|
Smlouva mezi Svatým stolcem a Svobodným státem
Sasko zastoupený
apoštolským nunciem v Německu arcibiskupem Dr.
Giovanni Lajolem a Svobodný
stát Sasko, zastoupený
ministerským předsedou, Prof. Dr. Kurtem Biedenkopfem s
ohledem na platný Konkordát mezi Svatým stolcem a Německou říší z 20.
července 1933, pokud zavazuje Svobodný stát Sasko, a doceňujíce význam
Smlouvy Svobodného státu Prusko se Svatým stolcem z 14. června 1929, berouce
v potaz nový svobodný společenský řád ve Svobodném státě Sasko, který
umožňuje upravit vztahy mezi Svatým stolcem a Svobodným státem na partnerském
základě se
záměrem, na základě výše zmíněných smluv a v návaznosti na ně, upevnit a
podpořit vztahy mezi Svobodným státem a Katolickou církví se
dohodly na následujícím: Článek 1
– Svoboda víry (1)
Svobodný stát Sasko (dále jen "Svobodný stát") poskytuje zákonnou
ochranu svobodě vyznávat a vykonávat katolické náboženství. (2)
Zaručuje se právo Katolické církve, jejích součástí a členů na vytváření
sdružení s náboženskými, charitativními a jinými církevními cíli. (Činnost
těchto sdružení nepodléhá v rámci všeobecných platných zákonů žádným
omezením.) (3)
Katolická církev řídí a spravuje své záležitosti samostatně v rámci zákona
platného pro všechny. Článek 2
– Součinnost (1)
Představitelé zemské vlády a diecézní biskupové se budou scházet pravidelně a
při potřebě rozhovorů ohledně těch otázek, které se dotýkají jejich
vzájemného vztahu nebo mají pro obě strany zvláštní význam. (2)
Diecéze Drážďany-Míšeň, Zhořelec a Magdeburk jmenují jako stálého zástupce
svých zájmů a za účelem zlepšení vzájemné informovanosti společného zmocněnce
a zřídí Katolický úřad jako komisariát biskupů v místě sídla vlády. (3) Tyto
instituce budou přiměřeně informovány o všech legislativních záměrech a
programech, které se dotýkají zájmů Katolické církve. (Ke spoluúčasti bude
Katolická církev přibrána natolik včas, aby jí bylo umožněno zaujmout
stanovisko ještě před přijetím usnesení. Při vlastní zákonodárné iniciativě
dá vláda Katolické církvi možnost k vyjádření v dostatečném časovém předstihu
před rozhodnutím o předložení návrhu zákona.) Článek 3
– Výuka náboženství (1) Svobodný
stát zaručuje poskytování pravidelného vyučování katolického náboženství jako
řádného předmětu na veřejných školách. (Smluvní strany si jsou vědomy
toho, že znovuzavedení výuky náboženství ve Svobodném státě si vyžádá ještě
značnou dobu. Biskupství se zavazují, že dají k dispozici církevní
pracovníky, kteří by mohli vykonávat výuku náboženství. Svobodný stát bude ze
své strany urychleně iniciovat vzdělávání učitelů náboženství, kteří by mohli
být činní bez omezení na gymnáziích. Po přechodnou dobu zřídí Svobodný stát
se souhlasem s biskupstvími pracovní místa, třebas jen na částečný úvazek,
pro duchovní a diplomované teology působící ve školství. Výuka náboženství by
měla být zavedena ve všech studijních ročnících. Pokud je v důsledku malého
počtu žáků připadajících v úvahu výuka nábo-ženství na škole spojena s
nepřiměřenými náklady, může být tato výuka vykonávána nad rámec této školy.
Výuku náboženství přesahující rámec školy je Svobodný stát povinen zajistit,
jen lze-li ji uskutečnit za přijatelných organizačních nákladů.) (2)
Předmětem katolické výuky náboženství je zprostředkování katolické věrouky a
mravouky. Jeho úkolem je motivovat církev a společnost k náboženskému životu
a odpovědnému jednání. Učební osnovy, učební plány a učebnice katolického
náboženství vyžadují církevní souhlas. (Příslušný pro vydání církevního
souhlasu je diecézní biskup, v jehož diecézi je výuka náboženství
poskytována.) Zvláštní dohoda upraví spoluúčast církve na řádném a dalším
vzdělávání učitelů náboženství, jakož i dohled nad výukou náboženství. (3)
Učitelé předmětu katolické náboženství musejí mít před svým jmenováním
zplnomocnění k výuce náboženství od příslušného diecézního biskupa (missio
canonica). (Příslušný je diecézní biskup podle sídla vzdělávacího
zařízení.) U kněží se předpokládá, že zplnomocnění bylo uděleno.
Zplnomocnění může být i dočasné a v odůvodněných případech může být odvoláno.
(Vnitrocírkevní předpisy o odnětí jednotlivých oprávnění zůstávají
nedotčeny, zejména pokud jde o jejich účinky na způsobilost k činnosti
učitele náboženství.) (4)
Ustanovování učitelů náboženství, kteří jsou v církevních službách a
náboženství vyučují jako svou hlavní nebo vedlejší činnost, na dobu určitou
nebo neurčitou, stanoví zvláštní právní úprava. Článek 4
– Církevní školství Katolická
církev, včetně řádů a kongregací k ní náležejících, jakož i dalších
církevních institucí, má právo zřizovat a provozovat samostatně školy na
konfesijním základě. (Svobodný stát, který sám nenabízí školy na
konfesijním základě, bude podporovat katolické školy. Financování z veřejných
prostředků a stanovení podmínek pro uznání ze strany státu zůstává vyhrazeno
úpravě zemského práva nebo dohodě stran.) Článek 5
– Studium teologie na státních vysokých školách (Ohledně
katolického teologického vzdělávání panuje shoda, že na vztah všech kateder
katolické teologie a náboženské pedagogiky k příslušnému diecéznímu biskupovi
ve Svobodném státě se aplikují jako platné apoštolská konstituce "Sapientia
Christiana" z 15. dubna 1979, jakož i k ní vydané prováděcí nařízení z
29. dubna 1979 a dva dekrety Kongregace pro katolické vzdělávání z 1. ledna
1983. Tyto předpisy nahrazují církevní předpisy, na které odkazuje ve svém
článku 19 závěrečný protokol ke Konkordátu mezi Svatým stolcem a Německou
říší z 20. července 1933.) (1)
Svobodný stát zachová na Technické universitě v Drážďanech výuku předmětu
katolické náboženství pro pedagogicky zaměřené ročníky a výuku předmětu
katolická teologie v magisterských studijních programech. Vzdělávání v rámci
těchto předmětů odpovídá nauce a zásadám Katolické církve. (Stanovení
potřebného učitelského personálu (plán míst) a nezbytného učebního zařízení
(věcné vybavení) se uskuteční v součinnosti s příslušným diecézním biskupem.)
(2)
Profesoři nebo vysokoškolští docenti (vysokoškolští učitelé) katolické
teologie budou jmenováni až poté, co se příslušné ministerstvo ujistí u
příslušného diecézního biskupa, že ohledně nauky a způsobu života jmenovaného
nejsou žádné pochybnosti. Budou-li vzneseny ze strany diecézního biskupa
nějaké námitky, je třeba je doložit způsobem odpovídajícím danému případu. (Před
tím, než ministerstvo někoho jmenuje nebo učiní nabídku místa ve smyslu
tohoto ustanovení, opatří si vyjádření příslušného diecézního biskupa.
Personální rozhodnutí ve smyslu tohoto odstavce mohou být zveřejněna teprve
tehdy, když diecézní biskup nevznesl žádné námitky.) (3)
Bude-li ze strany Katolické církve zjištěno, že vysokoškolský učitel
katolické teologie nebo katolické náboženské pedagogiky se dostal do rozporu
s naukou Katolické církve nebo se jeho způsob života stal neslučitelný se
zása dami Katolické církve, oznámí diecézní biskup tuto skutečnost
příslušnému ministerstvu. V tomto případě nemůže dotčený vysokoškolský učitel
vykonávat svou učitelskou činnost v oblasti katolické teologie. Zároveň
zahájí okamžitě příslušné ministerstvo s diecézním biskupem jednání o způsobu
a rozsahu jeho náhrady. (4)
Příslušné ministerstvo povolí nebo uvede v platnost studijní a zkušební řády
pro předměty v oboru katolické teologie poté, co se dotáže diecézního biskupa
a zjistí, že nebudou vzneseny proti těmto řádům námitky. ( Příslušný
diecézní biskup je oprávněn vyslat jednoho svého zástupce jako pozorovatele k
ústním závěrečným zkouškám v oborech katolické teologie. Tomuto zástupci je
třeba oznamovat včas předem dobu konání těchto zkoušek.) Článek 6
– Církevní vysokoškolské vzdělávání (1)
Katolická církev má právo zřizovat vlastní vzdělávací instituce, obzvláště
pro teology, pedagogy náboženství, církevní hudebníky, sociální pedagogy a
pedagogy ve farnostech a pro ostatní srovnatelná povolání. Tyto instituce
jsou postaveny na roveň státním vzdělávacím zařízením, pokud odpovídají
ustanovením právních předpisů upravujících oblast školství. (2)
Podmínky pro uznání ze strany státu, jakož i rozsah účasti Svobodného státu
na věcných a osobních nákladech těchto institucí budou upraveny zvláštními
dohodami. (Příslušná dohoda může být obecná nebo se může týkat
jednotlivých církevních vzdělávacích zařízení.) Článek 7
– Práce s mládeží a vzdělávání dospělých (1)
Práce církve s mládeží bude přiměřeně zohledněna v rámci všeobecné státní
podpory a v politických grémiích Svobodného státu, majících na starost práci
s mládeží. (2)
Svobodný stát zaručuje, že církve mohou být činné v oblasti vzdělávání
dospělých. Článek 8
– Ochrana svátků Ochrana
neděle a církevních svátků se zaručuje. (Stanovení zákonných a církevních
svátků je upraveno zemským právem. Pokud nějaký církevní svátek není zároveň
státním svátkem, Svobodný stát zaručuje, že jednak. žáci a studující, jednak
osoby zaměstnané, pokud tomu nebrání naléhavé provozní důvody, budou mít
možnost účasti na hlavní mši a budou se moci po nezbytně nutnou dobu vzdálit
ze svého pracoviště nebo místa studia. ) Článek 9
– Pastorační a charitativní zařízení (1)
Biskupství, církevní svazy a charitativní organizace mají právo provozovat
vlastní zařízení v oblasti sociálních služeb a zdravotnictví, jejichž účelem
je činnost poradní a pečovatelská zaměřená na zvláštní cílové skupiny. Pokud
plní tato zařízení úkoly v souvislosti s veřejným zájmem a slouží všem
nezávisle na církevní příslušnosti, mají provozovatelé těchto zařízení nárok
na přiměřenou podporu. (Smluvní strany vycházejí ze skutečnosti, že
církevní provozovatelé mají nárok na podporu ve stejné výši jako obce nebo
ostatní soukromí provozovatelé, kteří poskytují podobné služby.) (2)
Katolická církev může v oblastech vyjmenovaných v odstavci 1 provozovat
vlastní vzdělávací zařízení za účelem řádného a dalšího vzdělávání svých
pracovníků. (Absolvování církevních vzdělávacích zařízení je ze strany
státu uznáváno, pokud je zaručena srovnatelnost s odpovídajícími státními
studijními programy. Rozhodnutí o tom činí příslušné ministerstvo. Tato
zařízení jsou podporována podle obecných zásad.) Článek
10 – Ochrana zájmů Lužických Srbů Katolická
církev uchovává a chrání lužickosrbské katolické kulturní dědictví. Svobodný
stát je v této činnosti Katolické církvi v rámci svých možností nápomocen. Článek
11 – Rozhlas a televize (1)
Svobodný stát bude usilovat o to, aby byla Katolické církvi vyhrazena
dostatečná vysílací doba ve veřejnoprávních rozhlasových a televizních
stanicích. Katolická církev bude přiměřeně zastoupena v dozorčích a
programových orgánech. (Svobodný stát poskytuje záruky veřejnoprávního
rozhlasového a televizního vysílání na základě státních smluv jen v případě,
že jsou uzavřeny s jiným spolkovými zeměmi. Smluvní strany se shodují v tom,
že cíl článku 11 odst. 1 byl dostatečně naplněn ve stávajících státních
smlouvách o rozhlasovém vysílání (státní smlouva o středoněmeckém rozhlase z
30. května 1991, SächsGVBl., str. 169; státní smlouva o rozhlase ve
sjednoceném Německu z 31. srpna 1991, SächsGVBl., str. 425). Při doplnění
nebo změnách těchto státních smluv o rozhlase bude Svobodný stát dbát o to,
aby byly zohledněny zásady zmíněné v odst. 1. Pokud se to bude zdát
neprosaditelné, odpadá pro Svobodný stát vázanost úpravou obsaženou v této
smlouvě. V oblasti soukromého rozhlasového vysílání bude Svobodný stát brát
na zřetel zájmy Katolické církve v rámci své povinnosti zajistit pluralitu
podle zemské právní úpravy.) (2) Tím
zůstává nedotčeno právo Katolické církve a jejích součástí provozovat na
základě zemských zákonů samostatně nebo s třetími osobami rozhlasové
vysílání. Článek
12 – Zvláštní duchovní služba (1)
Právo na bohoslužby a duchovní službu v nemocnicích, věznicích, policejních
vzdělávacích zařízeních a podobných zařízeních Svobodného státu se zaručuje.
Svobodný stát bude usilovat o to, aby k tomu byly zajištěny nezbytné
prostory. (Svobodný stát nese břemeno stavebních a provozních nákladů k
prostorám v nápravných zařízeních a státních nemocnicích, které slouží
převážně k účelu bohoslužeb, pokud budova slouží nebo skutečně sloužila svému
účelu. V případě změny účelu odpadají práva církví k prostorám daným jim k
dispozici.) (2)
Bude-li tato činnost vykonávána duchovním správcem se speciálním pověřením,
který ji bude vykonávat jako svou vedlejší nebo hlavní činnost (pověřený
duchovní správce), proběhne jmenování ze strany biskupa po dohodě s
příslušným ministerstvem. (3)
Podrobnosti stanoví zvláštní úprava. ( Dohoda uzavřená mezi Svobodným státem
a Katolickou církví z 15. ledna 1993 zůstává nedotčena.) Článek
13 – Obsazování církevních úřadů (Svobodný
stát se vzdává požadavku na výkon biskupského slibu věrnosti podle čl. 16 Konkordátu mezi
Svatým stolcem a Německou říší z 20. července 1933.) (1)
Obsazování církevních úřadů v biskupstvích Zhořelec a Magdeburk se řídí
ustanoveními příslušných smluv o zřízení biskupství. (Pokud jde o církevní
úřady vyjmenované ve smlouvách o zřízení biskupství, zůstává nedotčen článek
9 odst. 1 a 2 Smlouvy mezi Svobodným státem Prusko se Svatým stolcem z 14.
června 1929.) (2) Pro
obsazování biskupského stolce a jmenování kanovníků dómské kapituly v
Biskupství Drážďany-Míšeň platí odpovídajícím způsobem ustanovení článku 14
Konkordátu mezi Svatým stolcem a Německou říší z 20. července 1933. (Pokud
jde o obsazování biskupského stolce Drážďany-Míšeň platí článek 14 odst. 1
věta 2 Konkordátu mezi Svatým stolcem a Německou říší z 20. července 1933 ve
spojení s ustanoveními, na které je zde poukazováno. Ohledně obsazování
kanovnických míst dómské kapituly v Biskupství Drážďany-Míšeň platí článek 14
odst. 1 věta 1 konkordátu.) (3) Pro
biskupství vyjmenovaná v odstavcích 1 a 2 odpadá notifikační povinnost o
obsazování míst farářů. (Smluvní strany jsou zajedno v tom, že výkon úřadu
faráře může být trvale přenesen jen na takovou osobu, která úspěšně
absolvovala minimálně tříleté teologicko-filosofické studium. Pokud jde o
ostatní záležitosti, rozhoduje příslušný diecézní biskup zcela svobodně o
obsazování míst farářů, nedbaje článku 14 odst. 2 Konkordátu mezi Svatým
stolcem a Německou říší z 20. července 1933 a článků 9 a 10 Smlouvy mezi
Svobodným státem Prusko a Svatým stolcem z 14. června 1929.) Článek
14 – Řády a náboženská společenství Řády a
náboženská společenství podléhají, ve věcech založení, vnitřní struktury a
činnosti podmínkám vyplývajícím ze všeobecně platných zákonů. Článek
15 – Korporační práva (1)
Biskupství, biskupské stolce, dómské kapituly, farnosti a církevní obce,
jakož i z nich vytvořené svazy jsou korporacemi veřejného práva; jimi
vykonávaná služba je veřejnou službou. (Z charakteru církevní služby jako
služby veřejné nelze vyvozovat, že by na ni měly být aplikovány právní
předpisy týkající se státních úředníků. Katolická církev bude přesto usilovat
o největší možné přiblížení se svých ustanovení upravujících služební poměry,
které by odpovídalo zásadám ovládajícím právo veřejné státní služby.) (2)
Drobné územní změny biskupství, které se uskutečňují v zájmu místní duchovní
služby, je třeba oznámit zemské vládě. O ostatních změnách diecézní
organizace a cirkumskripce se rozhodne ve shodě se zemskou vládou. (3)
Biskupství oznámí včas svá usnesení o zamýšleném zřízení nebo změnách
církevních korporací příslušnému ministerstvu, jakož i místně dotčenému územně
samosprávnému celku. Zřízení veřejnoprávní církevní nadace vyžaduje povolení
příslušného ministerstva. (4)
Předpisy biskupství týkající se majetkoprávního zastupování církevních
korporací, ústavů a nadací veřejného práva musejí být před svým vydáním
předloženy příslušnému ministerstvu. Ministerstvo může do jednoho měsíce
vznést své námitky, pokud není zaručeno řádné majetkoprávní zastupování. (Biskupství
neuvedou v platnost předpisy vyjmenované v odstavci 4, dokud neuplyne lhůta
pro vznášení námitek. Pokud vzneslo příslušné ministerstvo námitku, nejsou
biskupství oprávněna uvést tyto předpisy v platnost, dokud námitka nebude
vzata zpět nebo prohlášena pravomocným soudním rozhodnutím za neúčinnou.)
Článek
16 – Vlastnické právo církve (1)
Vlastnictví a ostatní majetková práva katolické církve a jejich součástí se
zaručují. (Rozsah záruk se řídí článkem 138 odst. 2 ústavy Německé říše z
11. srpna 1919.) (2)
Zemské úřady zohlední při aplikaci předpisů upravujících vyvlastnění zájmy
církví. Při obstarávání rovnocenných náhradních pozemků vyjdou církvi vstříc
v rámci zákonné úpravy. Článek
17 – Církevní budovy v necírkevním vlastnictví (1)
Kostelům a jiným církevním budovám, které jsou ve vlastnictví Svobodného
státu a slouží církevnímu nebo charitativnímu účelu, se zaručuje bez omezení
tento účel užívání. Svobodný stát se bude v rámci svých povinností,
vyplývajících z břemene péče o stavbu, starat o udržování těchto budov nebo
jejich částí. (Svobodný stát uznává své břemeno péče o stavbu ke katedrále
(Hofkirche) v Drážďanech, jakož i k následujícím zámeckým kaplím: 1.
Hubertusburg 2. Pillnitz 3.
Moritzburg Katolická
církev bude brát ohled na hospodářskou situaci Svobodného státu při
uplatňování svých nároků na splnění povinností ze strany státu vyplývajících
z břemene péče o stavbu.) (2)
Dohodou s příslušným biskupstvím se může vlastník, nesoucí břemeno péče o
stavbu, zavázat, že převede (na třetí osobu) pozemek, který slouží církevnímu
nebo charitativnímu účelu, za předpokladu zrušení zmíněného břemene, popř. za
náhradu. Článek
18 – Hřbitovy (1)
Církevní hřbitovy jsou chráněny ze strany Svobodného státu stejně jako obecní
hřbitovy. Církev je oprávněna na základě zákona zakládat nové hřbitovy a
stávající rozšiřovat. (2)
Provozovatelé církevních hřbitovů mohou vydávat podle zásad platných pro obce
provozní a poplatkové řády. (Hřbitovní poplatky se vybírají na žádost
církevního provozovatele za pomoci státu. Státní pomoc při vybírání poplatků
se podle shodného vyjádření smluvních stran vztahuje jen na poplatky, které
se podle poplatkového řádu vybírají za užívání a na udržování zařízení
hřbitova. Oproti tomu nelze použít způsob výběru prostřednictvím správních
orgánů na poplatky za církevní doprovodné slavnosti, cizí úkony jiných
podnikatelských subjektů, jakož i některé poplatky za církevní úřední výkony.)
Článek
19 – Církevní kulturní památky (1)
Katolická církev a Svobodný stát se přihlašují ke společné odpovědnosti za
ochranu a uchování církevních kulturních památek. (2)
Katolická církev se zavazuje, že bude kulturní památky odpovídajícím způsobem
udržovat a pečovat o ně a že v rámci svých možností je ponechá přístupné pro
veřejnost. (Přednostně budou přitom zohledněny kultovní a pastorační zájmy.)
(3)
Katolická církev má na základě zákona nárok na přiměřenou úhradu výdajů
vynaložených na udržování svých kulturních památek ze strany Svobodného státu
a bude při rozdělování státních prostředků odpovídajícím způsobem zohledněna.
Svobodný stát se zasadí o to, aby Katolická církev obdržela finanční podporu
od těch zařízení a úřadů, které působí na národní a mezinárodní úrovni v
oblasti ochrany kultury a památek. Článek
20 – Státní dotace Svobodný
stát proplácí biskupstvím jejich nároky na státní dotace jedním celkovým
ročním obnosem ve výši 1 000 000,- DM. Výše obnosu se bude odpovídajícím
způsobem měnit podle změn odměňování úředníků ve státních službách, účinných
po 31.12. 1993. [a)
Mezi smluvními stranami panuje shoda o tom, že pod zmíněnou klauzulí o
proplácení se rozumějí veškeré nároky garantované státními dávkami podle
článku 109 odst. 4 ústavy Svobodného státu Sasko ve spojení s článkem 138
odst. 1 ústavy Německé říše z 11. srpna 1919 a podle článku 112 odst. 1
ústavy Svobodného státu Sasko. Tímto se tyto nároky vyčleňují nezávisle na
tom, zda byly stranám známy příslušné právní důvody při uzavírání smlouvy.
Nároky vyplývající z povinnosti státu pečovat o stavby podle článku 11 odst.
2 této smlouvy zůstávají nedotčeny. b) Prostředky
mají biskupství volně k dispozici. Biskupství upravují rozdělení celkového
obnosu mezi sebou. Státním úřadům nepřísluší kontrolovat použití těchto
prostředků. c) Platby
budou provedeny ve formě dvanácti měsíčních splátek, převedených na konto
určené Biskupstvím Drážďany-Míšeň a oznámené příslušnému ministerstvu.
Převody na toto konto budou realizovány až poté, co biskupství učiní písemné
sdělení, že se dohodly na vnitřním přerozdělení částek. Toto sdělení je pro
Svobodný stát závazné, dokud nebude některým ze zúčastněných biskupství vůči
příslušnému ministerstvu odvoláno. Pokud se biskupství nedohodnou, budou
splatné částky složeny podle ustanovení schovacího řádu z 10. března 1937
(RGBl. I., str. 285), naposledy novelizovaného zákonem z 20. srpna 1990
(BGBl. I., str. 1765). d) Pokud
jde o roky 1991 a 1992, zůstane u doposud poskytnutých záloh. Další dodatečné
nároky nebudou uplatněny. Za rok 1990 nebudou uskutečněny žádné platby. e)
Směrodatný je mzdový řád platný pro státní úředníky na území nových
spolkových zemí. Za základ se bere nástupní plat funkce vyššího netechnického
zaměření ve státní správě, platová třída A 13 podle spolkového mzdového řádu
, sedmý stupeň služebního stáří, ženatý/vdaná, dvě děti.] Článek
21 – Právo církevní daně (1)
Biskupství jsou oprávněna na základě ustanovení zemského práva vybírat
církevní daně na úrovni zemské nebo místní. Církevními daněmi se rozumějí
církevní daň z příjmu a majetku, církevní poplatek stanovený v pevných nebo
odstupňovaných částkách, jakož i zvláštní církevní poplatek v případě rodin,
kde manželé vyznávají odlišnou víru. Různé druhy daní mohou být vybírány
jednotlivě nebo i vedle sebe. (Biskupství jsou oprávněna stanovit v řádech
upravujících církevní daň minimální částky a horní hranice vybíraných částek.)
(2) Při
vyměřování církevní daně jako příplatku k dani z příjmu (ze mzdy) se
biskupství dohodnou na jednotné sazbě příplatku. (Smluvní strany se
shodují v tom, že předpokladem pro státní správu církevní daně je vyrozumění
o jed notné sazbě příplatků. Pokud není dosaženo jednoty o sazbě
příplatku s ostatními náboženskými společnostmi oprávněnými vybírat církevní
daň, rozhodne ministerstvo financí na základě zemské právní úpravy o tom,
jestli mají finanční úřady ve vztahu k biskupstvím vykonávat správu církevní
daně.) (3)
Úpravy církevních daní, včetně jejich změn a doplnění, jakož i usnesení o
sazbách církevních daní vyžadují státní souhlas. (Biskupství budou
předkládat svá usnesení o sazbách církevní daně ministerstvu financí; tato
usnesení budou předkládat i tehdy, budou-li odpovídat usnesením
předcházejícího rozpočtového roku. Jsou považována za uznaná, pokud
odpovídají usnesením předcházejícího rozpočtového roku a zemská právní úprava
se nezměnila.) Článek
22 – Správa a exekuce církevních daní Správa
církevních daní z příjmů a majetku, jakož i církevního poplatku v případě
manželství, kde manželé vyznávají odlišnou víru, se přenáší na finanční
úřady, budou-li pro to splněny v zemském právu podmínky. Pokud je ve
Svobodném státě daň ze mzdy vybírána v místě pracoviště, jsou zaměstnavatelé
povinni daň ve výši stanovené sazbou daně strhnout a odvést. Finančním úřadům
přísluší exekuce církevních daní, které spravují. [a)
Biskupství uvedou ministerstvu financí číslo účtu, zřízeného Biskupstvím
Drážďany-Míšeň, na které budou poukazovány příjmy biskupství z církevní daně
poté, co se příslušné obvody dohodnou na rozdělení těchto příjmů a oznámí to
ministerstvu financí. b) Za
správu církevní daně přísluší Svobodnému státu náhrada, jejíž výše se řídí
podle výše příjmu z vybraných daní. Finanční úřady jsou povinny informovat na
základě právních předpisů upravujících výběr dávek a ochranu dat příslušná
církevní místa ve všech záležitostech souvisejících s církevními daněmi v
rámci podkladů, které mají úřady k dispozici. Smluvní strany se shodují v
tom, že finanční úřady jsou povinny poskytovat pouze údaje. Zpracování těchto
údajů podle určitých kritérií toto ustanovení neobsahuje. c)
Opatření finančních úřadů týkající se prominutí daně, odlišného vyměření daně
z důvodu spravedlnosti, odkladu splatnosti nebo snížení daně z příjmu (ze
mzdy) a majetku se použijí i na církevní daně, které jsou vybírány jako
příplatky k těmto daním. Právo církevních institucí stanovit z důvodu
spravedlnosti církevní daň odlišně, odložit její splatnost, popř. ji zcela
nebo částečně prominout nebo ji snížit zůstává nedotčeno.] Článek
23 – Registr přihlašovaných osob (Článek
23 se neuplatní, pokud jde o poskytování údajů soukromoprávním nebo
soukromoprávně organizovaným podnikům a zařízením.) (1) Biskupstvím
budou poskytnuty z registru přihlašovaných osob údaje nezbytné pro plnění
jejich úkolů. Rozsah údajů, které budou církvím předány, se řídí saským
zákonem o přihlašování osob. Poskytování údajů předpokládá, že jsou na straně
církví přijata dostatečná opatření k zajištění ochrany dat. (Údaje jsou
příslušným církevním institucím poskytovány pravidelně v určitých časových
intervalech. Vedle náboženské příslušnosti budou údaje poskytnuty podle § 30
odst. 1 a 2 saského zákona o přihlašování osob a za splnění podmínek tam
uvedených. To samé platí při změnách těchto údajů. Podrobnosti budou upraveny
smlouvou mezi příslušným ministerstvem a biskupstvími. Směrodatný je saský
zákon o přihlašování osob ve znění platném v době uzavření smlouvy
(SächsBVBl. 1993, str. 353).) (2)
Poskytování údajů je osvobozeno od poplatků. Článek
24 – Církevní sbírky
(2)
Kromě toho se biskupstvím a jejich charitativním zařízením povolují dvě
všeobecné, veřejné podomní a pouliční sbírky ročně. Dobu konání těchto sbírek
určí biskupství po dohodě s příslušným ministerstvem. Článek
25 – Osvobození od poplatků Katolické
církvi a jejím součástem zůstává zachováno osvobození od poplatků podle
zemského práva. Článek
26 – Klauzule o přátelství Smluvní
strany budou vzájemné názorové rozdíly týkající se výkladu a aplikace této
smlouvy nebo dodržování příkazu parity v souvislosti s úpravami této smlouvy
urovnávat smírnou cestou. Článek
27 – Závěrečná ustanovení (1) Tato
smlouva, jejíž italské a německé znění má stejnou právní sílu, vyžaduje
ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny, pokud možno, co nejdříve. (2)
Smlouva včetně závěrečného protokolu, který je součástí smlouvy, vstupuje v
platnost dnem po výměně ratifikačních listin. Vyhotoveno
ve dvou originálech. Drážďany,
2. července 1996. Následují podpisy zástupců smluvních stran. Závěrečný
protokol Při
podpisu dnes uzavřené smlouvy mezi Svatým stolcem a Svobodným státem Sasko
byla učiněna následující souhlasná prohlášení, která tvoří integrální součást
této smlouvy (viz konsolidované znění smlouvy – kurzíva – pozn. red.).
|