REVUE 14 3/99
Přírůstky do knihovny Společnosti pro církevní právo
V uplynulých týdnech přibyly do knihovny Společnosti některé další knižní tituly, které vedle vznikající fonotéky a sbírky fotografií mohou posloužit zájemcům o příslušné problémové okruhy k lepší orientaci v oblasti konfesního a církevního práva. Některé z těchto publikací si Vám dovolujeme představit formou stručných anotací na stránkách tohoto čísla Revue církevního práva:
- Michael S. Ariens, Robert A. Destro: Religious Liberty in a Pluralistic Society. Carolina Academic Press, Durham 1996, s. LVI+1020. Publikace velká nikoli jen rozsahem představuje zásadní dílo důležité pro bližší seznámení se s bohatou materií soudních rozhodnutí, která v konkrétních sporných momentech interpretují první dodatek Ústavy Spojených států amerických. Její znění vedle vybraných partií Všeobecné deklarace lidských práv, přehledu soudních případů, seznamu literatury a rejstříku doplňuje vlastní text, který je rozdělen na 13 na sebe navazujích kapitol. Předmětem zájmu autorů jsou momenty, kdy právo musí řešit situace související s náboženským přesvědčením amerických občanů a s projevy jejich víry ve školství, soudnictví, pracovních vztazích, a případy, kdy je třeba řešit problematiku struktury, majetku a zdanění církví s ohledem na specifickou formu odluky státu od církve v USA. Stranou naší pozornosti by neměl zůstat ani historický úvod přibližující normy konfesního práva v koloniích na východním pobřeží před vyhlášením nezávislosti, a to jak v Nové Anglii, tak i na Jihu. Následovně je pak podán přehled okolností doprovázejících debatu o podobě Ústavy a jejího prvního dodatku v době jejich vzniku.
- Jan Czernin: Das Selbstbestimmungsrecht der Kirchen im Bereich des Arbeitsrechts. M(nchen 1998, s. VII+48. Magisterská práce člena naší Společnosti na mnichovské universitě, vzniklá pod vedením Prof. Dr. Winfrieda Klutha, je cenným příspěvkem k otázce práva církví spravovat své záležitosti samostatně tak, jak je toto oprávnění vnímáno v Německu s ohledem na článek 137 odst. 3 Výmarské ústavy, která je dle článku 140 Základního zákona SRN (dále GG) součástí ústavního řádu země, i v pracovních záležitostech. Význam těchto otázek podtrhuje též fakt, že obě velké křesťanské církve patří s více jak 500 000 zaměstnanci k největším zaměstnavatelům ve Spolkové republice. Autor si ve své práci všímá vztahu sebeurčovacího práva církví k zárukám náboženské svobody (čl. 4 GG) i omezení tohoto práva s ohledem na jiné zájmy, jejichž ochrana se opírá o ústavní zakotvení. V této souvislosti nemalou pozornost věnuje poválečné judikatuře, která načrtává jasnější obrysy obecné úpravy Základního zákona. Právě abstraktní povaha úpravy je dle autora oním zásadním důvodem, pro který považuje za oprávněný extensivní výklad dané normy.
- Rudolf Hoke: (sterreichische und deutsche Rechtsgeschichte. B(hlau Verlag, Wien-K(ln-Weimar 1996, s. X+545. Již druhé vydání příručky, určené v prvé řadě studentům práva na vysokých školách v sousedním Rakousku jako učební pomůcka, představuje ucelený soubor informací, které postihují vývoj právního řádu ve sféře státoprávní, civilně-i trestněprávní v německé jazykové oblasti se zvláštním přihlédnutím k rakouským poměrům. Doplněná jmenným a věcným rejstříkem i výběrem z literatury tvoří celek, který na chronologickém základě (1. část je věnována středověku ranému, 2. část vrcholnému a pozdnímu, 3. díl pak novověku do 1. světové války, 4. díl meziválečnému období a konečně 5. část době nejnovější) postihuje nejdůležitější události i dobové trendy (Geistesgeschichte) v právních dějinách našeho jižního souseda. Jednoznačnými pozitivy knihy jsou systematičnost, přehlednost a schopnost zachytit nejdůležitější jevy a události s naznačením kausálních vztahů a souvislostí.
- Werner Ogris: Tatort Rechtsgeschichte I,II. Manzsche Verlags- und Universit(tsbuchhandlung, Wien 1994+1998, s. 137+208. Zprvu ve formě příspěvků do časopisu Juristische Ausbildung und Praxisvorbereitung (JAP) čtenářům předložené příběhy z německých popř. rakouských právních dějin vyšly i v knižní formě. První publikace obsahuje deset, druhá následovně dalších patnáct historických událostí, mezi nimiž nalézáme mj. příchod Habsburků do Rakouska, známou "pouť do Canossy", drama Jana Husa na koncilu kostnickém či atentát na císařovnu Alžbětu (1898). Příběhy jsou nejprve uvedeny ve formě vyprávění doplněného otázkami k řešení umožňujících především studentům prohloubit vlastní kombinatorické schopnosti, využít osobní představivost i doposud získané vlastnosti a zaujmout jejich pozornost pro zdánlivě nezáživný obor právních dějin. V druhé části obě publikace přinášejí autorem předkládaná řešení otázek vztahujících se k jednotlivým případům, slovníček odborných pojmů i seznam literatury. Publikace si i při použití netradičních forem zachovává nepochybně vysokou odbornou úroveň, která je ostatně pro autora, od roku 1966 ordináře vídeňské university v oboru právních dějin a mj. doktora honoris causa pražské Karlovy university charakteristická. Profesor Ogris, člen Rakouské, Saské a Královské nizozemské akademie věd, je předním znalcem dějin soukromého práva a ústavního práva zvláště pro období 18. století.
- Zenon Grocholewski: Postup pri preložení a odvolaní farára, Serafín, Bratislava 1999, s. 92. Přednáška prefekta Nejvyššího tribunálu apoštolské signatury, která zazněla na Sympóziu kanonického práva v Spišské Kapitule v srpnu 1997, objasňuje odvolání a přeložení faráře podle předpisů kánonů 1740-1752 CIC. Jde o ty případy odvolání a přeložení, které se týkají faráře jmenovaného na dobu určitou nebo neurčitou, pokud se odvolání nebo přeložení uskutečňuje před uplynutím stanovené časové lhůty. Jedná se o případy, které nemají trestní charakter.
(geo)