Následující text je záznamem přednášky, kterou přednesl profesor Veryser na konferenci "Financování církví v Evropě a USA", uspořádané Společností pro církevní právo na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze dne 6. září 1996. Záměrně jsme v překladu ponechali hovorový styl, kterým byl příspěvek přednesen. Marginální rubriky jsou dílem našeho redakčního zpracování.
Komplikovanost financování církví v USA spočívá v tom, že je zde veliká pluralita církevních institucí. Vedle katolíků tam působí přinejmenším 250 různých protestantských denominací, tři různé skupiny židů i několik rozdílných islámských denominací. Každá z těchto denominací má své vlastní vnitřní zvyklosti a rozdílný způsob financování i využívání finančních prostředků. Podle hlavních aktivit však lze financování církví sledovat ve čtyřech specifických oblastech.
a) evangelizace
První typ aktivit můžeme nazvat evangelizací a tento pojem zahrnuje všechny aktivity, které jsou výlučně náboženské povahy. Je to například udělování svátostí, kázání evangelia, stavba a udržování kostelů a výchova a vzdělávání kléru. Poněvadž ty části Ústavy Spojených států, které se týkají náboženství, se vykládají v tom smyslu, že musí existovat úplná odluka církve od státu, bylo vládním institucím na všech stupních zakázáno financování jakéhokoliv typu evangelizace či jednoznačně náboženské aktivity. Jedinou výjimkou se stalo zaměstnávání vojenských kaplanů v armádě, kteří jsou placeni státem.
b) školství
Již od vzniku Spojených států se církve angažovaly na poli vzdělání a výchovy. Většina významných univerzit byla původně založena církvemi a řízena duchovními. Navíc všechny církve také provozovaly základní školy (od 1. do 8. třídy) i střední školy (od 9. do 12. třídy). Tato činnost se v posledních několika letech stává stále významnější částí církevních aktivit, poněvadž stále více denominací zakládá ve farnostech školy různého druhu, které vytvářejí ucelený systém. Studenti tak mohou začít v první třídě a pokračovat až k doktorátu a celou tuto dobu trávit v církevních školách.
Ve Spojených státech vždy existoval duální školní systém, a nyní se rozvíjí systém trojitý.
l) Jednou jeho částí je systém veřejných škol, které jsou řízeny lokální vládou.
2) Druhou částí je církevní školství, v jehož rámci jednotlivé denominace ve Spojených státech rozvíjejí školní systém ve farnostech, takže katolíci, příslušníci Episkopální církve, židé, luterští protestanté i různé kalvínské denominace, baptisté i metodisté, kromě jiných, tam mají své vlastní školy.
3) Třetím systémem školního vzdělávání, který se nyní nově objevuje ve Spojených státech, je domácí výuka, kdy rodiče sami učí své děti doma. Máme nyní více než milion dětí, které se učí v rámci tohoto systému doma, a jejich počet roste zhruba o 20 % ročně. Vím, že toto je něco, co neexistuje v Evropě ani v Kanadě, kromě velmi bohatých rodin, které mohou svým dětem najmout soukromé učitele.
Stále více Američanů však nyní volí výuku doma. Moderní komunikační prostředky to umožňují, nadto se rodiče domnívají, že kvalita vzdělání v systému veřejných škol není dobrá. Cítí, že systém veřejných škol je špatný a že jejich dětem neposkytuje dostatečné vzdělání. Navíc u Američanů vzniká stále větší odpor vůči vštěpovaným hodnotám a způsobu výuky ve veřejných školách. Nahlížejí na veřejné a státní školy jako na nepřátelské vůči náboženskému přesvědčení, principům volného trhu a tradiční morálce a kultuře, které chtějí svým dětem zprostředkovat.
Soukromé školy také ztratily část žáků ve prospěch domácího vzdělávání, poněvadž rodiče mají pocit, že i církevní školy napodobují systém škol veřejných. Jsou přesvědčeni, že tím, že budou své děti učit doma, mohou lépe uchovávat tradiční hodnoty. Mají také vážné obavy, že jejich děti by od svých vrstevníků ve škole mohli přejmout špatné návyky, jako je konsum drog, vulgární vyjadřování a předčasný předmanželský sex.
Navíc rodiče zjišťují, že takto mohou také zkrátit vzdělávání svých dětí přinejmenším o dva roky. V tomto smyslu je výuka dětí doma efektivnější. A tak spolu s tím, jak roste školné na soukromých školách, rozhoduje se stále více rodin pro domácí výuku.
c) sociální péče
Třetí oblastí, do níž jsou církve zapojeny, je charitativní činnost. V této oblasti má aktivita církví ve Spojených státech dlouhou tradici. USA je zemí, která zavedla státní sociální péči teprve roku 1936, od nástupu Franklina Roosevelta, a ve Spojených státech je tento systém značně zpochybňován. Američané se s ním neztotožňují. V roce 1996 zrušil Kongres Spojených států státní podporu v celé řadě oblastí. Americkým ideálem vždycky bylo ukončit systém státní sociální péče a přenechat starost o méně šťastné občany soukromému sektoru a církvím.
Je známo, že lidé na Kontinentě a v Anglii se cítí mnohem lépe v systému státní sociální péče a podporují vládu, která sama zajišťuje lidem sociální podpory a zdravotní péči. Tradicí ve Spojených státech však vždy bylo, že lidé mají pracovat a že přerozdělování prostředků státem má být minimální. V důsledku toho hrála církev vždy velmi významnou roli v oblasti péče o chudé. Na církev a rodinu se v USA pohlíží jako na přirozenou základnu sociální pomoci.
Před velkou hospodářskou krizí se lidé, kteří se dostali do problémů v nezaměstnanosti či jinak, obraceli na církev. I v současné době členové Mormonské církve odmítají státní sociální dávky, protože církev se o své členy stará sama. Ve Spojených státech jsou vyvařovny pro chudé a sociální péče je součástí křesťanských povinností. Mnozí Američané se obracejí nejprve na církev a pak teprve na stát, což představuje určitou odlišnost např. proti Evropě. Ve Spojených státech tento systém fungoval od jejich vzniku a od vyhlášení nezávislosti. Církve vždy byly hlavní záštitou v oblasti sociální pomoci. Vláda se do této role dostala až mnohem později a – jak již bylo řečeno – sociální podpora státu se stále snižuje. Jak Demokratická, tak Republikánská strana usilují o zrušení systému státní sociální péče, jak byl zaveden v období velké hospodářské krize.
d) zdravotnictví
Čtvrtou oblastí je oblast církevní aktivity ve zdravotnictví provozováním nemocnic. Od raných dob zakládaly a řídily v Americe církve a zejména řeholní společenství nemocnice a zajišťovaly zdravotní péči.
Takto definované oblasti aktivit církví současně představují hlavní oblasti církevní ekonomiky a na tomto poli se řeší i problémy financí. Je třeba se podotknout, že, na rozdíl např. od církví v České republice, nebo od anglikánské církve a zřejmě i některých dalších církví v Evropě, církve ve Spojených státech naprosto na sebe nevztahují kulturní závazky a nepovažují za svůj úkol udržování uměleckých děl a historických budov. To je zcela zřejmě dáno tím, že v USA je jen velmi málo budov, které by měly významnou historickou cenu, poněvadž je to země velmi mladá – stará jen 250 let. Kostely zde v Praze jsou většinou starší než existence USA.
Každá z aktivit církví v USA je financována rozdílným způsobem.
a) evangelizace
Evangelizace se financuje stoprocentně ze soukromých příspěvků vzhledem k již zmíněným ústavním omezením.
b) školství
Vzdělávání je financováno třemi způsoby. Prvním z nich je školné. Navštěvuje-li dítě církevní školu, platí určité školné, to však je dotováno řeholními řády a církevními nadacemi.
Ve Spojených státech působí kongregace, řeholní řády, společenství bratří i kněží, jejichž členové vždy pracovali za velmi nízké mzdy. Přispívali tak svou prací na vzdělávání mládeže a tímto způsobem je i hmotně podporovali. Po Druhém vatikánském koncilu dochází, žel, k poklesu počtu mladých mužů a žen, kteří vstupují do řádů. Jedním z problémů, s nimiž se církve v současné době potýkají, je náhrada řádových učitelů civilními zaměstnanci, kteří však požadují daleko vyšší mzdy.
Třetí metodou, jejímž prostřednictvím je církevní školství financováno, je zakládání nadačních fondů. Tyto fondy jsou ekonomicky investovány, což poskytuje zisk z úroků a dividend jako zdroj finančních prostředků pro školy. Nedávno v arcidiecézích Detroit a New York tamější arcibiskupové uspořádali akci k získání finančních prostředků a v obou případech nashromáždili 100 000 000 dolarů, které byly investovány a výnos z těchto investic je používán na finanční podporu škol.
Ve Spojených státech se rozvíjí rozsáhlá diskuse o financování vzdělání. Rodiče, kteří posílají své děti do soukromých škol, argumentují, že by neměli platit daně na státní školy. Je proto snaha přesunout část daňových výnosů ze státních škol rodičům, jejichž děti jsou v soukromých školách. Obyvatelé Spojených států si zpravidla nepřejí přímé financování státem, protože nechtějí s tím spojenou státní kontrolu nad vyučováním, a proto se snaží o přerozdělení daní. Tento problém je v současné době předmětem velkých diskusí, záležitost však ještě není rozhodnuta.
c) sociální péče
Ve třetí z uvedených církevních aktivit, která představuje charitativní a sociální práci, je stupeň státní finanční podpory značný. Toto je jediná oblast, v níž jsou církve dotovány státem. To se děje prostřednictvím smluv mezi státem a církevními institucemi, které se týkající zajišťování služeb pro chudé. Tyto aktivity zahrnují například protidrogové poradenství, služby pro osamělé matky apod.
d) zdravotnictví
Čtvrtou oblastí jsou nemocnice. Církev provozovala nemocnice od počátků existence USA. Do roku 1960 nebyla Federální vláda nijak zapojena do financování zdravotní péče. Až do tohoto období byly nemocnice financovány ze soukromých příspěvků, z některých plateb hrazených ze soukromého pojištění a z příspěvků místních vlád. Po roce 1967 se do poskytování zdravotní péče zapojila federální vláda a příjemci této finanční podpory se staly také církevní nemocnice.
Uvedené skutečnosti poskytují obecný přehled o různých církevních aktivitách ve Spojených státech a o jejich financování. Tato pravidla platí pro všechny denominace, ať to jsou katolíci, protestantské církve nebo židovské pospolitosti, a v současné době také islámské denominace, jejichž početnost vzrůstá v důsledku přistěhovalectví ze zemí Středního Východu.
Vnitrocírkevní zdroje financování
Určitou pozornost je třeba věnovat také internímu financování církví. Katolická církev, stejně jako ostatní církve, funguje na třech úrovních. Svým způsobem je to paralela vládních úrovní ve Spojených státech. Jsou zde národní církevní instituce, které v rámci katolické církve představuje Národní konference katolických biskupů. Pak je zde diecézní úroveň, kterou tvoří jednotlivé diecéze řízené v katolické církvi biskupem. Na lokální úrovni pak jsou to farnosti.
Ve Spojených státech má až 50 % farností své vlastní školy. Celkem je v USA asi třista katolických diecézí. Počet farností v různých diecézí je kolísající, v Detroitu je asi 250 farností, z nichž zhruba 125 má vlastní školy. Ty jsou financovány z pravidelných nedělních sbírek a ze školného. Lokální vládní instituce osvobozují církve od různých daní. Církve a charitativní organizace dostávají tyto daňové úlevy tradičně.
Místní farnost tedy dostává peníze z dobrovolných příspěvků a ze svého nadačního fondu, tj. výnosy z jeho investování. Celkově zhruba 90 % církevních financí pochází z pravidelných nedělních sbírek, kolem 5 % z dědictví a odkazů v závětích, kolem 5 % z výnosů investic.
Účast na bohoslužbách je ve Spojených státech velmi vysoká. Odhaduje se , že nedělní bohoslužby navštěvuje mezi 50 - 60 % členů církví, takže výnos sbírek je pro podporu činnosti církví dostatečný. Finanční situace církví ve Spojených státech je však na nedělní návštěvě kostelů přímo závislá. Návštěvnost kostelů je v USA finanční silou církve.
Další otázkou je financování biskupství, které se provádí dvěma způsoby. V prvé řadě ústředí jednotlivých diecézí dostávají určitý podíl z příjmů farností. Druhý způsob je financování prostřednictvím zvláštních sbírek. Biskup tedy nejen dostává určitý příspěvek od farnosti, může také požádat o uspořádání dobrovolné sbírky. Převážná část příjmů biskupa pochází právě ze zvláštních sbírek.
Existuje také zvláštní sbírka pro církevní ústředí v Římě. Ta se koná v určitou neděli, kdy se "vybírá do klobouku". Celý tento systém je dobrovolný.
Za jedinou podporu, poskytovanou vládou, lze považovat daňový systém. Tato podpora se uskutečňuje tak, že veškeré finanční příspěvky na charitativní účely jsou osvobozeny od daně. Tato skutečnost však neovlivňuje strukturu a výši těchto darů, poněvadž, jak ukazují současné studie, byli Američané před zavedením daně z příjmů v roce 1913 právě tak štědří jako dnes, ne-li více. Důkazem toho je, že většina amerických kolejí, nemocnic a univerzit byla vybudována ze soukromých charitativních darů před rokem 1930. Ani dnes se církve v USA neobávají, že by výrazně poškodilo jejich charitativní činnost, kdyby byla odstraněna daň z příjmů a tím zaniklo daňové zvýhodnění příspěvků na charitativní účely.
V rámci současného systému jsou všechny charitativní činnosti klasifikovány jako 501(c)3, což znamená, že pokud nějaká osoba daruje peníze organizaci klasifikované jako 501(c)3, neboli charitativní, může si tuto částku odepsat z daní jako odečitatelnou položku z příjmu, nikoliv jako daňový kredit. Prakticky to tedy znamená, že finanční příspěvek darovaný farnosti, diecézi nebo národní církvi, stejně jako všem ostatním charitativním organizacím, je odečitatelný z daní.
Ve Spojených státech existuje církevní charita a dále doslova tisíce dalších charitativních organizací, které nejsou spojeny se žádnou církví. Tyto organizace jsou ve Spojených státech autonomní. Obecně to mohou být univerzity, koleje a misijní aktivity. Ty se obracejí se žádostí o finance přímo na veřejnost. Zpravidla se to děje formou přímé korespondence, což je až dosud velmi úspěšné.
Jedním z tajemství financování charity ve Spojených státech je, že je založeno na velmi široké základně. Není závislá pouze na penězích pocházejících od bohatých lidí. Průměrný občan dává běžně peníze na charitativní účely a většina lidí ve Spojených státech má své oblíbené charitativní aktivity, na něž přispívá. Univerzity se obracejí na své absolventy, misijní řády apelují přímo formou osobních dopisů. Celý tento systém je soukromý a dobrovolný.
Stejně tak společenský život ve Spojených státech je do značné míry spojen se získáváním finančních prostředků pro různé účely. Lidé pořádají plesy, večírky, společenské večeře a další různé společenské události, aby vybrali peníze. Síla amerického systému je v tom, že má ,jak již bylo řečeno, velmi širokou základnu a že je vysoká návštěvnost nedělních bohoslužeb. Ve Spojených státech nikdy neexistovala žádná aristokracie a tak ani nevznikla tradiční finanční závislost na bohatých lidech. Součástí americké tradice je být štědrý v přispívání na charitativní účely. K tomu jsou všichni od mládí vychováváni, aby věřili v tento systém dobrovolných příspěvků.
Zpracovala Ing. Jana Mindlová, CSc.
Resumé
Příspěvek prof. Harry Verysera byl přednesen na Právnické fakultě UK dne 6. 9.1996. Shrnuje problematiku financování církví ve Spojených státech, jejíž základní komplikovanost spočívá ve skutečnosti, že počet církví je zde vysoký a každá z nich má své vnitřní zvyklosti a způsob financování. Základními čtyřmi typy aktivit jsou zde evangelizace, tedy aktivity náboženské povahy, vzdělání a výchova, charitativní činnost a zdravotní péče. Každá z těchto aktivit je financována rozdílným způsobem. Evangelizace se vzhledem k ústavním omezením financuje 100 % ze soukromých příspěvků, vzdělávání je hrazeno ze školného, z dotací řeholních řádů a z nadačních fondů. Jedinou oblastí, kde jsou církve výrazně dotovány státem, je oblast charitativní a sociální práce, kde jsou mezi státem a církvemi uzavírány smlouvy. Nemocnice jsou církvemi provozovány od počátku historie USA. V současné době se na jejich financování podílí jak místní vlády, tak vláda federální. Interní financování církví funguje na třech úrovních - národní, diecézní a lokální, tedy na úrovni farnosti. Farnost dostává peníze z dobrovolných příspěvků, především z nedělních sbírek, částečně též z odkazů a z výnosů investic. Určitý podíl z těchto financí a dále výnos ze zvláštních sbírek dostává biskup. Jedinou podporou státu v této oblasti jsou daňové úlevy pro církve a charitativní organizace a daňové úlevy pro dárce. Kromě církví existuje v USA řada dalších autonomních charitativních organizací, jež se obracejí s žádostí o finance přímo na veřejnost. Přispívání na charitativní účely je součástí americké tradice.
Contents
The contribution of Prof. Veryser was presented at the Faculty of Law of the Charles Univerzity in Prague on September 6., 1996. It comprises the problematics of Church financing in the United states, the basical complexity of which lays in the fact, that the number of different churches is there high and each of them has its own internal practices and methods of financing. There exist four basic types of activities - evangelization, that is activities of purely religious character, education, charity and health care. Each of them is financed in a different manner. evangelization is, with regard to the constitutional restrictions, financed 100 % from private offerings, education is paid from school fee, contributions of religious orders and from foundation funds. The only area, where churches are expressively subsidized by the state, is the area of charity and social work, where there are signed agreements between the state and church. Hospitals were run by church since the beginning of the USA history. At present, both local governments and the federal government contribute to their financing. The internal financing of churches functions on three levels - national, diocese and local, it is on the parish level. The parish gets its finance from the voluntary contributions, mainly from the Sunday collections, partly also from legacies and investment returns. The bishop gets certain part of these finances and also the yield of special collections. The only state support in this area consists of tax alleviations for churches and charity organizations and tax alleviations for donors. Besides churches, there exits a number of other autonomous charity organizations, which turn for finances directly to the public. Contributing to charity is a part of the American tradition.
O autorovi
Prof. Harry C. Veryser je profesorem na Walsh College of Accountancy and Business Administration, Michigan, a ředitelem podniku Vertec Manufacturing Corporation.