Recenzovaná kniha je upraveným překladem krátké učebnice Egyházi Alkotmányjog (Kanonické ústavní právo, Budapest 1996) do ukrajinštiny. K maďarskému textu přidal autor kapitolu o církvích sui iuris a četné odkazy na východní kanonické právo. Dílo se v zásadě zabývá tématy, která jsou upravena v prvních dvou částech druhé knihy Kodexu kanonického práva.
Název knihy, jak vysvětluje autor v úvodu, nemá být chápán ve smyslu ústavního práva moderních států, nýbrž vědomě sleduje terminologickou tradici již existující ve střední Evropě, podle níž normativa, týkající se věřících, jejich rozličných statutů a hierarchické struktury církve, se nazývá kanonické ústavní právo (srov. např. R. Puza, Katholisches Kirchenrecht, Heidelberg 1986, s. 150 - 252: "Das Verfassungsrecht der lateinischen Kirche").
Jak již naznačuje maďarský originál, používaný jako příručka pro vzdělávání civilních právníků i teologů, kniha má být především jako učební pomůckou. Proto klade důraz na jasné definování kanonickoprávních pojmů a na současné teoretické i praktické problémy. Přes teoretický a didaktický záměr je dílo blízké praxi a reflektuje právně významné události posledních desetiletí. Zároveň vysvětluje s jasností základní právně významné kategorie, obsažené v nauce Druhého vatikánského koncilu o církvi, o právech a povinnostech křesťanů, o jejich poslání i o rozmanitých organizačních strukturách, reformovaných nebo zavedených koncilem nebo v jeho důsledku. Dílo je bohatě dokumentované kanonickoprávními prameny. Na konci se nachází seznam zkratek (s. 152 - 153) a krátká mezinárodní bibliografie (s. 154 - 157).
Zvláštní zájem o knihu je dán skutečností, že jde o jednu z mála publikací o kanonickém, zejména latinském právu v současné ukrajinštině. Překladatel (Peter Gergeli) se musel potýkat s mnoha terminologickými problémy, a to se vší svědomitostí, za použití ukrajinského překladu Kodexu kánonů východních církví a příslušné ruské literatury (především prací Ivana Jurkoviče). Je však třeba poznamenat, že překladatel někdy záměrně volí termíny odlišné od současně vzniklého nebo obnoveného ruského pojmosloví pro latinské kanonické právo. Například slovo christifideles je často překládáno jako "křesťané" (s příslušným vysvětlením na str. 11). Maďarské slovo, označující latinskou diecézi i východní eparchie, je nejčastěji překládáno jako "eparchie". Také zde je vysvětlena terminologická volba (s. 94). Ve většině případů je použito velmi dobře zvolených ekvivalentů, například pro pojem plného společenství nebo pro různé hierarchické orgány. Překladatel i vydavatelství Svitsado zasluhují veškeré uznání za zdařilé ukrajinské vydání přesné a důkladně zpracované učebnice profesora Pétera Erdö.
(Z italštiny přeložil S. Přibyl)