REVUE 1 1/1995

Kroměřížské kolokvium Rady Evropy

Jiří Rajmund Tretera, OP

Každým rokem svolává Rada Evropy se sídlem ve Strasbourgu jednání právních odborníků z mnoha zemí o evropském právu. V roce 1994 byla poprvé vybrána postkomunistická země jako hostitelská. Byla to právě Česká republika. Toto kolokvium bylo v pořadí již dvacáté čtvrté. Název ústředního tematu zněl Reforma občanského práva v Evropě: jaká zákonná úprava je potřebná v době tržní ekonomiky.

Kolokvium se konalo ve dnech 19. až 21. 9. 1994 v budově kroměřížského arcibiskupského zámku. Společně s Radou Evropy jako mezinárodní organizací (sdružením států) ho pořádalo Ministerstvo spravedlnosti ČR, Ustavní soud ČR a Právnická fakulta Palackého univerzity. Jednání zahájil ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Novák a Mr. Erik Harremoes z Ouderkerku v Nizozemsku, ředitel právních záležitostí Rady Evropy. Mezi čestnými hosty byl auxiliární biskup Josef Hrdlička (v zastoupení arcibiskupa olomouckého), děkan olomoucké právnické fakulty doc. JUDr. Miroslav Liberda i představitelé kroměřížského okresu a města.

Předsednickou funkci přijednání vykonával JUDr. Cyril Svoboda, první náměstek ministra spravedlnosti. Druhý den jednání řídil vedoucí katedry evropského práva na pražské právnické fakultě doc. JUDr. Luboš Tichý. Českou republiku reprezentovali zástupci Ustavního soudu, mezi nimi prof. JUDr. Vojtěch Cepl, dále předseda ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny JUDr. Miloslav Výborný, zástupci právnických fakult, předsedové komor advokátní a notářské, pracovníci legislativních a právních odborů ministerstev, bank a prezidentské kanceláře.

Zastoupeno bylo 27 evropských států, Apoštolský stolec a Kanada. Apoštolský stolec reprezentoval doc. JUDr. Jiří Rajmund Tretera z právnické fakulty v Praze, člen pražského dominikánského konventu. Početnou slovenskou delegaci vedl JUDr. Karol Plank, předseda Nejvyššího soudu v Bratislavě.

Sedmnáct předních odborníků na právo občanské a obchodní, na mezinárodní právo soukromé a právní komparatistiku (vědu srovnávající právní systémy různých zemí) z Německa, Rakouska, Itálie, Švýcarska, Francie, Nizozemska, Dánska a České republiky připravilo příspěvky, které byly účastníkům rozeslány předem k prostudování. Během kolokvia přednesli rozšiřující referáty.

Rozprava, která následovala, se zaměřovala na unifikaci práva v Evropě. Významné místo bylo věnováno rekodifikaci právních systémů postkomunistických zemí. Za ně se na rozhovoru podíleli delegáti ČR, Slovenska, Polska, Maďarska, Chorvatska, Makedonie, Bulharska, Rumunska, Moldávie, Běloruska, Litvy a Lotyšska.

Ze západních zemí diskutovili jak zástupci zemí s hlavními referáty, tak někteří další, např. delegáti Spojeného království, Islandu, Švédska a Kypru. Mnozí účastníci ze Západu se projevili nejen jako znalci právních systémů svých vlastních zemí, ale měli i dobré informace o současném zákonodárném stavu zemí střední a východní Evropy, přičemž nejvíce soustředěné (a kritické) pozornosti věnovali právnímu vývoji v České republice.

Mimořádně vynikajícím způsobem si v tomto ohledu vedl prof. Reinhard Zimmermann z univerzity v Řezně v referátu o základních otázkách kodifikace občanského práva. Extrémní právní pozitivismus, který nutí soudy držet se až příliš litery zákona, kdysi tolik prosazovaný v Prusku, prohlásil za monstrózní. Rakouský i francouzský tradicionalismus (s dvousetletým trváním občanských zákoníků) porovnal s vývojem v 50 zemích světa, které od roku 1945 nově kodifikovaly své občanské právo. Platný Český zákoník z roku 1964 prohlásil za velmi nedobrý. Ani novela z roku 1992 situaci příliš nezlepšila. Radí brzkou novou kodifikaci, s přihlédnutím k latinskému (římskoprávnímu) dědictví. Nemělo by se zapomenout na rakouskou tradici. Soudobé německé právo je modernější. Vhodné je inspirovat se novým zákoníkem holandským. Legislativa a soudní interpretace nesmí být odděleny, soudy musí nalézat větší interpretační odvahu.

Prof. Arthur Hartkamp z univerzity v Utrechu, návladní Nejvyššího soudu Nizozemska, hovořil o vztahu mezi občanským a obchodním právem, projevil se jako stoupenec jejich opětovného sjednocení. V návaznosti na Hugo Grotia zdůraznil význam přirozeného práva.

JUDr. František Zoulík, odborný asistent občanského práva na pražské právnické fakultě, referoval o rekodifikaci soukromého práva v ČR. V povědomí české veřejnosti přetrvává předsudek o nadřazenosti veřejného práva nad soukromým. Vlastnictví není dosud vnímáno jako takové, jako právo neporušitelné a trvalé (viz vztah k originálním vlastníkům). České právo má převrácený poměr mezí normami kogentními a dispozitivními — ty první stále ještě převažují.

Prof. Ole Lando z kodaňské univerzity hovořil o závazkovém (obligačním) právu jako základu civilistické kodifikace.

Prof. Ulrich Magnus z Hamburku pojednal o odpovědnosti za Škodu způsobenou občanskoprávním deliktem, o právu na finanční odškodnění.

Prof. Pierre Tercier z Fribourgu zdůraznil nutnost pojišťovat se z odpovědnosti za rizika.

Prof. Ewoud Hondius z Utrechtu zdůraznil ochranu spotřebitele, kritizoval ČR za nepochopení této oblasti. "Ať trh funguje sám" je chybná teze. Země střední a východní Evropy musí ochranu spotřebitele zavést dříve, než vstoupí do evropských společenství. Pragmatický liberalismus u nás je v rozporu s tím, jak práva spotřebitelů byla zdůrazněna nejen J. Kennedym, ale i M. Thatcherovou.

Prof. Willibald Posch ze Štýrského Hradce hovořil o zákonech EÚ (Community law) a o kodifikacích občanského práva v členských zemích

Jednacími jazyky byly výlučně angličtina a francouzština. Odborné, jazykově i právnicky kvalifikované tlumočení do sluchátek z angličtiny do francouzštiny a opačně i z obou těchto jazyků do češtiny bylo vynikající.