Rakove, Jack. N.: Declaring Rights. A Brief History with Documents.

Bedford Books, Boston - New York 1998, s. 217.

V rámci ediční řady The Bedford Series in History and Culture vydalo nakladatelství Bedford Books práci profesora historie a amerických studií na Stanfordské universitě Jacka N. Rakoveho. Ten je už znám zainteresovanému čtenáři ve Spojených státech především prostřednictvím svých starších publikací, k nimž patří např. "The Beginnings of National Politics: An Interpretive History of the Continental Congress" (1979), "James Madison and the Creation of the American Republic" (1990) či "Interpreting the Constitution: The Debate over Original Intent" (1990). Jeho práce "Original Meanings: Politics and Ideas in the Making of the Constitution" (1996) získala dokonce v roce 1997 prestižní Pulitzerovu cenu.

Autor si svými knižními i časopiseckými příspěvky vydobyl pověst uznávaného znalce procesu utváření právních a politických požadavků osadníků v jejich boji za nezávislost na britské koruně. Jde pochopitelně o období i o téma, které se již tradičně těší nemalému zájmu americké historiografie, přičemž se však zdá, že stále existují ne zcela zodpovězené otázky, jimiž se mohou historici ve svých dílech zabývat. V devadesátých letech se tak objevují nové práce Johna Phillipa Reida, Lance Banninga, Roberta A. Goldwina či Bernarda Bailyna, odkrývající nové rozměry v bádání o myšlenkovém zázemí vůdčích představitelů boje za nezávislost. Specifickým Rakoveho přínosem je pak výzkum původního významu ústavních článků a dodatků Ústavy v jejich dobovém kontextu. Vedle tohoto důrazu, jenž klade na teleologický a historický výklad dosud platné právní normy, která působila inspirativně i na naše právní teoretiky v době přípravy nového základního zákona státu po rozpadu rakousko-uherského mocnářství v roce 1918, se profesor Stanfordské university věnuje také politickým koncepcím a praktické podobě veřejného vystupování Jamese Madisona.

Na těchto řádcích rozebíraná Rakoveho kniha se zaobírá formulováním občanských a politických práv a svobod ve vývojové linii počínající ještě v Anglii (zvláštní pozornost věnuje Slavné revoluci 1689) a vedoucí až k jejich zakotvení v Listině práv (1791) tvořené dodatky I-X Ústavy USA, která představuje v Rakoveho podání určité vyvrcholení, kde také svůj výklad ukončuje. Celá publikace se skládá ze dvou základních částí, členěných dále na kapitoly a doplněných bibliografickou poznámkou a chronologickým přehledem.

První část nazvaná "Práva v revoluci" (Rights in Revolution) se musí nejprve vyrovnat s otázkou vymezení pojmu subjektivních práv, jejich zakotvení i jejich beneficientů. Stranou neponechává ani dobové diskuse k těmto tématům. Spíše ve zkratce se věnuje anglickým kořenům boje za svobody, inspirující americké osadníky, a místo obšírného výkladu nechává promlouvat autentické dokumenty. Tento přístup charakterizuje celou práci, čímž z ní vytváří vynikající chrestomatickou příručku pro studenty historie i právních, resp. ústavních dějin. Vzhledem ke skutečnosti, že problém náboženské svobody a vztahu státní moci a náboženství náležel a náleží k těm otázkám, o jejichž relevanci nejprůkazněji svědčí i fakt, že patří v USA k těm snad nejhojněji diskutovaným i mimo akademickou půdu (stávají se často i ožehavým bodem předvolebních kampaní), je tato publikace vhodnou pomůckou i pro badatele zaobírající se dějinami a současným stavem konfesního práva ve Spojených státech. Zatímco otázkou zakotvení práv osadníků v jednotlivých koloniích v období před vypuknutím války za nezávislost se autor příliš nezabývá, nemalou pozornost věnuje deklaracím práv, které se objevují v průběhu tohoto boje ve Virginii (1776), Pennsylvanii (1776) a Massachusetts (1780). Tím, že profesor Rakove předkládá tyto dokumenty ve své publikaci jako prameny, které čtenář může číst a srovnávat, mu zároveň umožňuje lépe vnímat určité vývojové proměny.

Druhá část pojmenovaná "Ústava a práva" (The Constitution and Rights) je do nemalé míry "poznamenána" autorovým zájmem o Madisonovu osobnost. Prvořadou pozornost Rakove věnuje sporům mezi federalisty a antifederalisty, zejména pak odporu těch prvních k doplnění Ústavy o Listinu práv (Bill of Rights). Federalisté se obávali, aby schválení dodatků neposílilo antifederalisty v jejich úsilí o dosažení změn v samotném textu Ústavy, přičemž argumentovali i legislativní nevhodností takovéto formy a dojmem, který může učinit zakotvení některých dílčích práv jako ústavních vůči těm právům, jimž se takovéhoto vyhlášení nedostane. Jsou snad ostatní práva méně významná či z povahy věci nemají povahu ústavních práv? (s.144-145). Avšak ani uvnitř obou táborů nepanovala naprostá jednota a soulad co do navrhovaného postupu. V této souvislosti autor přináší projev Jamese Madisona přednesený na půdě Sněmovny representantů 8. června 1789, kterým přední americký politik navrhoval implementovat některá práva přímo do textu Ústavy - většinu z nich jako omezení pravomocí Kongresu stanovených v článku I Ústavy USA jakožto řešení legislativně čistší než přijetí samostatně stojících dodatků.

Práce profesora Stanfordské university je v souladu se zaměřením celé ediční řady studijním materiálem, který dává čtenáři do rukou okomentované autentické dokumenty. Jejím účelem není přinášet převratné objevy, nelze ji zaměňovat za obsáhlou vědeckou monografii. Přesto jde o publikaci opravdu profesionálně připravenou. Kniha se vyznačuje přehledností, systematičností a schopností postihnout základní jevy, přičemž potřeba vytvořit text stručný, spíše pouze odkazující na v knize editované dokumenty, nevedla k opomenutí zásadních skutečností relevantních pro dané téma. Právě výběr těchto pramenů by mohl být předmětem určité diskuse či kritiky. Na druhou stranu je právem autora zařadit právě ty původní materiály, které on pokládá za zásadní k probírané otázce. Text je navíc průbežně doplňován odkazy na prameny a literaturu v poznámkách pod čarou, snadnou orientaci pak umožňuje i podrobný rejstřik. Publikace dává čtenáři příležitost nově promýšlet staré "známé" skutečnosti a sám si přitom odpovídat na pro historika klasickou rankeovskou otázku: Wie es eigentlich gewesen ist?

Jiří Georgiev