Autor - historik, věnující se ve svých pracích intenzivně vztahu státu a církve v socialistickém Československu, se tentokrát zaměřil na specifický rys církevní politiky komunistického státu. Příspěvek ve sborníku Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu P ČR sestává z krátké úvodní analýzy diplomových prací (s.3-35) a z příloh I-VII (s.36-145) tvořících jednotlivé vybrané práce.

Předmětem analýzy je výběr z více než dvou desítek diplomových prací z let 1980-1986, obhájených na I. fakultě StB VŠ SNB, jejichž vedoucím byl pplk. Bohumil Čížek. Diplomové práce vznikly z požadavku přehodnocení dosavadních znalostí o struktuře a možnostech tzv. nelegální církve a zmapování dosahu jejího působení. Jsou důkazem systematičnosti a intenzity perzekučních tažení orgánů komunistické moci proti církvím, jakož i pravé povahy komunismu coby totalitního režimu. Tématicky se práce dotýkaly dvou okruhů otázek: jednak východní politiky Vatikánu (tak např.velká část prací začíná návětím „Význam, úloha a cíle tzv. Východní politiky Vatikánu ...„), jednak metodiky boje orgánů StB proti nepřátelskému působení církví (např. Kubíček M., Formy a metody boje orgánů státní bezpečnosti proti podvratné činnosti nelegální římskokatolické církve). Po obsahové stránce se jedná o práce z dnešního pohledu bezduché, jejich přínos spočívá v něčem jiném než v kvalitě zpracování. Předně tyto práce vypovídají o duševním světě příslušníků StB, nabízejí rovněž obraz církve očima jejího třídního nepřítele a v neposlední řadě popisují metody boje StB proti aktivitě církví. Komunistická zvůle se nespokojila se zotročením církví přijetím proticírkevních zákonů a prováděcích právních předpisů, neustále ji znepokojovala existence „nelegální církve„, což je nepřesný pojem, který označuje ty náboženské aktivity ve strukturách, které stojí mimo rámec státního dozoru. Největší překážkou byly pro orgány represe laický apoštolát, činnost řádů a kongregací, jakož i církevní hierarchie překračující hranice státní moci.

To, jakým způsobem se vypořádala komunistická ideologie s fenoménem náboženství, není jen pouhým dobovým obrázkem, ale důrazným mementem i proti ostatním -ismům, které si tu více, tu méně nárokují prostřednictvím politických mechanismů právo rozhodovat o určitých otázkách, které ze své povahy jsou dlouhodobě vlastní jiným institucím než státu. Pro vnímavého čtenáře tak předložená studie a ilustrující diplomové práce mohou být podnětem pro formulování základních otázek vztahu státu a církví, resp. církve katolické. Existence pevného nestátního strukturovaného společenství věřících je jednou z brzd proti náhlým změnám v celé společnosti a i určitým konzervujícím činitelem občanské společnosti. Důslednost, s jakou se musely složky StB zabývat církevními strukturami, je toho pádným důkazem.

Na závěr mi dovolte jednu poznámku pro ty čtenáře, kteří by se chtěli z vlastní vůle prokousávat zmíněnou studií. Kromě úvodní analýzy Jaroslava Cuhry, jde v případě diplomových prací, jak jsem již výše naznačil, o mimořádně nečtivou materii silně ideologického obsahu, z které jen tu a tam probleskují tragikomické formulace jejich autorů. To nic nemění na významu publikace, která se řadí mezi významné předměty doličné pro posuzování komunismu budoucími generacemi.