Mezi v poslední době vydanými odbornými publikacemi by neměla pozornosti čtenáře, zajímajícího se vážně o vztah církve a práva, uniknout znamenitá monografie Jiřího Kejře Husův proces. Autor jí navazuje na svou dříve vydanou studii Husovo odvolání od soudu papežova k soudu Kristovu, kterou jsme také již recenzovali v Revue církevního práva (Revue církevního práva č. 13-2/99). Na tuto recenzi můžeme rovněž v mnohém odkázat.

Autor, významný český právní historik, se tématem postoje M. Jana Husa a jeho strany k právu, zejména pak k právu církevnímu, zabývá již několik desítek let. Činil tak ovšem dosud zejména se zájmem o postižení Husovy a husitské právní filozofie, respektive teologie. V Husově procesu se naproti tomu zaměřuje na postup českého reformátora a jeho právních poradců, zejména M. Jana z Jesenice, jemuž věnoval před časem samostatnou monografii, jakož i církevních soudních orgánů v kanonickém trestním procesu, který byl proti němu veden od roku 1410 a který byl posléze tragicky završen na Kostnickém koncilu.

Kejřova práce je rozdělena na pět kapitol: 1. Počátky Husova procesu, 2. Husův proces u kurie, 3. Spory v Čechách mezi Husem a jeho odpůrci, 4. Koncil kostnický. Soud a odsouzení, 5. Retrospektiva. Těmto kapitolám předchází kratší úvod, zabývající se mimojiné stavem pramenů, které jsou kupodivu, je-li cílem „rozbor z hlediska procesního práva„ (s.11), více než mezerovité. Jen málo z nich má také charakter právního pramene. Je zřejmé, že při tomto základním nedostatku, jak upozorňuje autor, nelze už nikdy mnohé otázky týkající se Husova procesu dostatečně ozřejmit.

První čtyři kapitoly se zabývají více méně v chronologickém sledu průběhem Husova procesu. Počíná se Husovým střetem s arcibiskupem Zbyňkem Zajícem z Hazmburka, který vrcholí Husovým odvoláním se k papeži. Jak Jiří Kejř poznamenává na začátku druhé kapitoly: „Je jistě zvláštní, že proces, který měl po pěti letech vést až ke kostnickému odsouzení a k smrti českého reformátora, byl vyvolán jeho vlastním aktem.„ (s.52)

Důležitým momentem v takto zahájeném procesu bylo, jak autor podtrhuje, osobní předvolání Husa k papežskému soudu a jeho následné rozhodnutí tohoto předvolání neuposlechnout: „právě osobní předvolání bylo komplikací, které se Hus už nezbaví, že až do konce života se bude bránit obvinění z nedostavení k soudu a že právě ono ho uvedlo do neřešitelného dilematu: jít na soud s vědomím, že bude odsouzen, nebo být stíhán pro neposlušnost soudu.„ (s.59) Pro tento důvod (nedostavení se k soudu) byl Hus v únoru 1411 stižen klatbou. Tato klatba byla o rok později ještě zostřena. Hus na zostření klatby reagoval odvoláním ke Kristu, čili krokem, jenž byl v rámci kanonického procesu naprosto neúčinný a naopak se stal důkazem Husova heretického smýšlení. Dejme na tomto místě slovo přímo autorovi: „Odvolání ke Kristu z rozsudku papežského soudu bylo jistě projevem okamžité reakce na zdrcující zprávu, Husovým výkřikem z pocitu nespravedlnosti a křivdy. Budí dojem neuváženosti a spontánního projevu pod tlakem chvíle. Ale sledujeme již od let prohlašovanou Husovu odevzdanost do vůle Kristovy a časté zmínky v jeho dílech a listech, že se spoléhá na spravedlnost Boží, která bude soudit všechny, tedy i nepřátele spravedlivě, pak vidíme, že odvolání, třebaže bylo vysloveno ve chvíli životního zklamání, se nevymyká jeho teologickému názoru.„ (s.98)

Kejř také upozorňuje na procesní pochybení, k nimž došlo v průběhu Husova procesu ze strany papežského soudu a předtím pražského arcibiskupa, což ho dovádí k závěru, že „řízení před arcibiskupem pražským i u soudu kurie bylo v řadě rozhodnutí zmatečné.„ (s.205, na této a předcházející straně rovněž stručné shrnutí oněch procesních vad). Naproti tomu proces před Kostnickým koncilem autor hodnotí z hlediska tehdejšího kanonického práva jako v zásadě procesně správný, ačkoli Husovi jistě neprospěla jeho pověst vyhlášeného kacíře.

Husův proces je bezesporu výjimečnou knihou v ohromné záplavě husitologické a obecně církevněhistorické literatury právě svým zaměřením na normy kanonického práva a jejich uplatňování. A výjimečné knihy by neměly unikat naší pozornosti.