Československé straně lidové i ve spojení s Všehrdem, spolkem reprezentujícím demokraticky smýšlející většinu studentů a absolventů práv.
Před pomstou komunistických studentů, kteří z právnické fakulty vyhazovali nejlepší učitele i své demokraticky smýšlející spolužáky, ho zachránila práce na "Polsko - českém slovníku právnické terminologie" v semináři právních dějin vedeném Univ. Prof. JUDr. Václavem Vaněčkem. Ten při prověrkách prohlásil pomoc studentů pracujících na slovníku za nepostradatelnou.
V předmluvě ke slovníku se dočteme, že jeho tvorba proběhla od prosince 1948 do května 1950. Garanty byl polský akademický svaz právníků, spolky Všehrd v Praze a Právník v Brně. Dodnes předmětný slovník užíváme. Činíme tak nejen z piety, ale proto, že od té doby nebylo v tomto oboru nic lepšího vytvořeno.
Po doktorátu nezbylo mladému právníku Mindlovi nic jiného než dát se cestou právnické služby v podniku, jak to bylo běžné u všech, kteří jsme odmítali polepšit si vstupem do vládnoucí strany. Od promoce až do r. 1989 pracoval JUDr. Vladimír Mindl v Pražském stavebním podniku, kde vystřídal několik postavení. Naposledy byl vedoucím odbytu.
Pražský stavební podnik se specializoval na velké rekonstrukce historických objektů, např. Pražského hradu, Anežského kláštera a řady slavných pražských kostelů. Tak se doktor Mindl dostával stále více do okruhu církve a jejích tehdejších praktických problémů, které pomáhal svým investorským partnerům řešit.
Ti, kdo přicházeli s JUDr. Vladimírem Mindlem do styku, i kolegové a přátelé, využívali jeho znalostí, organizačních schopností a ochoty pomoci v různých právně - lidských problémech. Právo mu bylo nejen životním posláním a koníčkem, ale i nástrojem, pomocí kterého sloužil jako člověk a jako křesťan svým bližním.
Takového jsem ho měl možnost osobně poznat i já v posledních letech před pádem komunistické diktatury. Pracoval jsem jako právník v podobné stavebně investorské organizaci, ale seznámil jsem se s doktorem Mindlem jinak. Dlouho jsem o to stál ho poznat, neboť pověst doktora - lidumila, jenž se často ujímá těch nejpotřebnějších, ho předcházela. Konečně jsem našel někoho, kdo byl ochoten seznámení zprostředkovat. Byla to sestra dominikánka Hroznata, tehdy žijící v "civilu" ve svém vinohradském bytě, která mě za manžely Mindlovými na Spořilov dovedla.
Od té doby jsme se pravidelně scházeli a probírali jednotlivé právní případy. Podle dne našich schůzek jsem si u pana doktora vysloužil krycí označení "kamarád Čtvrtek". Nakonec jsme spolu s manželkou pana doktora Ing. Janou Mindlovou CSc a dalšími dvěma právníky vytvořili malou podzemní skupinu, zabývající se přípravou legislativních úprav pro dny lepší budoucnosti, v něž jsme věřili.
Politické změny v roce 1989 zastihly Dr. Mindla v plné aktivitě. Vstoupil do důchodu a své síly věnoval práci pro církev, její některé řeholní řády a kongregace, především v oblasti majetkových restitucí. Zároveň však radil i v mnoha praktických otázkách, které se v nové situaci vynořily a které bylo nutno - i v rámci církevních struktur - nově řešit.
Jako památku uchovávám jím vypracovaný (bohužel nepoužitý) návrh zákona o navrácení některého církevního nemovitého majetku včetně návrhu důvodové zprávy, které Dr. Mindl vypracoval ke dni 7. ledna 1990. Ještě v onom měsíci mě Dr. Mindl přivedl k myšlence věnovat se pedagogické činnosti na právnické fakultě a dosáhl toho, že mně tato cesta byla otevřena.
Ohromnou práci, kterou Dr. Mindl za období života ve svobodě - posledních necelých pět let života - po sobě zanechal, budou snad hodnotit generace právních historiků, kteří přijdou po nás. Někdy je možná udiví, že ne vždy církevní představení použili v pravou chvíli pro svá jednání se stavebními firmami při rekontrukci klášterů a jiných církevních objektů právě nás, právníků, kteří jsme své životní zkušenosti nabyli právní praxí ve stavebnictví a kteří jsme byli připraveni a ochotni tuto pomoc poskytovat.
Dr. Mindl bolestně nesl vše, co se odchylovalo od ideálu dokonalého soužití státu a církví i od ideálu křesťanského soužití jednotlivců a skupin v církvi mezi sebou. Často se nad těmito otázkami zamýšlel a znovu a znovu docházel k závěru, že podceňování právního základu v regulaci mezilidských vztahů, při spoléhání se na intuitivní přístup a spontánní dobrovolnost, vede jen ke krizím a konfliktům, za nichž dochází k poškození mnoha hodnot materiálních i duchovních.
Jedna z dílčích úvah na toto téma představuje i následující článek, který Dr. Mindl věnoval v červenci 1994 pro náš časopis.
Smrt zastihla Dr. Mindla 31. srpna 1994 uprostřed práce, ale lidsky i křesťansky připraveného vydat počet ze svého života. Umíral při plném vědomí statečně a odevzdaně, usmířen se všemi. I v tom nám všem zanechal příklad. Činnost Společnosti i tato revue nechť je pokračováním jím započatého úsilí.
S Dr. MIndlem jsme se 6. září 1994 rozloučili pohřební mší svatou v kostele sv. Prokopa na Žižkově, kterou koncelebrovalo sedm kněží - osobních přátel Dr. Mindla. Hlavním celebrantem byl Mons. Jiří Reinsberg. Mezi koncelebranty byl i autor těchto řádků, který se s Dr. Mindlem rozloučil jménem akademické obce právnické i za všechny mandanty, jemž byl Dr. Mindl dobrodincem. Requiescat in pace!
Doc. JUDr. Jiří Rajmund Tretera OP