REVUE 3 2/1995

Poznámky k poměru církví a státu v Rakouské republice

JUDr. Marian Ondrašik, CSc.

Poměr státu a církve v Rakousku je určován zejména rakouskou spolkovou ústavou, ústavními zákony, judikaturou Ústavního soudního dvora, ústavami spolkových zemí, zákony a dalšími předpisy, smluvním právem.

Ke klíčovým ústavním normám v oblasti této problematiky patří články l4 a l5 státního základního zákona z 21. prosince L867, RGBL. Nr. 142, o všeobecných právech občanů. Tento státní základní zákon byl článkem 149 odst. 1 Rakouské spolkové ústavy (tj. spolkový ústavní zákon BGBL. Nr. 1/1920) prohlášen za ústavní zákon federace.

Článek 14 garantuje individuální náboženskou svobodu. Věta první tohoto článku zní: "Každý má zajištěnou plnou svobodu víry a svědomí." - Práva náboženské svobody patří k subjektivním veřejným právům, která mohou být obhajována v řízení před Ústavním soudním dvorem nebo před Správním soudním dvorem.

Čl. 15 se týká sféry korporativní náboženské svobody - zaručuje každé zákonně uznané církvi a náboženské společnosti právo společného veřejného výkonu náboženství, samostatné spravování svých vnitřních záležitostí (tj. vnitřní organizaci, věrouku, liturgii apod.)

Čl. 15 garantuje rovněž ochranu církevních ústavů, nadací a fondů sloužících kultovním (bohoslužebným), vyučovacím a dobročinným účelům vůči sekularizaci, tj. vůči vyvlastnění a (popřípadě nebo) vůči převedení pro necírkevní účely.

Z článku 15 vyplývá stanovisko, že zákonně uznané církve a náboženské společnosti požívají postavení "korporace veřejného práva."Církve a náboženské společnosti jsou částečně osvobozeny od živnostenské, pozemkové, korporační daně, dále od daně z přidané hodnoty, daně z darování, poplatků a cel.Od toho je třeba odlišovat zvýhodnění církví a náboženských společností v oblasti odvodů (viz např. spolkový řád odvodů BGBL 194/1961). Veřejnoprávní postavení církví a náboženských společností zahrnuje i soukromoprávní způsobilost, subjektivitu. Zákonem uznané církve a náboženské společnosti mají proto všechna práva, ktará příslušejí právnickým osobám jako např.vlastnická způsobilost, procesní způsobilost v občanskoprávním a správním řízení, legitimace stížnosti před soudy veřejného práva, dále tato subjektivně veřejná práva: rovnost před zákonem, neporušitelnost vlastnictví, živnostenská výdělečná svoboda, právo na zákonného soudce, neporušitelnost domovního práva, listovní tajemství, svoboda mínění a tisková svoboda.

Stát nemůže z vlastní iniciativy třídit nebo propůjčit žádný úřad v církvi nebo náboženské společnosti. V Rakouské republice působí zákonně uznané církve: Katolická církev, evangelické církve, ortodoxní církve, starokatolická církev, metodostická církev, mormonská církev, arménská apoštolská církev, novoapoštolská církev. Pro křesťanské církve v současném Rakousku je příznačný aktivní ekumenismus.

Zákonem uznané náboženské společnosti jsou: Izraelská náboženská společnost, islámské společenství, buddhistická náboženská společnost.

Podle čl.16 státního základního zákona (RGBL. Nr. 142/1867) příslušníkům náboženského vyznání zákonem neuznaného je dovolen domácí výkon náboženství, pokud není protiprávní ani neporušuje morálku.

Výše zmíněné články 14, 15, 16 je třeba vykládat v sovislosti s čl. 9 Evropské konvence k ochraně lidských práv a základních svobod.

Na základě Rakouské státní smlouvy (1955) se Rakouská republika zavázala napravit poškození práv a zájmů, která způsobil nacistický režim vlastníkům z důvodů rasových nebo náboženských. Byla provedena spolkověprávní opatření. Každoročně dostávají katolická církev, starokatolická církev, evangelické církve, izraelitská kultovní obec finanční částky z federálních prostředků.

Vztahy Rakouska ke katolické církvi jsou upraveny řadou smluv na mezinárodní úrovni. Zákonná práva církve jsou tím mezinárodněprávně zajištěna. Základ tvoří rakouský konkordát z r. 1933/34. Kromě toho existují další dílčí konkordáty.

Poměr státu a církve se v Rakousku historicky vyvíjí, přibližně od r. 196O se stává partnerským poměrem koordinace. Tento poměr bývá označován i jako "systém demokratickoparitní shody" (konkordance). Právní úprava, která vymezuje a garantuje práva ve vztahu církve a státu přispívá k tomu, že v současném období nejsou v podstatě rozpory mezi státem a církví v Rakouské republice. Tento stav prospívá státu, církvi i společnosti.