- 1 -

Vědecký ateismus

Záznam ze 4 hodinové přednášky s. K. Hrůzy, bývalého ředitele odboru církví MK ČSR, konané na Městské politické škole v Praze - Karlíně, v povinném kursu pro bezpartijní vedoucí pracovníky ve stavebnictví. Přednáška se uskutečnila koncem osmdesátých let.

Ústava počítá s tím, že u nás existují lidé, kteří jsou církevně založeni. Proto výslovně povoluje "provádět náboženské úkony, pokud to není v rozporu se zákonem".

Máme u nás celkem 18 povolených církví, z toho je 17 křesťanskáho charakteru. Poslední jsou židé.

Tak velký počet je dán mnoha kulturními vlivy ze všech stran - zejména v Čechách, které jsou ve středu Evropy.

Máme u nás 3 katolické církve. Největší z nich - a vůbec největší - je římskokatolická, v jejímž čele stojí papež.

Řeckokatoliciká církev je na východním Slovensku. Také uznává papeže.

Starokatolická církev má 1.900 vyznavačů, hlavně německých. Neuznává papeže.

Déle jsou u nás pravoslavní, hlavně na východním Slovensku. V Čechách jsou to hlavně carští emigranti, Řekové a Bulhaři.

Protestanti jsou ti kteří nesouhlasí, protestují. Vznikají v 16. a 17. století pod vlivem Německa.

U nás je to hlavně českobratrská církev evangelická, která byla nositelem českého uvědomění.

Na Slovenku je to Slovenská evangelická církev augsburského vyznání čili lutheráni. Staví se pozitivněji k politickým otákám než katolíci.

Reformovaná křestanská církev na Slovensku - to jsou hlavně Maďaři.

Církev československá husitská vznikla ve 20. letech, kdy u nás proběhlo velké protikatolické hnutí ve vzpomínce na to, jak Koniáš pálil české knihy. Tuto církev založilo asi 720 katolických kněží s 1 milionem věřících. Zavedli český jazyk v bohoslužbách, nemusí se u nich šuškat farářům do ouška. Vínečko si u nich dávají nejenom páteři, ale všichni.

Ostatní církve jsou zanedbatelné, protože pro malý počet svých členů nehrají politickou úlohu, jsou ale nábožensky zanícení.

Židé mají 2 větve.

Importovaná církve jsou baptistá a metodisté.

18 církví ti nás - to je kvantum. Mají celkem 8.200 kostelů, chrámů a sborů. Z toho je celkem 5.085 katolických. Co do počtu fungujících kostelů na počet obyvatel jsme na jednom z prvních míst na světě.

Náboženství, víra není jen problémem filosofickým, ale citovým, emocionálním. Tomu jsou přizpůsobeny kultové místnosti. Ponižují hříšnou duši, zdůrazňují vznešenost autority Boží. V Polsku dokonce vzniká nová krásná architektura.

Církve mají pro svá působení na lidi rozsáhlý aparát. U nás v ČSSR působí celkem 4.860 duchovních (všech církví). Jde vesměs o lidi s vysokoškolským vzděláním, dobře na svá náboženská působení připravené.

A co je nejhorší, jsou dokonce skutečně přesvědčení, že jejich názor je správný. Jsou to lidé bojující. Pracují proti našemu materialistickému filosofickému světovému názoru.

- 2 -

Jaká je u nás celková religiozita - na to lze svízelně odpovědět. Od r. 1954 u nás byla zrušena registrace náboženské příslušnosti obyvatel. Podle posledního sčítání lidu, při nemž se se s vyznáním počítalo, z listopadu 1950 se k církvím hlásilo

v celé tehdejší ČSR 94,6% všech obyvatel

z toho na Slovensku 99,6% - " -

Samozřejmě tato čísla nereprezentují skutečné přesvědčení, k církvím se mnozí hlásili pod vnějšjími vlivy, hlavně rodinnými.

Máme ale i dnes jisté poznatky o výši religiozity. Nekatolíci totiž platí svým církvím příspěvky (salár, církevní daň, desátek). Tyto církve vykazují státu v rozpočtech, kolik lidí jim tento příspěvek zaplatilo. A toho, kdo platí své církvi přispěvek, musíme i my za člena církve uznávat.

Je tedy takto přesně zjištěno, že nekatolickým církvím u nás platí příspěvky celkem 1,300.000 lidí. Celková výše těchto přispěvků se téměř rovná výši příspěvků, které od svých členů dostává KSČ.

A to jsou jen nekatolici. Přitom z celkového počtu věřících je u nás hrubým odhadem asi tak 70% katolíků. Tak si to můžete znásobit. Je tedy u nás značný počet obyvatel, kteří vyznávají víru.

Religiozita je co do stupně u nás velmi rozdílná. Jsou místa, kde není téměř žádná a zase místa, kde je velmi veliká. Obecně lze říci, že u nás religiozity směrem od západu na východ přibývá. Čechy mají religiositu nejnižší - to uznává i Vatikán ve své ročence. Morava má mnohonásobně větší religiositu, Slovensko ještě větší. Venkov má větší počet věřících než průmyslová aglomerace. Praha patří mezi málo nábožensky založené oblasti.

Církve parazitovaly vždy na základních projevech člověka - na jeho narození, sňatku, úmrtí. Mnozí lidé se donedávna nemohli obejít bez toho, aby jim u toho asistoval farář. Dnes jsou matriky a sňatky státní. Ale každému je umožněno, aby si dal dítě pokřtít a sňatek může opakovat ještě v kostele.

Statistika r. 1984:

Počet pokřtěných dětí:

v ČSSR - 51,2% narozených

v ČSR - 31,2% narozených

v SSR - 71,6% narozených

Svatby opakované

znovu v kostele:

v ČSSR - 34,18% z celk. počtu sňatků

v ČSR - 15,8% z celk. počtu sňatků

v SSR - 53,-% z celk. počtu sňatků

Tate čísla jsou ovšem nepravdivá, i když správná. Mnoho mladých lidí totiž přistupuje k církevním úkonům pod vlivem rodičů či prarodičů - jsou v tom často finanční zájmy - dostanou dar od nich, jen když mají církevní obřad. Ale je na druhá straně řada lidí, kteří tajným způsobem dávají dítě křtít anebo uzavírají církevní sňatek - mimo obec, kde bydlí. Bývají to mnohdy učitelé nebe příslušníci SNB. Mám zjištěno, že v Tatrách uzavírá ročně círk. sňatek 500 českých občanů, hlavně z venkova, kteří se doma bojí. (V Praze taková ohledy nemají, je zde větší anonymita.) A příklad církevního působení: v trnavské oblasti biskup ve svém veřejném listě sdělil, že 97% sňatků uzavřených také v kostele drží, zatímco mnohá manželství uzavřená jen civilně ne.

(V uvedené statistice s. Hrůza nehovořil o "všech církvích", takže je možné, že statistika se týká jen katolické církve, o níž stále byla řeč.)

- 3 -

Církevní pohřby:

v ČSSR - 69,-% z celkového počtu pohřbů

v ČSR - 50,6% z celkového počtu pohřbů

v SSR - 80,52% z celkového počtu pohřbů

Je to především chyba ROH - nezajímá se dostatečně o zaměstnance, kteří již odešli do důchodu. Avšak velký kus práce již udělaly sbory pro občanské záležitosti - docílily, že za posledních 20 let se počet církevních úkonů snížil o 20%. Dobré je, že tyto sbory dosahují toho, že civilní úkony mají hezčí estetickou úroven než v kostele, ale není tomu tak všude. Církev se činí, leč může, také z finančních důvodů. Na Moravě a na Slovensku dávají lidé za svatbu v kostele 500 - 1.000 Kčs. (Na dotaz z plena s. Hrůza odpověděl, že církev žádný sazebník nemá, faráři si o nic neříkají, ale občané jsou nuceni takový dar dát - pod tlakem veřejného mínění v obci.)

Situace v Praze.

Funguje zde 180 farářů, z toho 71 katolických.

117 kostelů, 23 kaplí, 67 modliteben.

Křty: 14,6% narozených

Svatby: 6,-% civilně oddaných

Pohřby: 27,08% zemřelých

V poslední době stoupá zájem o náboženské úkony.

Církev hraje ve světovém měřítku významnou úlohu. Vatikán má jen 1.200 obyvatel - vesměs mužů - v tom 40 gardistů. Ale církev má celkem:

430.000 farářů vysokoškolsky kvalifikovaných

320.000 řeholníků

1,300.000 jeptišek

----------------------------

cca 2 miliony aktivních činitelů

a 850 milionů věřících, nejvíce v Latinské Americe

Má dokonale vybudovaný aparát politických stran pod nepřímým vlivem Vatikánu (It.,NSR, Fr., Špan., Port., Belgie). Odborové org., informační sít. Vatikán má sice jen jeden list: Osservatore Romano, ale pod jeho vlivem jsou na př.: Frankfurter Allgemeine, Zürcher Zeitung. Radio Vatikán vysílá ve 32 jazycích - hodinu denně česky, hodinu slovensky. Mniši plní úlohu informační a výzvědné služby. Uvědomme si: kdyby jen každý desátý farář byl u nás informátorem církve, jak velký přehled musí církev mít o tom, co vše se děje u nás v obcích, na závodech...

Polský papež: ovládá jazyky, je schopný. Je to pro nás výhodné, že je z PLR? Nikoliv, své schopnosti nepoužívá ve prospěch socialismu, ale ve prospěch církve. Rozumí dobře socialismu a používá toho proti němu. Je produktem americké politiky. Jakmile zemřel jeho předchůdce Jan Pavel I., hned druhý den jel amer. velvyslanec z Varšavy do Krakova. Kam asi? Zajisté: za Wojtylou. A týž den si pozval amer. velvyslanec v Praze Tomáška a chodili spolu po zahradě - abychom se nedověděli, o čem si povídali. Tak to asi bylo i jinde - kardinálové byli přímo ovlivněni americkými diplomaty dopředu. Zorganizoval to Brzezinski. Proto J.P.II pomáhá budovat autoritu amer. politiky.

Církev nikdy nestála na straně pokroku. Naši katoličtí přátelé to neradi slyší, když jim to říkáme, ale je to tak. U nás byla církev vždy antinárodní. Církev nikdy nemilovala vědu.

Z 5.600 hlinkovskýoh gardistů bylo odsouzeno jen 1.406.

Zlatý poklad Vatikánu je stejný jako Velké Británie. Vatikán má prostřednictvím jezuitů podíly ve zbrojařských firmách. A co je komické - víte, že církev je proti antikoncepci - ale Vatikán má podíly ve firmách vyrábějících antikoncepční prostředky.

- 4 -

U nás byly konflikty mezi církví a státem r. 1949. Beran se postavil proti nám kvůli půdě, kterou jsme církvi vzali. Ale i Tomášek stojí na pozici narušit socialismus v ČSSR. Projevilo se to v případě Pacem in terris. To jsou kněží, kteří u nás působí aktivně pro socialismus. papež je proto rozpustil a Tomáše projevil značnou aktivitu, aby papežův příkaz byl uskutečněn v praxi. To se mu ale nepodařilo.

Kromě 18 povolených církví je u nás asi 34 nepovolených náboženských sekt. Jsou to na př. různá ta letniční hnutí, sv. grál, svědkové Jehovy.

Svědkové Jehovovy jsou lidé velmi naivní, na nízké vzdělanostní úrovni. Je jich asi 24.000. Mají ale mazané vedoucí. Za posl. 10 let se zdvojnásobili. Vyhledávají rodiny, kde je někdo nevyléčitelně chorý. Chodí kolem soudů a získávají rodiny odsouzených, jezdí do lázní. Aby nemuseli na vojnu, zavazují se na 10 let hornické práce. To je ale nevýhoda, když se nám soustředí na jedno místo, jako se to stalo na dole Nosek na Kladně. Vedoucí pracovníci přitom o ně stojí, protože mají dobrou prac. morálku a hlásí se tam, kde je nebezpečí. Uvažovali jsme o jejich legalizaci, aby byli lépe podchyceni, ale těžko se s nimi jedná, když o legalizaci nestojí. Neuznávají totiž žádný stát a jejich americké vedení je učí, aby obzvláště neuznávali soc. státy. Nemáme je za co soudit – scházejí se v bytech asi po pěti rodinách – u t.zv. pětkařů – a povídají si. Někteří občané se scházejí, aby si povídali o fotbale, jiní zase o jehovismu. Když se navštěvuje malý počet lidí – třebas se baví o náboženství – z toho nelze dělat trestný čin.

Zákonná úprava círk. poměrů, se řídí těmito zásadami:

1) politickou – církve se nesmějí vměšovat do politického života; proto nejsou duchovní přijímáni do veřejných organizací, ani ROH (jedna hospodyně mi řekla: vždyť ten můj ani v žádném ROH být nepotřebuje, když je v Pacem in terris)

2) státního souhlasu k výkonu duch. činnosti – ten uděluje ONV, KNV nebo min. kultury, podle výše hodnosti; bez něho není náb. činnost dovolena

3) finanční – stát po znárodnění círk. majetků převzal závazky

a) k opravě kostelů. Na památky – všechny – se vynakládá ročně 214 mil. Kčs - z toho je 60% ve vlastnictví církve. Nejde ovšem jen o podporu církve, společnost má zájem na celkovém vzhledu obcí, k nimiž kostely patří

b) k úhradě služného kněží. Ti zůstávají nadále zaměstnanci církve, ale služné jim vyplácí NV. Prům. plat faráře je o 200,- Kčs nižší než prům. plat občana. Katoličtí kněží jsou na tom lépe než u ostatních církví, protože u nich je zvykem, že dostávají od věřících dary, na př. za mše. Skoro všichni, až na několik důchodců, mají auta, a to nejen takové obyčejné škodovky, ale velmi často od Kčs 150.000 výše. Sledujeme, kam jezdí na dovolenou – klidně vydají za sebe a za kuchařku po 20.000,- Kčs za Kubu. Podle toho, jaká mají auta, vybavení bytů a kam jezdí na dovolenou si můžeme vypočítat, jaké jsou jejich skutečné příjmy.

Otázka řeholí.

Nejsou u nás povoleny. Jen jeptišky existují – na dožití. Starají se o idiotické osoby v ústavech, ale i tam mohou být nahrazeny. Když jsme je dostali ze zdravotnictví, také se nic nestalo, zdravotnictví se kvůli tomu nepoložilo. V r. 1968 vstoupilo do řeholí 1.100 dívek. Nové být přijímány nesmějí. Jsou dnes ovšem i tajné řeholnice – chodí v civilu, ale doma žijí podle svých pravidel. Jejich škoda – ano, je to jejich škoda, že se připravují o všechno, co je v životě krásné.