Péter Erdő: Storia della Scienza del Diritto Canonico - Una introduzione.

Editrice Pontificia Universita Gregoriana, Roma 1999, 248 stran.

Na sklonku loňského roku vydalo nakladatelství Papežské univerzity Gregoriana v Římě knihu známého maďarského kanonisty a rektora Katolické univerzity P. Pazmányho v Budapešti, Mons. Petra Erdőho, auxiliárního biskupa v Székesfehérváru, Historie vědy kanonického práva s podtitulkem Úvod. Mons. Erdő, který na římské Gregorianě působí jako hostující profesor od roku 1986, je znám odborné veřejnosti svými četnými publikacemi. Bývá častým hostem vědeckých konferencí (profesor Erdő přednášel také na mezinárodní konference Konfesní a konkordátní právo zemí středovýchodní Evropy, konané minulý rok v Praze naší Společností).

Tato publikace je přepracovaným italským překladem Erdőho latinsky psané práce vydané pro potřeby univerzity v r. 1990 pod názvem Introductio in historiam scientiae canonicae. Praenotanda ad Codicem. Druhé vydání však již vychází v italštině, která na této univerzitě nahradila latinu ve výuce kanonického práva. Jelikož Gregoriana byla poslední univerzitou, na které se kurzy kanonického práva konaly v latině, lze tuto zdánlivě nevýznamnou změnu považovat za mezník, kterým se uzavřela "latinská epocha kanonistiky, jež trvala od jejích počátků až do naší doby."

Knihu nelze považovat za úplný historický přehled, který čtenáře uvádí do studia historie kanonického práva. Jejím cílem je především podat souhrn kanonistické literatury v průběhu historických období, v úvodních částech jednotlivých kapitol však neopomíjí ani přiblížit metody výuky a způsoby výzkumu materie. Zvláště podrobně se zabývá klasickou středověkou kanonistikou.

Vnitřně se člení do sedmi kapitol odpovídajícím jednotlivým vývojovým obdobím vědy kanonického práva, v podstatě stejně, jak o nich mluví A. Van Hove. Poslední klasické období ukončuje autor vydáním CIC 1917 - rokem, kdy nastává "zcela odlišná situace pokud jde o prameny. Zatímco do kodifikace vyžadovala práce kanonisty zvláštní historicko-právní erudici pro vyhledání a pochopení platných norem, nyní se nacházíme před právem už kodifikovaným a věda, jež má vysvětlit, vyložit a aplikovat právo kodifikované požaduje zcela odlišné metody." Závěrečná kapitola se zabývá vývojem od vydání Kodexu. V ní nalezneme v pasážích věnovaných současným sdružením kanonistů a periodikům z oblasti vědy církevního práva i zmínku o české Společnosti pro církevní právo a naší Revue. K výkladové části autor připojil ve formě 14 dodatků latinské texty týkající se materie z různých historických období. Rychlé orientaci v knize bezpochyby napomáhá i podrobně zpracovaný rejstřík.

Za zvláštní zmínku stojí i skutečnost, že v rámci bohatého aparátu pramenů, na které kniha odkazuje, jsou zařazeny i adresy internetových stránek, bez kterých se patrně za několik málo let už neobejde žádná seriózní vědecká publikace.

Miloš Holub