Akta katedrálních kapitul hnězdenské církevní provincie
jako pramen k provinciálním synodám 15. století

PhDr. Pavel Krafl, Dr.

Počátkem 15. století se objevuje v Polsku nový pramen - katedrální kapituly začínají zaznamenávat svá jednání. Zápisky mají charakter objektivně formulovaných aktových záznamů. Cílem článku je zhodnotit význam těchto akt jako pramenu pro studium provinciálních synod hnězdenské církevní provincie v 15. století. Dochovaná akta z jednání katedrálních kapitul v Hnězdně, Poznani, W(oc(awku, Krakově a Plocku vydával Boles(aw Ulanowski; akta prvních třech jmenovaných kapitul vyšla samostatně, akta zbylých dvou ve sborníku Archiwum Komisyi historycznej.1

Polské diecéze. Na počátku 12. století existovaly pod metropolitní pravomocí hnězdenského arcibiskupa biskupství v Krakově, Poznani, Vratislavi a P(ocku. Za knížete Boleslava III. Křivoústého (1102 - 1138) se objevují první zmínky o biskupství pomořském, w(oc(awském a lubušském. Koncem 12. stol. získal biskup v západním Pomoří pro svoji diecézi právo exempce. Ve 14. století polský stát ztrácí svrchovanost nad prostory diecézí vratislavské a lubušské, které ovšem i nadále zůstávají součástí hnězdenské církevní provincie. Roku 1375 se církevní metropolí stalo arcibiskupství haličské (založeno r. 1367), v r. 1414 přenesené do Lvova. Ujalo se diecézí v Přemyšli, Che(mu, Vladiměři, Kamienci, Kijevě a Seretu. Hnězdno získalo biskupství, která vznikla nově v zemích litevských: Vilnius a Miedniki. Roku 1418 obdržel hnězdenský arcibiskup hodnost primasovskou.2

Provinciální synody. Provinciální synody byly shromážděním biskupů a převážně vyššího kléru diecézí církevní provincie. Svolával ji metropolita nebo jeho zástupce. Sloužila k řešení aktuálních otázek života církevní provincie. Arcibiskup na ní vydával provinciální statuta, což byl soubor ustanovení normativního charakteru. Hlavním impulsem pro svolávání kanonicky vyhraněných provinciálních synod se stalo rozhodnutí 4. lateránského koncilu r. 1215. V rámci celku provinciálních synod hnězdenské církevní provincie ve středověku lze vysledovat několik období. První perioda, která se časově kryje s 13. stoletím a zasahuje do počátku století 14., je obdobím emancipace polské církve. Provinciální synody se staly prostředníkem při prosazování církevního práva do každodenního života církve a kanonickoprávních pravidel do života farníků. 14. století je od své druhé čtvrtiny obdobím relativního klidu synodálních aktivit na provinciální úrovni. V 15. století hnězdenští arcibiskupové svolávali provinciální synody často a hlavně pravidelně. Arcibiskup Mikuláš Tr(ba vydává svoji kodifikaci partikulárního práva církevního (1420). Ve vztahu církve a státu se stávají provinciální synody v druhé polovině 15. a první polovině 16. století schvalovacím orgánem pro královské kontribuce mezi klérem.3

Stručné protokolární záznamy kapitulních akt informují o skutečnosti svolání provinciální synody, o termínech a místech konání synod. Písař akt zaznamenával členy kapitul, kteří byli vysláni jako delegáti na synodu, a údaj o výši diet přiznaných jim na jednání kapituly na cestu. Mnohdy ze zápisků rovněž vysvítá i téma, které mělo být na provinciální synodě projednáváno;4 případně výsledky a usnesení synody - převážně údaje o schválených kontribucích z kléru. Výjimečně je do akt opsán statut vzešlý ze synody5 nebo jiná listina, která byla vydána po synodě a má vztah k jejímu jednání.6 Záznamy (o synodách) jsou u všech kapitul útržkovité, byly vedeny nepravidelně. Největší pravidelnost lze vysledovat u záznamů z jednání hnězdenské kapituly, a to obzvláště po r. 1435, a poté u akt kapituly v Poznani. Akta kapituly ve W(oc(awku zmiňují provinciální synody ve větší míře až od poloviny osmdesátých let 15. století. Z dochovaných a vydaných akt podávají nejméně informací akta plocké kapituly. 7

Terminologie. Ve valné většině písaři akt pro označení provinciální synody používají označení "sinodus (synodus) provincialis", místy prosté "sinodus", které ale může znamenat též diecézní synodu. U záznamů akt poznaňské kapituly z přelomu padesátých a šedesátých let se lze setkat spolu s vedle výše zmíněným i s výrazy "convencio generalis" a "convencio provincialis" (L(czyca 1459), dále s prostým "convencio" (Kališ 1462) a "sinodus generalis" (Kališ 1462, L(czyca 1463, Wolborz 1464).8 Nahodile je výraz "convencio" použit v hnězdenských aktech z r. 1475 paralerně s výrazem sinodus (ve spojení "sinodus sive convencio").9 Je nutno upozornit na skutečnost, že pojem "convencio" ("convencio generalis") byl vyhrazen pro valné sejmy polského království,10 o nichž se v kapitulních aktech rovněž objevují frekventované zmínky, hlavně v souvislosti s kontribucemi.

Termíny a místa konání synod. Většina informací o místech a termínech konání provinciálních synod byla zaznamenána před synodou. Jen u menší části synod jsme informováni po jejich ukončení. Z toho důvodu, je-li to možné, je nutné v aktech uváděné informace ověřovat. Stávající záznamy nejsou úplné a systematické; mnohdy údaje potřebné pro lokalizaci a časové zařazení synody chybí. V takových případech nevíme, zda se synoda následně skutečně konala, a v případě, že se konala, zda v termínu a místě uváděném v aktech. Příkladem mylné informace o místě konání je záznam v aktech poznaňské kapituly (z 13. 6. 1497), podle nichž se synoda na sv. Jana Křtitele (tj. 24. 6.) r. 1497 měla konat v Piotrkowě. Akta krakovské kapituly (15. 6. 1497) obsahují informaci o Klodawě. Písaři akt w(oc(awské (13. 1. 1498) a hnězdenské kapituly (20. 7., 21. 10. 1497) po synodě spolehlivě dokládají jako místo jednání provinciální synody Klodawu.11 O synodě z roku 1435 již ale nejsme z kapitulních akt informováni po jejím uplynutí a tedy ani o jejím místě konání. Dne 28. dubna 1435 delegovala na provinciální synodu do údajně do Kališe své zástupce hnězdenská kapitula a 4. května 1435 na synodu do L(czyce kapitula poznaňská.12 V aktech jednotlivých kapitul se lze setkat i s odlišnými informacemi o termínech synod. Jako příklad může posloužit synoda z roku 1462. Na zasedání hnězdenské kapituly 14. ledna 1462 bylo zveřejněno rozhodnutí arcibiskupa konat provinciální synodu na sv. Jana Křtitele. V aktech poznaňské kapituly se ovšem k 5. únoru nachází zmínka o termínu neděle Reminiscere (14. 3. 1462). Tamtéž nalezneme doklad o tom, že ještě 30. srpna nebyla plánovaná synoda v Kališi odbyta. Jak naznačují krakovská akta, stalo se tak do 24. září.13 Z celkového počtu dvaatřiceti akty zaznamenaných provinciálních synod pouze u osmi z nich je potvrzeno po synodě místo konání v zápisech akt alespoň jedné kapitoly (z r. 1441, 1459, 1462, 1463, 1464, 1489, 1496, 1497).14 Datum synody mohlo být odkládáno. Za sedisvakance po smrti hnězdenského arcibiskupa Jana VII. Gruszczy(ského (( říjen 1473) stanovil podle hnězdenských kapitulních akt administrátor Uriel Górka provinciální synodu na 2. února 1474. Na žádost hnězdenského elekta Jakuba ze Sienny, krakovského biskupa Jana Rzeszowského a w(oc(awského elekta Zbigniewa Ole(nického byla synoda stanovená na neděli Letare - 20. března (!) 1474 do L(czyce, která měla pokračovat 23. března ve Hnězdně, odložena. Jakub ze Sienny požadoval posunutí termínu provinciální synody za sejm v Kole z 27. března.15

Rozhodování o termínech a místech synod. Aktové záznamy dokládají, že při rozhodování o provinciální synodě hrála svoji nikoliv nevýznamnou roli i metropolitní kapitula. Členové hnězdenské kapituly si takto před synodou r. 1475 na svém zasedání stěžují na primase Jakuba ze Sienny, který bez svolení kapituly rozhodl o svolání synody, která měla schvalovat kontribuci.16 Roku 1496 zástupce hnězdenské kapituly na provinciální synodě v L(czyci, doktor dekretů Klement z Piotrkowa po návratu z ní referoval kapitule o termínu příští provinciální synody, který v L(czyci zveřejnil arcibiskup Fridrich Jagelonský.17 Dne 24. ledna 1474 (za sedisvakance) se na termínu synody dohodli administrátor Uriel z Górky a členové kapituly.18 Roku 1469 přímo vyzval arcibiskup Jan Gruszczy(ski metropolitní kapitulu, aby stanovila termín a místo konání příští provinciální synody. Členům kapituly, kteří by se jednání o synodě neúčastnili, měl hrozit půhon.19

Delegáti katedrálních kapitul na synody. Před provinciální synodou kapitula na svých jednáních rozhodovala o zástupcích na synodě. Akta obsahují jmenovité výčty osob, které byly vyslány na synodu. Zástupci kapitul byli většinou jejich hodnostáři (probošt, děkan, scholastik, kantor, arcijáhen, kustod); někdy současně nositelé biskupských úřadů (oficiál, generální vikář, kancléř). Mezi často se opakujícími se jmény jsou např. od 60. do 80. let 15. stol. (remský arcijáhen Mikuláš Skudla (za poznaňskou kapitulu); v závěru 15. stol. poznaňský arcijáhen doktor dekretů Mikuláš Kotwicz a hnězdenský kanovník doktor dekretů Klement z Piotrkowa.20 Mnohá jména figurují současně v aktových záznamech různých kapitul; byli nositelé obročí ve více kapitulách a těmito kapitulami byli současně pověřeni zastupováním na synodě. Příkladem může být poznaňský kanovník a hnězdenský probošt Przedwój Gr(dzki z Gr(d, který pravidelně zastupoval hnězdenskou kapitulu (1441, 1442) a kromě toho i kapitulu poznaňskou (1433). Roku 1459 na provinciální synodě v L(czyci reprezentoval Mikuláš Gl(bocki kapitulu poznaňskou a současně hnězdenskou.21 Roku 1441 se členové hnězdenské kapituly dohodli, že je budou na provinciálních synodách zastupovat toliko dva preláti, a sice probošt s děkanem, v případě nemoci "descendendo graduatim sequens prelatus".22 Roku 1472 pohrozil arcibiskup Jan VII. Gruszczy(ski hnězdenské kapitule exkomunikací, nevyšle-li na synodu své zástupce.23 Koncem téhož roku stanovil arcibiskup termín další synody a vyzval metropolitní kapitulu k delegaci zástupců. Hnězdenská kapitula následně konala sérii porad i za účasti třemešského a mohilského opata; posly vyslali i k w(oc(awské a poznaňské kapitule.24 Schvalované delegace v průběhu času doznávaly změn. V únoru r. 1462 určila poznaňská kapitula jako své zástupce na provinciální synodu děkana, kustoda a další dva kanovníky. Koncem srpna přibyl arcijáhen. Po synodě jsou ovšem v listopadových záznamech akt jmenováni další dva kanovníci (scholastik a kantor), kteří se měli synody zúčastnit; není jasné, zda měli někoho z dříve schválených nahradit, nebo byli delegováni navíc či jeli z vlastní iniciativy.25 Akta zpravidla současně s údaji o delegaci kapituly na synodu informují o schválených dietách na cestu a jejich výši. Někdy byly diety schvalovány dodatečně, až po uskutečněné cestě na provinciální synodu. Výše diet se pohybovala od tří do dvanácti hřiven, nejčastěji šest, průměr z těch diet, o nichž jsme informováni, činí rovněž kolem šesti hřiven. Největší z nám známých diet obdrželi zástupci kapitul v souvislosti s výdaji na významné synodě r. 1485.26 Po synodě z r. 1462 poznaňská kapitula schválila čtyři hřivny pro kantora Petra, kterému cestou na synodu pošel kůň.27

Kontribuce. Glosa k ustanovení z Liber extra X 5, 1, 25 stanovuje, že "metropolitani ad correctionem excesuum et reformationem morum singulis annis facere debent provinciale concilium". Od poloviny 15. století dochází ovšem k výraznému posunu obsahu jednání polských provinciálních synod. Jsou vybírány daně mezi klérem pro panovníka na vydržování králova žoldnéřského vojska. Schvalovacím orgánem těchto kontribucí se stává právě provinciální synoda. Skutečnost, že jednou z nejvýznamnějších otázek projednávaných na provinciálních synodách se staly pravidelné kontribuce z kléru, odráží záznamy katedrálních kapitul. Kapitulní akta využil pro potřeby své studie o duchovenských daních státu Alfred Ohanowicz. Prokázal, že ze sedmnácti daní, které byly na duchovenstvo uloženy v 15. století, bylo devět projednáváno a schvalováno provinciální synodou. U osmi z nich to dokládají kapitulní akta (1462, 1464, 1472, 1475, 1480, 1489, 1496, 1497).28 Ze zápisů kapitulních akt ze sedmdesátých let 15. stol. jasně vysvítá nechuť členů kapitul vůči očekávaným kontribucím a jejich schvalování na provinciálních synodách. Dne 21. října 1476, před očekávanou provinciální synodou, tak jednala hnězdenská kapitula za přítomnosti hostů, Martina, třemešského opata, dále děkana w(oc(awské kapituly a konečně arcijáhna Mikuláše Skudly z poznaňské kapituly o kontribuci. Dohodli se, že nebudou dávat souhlas novým daním.29 Ostře se na svém jednání pro dani pro krále vyslovila na svém zasedání v únoru 1480 kapitula krakovská. Její zástupci měli na l(czycké provinciální synodě odmítnout kontribuce v krakovské diecézi.30 Také zástupci krakovské kapituly na synodu r. 1464 byli vysláni s pověřením, aby "in nullam contribucionem nec aliquam expedicionem consenciant".31 I za výše zmíněnou výhružkou arcibiskupa exkomunikací hnězdenské kapitule r. 1472 a též za projevy nelibosti metropolitní kapituly se stanovením termínu provinciální synody bez jejího souhlasu r. 1475 lze vidět nesouhlas s daněmi ukládanými na klérus.

Jiné prameny. Mnohé z údajů o provincionálních synodách poskytnutých kapitulními akty lze doplnit s pomocí jiných pramenů. V případě wielu(sko-kališské synody z ledna a září 1420 jsou to samotná provinciální statuta - kodifikace arcibiskupa Mikuláše Tr(by; podobně k r. 1485 provinciální statuta Zbigniewa Ole(nického.32 Obraz doplňuje i Jan Dlugoš; u výše zmíněné synody z r. 1435 potvrzuje místo jako konání L(czyci a k tomu uvádí datum 26. května a u synody z r. 1462 informuje o datu 5. září. O termín synody a informace z jednání synody doplňuje Dlugoš akta i k r. 1466.33 Dalšími prameny jsou konvokační listy hnězdenských arcibiskupů adresované polským biskupům (1425, 1441, 1469), půhon na synodu (1485), soudní akta konsistoří hnězdenské a poznaňské, listiny vydané na synodě. Z celkového počtu přes třiceti synod konaných anebo předpokládaných (ale nepotvrzených) v 15. století je pět doloženo toliko díky existenci dalších pramenů.34

Závěr. Akta katedrálních kapitul hnězdenské církevní provincie, konkrétně kapituly hnězdenské, poznaňské, w(oc(awské, krakovské a p(ocké, jsou významným pramenem k poznání důležitého institutu kanonického práva, jakým bezpochyby provinciální synody jsou. Coby pramen zastávají dominantní a nezastupitelnou roli pro zmapování provinciálních synod hnězdenské církevní provincie 15. století. Neúplnost a nepravidelnost záznamů přesto ale vyžaduje, je-li to možné, rovněž práci s více prameny. Akta dokládají zajímavý posun role polských provinciálních synod v druhé polovině 15. století, totiž k "schvalovacímu orgánu" kontribucí z kléru pro krále. Podrobně jsme informováni o zastoupeních kapitul na synodách.

Tabulka I.
Záznamy akt katedrálních kapitul diecézí hnězdenské církevní provincie
o provinciálních synodách 15. století;
časový horizont jejich vzniku ve vztahu k synodám

tabulky zde ve formatu Ms Word 6.0 a vyssi

Tabulka II.
Delegáti katedrálních kapitul na provinciální synody
v 15. stol. a jejich diety podle záznamů kapitulních akt

tabulky zde ve formatu Ms Word 6.0 a vyssi


  1. Acta capitulorum nec non iudiciorum ecclesiasticorum selecta, I., Kraków 1894 (dále ACIE); Acta capitulorum Cracoviensis et Plocensis selecta (1438 - 1523; 1438 - 1525), Archiwum Komisyi historycznej, T. 6, Kraków 1891, s. 1 - 296 (dále ACCP).
  2. W(adys(aw Abraham, Organizacya ko(cio(a w Polsce do po(owy wieku XII, 2. wydanie, Lwów 1893, s. 94 - 108; Zygmund Su(owski, Struktura organizacji diecezjalnej ko(ciola polskiego w wiekach (rednich, in: Ksi(ga tysi(clecia katolicyzmu w Polsce, I, red. Mariam Pechowicz, Lublin 1969, s. 76 - 80; Urszula Borkowska, Odbudowa i rozwój (2 po(. XI i XII w.), in: Chrze(cija(stwo w Polsce. Zarys przemian 966 - 1979, red. Jerzy K(oczowski, Lublin 1992, s. 58 - 59.
  3. Pavel Krafl, Přehled provinciálních synod Hnězdna z let 1206 - 1503, Slovanské historické studie, 25, 1999, s. 5, 8. O hnězdenských provinciálních synodách (včetně středověkých) dále syntetické práce: Tadeusz Gromnicki, Synody prowincyonalne oraz czynno(ci niektórych funkcyonaryuszów apostolskich w Polsce do r. 1357, Kraków 1885; Piotr Ka(wa, Pierwszy polski synod plenarny wraz z or(dziem episcopatu polski do duchowie(stwa i wiernych w sprawie uchwa( tego( synodu poprzedzony rysem historycznym prowincjonalnego ustawodawstwa synodalnego w Polsce przedrozbiorowej, Towarzystwo wiedzy chre(cija(skiej ogólnego zbioru, t. 51, Lublin 1939; W(adys(aw Abraham, Studya krytyczne do dziejów (redniowiecznych synodów prowincyonalnych ko(cio(a polskiego, Kraków 1917; Ignacy Subera, Synody prowincjonalne arcibiskupów gnie(nie(skich, Warszawa 1971; další literatura viz P. Krafl, Přehled, s. 5 - 7, 13 - 33.
  4. Např. akta krakovské kapituly r. 1480 referují: "de contribucione, libertate ecclesie ac cleri reformacione, que in sinodo Lanciciensi pro dominica Reminiscere per dominum archiepiscopum instituta tractanda et proponenda erunt"; ACCP č. 59, s. 232.
  5. Viz pozn. 32.
  6. Jedná se o tři listiny vydané po synodách v Uniejowě r. 1414 a Kališi 1420 a doložené v opisech v aktech hnězdenské a plocké kapituly; ACIE I., č. 1521, 1523, s. 321 - 323; ACCP č. 615, s. 158 - 160; srov. P. Krafl, Přehled, s. 21.
  7. Viz tabulka I.
  8. ACIE I., č. 510, s. 98; č. 553, s. 107; č. 562, s. 108; č. 564, s. 109; č. 586, s. 112.
  9. ACIE I., č. 2125, s. 489. Podobně tamtéž k r. 1457: ACIE I., č. 1876, s. 428.
  10. Juliusz Bardach - Bogus(aw Le(nodorski - Micha( Pietrzak, Historia ustroju i prawa polskiego, Warszawa 19974, s. 104 - 105. Konaly se většinou v Piotrkowě.
  11. ACIE I., č. 874, s. 160; č. 1339, s. 558; č. 2494, s. 560; ACCP č. 510, s. 123.
  12. ACIE I., č. 169, s. 35; č. 1644, s. 350.
  13. ACIE I., č. 553, s. 107; č. 558, 561, 562, s. 108; č. 1925, s. 440; ACCP č. 80, s. 21.
  14. ACIE I., č. 522, 525, s. 102; č. 558, 561, 562, s. 108; č. 564, 570, s. 109; č. 863, s. 159; č. 1333, 1334, s. 279; č. 2300, 2303, s. 527; č. 2469, s. 555; č. 2472, 2473, s. 556; ACCP č. 80, s. 21; č. 324, s. 86; č. 509, s. 123.
  15. Paulus Bonifacius Gams, Series episcoporum ecclesiae catholicae, Leipzig 1931, s. 348; ACIE I., č. 2103 - 2105, s. 482 - 483.
  16. ACIE I., č. 2125, s. 489.
  17. ACIE I., č. 2469, s. 555.
  18. ACIE I., č. 2103, s. 482.
  19. ACIE I., č. 2026, s. 465.
  20. P. Krafl, Přehled, s. 27 - 32.
  21. ACIE I., č. 100, s. 21; č. 513, s. 98; č. 1708, s. 375; č. 1718, s. 376 - 377; č. 1899, s. 433.
  22. ACIE I., č. 1714, s. 376.
  23. ACIE I., č. 2051, s. 471.
  24. ACIE I., č. 2067 - 2071, s. 474 - 475.
  25. ACIE I., č. 553, 558, 561, 562, s. 107 - 108.
  26. Srov. tabulka II.
  27. ACIE I., č. 562, s. 108.
  28. Alfred Ohanowicz, Ci((ary pa(stwowe duchowie(stwa w Polsce w drugiej po(owie XV i w pocz(tkach XVI wieku (1447 - 1530), Studya nad history( prawa polskiego III/3, Lwów 1911, s. 35 - 54, 72 - 77.
  29. ACIE I., č. 658, s. 124; č. 2141, s. 492.
  30. "... et in primis dampna, spolia, rapinas, homicidia, stupra, depactationes et alia mala et gravamina per stipendarios et zoldatos domini regis in tota dioc. Crac. in bonis ecclesiasticis factas et facta novissime transactis diebus, propter quod contribucio iuste et secundum Deum nunc dari et fieri non debeat,...", ACIE I., č. 232, s. 59 - 60.
  31. ACCP č. 120, s. 26.
  32. Statuty synodalne wielu(sko-kaliskie Miko(aja Tr(by z r. 1420, z materia(ów przysposobionych przez B. Ulanowskiego uzupe(nili i wydali Jan Fija(ek i Adam Vetulani, Kraków 1915 - 1920 - 1951; Constitutiones synodorum Metropolitanae Ecclesiae Gnesnensis provincialium authoritate synodi provincialis Gembicianae... D. Joannis W(zyk, Cracoviae 1761, p. 33 - 45; Constitutiones Stanislai Karnkowski, Cracoviae 1579, f. 61b - 66b. Samotná akta, konkrétně poznaňské katedrální kapituly, obsahují opis provinciálního statutu z r. 1459: ACIE I., č. 516, s. 99 - 101. Při katedrálních kostelech obvykle existovaly úřední knihy s opisy provinciálních a diecézních statut ("liber statutorum"). Akta hnězdenské kapituly k r. 1415 dokládají existenci takovéto úřední knihy při hnězdenském kostele; ACIE I., č. 1529, s. 324.
  33. Joannis D(ugosz senioris canonici Cracoviensis opera omnia, XIII., Kraków 1877, s. 559; XIV., Kraków 1878, s. 357; 426 - 427. Mylné datum synody uvádí Dlugoš u synody z r. 1425; tamtéž, XIII., s. 333 - 334.
  34. Viz P. Krafl, Přehled, s. 20 - 31.

Resumé

Článek seznamuje čtenáře s aktovými zápisy katedrálních kapitul hnězdenské církevní provincie z 15. století a jejich významem pro studium tématu provinciálních synod. Stručné protokolární záznamy kapitulních akt informují o skutečnosti svolání provinciální synody, o termínech a místech konání synod. Písař akt zaznamenával členy kapitul, kteří byli vyslání jako delegáti na synodu, a údaj o výši diet přiznaných jim na jednání kapituly na cestu. Mnohdy ze zápisků rovněž vysvítá i téma, které mělo být na provinciální synodě projednáváno; případně výsledky a usnesení synody - převážně údaje o schválených kontribucích z kléru. Výjimečně je do akt opsán statut vzešlý ze synody nebo jiná listina zde vydaná. Záznamy o synodách jsou u všech kapitul útržkovité, byly vedeny nepravidelně. Největší pravidelnost lze vysledovat u záznamů z jednání hnězdenské kapituly, a to obzvláště po r. 1435, a poté u akt kapituly v Poznani. Akta kapituly ve W(oc(awku zmiňují provinciální synody ve větší míře až od poloviny osmdesátých let 15. století. Z dochovaných a vydaných akt podávají nejméně informací akta plocké kapituly.

O autorovi

PhDr. Pavel Krafl, Dr. (nar. 1971) - vědecký pracovník Historického ústavu Akademie věd ČR. Je absolventem historie na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1990 - 1995); Dr. 1998, PhDr. 1999. Zabývá se tématikou provinciálních a diecézních synod a synodálního zákonodárství v českých zemích a v Polsku ve středověku; viz např. studie: "Několik poznámek k edicím předhusitských synodálních statut olomoucké diecéze" (in: Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity, řada historická, C 43, 1996, s. 61 - 72), "Předhusitské synody olomoucké diecéze" (in: Český časopis historický, 94, 1996, s. 739 - 760), "Přehled provinciálních synod Hnězdna z let 1206 - 1503" (in: Slovanské historické studie, 25, 1999, s. 5 - 34).