V rámci periodické řady Law Review publikované University of British Columbia je zvláštní vydání 33. svazku věnováno vzájemnému vztahu náboženství, morálky a práva, přičemž přesvědčení o jejich hluboké imanentní spřízněnosti podtrhuje i motto celé publikace, kterým je výrok Rt. Hon. Lorda Alfreda Denninga, M.R.: „Ačkoli náboženství, právo a morálka mohou být odděleny, zůstávají i poté na sobě silně závislé. Bez náboženství není opravdové morálky; bez morálky nemůže existovat právo.„ Vedle recensí (Book Reviews) a komentáře k aktuálnímu rozhodnutí (Case Comment) Úřadu vyšetřování v Ontariu ve věci Brillinger v. Brockie, týkajícího se vztahu náboženské svobody a sexuální diskriminace, tvoří podstatnou část, či lépe řečeno základ celého svazku, odborné příspěvky věnované vícero tématům.

Kromě článku, zabývajícího se otázkou spadající spíše do oblasti právně filosofické - tedy pojednání o vztahu přirozeného práva a práva pozitivního v díle sv. Tomáše Akvinského a Jana Kalvína se zvláštním zřetelem na úlohu obyčeje (David Van Drunen: Natural Law, Custom, and Common Law In The Theology of Aquinas and Calvin, s. 699-717), a rozboru poměru náboženské svobody, resp. práv věřících ku závazku pokory a poslušnosti vůči církevním autoritám ve sféře kanonického práva (R. Michael Dunnigan: The Freedom And Confidence Of Children of God: The Theology Of The Legal Rights Of Catholics Within The Church, s. 647-662), se většina příspěvků obírá aktuálními otázkami kanadského konfesního práva.

Hned na úvod svého pojednání (Notes Towards A (Re)Definition Of The „Secular„, s. 519-549) tak Iain T. Benson upozorňuje na problematické chápání pojmu „sekulární„ či „sekularismus„ ve sféře právní či politické teorie, přičemž situaci komplikuje i skutečnost, že kanadské soudy dosud nevěnovaly ve své rozhodovací praxi rozboru tohoto fenoménu dostatečnou pozornost, která by umožňovala vyvodit jednoznačné závěry. Zatímco původně slovo „sekulární„ označovalo soustředění pozornosti k záležitostem tohoto světa, v novější době se jeho konotace výrazně posouvá až do roviny oproštění od náboženství (religion-free) či bezvěrectví (non-faith). Pak je však zapotřebí upozornit na problematičnost této konstrukce, která v konečné fázi, vedle nesporného ochuzení veřejného života, přináší i nahrazení osvědčených vzorců ctností bezobsažnými a vůči sobě navzájem atomizovanými koncepty hodnot jako jsou tolerance, sebeurčení či rovnost. Namísto životaschopného náboženského pluralismu však ožívá pod pokličkou těchto hodnot monismus bezsmyslnosti (monism of meaninglessness). Předmětný článek dále upozorňuje na některá výkladová stanoviska soudů, vrací se k často zmiňované odlišnosti vývoje konfesního práva v Kanadě a USA (kanadští sekularisté se tak např. narozdíl od svých amerických „kolegů„ nemohou opřít o žádnou obdobu prvního dodatku Ústavy z roku 1791, tzv. non-establishment clause) a závěrem konstatuje, že opravdový liberalismus je neslučitelný s prosazováním bezvěreckého sekularismu (faithless secularism).

Pojednání Davida M. Browna (Freedom From Or Freedom For?: Religion As A Case Study In Defining The Content Of Charter Rights, s. 551-615) se soustřeďuje na důkladný srovnávací rozbor rozhodnutí vrcholných kanadských soudních instancí z doby před vydáním kanadské Charty práv a svobod (Canadian Charter of Rights and Freedoms) s ohledem na precedenty z období po její publikaci, které jako by stavěly z výkladového hlediska do pozadí preambuli Charty, jež se výslovně odvolává na Boží svrchovanost a vládu práva (ještě jasněji hovoří preambule starší a stále platné Kanadské listiny práv (Canadian Bill of Rights): „The Parliament of Canada, affirming that the Canadian Nation is founded upon principles that acknowledge the supremacy of God, the dignity and worth of the human person and the position of the family in a society of free men and free institutions.„ Dále pak navíc stanoví: Affirming also that men and institutions remain free only when freedom is founded upon respect for moral and spiritual values and the rule of law...„ - tučně proloženo J.G.).

Příspěvek Jonathana Chaplina (Beyond Liberal Restraint: Defending Religiously Based Arguments In Law And Public Policy, s. 617-646) se zabývá oprávněností zohledňování nábožensky odůvodněných postojů z hlediska jejich relevance při rozhodování orgánů veřejné moci. Přitom srovnává stanoviska „sekulárního liberála„ Johna Rawlse a „křesťanského liberála„ Roberta Audiho, aby došel k překvapivému závěru, že Rawls vystupuje vůči těmto argumentům mnohdy tolerantněji než jeho protějšek.

Další studie vzešlá z pera Johna von Heykinga (Harmonization of Heaven and Earth?: Religion, Politics, and Law in Canada, s. 663-697) přináší dále zajímavý sociologický pohled do kanadské společnosti. Ačkoli na jedné straně dochází k posilování tendence sekulárního výkladu právních norem soudy, na druhé straně za posledních dvacet let nedošlo k výrazným změnám v náboženském přesvědčení obyvatelstva, v jeho víře v Boha, Ježíše Krista či posmrtný život. Jak vysvítá z průzkumů provedených Reginaldem Bibbym, jejichž výsledky byly publikovány v letech 1993 a 1995, dochází sice k početnímu oslabení hlavních křesťanských církví, avšak pro 90% Kanaďanů je Bůh v jejich životě důležitý. Více jak třetina kanadských dětí mladších 12 let navštěvuje bohoslužby alespoň jedenkrát měsíčně, přičemž u dětí vyššího věku a dětí pocházejících od matek s lepším vzdělanostním profilem se jejich počet zvětšuje. Navíc okolo 32% kanadských křesťanů představují konzervativní protestanté, jejichž množství dokonce vzrostlo!

Poslední ze zveřejněných příspěvků (Alvin Esau: „Islands Of Exclusivity„: Religious Organizations And Employment Discrimination, s. 719-827) otevírá i v evropském kontextu aktuální téma zasahování státní legislativy do sféry pracovněprávních vztahů, v nichž vystupuje na straně zaměstnavatele církevní subjekt. Jádrem rozsáhlé práce je rozbor klíčového případu Schroen v. Steinbach Bible College, kde předmět sporu představoval způsob posouzení práva zaměstnavatele trvat na složení mennonitského vyznání jako tzv. zaměstnavatelského požadavku bona fide (bona fide occupational requirement, tzv. BFOR).

Celkově je možno hodnotit recensovaný sborník jako velmi zdařilý, přinášející množství informací zejména k bližšímu poznání vývoje i současného stavu konfesního práva v Kanadě. Ačkoli se jednotlivé příspěvky dosti výrazně odlišují svým rozsahem, a navíc se studie Van Drunena a Dunnigana poněkud vymykají z obsahové osnovy jinak „konfesněprávního„ svazku, nemění to nic na skutečnosti, že jde vesměs o vynikající práce na slovo vzatých a ve svém oboru zkušených odborníků.