Při
promočním aktu dne 20. 2. 2002 pronesl JUDr. Stanislav Přibyl Ph. D
tento
projev:
Vaše Magnificence, pane prorektore
Spectabilis, pane proděkane
Honorabilis promotorko
dámy a pánové,
Právo, aby bylo skutečně právem, se musí vždy
vztahovat k hodnotě spravedlnosti. To věděli již staří Řekové
- vždyť pro Aristotela byla spravedlnost, dikaiosyné, jednou ze čtyř hlavních
ctností. Podobně také v hebrejské Bibli se objevují paralely, které spojují
právo a spravedlnost.
Právu se ovšem
dostávalo v některých obdobích také zneuctění, a to právě jeho tragickým
rozpojením od hodnoty spravedlnosti: vzpomeňme jen na stalinské vykonstruované
procesy, které se nevyhnuly bohužel ani naší zemi, a nebylo tomu vlastně ani
tak dávno. Tím spíše je proto citlivě vnímaným úkolem rehabilitovat právo v
jeho původním a plném významu. V dnešní době je právo u nás nahlodáváno
nejen tím, že je vnímáno pouze jako byznys, v němž se točí veliké peníze,
nýbrž také jako pouhá rutinní činnost: jako právničina, nikoli jako výkon
spravedlnosti.
Jednou z možností, jak
této tendenci čelit, je vědecká práce, zabývající se právem. Asi všichni zde
přítomní dnes promovaní doktoři jsme zakusili ono dobrodružství spekulativního
přístupu k právu, totiž hledání v pramenech, porovnávání různých
pojetí jednotlivých autorů nebo dokonce právních řádů, a ovšem také zaujímání
osobního stanoviska a uplatňování vlastního vědeckého přístupu. Ano, každý
doktorand se vynasnažil vnést do tohoto světa něco nového, co tu ještě nebylo.
A to už není ta obvyklá rutinérská degradace práva.
Je ovšem zřejmé, že
k takové intelektuálně i časově náročné činnosti jsme potřebovali
nezištnou podporu, konkrétní pomoc i laskavou trpělivost ze strany mnoha těch,
kteří při nás v době doktorského studia stáli. Naše vděčnost Univerzitě
Karlově, právnické fakultě i jejím učitelům se projevuje jistě nejkonkrétněji
ve vztahu k našim školitelům. Němčina používá pro ně názvu "Doktorvater" -
otec doktoranda, a myslím, že to je velmi výstižné.
Vřelé díky patří ovšem také
našim rodičům i rodinám. Všichni naši nejbližší prožívají dnes jistě nemenší
radost, než my. Náš dnešní úspěch je proto také jejich úspěchem a jejich
zásluhou. Děkujeme.