2. Čtení proběhlo 19. 9. 2001 na 38. schůzi.
(Schůze zahájena v 9.02 hodin)
11.
Vládní návrh zákona o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů - zákon o církvích a náboženských společnostech - sněmovní tisk 919, druhé čtení


Předložený návrh z pověření vlády uvede ministr kultury Pavel Dostál. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážený pane předsedo, pane místopředsedo, dámy a pánové, z prvního čtení návrhu zákona o církvích a náboženských společnostech bych jenom krátce připomněl některé věci.

Dovolte mi, abych přitom mluvil o církvích a měl tím samozřejmě na mysli i náboženské společnosti. Zákon byl navržen za velmi širokého konsensu v obou komisích pro otázky vztahu státu a církví. Zákon zachovává vysokou úroveň náboženských svobod. Z práv, které nejsou právy týkajícími se náboženských svobod a která v současnosti využívají registrované církve, byla některá z nich, jako na příklad působení církví ve vězeňství a armádě, vyčleněna v novém zákoně jako tzv. zvláštní práva. Ta mají být přiznána nově registrovaným církvím až po určité době a po splnění velmi konkrétních podmínek.

Nejen v současných souvislostech musím odmítnout zveřejněný názor Českého helsinského výboru odmítající tuto opatrnost státu, který byl formulován docentem Štambachem, stejně tak jako jejich podivná zpráva o úrovni náboženské svobody v České republice v roce 2000. (Hluk v zasedací síni.)

Místopředseda PSP František Brožík: Pane ministře, promiňte. Vážené dámy a pánové, je nás zde jedna třetina Poslanecké sněmovny a hluku je tady, jako by nás bylo 500. Prosil bych vás, abyste poslouchali ministra kultury k přenesenému zákonu. Děkuji vám za pochopení.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Jsem přesvědčen, že v těchto souvislostech - opakuji, v těchto souvislostech - zpráva Českého helsinského výboru poškodila pověst České republiky v zahraničí. Byl jsem velmi potěšen tím, že návrh velice odborně a citlivě projednal kulturní výbor Poslanecké sněmovny, který dokonce též mnohými formulačními připomínkami navrhl zpřesnit zákon v některé jeho dikci.

Ve svém vystoupení chci reagovat krátce na některé připomínky, které budou patrně vzneseny při druhém čtení.

Podstatou registrace je nabytí právní subjektivity, to je nabytí postavení právnické osobypodle právního řádu České republiky. K právní subjektivitě nadnárodních církví v nějaké jiné zemi nejsme oprávněni se v žádném případě vyjadřovat a ztéto právní subjektivity v jiné zemi pro náš právní řád vůbec nic nevyplývá. Tolik k poznámce pana poslance Svobody, kterou pronesl v prvním čtení.

Snažil jsem se najít důvody, které pana poslance Petra Svobodu vedly k podezření, že bychom se tímto zákonem snažili zasahovat do vnitřních poměrů v církvích. Protože jeho kritická připomínka byla zaměřena speciálně na § 6, odst. 1 dovodili jsme, že ono nedorozumění vzniklo spojením dvou ustanovení návrhu zákona, které bylo provedeno na základě stanoviska legislativní rady vlády.

I když si nemyslíme, že z takto složeného ustanovení vyplývá to, co pan poslanec řekl, rádi jsme přijali návrh kulturního výboru Poslanecké sněmovny, který jej navrací do podoby původně navrhované ministerstvem. Věříme, že tím je dané nedorozumění odstraněno. Ministerstvo musí v současné době čelit silnému tlaku církví na změnu svého názoru pokud se týká rozšíření seznamu právnických osob. Ve druhém čtení zřejmě vystoupí poslanci s některými pozměňovacími návrhy v této souvislosti, ale předem říkám, že rozšiřovat právnické osoby na okruhy, jako je školství a zdravotnictví, je pro Ministerstvo kultury a českou vládu v této chvíli nepřijatelné. Jsou mi známy i další návrhy, které patrně zaznějí. Jsou to však návrhy, ke kterým si můžeme podat vzájemné vysvětlení v následné diskusi. Ve svém úvodním vystoupení jsem se chtěl soustředit pouze na to, co by bylo z hlediska předkladatele pro další průchodnost zákona nepřijatelné. Znovu opakuji, že Ministerstvo kultury tento zákon vypracovalo ve spolupráci se zástupci všech církví registrovaných v České republice, že tento zákon prošel dvěma komisemi - jednou vládní komisí, druhou ministerskou expertní komisí - kde s výjimkou KSČM došlo k zásadnímu konsensu o tomto zákoně. Domnívám se, že tento zásadní konsensus by se měl projevit v hlasování ve druhém čtení. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Než dám slovo zpravodaji, technická poznámka. Pan poslanec Payne má náhradní kartu č. 13 a pan ministr vnitra a poslanec Stanislav Gross náhradní kartu č. 12.

Tento návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 919/1. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Jaromír Talíř.

Poslanec Jaromír Talíř: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové.

Výbor s předloženým vládním návrhem zákona zabýval na své 51. schůzi, která se uskutečnila 13. června t. r., a po projednání tohoto návrhu zákona doporučil Poslanecké sněmovně schválit vládní předlohu tohoto nového zákona ve smyslu pozměňovacích návrhů, které předložil výbor. Znamená to, že ve smyslu těchto pozměňovacích návrhů výbor doporučuje Poslanecké sněmovně, aby tento návrh zákona byl schválen.

K průběhu projednávání si dovolím jenom stručně říci, asi které problémové okruhy výbor řešil nebo kterými se zabýval, protože budou možná ještě předmětem dalších pozměňovacích návrhů nebo další diskuse v rámci druhého čtení tohoto zákona.

Bylo to zejména upřesnění údajů, které by registrující , případně evidující orgán vedl o fyzických osobách, kdy vládou navrhovaný rozsah těchto informací, těchto údajů se zdál většině výboru příliš velký a doporučil tento okruh údajů zúžit, vypustit např. adresu místa trvalého pobytu fyzické osoby, která stojí v čele nějaké právnické osoby, protože se domníváme, že ke komunikaci registrujícího orgánu s touto institucí, s touto právnickou osobou postačí sídlo této právnické osoby, jméno a rodné číslo toho, kdo stojí v čele této právnické osoby. To byl jeden okruh.

Druhý se snad týkal pouze vysvětlení si pojmů a možného nedorozumění, kdy ve vládní předloze návrhu zákona bylo řečeno, že jsou církve oprávněny konat obřady, při nichž se uzavírají církevní sňatky. My jsme dospěli k názoru, že při tomto obřadu se uzavírá manželství, nikoliv sňatek, a proto jsme doporučili v tomto směru upřesnit pozměňovacím návrhem tuto záležitost.

Pak bych chtěl říci, že výbor přece jenom popřál určitého sluchu velkému tlaku ze strany dosud neregistrovaných společností, které by chtěly být registrovány jako církve a které by po uplynutí oné lhůty, o které hovořil pan ministr, žádaly o přidělení zvláštních práv. Ve vládním návrhu se vyžadovalo k tomu, aby jim mohla být tato práva udělena, souhlasu dvou promile občanů ČR. Výbor navrhuje, aby tento počet byl snížen na jedno promile občanů ČR.

Zároveň jsme se zabývali v tomto smyslu tím, že ve vládním návrhu zákona je navrhováno, aby rejstřík, ve kterém bude uváděn seznam registrovaných církví, případně církevních právnických osob, který bude veřejnou listinou, obsahoval zároveň archy, ve kterých budou doloženy tyto počty, v případě registrace souhlasejících s registrací, v případě přidělení zvláštních práv žádajících o přidělení těchto práv. V těchto arších jsou zase uvedeny informace, kterými jsou jméno osoby, adresa trvalého pobytu, její rodné číslo, tak aby tyto seznamy, které jednoznačně identifikují tyto občany ČR, byl žadatel nucen předkládat, nicméně aby se staly neveřejnou částí evidence, kterou povede předkladatel. Tolik k určitému okruhu problémů, kterými jsme se zabývali.

Dovolte mi ještě, abych v rámci své zpravodajské zprávy uplatnil legislativně technické úpravy, protože při kontrole tohoto usnesení a jeho porovnávání s legislativou jak Poslanecké sněmovny, tak Ministerstva kultury, jsme zjistili, že tam došlo k určitým nepřesnostem. Proto mi dovolte, abych teď uvedl upřesnění pozměňovacího návrhu kulturního výboru, který máte pod tiskem 919/1. Došlo k chybě v pozměňovacím návrhu číslo 17. Místo slova "registrace" má být uvedeno slovo "evidence. To znamená, že pozměňovací návrh správně zní: V § 16 odst. 2 písm. c) se na konec věty doplní slova "nebo která již o evidenci požádala". Tam se mnohokrát používá termín evidence a registrace, a tady došlo k tomuto omylu.

Zároveň v pozměňovacím návrhu číslo 7, který je v tomto tisku uveden tak, že je tam text, že se doplňuje na konci odkaz na příslušné zákony, je třeba příslušné zákony citovat, a já z tohoto místa doplňuji, že se jedná o odkaz na tyto zákony: zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 147/2001 Sb.

Na upozornění legislativy jsem zjistil, že v pozměňovacím návrhu č. 24 vypadlo v první větě textu slovo "jejich" a vypadnutím tohoto slova se ztrácel smysl. Správně by pozměňovací návrh měl znít: Konkurs na majetek církevní právnické osoby lze prohlásit jen tehdy, nepřevzala-li dluhy nebo se za ni nezaručila příslušná církevní a náboženská společnost, nebo jejich prostřednictvím jimi označená jiná církevní právnická osoba splňující požadavek záruky. Tam vypadlo slovo "jejich".

To je z mé strany jako zpravodaje vše, ostatní v rámci obecné či podrobné rozpravy.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane zpravodaji. Opět jedno technické sdělení - pan poslanec Michal Doktor má náhradní kartu číslo tři.

Nyní mi dovolte, abych otevřel obecnou rozpravu, do které mám zatím dvě písemné přihlášky, a to pana poslance Matulky a pana poslance Payna. Hlásí se také pan zpravodaj. Stačí mu pořadí číslo tři. Nejdříve bude hovořit pan poslanec Matulka, poté pan poslanec Payne.

Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, já se předem omlouvám, že vás v rozpravě ke sněmovnímu tisku 919 poněkud zdržím. Doufám, že se tak stane jen v rozpravě obecné a že k rozpravě podrobné vůbec nedojde, což hodlám ve dvou alternativních návrzích navrhnout.

Pokud by snad někdo z vás ode mne osobně očekával plamenné vystoupení, které by mělo směřovat k omezení práv církví, k omezení práv věřících, pak by se mýlil. Nic takového nehodlám učinit, neboť bych tak činil proti svému přesvědčení. Naopak, když v počátku tohoto volebního období vláda zřídila vládní komisi pro řešení otázek vztahů státu a církví, přivítal jsem tu skutečnost s tím, že jsem očekával, že se podaří v novém legislativním řešení tohoto vztahu najít řešení, které by vyhovovalo v naší společnosti jak věřícím občanům, tak nevěřícím občanům, a že v novém právním řešení naleznou uspokojení jak osoby hlásící se k církvím velkým, zavedeným a tradičním, tak osoby hlásící se k církvím menším, méně zavedeným a méně tradičním.

Složení vládní komise napovídalo, že vláda má snahu nalézt ve společnosti konečně po mnoha desítkách let řešení skutečně spravedlivé a stabilní. Bohužel, to co je předmětem tisku 919, podle mého nejhlubšího přesvědčení tyto požadavky opět nesplňuje.

Neměl jsem bohužel možnost z důvodu zahraniční cesty se zúčastnit rozpravy v prvním čtení. Toho docela lituji, a proto vás musím zdržet nyní. Lituji také toho, že tento tisk sněmovna nepřikázala k projednání ústavně právnímu výboru a že tento výbor neprojednal tento tisk ze svého rozhodnutí, ačkoliv jsem to v ústavně právním výboru navrhoval. Mám totiž za to, že největší vadou tisku 919 je jeho protiústavnost.

Měl jsem možnost se jednání o podobě této zákonné předlohy zúčastnit jako jeden z členů zmíněné vládní komise pro řešení otázek vztahu států a církví. Nehodlám v této rozpravě seznamovat sněmovnu se všemi peripetiemi jednání této komise, neboť na to není čas ani chuť. Chci jen zmínit své roztrpčení z toho, že zatímco v úvodu své práce se komise dohodla, že v žádném případě nebude při svém jednání hledat silová většinová řešení hlasováním, nakonec u předlohy věcného záměru, který šel do vlády, komise tomuto svému závazku věrná nebyla. Menšinové stanovisko, ve kterém jsem nebyl pouze já, ale byli jsme -

Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, pane poslanče, já vás přeruším. Já bych prosil levou i pravou stranu o klid!

(V sále je velký hluk.)

Poslanec Dalibor Matulka: Byli dva členové komise, kteří předložili menšinové stanovisko, alternativní návrh věcného záměru. Většina komise to nezohlednila. Nezohlednilo to ani Ministerstvo kultury a koneckonců ani členové vlády při jednání o věcném záměru. Stanovisko vládní komise nebylo konsensuální, bylo toliko většinové.

Chci také upozornit - už to částečně udělal i pan ministr Dostál - že proti tomuto návrhu zákona existuje mnoho námitek, a to nejen ze strany Helsinského výboru, na což pan ministr upozornil, ale i ze strany některých menších církví a náboženských společností, z nichž některé jsou dokonce členy (bohužel přehlasovanými) Ekumenické rady církví. Nejde tedy konsensuální návrh zákona, ale opravdu toliko o většinový návrh.

A nyní k samotnému obsahu. Vládní návrh je podle mého názoru již koncepčně zcela nesprávný v tom, že k postavení církví a náboženských společností přistupuje shora, z pozice státu. Hodně se věnuje právům a povinnostem církví a náboženských společností, ale přitom pramálo respektuje, že církve a náboženské společnosti je třeba chápat z hlediska ústavního jako společnosti zakládané a sloužící při výkonu jednoho ze základních práv a svobod přiznaných Listinou, tedy práva na svobodu náboženské víry a přesvědčení. Toto právo je naším ústavním pořádkem přiznáváno a garantováno jako právo individuální, nezadatelné, a všichni, kterých se Listina základních práv a svobod týká, jsou si v tomto právu rovni jak co do rozsahu, tak co do právních garancí. Církve a náboženské společnosti jsou tedy sdruženími těch, kdo jsou tímto rovným právem obdařeni, a tedy i kolektivní výkon tohoto rovného práva musí mít rovné právní podmínky. Vládní návrh zákona tuto rovnost nejen nezaručuje, ale v mnoha ustanoveních ji předem vylučuje.

Ve vládním návrhu je obsažena zřetelná rezignace na proklamovanou konfesní neutralitu státu, a to tím, že příslušníkům některých církví a náboženských společností se přiznává přístup k výkonu tzv. zvláštních práv, jiným nikoliv.

Přitom nejde o žádná podružná práva např. administrativního charakteru, ale o práva úzce spojená s výkonem náboženské svobody, jako např. práva na duchovní službu v armádě či ve vězeňství. Mezi oněmi "některými" a "jinými" přitom sice návrh zákona nevede rozdělovací čáru věroučného charakteru, ale rozličnou míru práv jim přiznává podle početnosti osob hlásících se k některé konfesi a podle délky působení církve či náboženské společnosti ve společnosti. Jak se však, kladu otázku, tato rozdělovací kritéria snesou s ústavně garantovanou rovností svobody náboženské víry a přesvědčení? Podle mého přesvědčení nesnesou. Chci dopředu upozornit, že v této souvislosti bývá velice často - a stalo se tak i v rozpravě při prvním čtení, zejména z úst ministra Dostála, - zcela falešně uplatňován argument - že tímto rozdělením je zapotřebí společnost chránit před společensky nežádoucími sektami. Tento argument se velice dobře poslouchá a ještě lépe vznáší. Ale není a nemůže být věrohodný v diskusi o té části návrhu zákona, kde se hovoří o tzv. druhém stupni registrace, neboli o oprávnění k výkonu zvláštních práv. Nechť je tento argument vznášen v té části zákona, která řeší problémy spojené s legalitou působení jakékoliv církve a náboženské společnosti s obecnými podmínkami legálního působení a registrace církve či náboženské společnosti. Je-li totiž činnost církve či náboženské společnosti takového druhu, že ji za společensky nepřijatelnou sektu lze právem označovat, pak to samozřejmě zákon řeší, a to podle mého názoru poměrně slušně. Rozdělení církví a náboženských společností do systému dvojí registrace však se netýká oněch církví a náboženských společností, které za zmíněné sekty považovat skutečně lze, nýbrž právě a výhradně jen těch církví a náboženských společností, které prošly odpovídajícím posouzením, byly řádně zaregistrovány a jejichž působení je v souladu se zákonem. Teprve tyto řádně fungující a zaregistrované církve a náboženské společnosti vládní návrh rozškatulkovává na církve a náboženské společnosti "zasloužilé" a přiznává jejich příslušníkům vyšší rozsah práv, a dále na "nezasloužilé", jejichž příslušníci mají nižší rozsah práv. Bude-li tato koncepce zákona přijata, stanou se dvě věci. Pan ministr Dostál neměl pravdu, že zpráva Českého helsinského výboru dělá ostudu České republice. Myslím, že nikoli zpráva Českého helsinského výboru, ale tato vládní předloha, pokud by byla přijata, by udělala ostudu České republice. Neboť při jejím přijetí by se stalo např. toto. Bude zde existovat občan, který má věroučnou vazbu k církvi, ke které se hlásí cca např. 100 tisíc občanů a která u nás působí třeba 200 let. Bude-li takový občan ve vazbě, zákon mu umožňuje, aby mu duchovní jeho víry poskytl duchovní službu. Vedle toho zde bude existovat občan s věroučnou vazbou k církvi, ke které se hlásí 9 tisíc jeho spoluobčanů, a která zde existuje 9 let. Bude to církev, která splňuje podmínky registrace, vyvíjí činnost zcela v souladu s tímto zákonem a jinými zákony a není tedy důvodu ji označit za společensky nežádoucí sektu. Podle vládní předlohy však věřící této církve zmíněné právo na duchovní službu ve vazbě mít nebude, ba dokonce jimít nesmí, neboť to tento zákon vylučuje. Je tedy, dámy a pánové, takový právní režim v souladu s ústavně garantovanou rovností výkonu svobody náboženského přesvědčení? Podle mne ani náhodou. Vládní návrh zákona je vadný nejen v této zásadní koncepční otázce, ale i v mnoha dalších souvislostech, z nichž na některé poukázal již pan zpravodaj, na některé poukazují mnohé církve a náboženské společnosti, některé jsou řešeny pozměňovacími návrhy kulturního výboru. Já bych uvedl ještě některé další, jako např. příliš vysoké kvórum pro získání oprávnění k výkonu tzv. zvláštních práv, nebo nedostatečné vymezení samotného předmětu úpravy zákona a základních pojmů, nedostatečné upravení omezení činnosti církví a náboženských společností z hlediska jejich případných zásahů do práv a svobod občanů, nadměrný způsob, jakým zákon činí výjimky z trestního zákona v souvislosti tzv. zpovědním tajemstvím atd. Závěrem, již vás nebudu dlouho zdržovat, chci konstatovat, že projednání tisku 919 ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu bylo, soudě podle obsahu jeho usnesení č. 267, skutečně pečlivé a navrhované pozměňovací návrhy tohoto výboru stojí za pozornost. Mnohé z nich podpořím i já svým hlasováním. Nicméně tento výbor se nevypořádal s hlavním problémem tohoto zákona, a zřejmě to ani neposuzoval, a to s jeho nesprávnou celkovou koncepcí a evidentní protiústavností. Bylo by velice škoda, kdyby právě tato zákonná předloha nám měla být vrácena Senátem či prezidentem republiky, popř. aby skončila u Ústavního soudu a musel se jí Parlament zabývat znovu po volbách.

Nový církevní zákon je materie, která si zaslouží skutečně řádné zvážení ze všech hledisek. Měl by přinést řešení kvalitní a všeobecně akceptovatelné, tedy nejen pro velké a zavedené církve a v neprospěch církví menších a méně zavedených, a tedy řešení stabilní. Na tomto zákoně, podle mého názoru, nemůžeme nic uspěchat. Na kvalitě tohoto zákona bychom si měli dát obzvláště záležet, mimo jiné s ohledem na právě probíhající náročná jednání o uzavření smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem, jejíž obsah je připravovanou novou vnitrostátní úpravou postavení církví a náboženských společností do velké míry podmíněn a vzájemně provázán. S ohledem na skutečnosti, které jsem uvedl, navrhuji, aby sněmovna rozhodla o tom, že vrací tisk č. 919 výboru k novému projednání. Doufám, že ústavně právní výbor se tentokrát tímto tiskem neodmítne zabývat. Pokud můj návrh na vrácení výboru k novému projednání nebude přijat, podávám návrh na zamítnutí tisku 919, ačkoli nerad. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Jiří Payne, připraví se pan poslanec Jaromír Talíř.

Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená sněmovno, vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych se za prvé zamyslet nad tím, co je dobře ve vládním návrhu.

Myslím, že hlavní a nosná je myšlenka, že rozdělíme registraci církví na dvě podoby, za prvé abychom naplnili ústavní právo, že každý smí vyznávat svou víru sám nebo spolu s dalšími, tzn. v malé skupince dvou nebo tří lidí. Myslím, že je to ten první stupeň registrace, tzn. že chce-li někdo vyznávat svou víru, odvolá se na mezinárodní dokumenty o lidských právech a řekne, jsme tři, tak si myslím, že má právo, aby byl zaregistrován, jako subjekt. To jsou mezinárodní dokumenty a na to má mezinárodně vymahatelné právo. Myslím, žeten nižší stupeň registrace, tzn. bez nějakých zvláštních podmínek, je správný. Myslím si také, že bychom měli usilovat o co nejnižší počet stanovení minimálního počtu členů pro registraci. V zásadě nevidím vůbec žádný důvod, proč by nemohl být ten počet stejný, jaký máme u občanských sdružení. Podle spolčovacího zákona - sejdou-li se někde tři lidé, podepíší jakýsi dokument a zaregistrují se na Ministerstvu vnitra, v zásadě mohou být registrováni jako občanské sdružení a získávají právní subjektivitu.

Nevím, proč český stát by měl diskriminovat církve ve srovnání s těmi občanskými sdruženími. Zdá se mi, že církve musí mít minimálně stejná práva jako každé občanské sdružení a tudíž k tomu nejnižšímu stupni registrace musí postačovat stejný počet osob, jako nám stačí pro občanské sdružení. V tomto smyslu také později navrhnu v podrobné rozpravě pozměňovací návrh.

Za druhé se chci zamyslet nad tím, že když stát reguluje problematiku církví a náboženských společností zákonem, co je vlastně zájmem státu. V současné době u nás máme některé tzv. tradiční církve, které u nás působí na bázi současného zákona. Máme tady ale desítky a možná stovky drobných náboženských společností, sdružení, sekt, církví, které u nás působí prozatím registrovány buď podle spolčovacího zákona jako občanské sdružení nebo některé z nich působí pod hlavičkou obchodních společností. Vím o náboženské společnosti, která u nás působí jako s. r. o. a máme tady zřejmě mnoho církví, o kterých nevíme vůbec nic, ani nevíme, že existují. V současnosti třeba se současnými událostmi v New Yorku a ve Washingtonu se domnívám, že zájmem státu je, aby alespoň měl nějakou primární evidenci, které náboženské skupiny na území státu působí a vystupují. To znamená, že stát by měl stanovit co nejměkčí a nejbenevolentnější podmínky, aby se tyto společnosti nezdráhaly se zaregistrovat. Čím přísnější podmínky stanoví, tím méně budeme vědět o té které náboženské společnosti.

Za druhé, z rozhovoru s orgány, které se zabývají církevními záležitostmi v jiných zemích - a v některých zemích dokonce je pro to zvláštní ministr vlády, který je odpovědný za církevní problematiku, nemá na starosti nic jiného než církve, tak zvaný ministr kultu - tak podle lidí, kteří se tímto dlouhá desetiletí zabývají, je velmi obtížné u některých sekt získat jejich základní věroučné dokumenty. Ty dokumenty jsou neveřejné, nebyly nikde publikovány, nejsou dostupné na internetu, je to jejich vnitřní záležitost a stát se k těmto dokumentům v zásadě nedostane. Proto se domnívám, že vlastně jediný zásadní rozdíl, jak se liší občanské sdružení od nějaké miniaturní církve je v tom, že při registraci občanské sdružení jen říká, co chce obecně dělat, zatímco náboženská společnost by měla předložit své základní věroučné náboženské dokumenty. To v současném návrhu není a to se také pokusím pozměňovacím návrhem později doplnit.

Ale v zásadě si myslím, že je chybná úvaha, že pro druhý stupeň registrace postačuje splnění jakýchsi podmínek a že touto hlavní regulační podmínkou bude to, že daná církev, společnost, sekta, získá dvě promile, případně jedno promile obyvatelstva České republiky. K čemu stimuluje takovéto opatření? Představme si např. sektu Mahariši, která je spornou institucí, v některých zemích je respektována jako regulérní církev, v některých zemích je zakázána, protože údajně porušuje lidská práva. Nevím, jak s tím zacházet, nevím, jestli ministerstvo už nashromážděnou veškerou dokumentaci věroučných textů sekty Mahariši. Pokud sekta Mahariši, která má ohromně expanzivní účinky a během několika měsíců je schopna získat desítky tisíc příznivců, jakmile překročí hranici deseti tisíc příznivců, tak v tom okamžiku bude mít nárok podle vládního návrhu na to, abychom jim platili duchovní, atd., atd. Ministr mi tady našeptává, že bude muset působit nějakou dobu, nějakou lhůtu, která samozřejmě bude předmětem debaty, deset let, pět let, o tom můžeme debatovat, ale já uvedu příklad. Teroristé v Americe byli deset let rezidenty v Německu, řádně tam žili spořádaným životem a žádnou trestnou činnost nepáchali. Nebezpečí těch sekt je právě v tom, že budou deset let někde působit jako spořádaná rodina a pak začnou dělat teroristické útoky. To znamená, že ta lhůta neřeší vůbec nic. Po mém soudu by mělo ministerstvo shromažďovat systematicky veškeré věroučné dokumenty všech církví a sekt, které na světě vůbec existují, protože neví, kdy se tady taková skupina vyskytne.

Proto si myslím, že když minimálně nějaká tříčlenná skupinka chce požádat o registraci, měla by s tím předložit kompletní sbírku svých věroučných dokumentů. To je nejsnadnější postup, jak se státní orgány k těmto dokumentům mohou dostat. V současném návrhu je jenom to, že tam jsou obecné principy. Napsat obecné principy na dvacet řádků je něco jiného, než předložit autentické texty, ze kterých daná sekta vychází.

Jestliže si zformulujeme, že zájmem státu, proč chce registrovat církve je, aby měl alespoň přehled, zkusme se zamyslet, jaké jsou cesty, základní koncepční přístupy k řešení tohoto problému. V době minulého režimu a za první republiky byla registrace církví v zásadě záležitostí politického rozhodnutí. Vzpomeňme si, že podle socialistického zákona o církvích byl seznam církví přímo součástí zákona. Zákonodárný sbor musel učinit politické rozhodnutí, zda tu či onu církev zahrne či nezahrne mezi registrované církve. Neříkám, že to byloideální řešení, ale koncepčně lze uvažovat o tom, že registrace církví probíhá na základě politického rozhodnutí a protože teď hovořím o tom druhém stupni registrace, to znamená o situaci, kdy církvím poskytujeme výrazné výjimky z našeho správního řádu - uvedu příklad zpovědního tajemství, jestliže se duchovní při zpovědi doví o trestné činnosti, na rozdíl ode mne on nemusí oznámit, že se dověděl o vraždě. To je výjimka, která zasahuje do trestního zákona a já se domnívám, že takovouto výjimku nemůžeme delegovat na rozhodnutí úředníka na ministerstvu, že to je věc, která musí projít zákonodárným sborem a musí být oznámena před televizními kamerami a v novinách české veřejnosti. Zásah do trestního řádu, do trestního zákona, to není věc, kterou může rozhodovat ministerský úředník, aby řekl ta a ta skupina se mi líbí, splnila všechny podmínky, dáme jim razítko a od tohoto okamžiku oni nemusejí oznamovat trestné činy a podobně. Těch privilegií, která jsou církvi nabízena, je tady daleko větší množství. Tedy první cesta je politické rozhodnutí.

Druhá cesta je administrativní rozhodnutí. To je cesta, kterou navrhuje zejména výbor pro vědu, školství, kulturu atd. a snaží se do zákona doplnit definici církve a po ministerských úřednících nechtít nějakou politickou úvahu nebo správní úvahu, ale dát jim seznam, který si příslušný úředník odfajfkuje a když církev splní všechny požadavky, dá jim razítko, zaregistruje je. V případě druhého stupně registrace jim poskytne obrovské finanční a další výhody včetně privilegií a výjimek ze zákona. Bylo by krásné, kdybychom uměli napsat definici církve. Výbor ve svém usnesení se o takovou definici pokusil. Za prvé o definici církve se pokoušeli právní teoretikové tuším někdy od 16. století a dodnes k žádné definici nedošlo. Církev je jeden ze subjektů, který se vymyká klasické právní teorii, vymyká se vůbec koncepci římského práva, a proto žádná právní definice církve dosud nebyla vymyšlena. Prošel jsem znovu všechny možné právní slovníky a skutečně žádná definice neexistuje. To znamená to, co se pokusil udělat kulturní výbor, je podle mého soudu velmi odvážná záležitost.

Co musí splňovat definice? Definice za prvé musí zahrnovat všechny subjekty, kterých chceme, aby se tento zákon dotýkal. Za druhé nesmí zahrnovat žádné jiné subjekty, kterých by se dotýkat neměl. Definice, kterou navrhuje výbor, porušuje obě zásady, takže není vůbec žádnou definicí.

Pokusím se to doložit. Podle definice, kterou navrhuje školský výbor, katolická církev by nebyla církví. Definice, jak to výbor definuje, je "dobrovolné společenství osob". Problém je, že katolická církev není korporace, není sdružením osob - je mezinárodním subjektem, registrovaným mezinárodně pod značkou Vatikán, která má expozituru u nás, a není společenstvím osob. Katoličtí věřící nejsou podstatou katolické církve. Podstata katolické církve se odvozuje od mezinárodní subjektivity. To znamená, jestliže výbor říká, že církev je dobrovolné společenství osob, vylučuje katolickou církev z definice podle tohoto zákona, protože katolická církev je odvozována od kléru, který má pověření od svého ústředí ve Vatikánu, a není založena na korporativním charakteru, to znamená, že věřící by si volili své duchovní. Tak to není a autorita katolické církve se neodvozuje od věřících.

Zároveň uvedu jiný příklad, jaký subjekt tato definice vylučuje. Existuje - zatím ne u nás, ale to je dáno řekněme televizní radou - něco, čemu se říká "TV church", televizní církev. Ti lidé se nikdy nesešli. Podle definice výboru se říká, že je podmínkou pro registraci církve, že tam musí být zejména s vyznáváním víry spojené shromažďování. Lidé v televizní církvi se nikdy nesešli. Nikdy. Oni se každou neděli dívají na bohuslužebné obřady v televizi, platí ze svého konta určité poplatky na televizní církev. Ta televize nemá žádnou strukturu, nemá žádné představitele, přesto je právnickou osobou, má jakýsi televizní štáb, který programy připravuje. Jinak nemá žádnou jinou podstatu věci. Ti lidé dělají obrovské dobročinné skutky. Z peněz, které vyberou, postaví školy, nemocnice apod., ale nikdy se neshromáždili. Nemají žádné vnitřní předpisy. Nemají žádnou vnitřní strukturu. Přesto je to regulérně registrovaná církev ve Spojených státech a v mnoha dalších zemích.

Nevím, proč výbor chce takovouto instituci, která by u nás mohla vzniknout - a nepochybně, jakmile bude existovat více televizních kanálů a jakmile to přestane cenzurovat televizní rada, která je výhradně orientovaná na naše tradiční církve, bezesporu takový subjekt vznikne, protože to je velmi bohulibá činnost. I televize může sloužit ke sdílení náboženských myšlenek.

Tak to je další případ, kde tato definice naprosto selhává a je nepoužitelná. Uvedu příklad obrácený a odvolám se v této situaci na přednášky, které jsou absolvoval na teologické fakultě u profesora Helera. Musím s vděčností říci, že v dobách totality mně umožnil navštěvovat tyto přednášky vlastně ilegálně. V jeho přednáškách - ale najdeme to i v jeho knížkách, najdeme to v teoretických knížkách o religionistice - slovo "bůh" není atributem církve. To znamená, že existují určité myšlenkové, kulturní směry, které splňují z hlediska religionistiky všechny parametry náboženství, ale nehovoří o Bohu.

Uvedu příklad. Sdružení osob Planeta NOVA má téměř všechny prvky náboženské společnosti. Má tam duchovní službu, kdy ředitel Planety NOVA každou neděli promlouvá ke svým věřícím a odpovídá na jejich věroučné dotazy, jak mají vidět svět, pokouší se poskytovat - to je jedna ze základních definicí církve nebo náboženství - odpovědi na základní existencionální otázky člověka, a to jsou ty telefonické dotazy, které tam zaznívají, a odpovědi, které jsou poskytovány. Je to společenství osob, které vyznává určité hodnoty, určitou kulturu a má pravidelné obřady. Ti lidé se každý večer usadí před televizní obrazovkou a uctívají určité hodnoty. To znamená, že definice, kterou výbor navrhuje, zahrnuje i Planetu NOVA do kategorie náboženských společností.

Uvedu další příklad. Tradičně existují církve, které mají korporativní charakter, ale existují církve, které mají také nadační charakter. Byli určití zámožní lidé, kteří ve svém soukromém domě zřídili kapli. Ve své závěti odkázali tuto kapli svému účelu a řekli, že tato kaple má sloužit tomu, aby se tam vyznávaly tyto myšlenky, toto učení, které je popsáno v nějaké knize. Prostě ta věc je odkázána svému účelu. Podstatou takové církve není žádný člověk. Podstatou takové církve je jmění. Definice, kterou zde výbor předkládá, vylučuje, aby u nás existovaly církve nadačního charakteru.

Znamená to také, že více méně vylučuje, abychom z hlediska majetkového uspořádání vůbec uvažovali o alternativě, že stavby, které slouží církevním účelům, v některých případech mohou být určeny, aby sloužily svému účelu, konání určité bohoslužby, a nemusí být jejich podstatou žádné společenství.

Zejména pravoslavná církev říká, že kult liturgie má smysl sám o sobě, je to služba Bohu, nikoliv lidem. Pravoslavná liturgie se koná, i když nepřijde žádný věřící. Tam se nemusí sejít vůbec nikdo, přesto se koná liturgie. To znamená, že i pravoslavná církev by touto definicí byla postižena.

Definice říká, že každá církev musí mít svoji strukturu. Jestliže se někdo s odvoláním na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní dokumenty rozhodne založit církev, má tři spoluvyznavače - a já říkám, že i Ježíš říká "kdekoli se sejdou dva nebo tři v mém jménu, já jsem s nimi" - tito tři lidé se začnou scházet. Nemají žádnou strukturu, žádné orgány, chtějí se zaregistrovat, ale zákon jim to zakazuje. Zakazuje, jestliže odhalí novou dimenzi transcendenta, aby o tom informovali ostatní, aby měli právní statut, aby mohli získávat další příznivce, už z hlediska toho mohli vybírat členské příspěvky jako právnická osoba. Zákon jim zakazuje takovouto iniciativu, ačkoliv Listina základních práv a svobod to garantuje jako svobodu - že i tři lidé si mohou založit svoji církev - tak tato definice jim to zakazuje, protože ve třech lidech nevytvoříte strukturu. Ti lidé nepotřebují žádné vnitřní předpisy, znají se všichni navzájem. Křesťanská církev byla založena 12 apoštoly, kteří také neměli žádné vnitřní předpisy. Měli nějaké zvyklosti, znali se každý s každým.

Ale definice, kterou uvádí výbor ve svém usnesení hned na začátku - že církví je dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou a orgány, vnitřními předpisy - není pravda. Taková definice církve je nepřijatelná.

Uvedu další. Otázka shromažďování. Už jsem uvedl, že existují církve, které se nescházejí a nemusí se scházet. Mohou komunikovat jiným způsobem. Shromažďování je sice tradiční formou působení různých náboženských společenství, ale není to rozhodující kritérium, na kterém můžeme postavit definici. Jsou církve, které se nemusejí scházet. Kromě toho existují některé náboženské tradice eremitů, poustevníků, kteří se také nescházejí. Oni prostě žijí na různých místech, žijí poustevnickým životem, ale v životě se nesejdou. Oni se zavážou ke slibu mlčení - nemohou spolu ani hovořit. Oni prostě žijí osamoceně svým náboženským životem, patří ke stejné duchovní tradici, ale nemusí se scházet. Nemusí konat žádné bohuslužby, oni se mohou modlit zcela samostatně, zcela samostatně meditovat.

Definice, kterou nám zde výbor nabízí, je opět nedostatečná. Zároveň říká, že povinností církve je vyučování. Není to pravda. Vyučování je součástí tradičních církví, které neumějí nic jiného. Ty probuzenecké církve, často jsou to letničtí hnutí, jsou založené na pastoraci a misii. Tam žádné vyučování není. Oni nechtějí vyučovat, nepotřebují vyučovat. To potřebují jen klasické církve.

Jestliže dáme do definice zákona, že podmínkou registrace je vyučování, podmínkou definice církve, kterou si úředník musí odškrtnout, v tom okamžiku vylučujeme všechny sekty, právě ty, které by měl stát zájem registrovat, o kterých má zájem se něco dovědět, z působnosti tohoto zákona.

Dále je to duchovní služba. Jsou církve, které vůbec nemají žádnou duchovní službu. Pokud je mi známo, v islámu žádní duchovní neexistují. Islám u nás existuje sto let a v islámu neexistuje statut duchovního. To znamená, že nemůže být poskytována duchovní služba v tomto smyslu. Opět tato definice církve principiálně znemožňuje muslimům, aby se u nás zaregistrovali jako církev.

Z tohoto hlediska musím říci, že výbor odvedl velmi špatnou práci. Cesta, že výbor se pokouší udělat definici církve a ministerským úředníkům říci odškrtněte si zda subjekt, který se hlásí o registraci, splňuje kritéria, která jsme vám předepsali, a pakliže ano, tak ho zaregistrujte, tak tato myšlenka je principiálně špatná. Teď jsem hovořil tady s kolegou, který hovořil o tom, že založí církev potápěčů, že náboženský obřad bude ponor pod vodu. Součástí budou dýchací praktiky a prostě podle definice, kterou nám výbor nabízí, by zaregistrována taková církev být mohla, zatímco skutečně náboženské společnosti registrovány být nemohou.

Musím se zmínit v této souvislosti s duchovními například i o skupinách, které vůbec nemají ani žádné duchovní, a nejsou to jen muslimové, jsou to i další. Máme tady příklad divadlo Ta Fantastika, které bylo zřízeno v bývalé náboženské společnosti, která neměla své duchovní, která se scházela k jakýmsi intelektuálním setkáním, působila u nás dlouhá desetiletí. Dodnes z toho máme ostudu, že tato tradiční budova, která sloužila náboženským účelům, slouží divadelním účelům. Je to prostě smutná záležitost, je to ostuda, kterou máme v zahraničí. Je to ale náboženská společnost. Ta náboženská společnost nemusí mít žádné duchovní a přesto je to náboženská společnost. Podle definice, kterou nám výbor nabízí, by nemohla být registrována.

Proto bych navrhoval, abychom opustili pokusy, o které se právníci snaží už minimálně 300 let, definovat církev. To prostě nejde, je to věc, kde jakákoliv skupina občanů, jestli se pro to rozhodne, sama se chce registrovat podle tohoto zákona, má pro to své důvody, nechť tak učiní. Nedávejme žádná dodatečná omezení, protože jediné, čeho tím dosáhneme, je že stát se ochuzuje o informace, které by jinak potřeboval.

Druhá věc, kterou budu navrhovat potom v podrobné rozpravě. Chceme-li, aby druhý stupeň registrace byl skutečně seriózní záležitostí, chceme-li, aby církve u nás žily v souladu s veřejným míněním, pak se domnívám, že akt přiznání zvláštních privilegií, tzn. výjimek z trestního zákona i výjimek z dalších zákonů, vyučování na školách a podobně, že je to věc veřejná. Je to věc, která nevzniká někde v přítmí chodeb na ministerstvu, kde nějaký úředník nějakým způsobem dospěje k rozhodnutí, že dá nějaké razítko a veřejnost se pak podiví, že na školách začíná působit nová církev. Ale domnívám se, že je to záležitost politického rozhodnutí, které má vzniknout na základě veřejné politické rozpravy. A domnívám se, že takové politické rozhodnutí by neměla ani činit vláda, ale mělo by to být politické rozhodnutí, které se odehraje v zákonodárném sboru.

Budu navrhovat a samozřejmě si dovedu představit varianty, myslím si, že Poslanecká sněmovna má rozsáhlou agendu, například by tuto činnost mohl splňovat Senát, ale jsem přístupný jakýmkoliv jiným variantám. Politické rozhodnutí by ale bylo výsledkem veřejné debaty před televizními kamerami tak, aby česká veřejnost měla právo buď z televizního záznamu nebo ze stenoprotokolů na oficiálních záznamech v archivech a aby se přesně dozvěděla, co která církev slibovala, když žádala o druhý stupeň registrace. Potom je také mnohem snadnější odkontrolovat, jestli církev plní to, co slíbila. V případě, že to neplní, tak tak jak je to ve vládním návrhu, za jistých okolností mohou být ta privilegia také odebrána. To znamená - odmítám princip, že nějaký anonymní úředník nějakým anonymním postupem v přítmí své kanceláře dospěje k rozhodnutí, že nějaké církvi udělí dramatické výjimky z trestního zákona a z jiných zákonů. To je princip, který v demokratickém státě přece nemůže existovat.

Na druhou stranu se domnívám, že chceme-li, aby naše ateistická veřejnost žila v přátelských vztazích s náboženskými komunitami u nás, pak akt potvrzení, že tato náboženská společnost je pro nás tak významná, že jí dáváme zvláštní výjimky, musí být výsledkem opravdu veřejné debaty. Vzniká otázka, jak se zachovat k církvím, které jsou u nás tradiční a již u nás působí léta. A aby nebyly ochuzeny, domnívám se, že by jim měla být nabídnuta také taková možnost, aby Českobratrská církev evangelická, Československá církev husitská, Církev metodistická, aby dostaly také právo předstoupit před zákonodárný sbor a v obsáhlém vystoupení obhájit své základní věroučné principy před televizními kamerami a seznámit českou veřejnost co vlastně dělá, proč to dělá a jaká jsou východiska jejího učení. Myslím si, že by to prospělo české veřejnosti, myslím si, že by to prospělo náboženské snášenlivosti v Čechách.

Děkuji.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní bude hovořit pan poslanec Jaromír Talíř. Další přihlášky do obecné rozpravy písemně nemám.

Poslanec Jaromír Talíř: Děkuji za slovo, pane předsedající. Nechtěl jsem zneužívat své role zpravodaje, a proto jsem se přihlásil zvlášť do obecné rozpravy, abych ještě odůvodnil dva pozměňovací návrhy, které mám připravené, a které jsem se připravil v rámci podrobné rozpravy předložit.

Chtěl bych se zmínit o tom, že opravdu to není jednoduchá materie tento zákon, že se na něm pracuje už řadu let. Ministerstvo kultury intenzivně jednalo jak v obou dvou komisích, a musím říci, že opravdu nebyl zvolen žádný princip přehlasování se, protože o rozhodnutích nebo doporučeních se nehlasovalo. Má pravdu kolega Matulka, že to není konsensuální stanovisko ale většinové, ale to tu nikdo myslím nezpochybňoval.

Chci se zmínit o jiném problému, který je v tomto zákonu zakotven, kdy se v rámci příslušných paragrafů požaduje od toho, aby církve, náboženské společnosti měly - a v návrhu zákona je uvedeno - statutární orgán, který bude církve zastupovat na území celé České republiky. Tady jsme se dostali do určitých sporů a problémů, neboť jak jsem si ověřoval, řada církví takový orgán nemá. Není jím ani Federace židovských obcí v České republice, není jím ani Ekumenická rada církví, není jím ani Česká biskupská konference. Je to orgán, který tuto církev zastupuje při jednáních s institucemi, se státem, ale není orgánem nadřízeným nebo podřízeným ve smyslu toho, jak by mohl být statutární orgán chápán.

Druhý problém, o kterém chci mluvit, jsou církevní právnické osoby. V zákoně se opakuje nebo se tam znovu v § 4 opakuje článek z Listiny základních práv a svobod, ve kterém se říká, že církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustanoví a ruší své orgány, ustavují a odvolávají své duchovní a zřizují a ruší církevní a jiné instituce podle svých předpisů nezávisle na státních orgánech. Dál se potom hovoří o tom, v dalším paragrafu, jaké církevní právnické osoby mohou církve zřizovat. Tam se říká, že mohou zřizovat instituce a orgány zřízené za účelem organizace vyznávání a šíření náboženské víry. To je o tom, o čem mluvil pan ministr Dostál, kdy ministerstvo je toho názoru, že by se neměl rozšiřovat okruh církevních právnických osob. Domnívám se, že registrující orgán, tedy ministerstvo, ve smyslu tohoto zákona by měl velice pečlivě posoudit základní dokument a ostatní příslušné dokumenty církve, která žádá o registraci. Tam podrobit pečlivému zkoumání, jestli taková či ona náboženská společnost či církev bude registrována. Ale v případě, že ji zaregistruje a tím pádem uzná jako právnickou osobu ve smyslu tohoto zákona, by potom neměl už zasahovat do této vnitřní instituce nebo jaké instituce si může taková církev sama zřizovat.

V tomto smyslu bych předložil pozměňovací návrh, který by v tomto bodu rozšířil možnosti zřizovat instituce, kteréjsou v souladu se základním dokumentem registrované církve. Uvedu to na příkladu, kdy může existovat církev, jejímž projevem vnějším bude péče o nemocné lidi nebo péče v nějakém tomto smyslu a bude to zároveň projev jejího obřadu atd. My bychom jí tímto způsobem neumožnily založit nějakou institucionální formu této péče či starosti.

Ve smyslu těchto církevních právnických osob existují také tzv. historické právnické osoby. Je to poměrně komplikovaná právní záležitost, ale je pravda, že už stovky let existují tzv. obročí, záduší a podobně, které jsou právnickými osobami a která mají své statuty.

V rámci návrhu tohoto zákona se navrhuje, aby byl - a tomu rozumím - udělán v evidenci těchto církevních právnických osob určitý pořádek, nicméně se domnívám, ženení správné v této situaci, kdy zatím tento zákon neřeší nový způsob ekonomického zabezpečení či financování církví, tyto historické právnické osoby jednoduše zrušit. Domnívám se, že by bylo dobré je ponechat v evidenci na Ministerstvu kultury a v tomto smyslu podám druhý pozměňovací návrh.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Táži se, kdo se dále hlásí do obecné rozpravy. Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím. V obecné rozpravě zazněl návrh pana poslance Dalibora Matulky na zamítnutí této novely, ale v první fázi na vráceník přepracování ve výboru.

Budeme tedy hlasovat o těchto návrzích. Podle jednacího řádu budeme nejprve hlasovat o vrácení výboru k prvnímu projednání a pokud by tento návrh nebyl schválen, budeme hlasovat o zamítnutí.

Žádám vás všechny, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami, neboť jsem vás všechny odhlásil. Věřím, že všichni příchozí vědí, o čem budeme hlasovat - jde o návrh na vrácení této předlohy výboru k novému projednání.

Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti? Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 30 z přítomných 161 poslanců bylo pro 42 a proti 109. Návrh nebyl přijat.

Nyní budeme hlasovat o druhém návrhu pana poslance Matulky - jde o návrh na zamítnutí této předlohy.

Zahajuji hlasování a táži se kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 31 z přítomných 162 poslanců bylo pro 23, proti 124. Anitento druhý návrh nebyl přijat.

Zahajuji tedy podrobnou rozpravu, do které mám písemné přihlášky od poslanců Dalibora Matulky, Jiřího Payna, Jaromíra Talíře, Miloslava Kučery st., Petra Plevy a Jana Zahradila.

Prosím pane poslance Dalibora Matulku, aby se ujal slova.

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, protože výsledek tohoto hlasování jsem očekával, tak jsem se připravil i na podrobnou rozpravu, ve které si ovšem nedělám ambici s pozměňovacími návrhy - změnit všechno to, co je ve vládním návrhu špatně. Například celá kapitola hospodaření církví by podle mého názoru měla být vypuštěna a počkat na novou právní úpravu vztahu církví a státu z hlediska jejich financování, která dosud hotová není. Spíš si myslím že, kapitola současné předlohy by organicky patřila tam.

Chci se zaměřitjen na to podstatné o čem jsem hovořil v obecné rozpravě, případněchci upozornit na některé drobnosti - pokusím se například přesněji vymezit některé základní pojmy a zmíním se i o zpovědním tajemství.

Pozměňovacích návrhů je více, nebudu každý zvlášť zdůvodňovat, protože jsem zásadní zdůvodnění přednesl v obecné rozpravě, možná se jen krátce u některých pozměňovacích návrhů pozastavím.

Můj první pozměňovací návrh směřuje k § 1 a navrhuji, aby tento § včetně nadpisu zněl takto:

§ 1, předmět úpravy: Tento zákon upravuje

a) právní vztahy vyplývající z projevů svobody náboženské víry a přesvědčení

b) práva a povinnosti církví a náboženských společností a církevních právnických osob c) působnost Ministerstva kultury (dále jen ministerstvo) ve věcech církví a náboženských společností

d) některé další právní vztahy mezi státem acírkvemi a náboženskými společnostmi

Druhý pozměňovací návrh- § 2, odst. 1: Odstavec 1 - Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání; toto právo zahrnuje svobodu změnit své náboženské vyznání nebo přesvědčení, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení buď sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, vyučováním, prováděním náboženských úkonů a zachováváním obřadů, stejně jako právo být bez vyznání.

Třetí pozměňovací návrh - v § 2 se za odst. 1 vkládá nový odst. 2, který zní:

Odst. 2 - Svoboda projevovat náboženské vyznání a přesvědčení může podléhat jen zákonem stanoveným omezením, která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu veřejné bezpečnosti, ochrany veřejného pořádku, zdraví nebo morálky neboochrany práv a svobod jiných.

Dosavadní odst. 2 - 5 se označují jako odst. 3 - 6.

Čtvrtý pozměňovací návrh - v § 4 se za slova "pro účely tohoto zákona se rozumí" doplňují písmena a) a b), která znějí:

a) Církví nebo náboženskou společností je dobrovolné společenství osob, sdružené za účelem vyznávání určité náboženské víry a s tím spojeného shromažďování k provádění náboženských obřadů, bohoslužeb, popřípadě vyučování a poskytováníduchovních služeb.

b) Registrovanou církví nebo náboženskou společností se rozumí taková církev nebo náboženská společnost, která využila svého práva, daného jim zákonem a splnila zákonné podmínky k získání právní subjektivity rozhodnutím orgánů státní správy o registraci.

Dosavadní písm. a) až c) se označují jako písm. c) až e). Tady jen kratičkou větičku. Velmi pečlivě jsem vnímal slova pana poslance Payna o tom, jak veškeré definice církve a náboženské společnosti jsou ošidné. Jsem si tedy vědom slabin i mnou navrhovaných definic a budu o slovech poslance Payna dále přemýšlet, nicméně tento návrh je míněn vážně. Přikročím k pátému pozměňovacímu návrhu, kde navrhuji, aby v § 3 písm. a), nově po přeznačení je to tedy písm. c), se slova "která podle svého přesvědčení a vnitřních předpisů církve a náboženské společnosti k ní přináleží" nahrazují slovy "s věroučnou vazbou k této církvi nebo náboženské společnosti". Tady jen malou poznámku. To je velký teoretický spor, jak definovat člověka, který se k nějaké církvi hlásí či nehlásí, zda je jejím členem, příslušníkem, fanouškem nebo čímkoliv jiným. Vládní návrh se pokouší o jednu definici, používá termín, že k té církvi přináleží, já navrhuji podle mne přesnější vyjádření, že je to osoba s věroučnou vazbou k této církvi. A nyní podle mého názoru nejzákladnější návrh, a to je pozměňovací návrh č. 6, kde navrhuji zcela nové znění hlavy II. Jen předem podotýkám, že je to ten návrh, který mi nejvíce leží na srdci. To je ta záležitost s dvojí registrací, která podle mě vládním návrhem diskriminuje malé a netradiční církve a oproti nim zvýhodňuje velké a tradiční církve, což by mně nevadilo, pokud by se to týkalo jenom těch církví, ale ono se to týká totiž těch osob, které k nim přináležejí, a to je podle mého názoru nepřípustná vada, protiústavní vada. Snažím si ji tedy odstranit tím, že navrhuji v šestém pozměňovacím návrhu nové znění hlavy II., a to toto znění:

Hlava II

Práva a povinnosti a postavení církví a náboženských společností.

§ 4 Práva církví a náboženských společností Odst. 1) Církve a náboženské společnosti spravují své vnitřní záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a mohou zřizovat vlastní instituce za podmínek stanovených tímto zákonem, nezávisle na státních orgánech.

Odst. 2) Církve a náboženské společnosti mohou

a) vydávat vnitřní předpisy, pokud nejsou v rozporu se zákonem

b) provádět církevní obřady a bohoslužby bez omezení stanoveného zvláštním zákonem.

§ 5) Omezení vzniku a činnosti církví a náboženských společností.

Odst. 1) Vznikat a vyvíjet činnost nesmí církev nebo náboženská společnost,

a) jejímž cílem je popírat nebo jakkoliv omezovat či naopak zvýhodňovat osobní, politická nebo jiná práva fyzických osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ nebo jiné smýšlení, náboženské či filozofické přesvědčení, sociální postavení, sexuální orientaci, jakož i rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů a podporovat násilí,

b) jejíž učení je v rozporu s principy náboženské svobody a svobody přesvědčení,

c) která vůči komukoliv používá mentální či fyzických nátlak či zneužívá osobní nebo mentální závislosti, včetně omezování psychického vývoje nezletilých, vedoucí k jejich fyzické, psychické, ekonomické destrukci nebo destrukci jejich sociálních vazeb, a to i vůči osobám k této církvi či náboženské společnosti se hlásících a jejich rodinným příslušníkům,

d) která zabraňuje nebo vyzývá k nepřijímání zdravotní péče odpovídající zdravotním potřebám a moderním poznatkům lékařské vědy,

e) jejichž učení či faktická činnost směřuje k porušování zákonů.

Odst. 2) Vyvíjet činnost dále nesmí církev nebo náboženská společnost, která sleduje dosahování svých cílů nebo vyvíjí svou činnost způsoby, které jsou v rozporu se zákonem, ohrožují bezpečnost občanů a veřejný pořádek, život, zdraví, mravnost nebo práva a svobody druhých, nezávislost a územní celistvost státu.

Odst. 3) Církve a náboženské společnosti, které nejsou registrovány podle tohoto zákona, nemohou používat označení, které by je mohlo podle názvu činit zaměnitelnými s registrovanou církví nebo náboženskou společností.

§ 6 Postavení registrovaných církví a náboženských společností.

Odst. 1) Církev a náboženská společnost se stává právnickou osobou registrací (dále jen registrovaná církev a náboženská společnost) podle tohoto zákona, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Odst. 2) Registrovaná církev a náboženská společnost může navrhnout k evidenci orgán církve a náboženské společnosti nebo řeholní a jinou církevní instituci založenou v církvi a náboženské společnosti podle jejich vnitřních předpisů za účelem organizace, vyznávání a šíření náboženské víry jako právnickou osobu podle tohoto zákona (dále jen církevní právnická osoba).

Odst. 3) Registrované církve a náboženské společnosti mohou k plnění svého poslání zejména:

a) zřizovat vlastní školy podle zvláštního právního předpisu,

b) vyučovat své duchovní i laické pracovníky ve vlastních školách a jiných vlastních vzdělávacích zařízeních, jakož i na vysokých školách bohosloveckých a bohosloveckých fakultách, za podmínek stanovených zvláštními předpisy,

c) organizovat veřejná shromáždění za podmínek stanovených zvláštním zákonem,

d) vyučovat náboženství na školách v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními právními předpisy,

e) poskytovat prostřednictvím osob duchovní službu v Armádě České republiky a v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná výchova, a to v případech, kdy je taková duchovní služba vyžadována osobami ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení či ochranné výchovy,

f) konat obřady, při nichž jsou uzavírány církevní sňatky, podle zvláštního právního předpisu, g) zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství; tím není dotčena povinnost oznámit či překazit trestný čin uložená zvláštním zákonem. (Odkaz na §§ 167 a 168 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon.)

Tady se jenom pozastavím, protože zpovědní tajemství zde bylo zmíněno kolegou Paynem jako jedna z výhod církví a náboženských společností. Jedná se o §§ 167 a 168 trestního zákona, z nichž jeden hovoří o nepřekažení trestného činu, druhý hovoří o neoznámení trestného činu. Oba tytoparagrafy se vztahují toliko k těm nejzávažnějším trestným činům, povinnost oznámit, povinnost překazit trestný čin se vztahuje skutečně jenom k těm nejzávažnějším trestným činům. Kolega Payne zmínil vraždu, já bych zmínil něco, co se stalo napříkladminulý týden v USA.

Navrhuji, na rozdíl od vládní předlohy, a myslím, že i usnesení kulturního výboru se o zpovědním tajemství také zmiňuje a zmiňuje se pouze v souvislosti s nepřekažením trestného činu: Podle mého přesvědčení u takto závažných trestných činů, které jsou trestním zákonem takto uvedeny, by se zpovědní tajemství nemělo vztahovat ani na oznámení takto závažných trestných činů. Nedovedu si představit, že by přišel někdo ke zpovědi, svěřil se duchovnímu s tím, že on to byl, kdo zaplatil ty letce, kteří pobourali na Manhattenu známá "dvojčata" a tento duchovní by takovýto trestný čin neoznámil.

To jen taková poznámka na okraj. Pokračuji v předkládání pozměňovacího návrhu.

Ten pokračuje paragrafem 7: Svazy církví a náboženských společností.

Odst. 1) K výkonu svých práv podle tohoto zákona mohou registrované církve a náboženské společnosti založitSvaz církví a náboženských společností.

Odst. 2) Svaz církví a náboženských společností mohou být jen registrované církve a náboženské společnosti.

Odst. 3) Svaz církví a náboženských společností nemůže navrhnout k evidenci církevní právnickou osobu.

7. pozměňovací návrh: Vypustit § 11.

8. pozměňovací návrh: V § 13 vypustit z názvu paragrafu slova "a na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv".

9. pozměňovací návrh: V § 13 odst. 1 čárku za slovem "společností" nahradit slovem "a" a vypustit slova "a na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv".

10. pozměňovací návrh: V § 13 odst. 2 zní: (2) Výzva podle odstavce 1 se doručuje do vlastních rukou zmocněnce přípravného výboru nebo přípravného výboru svazu.

11. pozměňovací návrh: V § 14 odst. 1 nahradit čárku za slovem "společnosti" slovem "nebo" a vypustit slova "nebo při řízení o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv registrovaných církví a náboženských společností podle § 11 odst. 3.

12. pozměňovací návrh: V § 14 odst. 1 písm. c) vypustit slova "v případě řízení o registraci církve a náboženské společnosti a řízení o přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv. "

13. pozměňovací návrh: V § 14 odst. 2 vypustit slova "nebo že se přiznává oprávnění k výkonu zvláštních práv".

14. pozměňovací návrh: V § 14 odst. 3 vypustit slova "nebo přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv podle § 11 odst. 3".

15. pozměňovací návrh: V § 14 odst. 4 vypustit slova "a přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv".

16. pozměňovací návrh: V § 14 odst. 6 vypustit písm. b) a označení písmene a).

17. pozměňovací návrh: V § 18 odst. 1 vypustit písm. e), dosavadní písmena f) a g) označit jako e) a f).

18. pozměňovací návrh: V § 18 odst. 2 nahradit čárku za slovem "společnosti" slovem "a" a vypustit slova "v návrhu na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv".

19. pozměňovací návrh: V nadpisu Hlavy VI. vypustit slova "zrušení oprávnění registrované církve a náboženské společnosti k výkonu zvláštních práv".

Jen krátká vložka. To jsou, prosím, legislativně nutné pozměňovací návrhy. Když navrhuji vypustit celý systém přiznávání zvláštních oprávnění, promítá se to do dalších ustanovení, ale přečíst to musím, abych to regulérně předložil.

20. pozměňovací návrh: Vypustit § 21, ostatní paragrafy přečíslovat.

21. pozměňovací návrh: V § 28 vypustit druhou větu.

22. pozměňovací návrh: V části druhé vypustit slova "a za slovo společnostmi se vkládají slova- kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštních práv".

23. pozměňovací návrh: Část třetí vypustit, označení ostatních částí přeznačit.

24. pozměňovací návrh: V části čtvrté vypustit bod první.

25. pozměňovací návrh: V části páté vypustit body 1 a 3 a označení bodu 2.

26. pozměňovací návrh: Část šestou vypustit.

27. pozměňovací návrh: V § 35 slovo "vyhlášení" nahradit slovy "1. ledna 2002".

Děkuji za pozornost. Písemnou podobu pozměňovacího návrhu dávám zpravodaji.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní bude hovořit pan poslanec Payne, po něm se připraví zpravodaj, pan poslanec Talíř.

Poslanec Jiří Payne: Děkuji. V prvé řadě bych chtěl navrhnout - jestliže nebyl schválen návrh na vrácení témuž výboru k novému projednání - s odvoláním na § 72 odst. 1 bod 3, podle kterého můžeme odkázat jinému orgánu sněmovny, abychom tento návrh zákona, který v současném zpracování (to znamená vládní návrh) s usnesením výboru, které máme k dispozici, je opravdu velmi nedokonalý a obsahuje celé množství chyb, přikázali jinému orgánu sněmovny. Doporučoval bych, aby sněmovna podpořila přikázání ústavně právnímu výboru, protože tam je celá řada právních aspektů a souvislostí s jinými právními dokumenty. Obávám se, že výbor, který návrh projednával, nezvážil všechny tyto souvislosti. To je první procedurální návrh, který dávám v podrobné rozpravě.

Dále podávám několik pozměňovacích návrhů konkrétních.

V § 4 odst. 2 navrhuji, aby druhá věta začínala slovy: Stát, kraje, obce a právnické osoby pověřené výkonem státní správy, které nejsou registrovány podle tohoto zákona - dále by pokračoval § 4 odst. 2 tak jak je navrženo ve vládním návrhu. Doplňuji tam "právnické osoby pověřené výkonem státní správy, které nejsou registrovány podle tohoto zákona".

§ 4 hovoří o tom, že stát, kraje a obce nesmějí vykonávat náboženskou činnost, spolupodílet se na ní apod., a je to v podstatě paragraf, který provádí ustanovení ústavy, kde se říká, že my jsme nekonfesní stát, to znamená, že český stát se nehlásí apriorně k žádnému náboženství. Z toho také vyplývá, že ani stát, kraje a obce se nemohou hlásit ke konkrétní církvi, ale já bych tam doplnil "právnické osoby pověřené výkonem státní správy". Které to jsou? Jsou to např. profesní komory - advokátní komora, lékařská komora, stomatologická komora, lékárnická komora a další. To jsou také právnické osoby, které vykonávají státní správu. Myslím si, že ani lékařská komora se nesmí přihlásit k žádnému náboženství, chce-li vykonávat státní správu. Pokud se vzdá výkonu státní správy, nechť je sdružením křesťanských lékařů nebo jakýchkoliv jiných lékařů, je to v pořádku a může se hlásit ke konkrétnímu náboženství, ale chce-li vykonávat státní správu, je-li to státní orgán pověřený výkonem státní správy, měl by pro ni platit stejný režim jako pro obec, kraj a další státní orgány, to znamená, že musí se zdržet jakýchkoliv náboženských projevů a preferencí.

Další pozměňovací návrh se týká § 2 odst. 2. Týká se toho, že v dosavadním návrhu se říká, že stát respektuje právo zákonných zástupců usměrňovat náboženskou výchovu dětí. Já chápu, že stát respektuje toto právo. Myslím, že je to v pořádku, ale domnívám se, že tady je nutné zákonem garantovat toto právo v širší podobě, to znamená nejenže stát a státní orgány respektují toto právo, ale stát by měl vyžadovat, aby toto právo rodičů usměrňovat náboženskou výchovu dětí bylo respektováno i v jiných orgánech, to znamená např. i školami, soukromými školami a dalšími školami, včetně církevních škol, prostě to je právo rodičů usměrňovat náboženskou výchovu svých dětí a vyplývá to z jiných právních předpisů. Proto vypouštím slova, že stát respektuje právo rodičů. Domnívám se, že zákon musí stanovit, že zákonní zástupci mají právo vykonávat takovouto činnost. Jestliže my v zákoně definujeme toto právo, tak oni mohou na základě zákona toto právo uplatnit vůči občanským sdružením a vůči všem dalším právnickým osobám, se kterými děti přicházejí do kontaktu.

Třetí pozměňovací návrh se týká § 10 odst. 2, kde se pojednává o dokumentech, které má náboženské společenství předložit při registraci. Zatímco nyní se tam požaduje v § 10 v odst. 2, že v písm. a) se má předložit základní charakteristika církve a náboženské společnosti, jejího učení a poslání, to znamená elaborát na úrovni středoškolské písemné práce, čím se církev hodlá zabývat, já bych chtěl, aby toto ustanovení bylo nahrazeno tím, že musí předložit plnohodnotné originální texty svých věroučných dokumentů. Proto navrhuji, aby písm. a) § 10 odst. 2 znělo: Základní věroučné dokumenty církve nebo náboženské společnosti, z nichž vyplýváposlání církve a její učení. To znamená, že rozšiřuji registrační podmínky o předložení všech náboženských dokumentů.

Zároveň chci říci, že u sepsání charakteristiky nějaké církve je velké riziko, že charakteristika nebude přesně odpovídat skutečné pravdě a skutečným postojům konkrétního společenství. Pak se dostáváme do problému, že kdyby chtěl stát registraci zrušit, musel by dokazovat, že charakteristika, která byla předložena ve velmi obecné podobě, neodpovídá jiným dokumentům, o kterých ani nemáme důkazy, že jsou originálními věroučnými dokumenty. Proto navrhuji toto zesílení. Písmeno C v §10, odst. 2, které požaduje 300 podpisů zletilých občanů České republiky, navrhuji zcela vypustit právě s odůvodněním, že po mém soudu stačí 3 stoupenci nějakého hnutí, kteří se podepíší a založí nějakou náboženskou skupinu. Není tedy třeba požadovat 300 podpisů. Je to omezení, které po mém soudu odporuje listině práv a svobod, kde se říká, že každý sám nebo spolu s druhými může vyznávat nějakou víru a má právo si na to zřídit právnickou osobu. Není důvod mu v tom bránit, není důvod ho nutit, aby se registroval podle spolčovacího zákona. Tzn. písmeno C v zásadě vůbec nepotřebujeme.

Pokud bychom ho tam ponechali, jsem hluboce přesvědčen, že dříve či později se někdo proti němu odvolá a že u Ústavního soudu to musí vyhrát. Je to neobhajitelné omezení ústavního práva.

Další pozměňovací návrh se týká §11 odst. 1. Tam navrhuji vypustit písmeno A, kde se říká, že náboženská společnost nebo církev, která žádá o vyšší stupeň registrace, musí u nás existovat 10 let. Odůvodňuji to tím, že leckteré náboženské společnosti jsou starší než český stát, jsou starší než československý stát, jsou to světová náboženská společenství. Požadovat po nich, aby 10 let provozovaly činnost na našem území, je velmi absurdní požadavek. Zde vidím absolutně nepřirozený přístup k tradičním církevním společenstvím, která ve světě existují a která by se chtěla u nás zaregistrovat.

Uvedu příklad - Jednota bratrská. U nás sice jakási existuje, ta vznikla zpětnou misíí, ale fakticky nepřerušená tradice Jednoty bratrské existuje na americkém kontinentě. Kdyby v nějaké jiné podobě, než u nás existuje, se u nás chtěla zaregistrovat, církev, která je naší církví, která u nás vznikla, tak to podle vládního návrhu nebude možné a bude muset 10 let na to čekat. To mi připadá absurdní, aby se tady nemohli čeští bratři zaregistrovat neprodleně. To je nepřijatelné.

Kdyby nebyl přijat návrh na vypuštění té desetileté lhůty, navrhuji zkrácení na 5 let, tzn. nahradit číslovku 10 číslovkou 5. Další pozměňovací návrh -§11 odst. 3 navrhuji zcela vypustit. §11 odst. 3 říká, že ta zvláštní práva, tzn. ten druhý stupeň registrace, může být podán buď tak, že si církev požádá o všechna, nebo pouze o písmena A až E v dost. 1 §7. Domnívám se, že je to absurdní šikanování církví. Stát může vyhlásit a my můžeme do toho zákona dát nějaký katalog zvláštních práv, která lze přiznat církevním institucím. V zásadě je možné, aby si církev vybrala, která z těchto práv chce nebo nechce. Nemůžeme je nutit, že si musí vzít buďto takovýto balík nebo nic, nebo všechno. V zásadě, jestli nějaká církev nemá zpověď, neuznává zpověď jako svátost, tak ji nenuťme, aby si brala zákonnou výjimku, která se dotýká zpovědního tajemství. To je přece absurdní. Jestli nějaká církev vůbec nemá duchovní, tak ji nenuťme, aby si duchovní zakládala, chce-li využívat jiných privilégií. Sdružování privilégií do balíku, abychom znesnadnili život církví je po mém soudu opravdu jen šikanování. Nemá to důvod. Kdybychom vypustili §3, jak navrhuji, tak si každá církev vybere z katalogu to, co považuje za vhodné, požádá o to. Buďto v tom rozsahu, o jaký žádá, nebo v jiném rozsahu to bude potvrzeno nějakým písemným dokumentem. Po mém soudu je to nejsvobodnější přístup jaký lze uplatnit. V odst. 4 téhož §11 navrhuji, abychom vložili písm. X - a to je součást mého pozměňovacího návrhu - tzn., že k žádosti ta církev přikládá návrh, která zvláštní práva podle §7 odst. 1 mají být přiznána. Znění toho nového písmene, které by se přidalo na závěr, by bylo: návrh, která zvláštní práva podle §7 odst. 1 mají být přiznána. Odst. 5 §11 navrhuji také zcela vypustit. Týká se to alternativy, že někdo žádá o všechna práva. To je ten balík práv, která musí akceptovat. Když je nebude plnit, dostává se pod nebezpečí jiných sankcí. Poslední pozměňovací návrh - v §14 odst. 2 navrhuji, aby vlastní procedura registrace církví vycházela z rozhodnutí Senátu. Je to návrh, který jsem dával v obecné rozpravě. §14 odst. 2 by zněl následujícím způsobem: Odpovídají-li údaje v návrhu na registraci podle odst. 1 skutečnému stavu věci a jsou-li splněny podmínky podle odst. 1 rozhodne ministerstvo o tom, že se církev a náboženská společnost registruje, nebo že se registruje svaz církví a náboženských společností. Návrh na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv předloží spolu se stanoviskem ministerstva k rozhodnutí Senátu, který ji projedná do 60 dnů ve veřejném slyšení. Odůvodnění tohoto návrhu jsem říkal již v obecné rozpravě, není třeba to opakovat. Děkuji.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Jaromír Talíř, připraví se pan poslanec Miloslav Kučera starší.

Poslanec Jaromír Talíř: Přednesu pozměňovací návrhy, které jsem odůvodňoval v rámci podrobné rozpravy. Jsou dva. První zní: V §6 odst. 2 doplnit do textu za slova "šíření náboženské víry" text "nebo jiným účelem, který je v souladu s jejím základním dokumentem". Druhý pozměňovací návrh zní: V §28 odst. 4 se stávající text doplňuje následující větou: "U církevních právnických osob existujících déle než 50 let lze nahradit doklad o založení podle §16 odst. 2 písmeno A tohoto zákona čestným prohlášením příslušné církve a náboženské společnosti. Děkuji.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Miloslav Kučera starší, připraví se pan poslanec Petr Pleva.

Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Na rozdíl od většiny předřečníků předkládám několik pozměňovacích návrhů, které nezasahují zásadně do struktury tohoto zákona, ale spíše ho upřesňují nebo doplňují. Za prvé navrhuji v §7 odst. 2 doplnit odkaz č. 8 o příklady dalších právních předpisů. Mám na mysli např. zákon č. 169/99 Sb. o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících předpisů ve znění zákona č. 339/99 Sb; zákon č. 293/93 o výkonu vazby ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 29/84 Sb. o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol - školský zákon - ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 564/90 Sb. o státní správě a samosprávě ve školství ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 94/63 Sb. o rodině ve znění pozdějších předpisů; zákon č. 321/99 Sb. o vojácích z povolání ve znění pozdějších předpisů;***

Zákon č. 220/99 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičeních a o některých právních poměrech vojáků v záloze, ve znění pozdějších předpisů. Můj druhý pozměňovací návrh zní takto. V § 17 odst. 1 se vynechává slovo "registrovanými". V § 17 odst. 2 se na konec věty doplňují slova, cituji: "a s výjimkou listin podle § 10 odst. 2 písm. c) a podle § 11 odst. 4 písm. a) ". Zdůvodnění. Vynecháním slova "registrovanými" v § 17 odst. 2(!) se zpřesňuje toto ustanovení, protože v rejstřících budou uloženy i ty listiny, které předložila církev v době, kdy ještě nebyla registrována. Následující úpravou se do neveřejné části rejstříku zařazují podpisové archy, které byly podkladem pro registraci církve a pro nabytí zvláštních práv církve. Třetí můj pozměňovací návrh zní: Z § 22 se vypouští odstavec 7. Stávající odst. 8 se přečísluje jako odst. 7. Zdůvodnění. Navrhuji vypustit odstavec, který zní: "Registrační řízení zahájená před nabytím účinnosti se dokončí podle dosavadních předpisů a takto registrovaná církev a náboženská společnost nabývá postavení podle odst. 1". Důvody pro tento návrh jsou jednoduché. Ministerstvo kultury tam původně tento odstavec zařadilo bez ohledu na délku registračního procesu, kdy nemohlo předvídat, zda obdrží návrh na registraci určité církve. V této době však žádný takový návrh na Ministerstvu kultury předložen není, a proto je tento odstavec nadbytečný. A konečně můj poslední, tedy čtvrtý pozměňovací návrh zní: Vynechat odst. 6 v § 28, neboť jde také o nadbytečné ustanovení. Církve si mohou zřizovat své součásti, které jednají jejich jménem, tedy nikoli tedy jako právnické osoby podle právního řádu naší republiky, a pokud se rozhodnou, že je navrhnou k evidenci, mají tuto možnost zajištěnou podle předcházejících ustanovení návrhů zákona v § 16. Všechny tyto návrhy předávám panu zpravodaji písemně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Petr Pleva, připraví se pan poslanec Jan Zahradil.

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, napřed bych se rád ohradil proti napadání práce našeho výboru některými kolegy. Je to jejich subjektivní názor, na který samozřejmě mají právo, nicméně neměli by ho vydávat za názor objektivní a skutečnosti za nepochybné. Co se týče mého pozměňovacího návrhu, napřed ho přečtu a pak krátce zdůvodním. Můj pozměňovací návrh zní: V § 6 odst. 2 se za slova "náboženské víry" vkládají slova "nebo za účelem charity a sociální pomoci".

Jde o to, a pan ministr o tom hovořil, že církevní právnické osoby nemají být podle názoru ministerstva např. školy nebo nemocnice, které si církve zřizují, ale podle jiných zákonů ne v režimu tohoto zákona. V tomto s panem ministrem naprosto souhlasím. Nicméně existují ještě jiné právnické osoby, které jsou zřízeny církvemi, jsou to např. charity, diakonie a podobné instituce, které vlastně distribuují peníze, které byly vybrány sbírkami věřících v kostelích nebo v obdobných bohoslužebných místnostech právě na takovéto charitativní a takovéto účely, sociální apod. Myslím, že tady je v pořádku, aby tyto právnické osoby byly plně pod kontrolou církve a byly v režimu tohoto zákona, tak jak jsou dosud. Školy, nemocnice atd. už jsou teď zřizovány podle jiných zákonů a tam vlastně nedochází k žádné změně. Tady by ovšem došlo k zásadní změně, tyto charity, diakonie a jiné instituce sociální a charitativní by se musely registrovat nějakým jiným způsobem a mohlo by to vyvolávat nějaké jiné problémy. Proto můj pozměňovací návrh, a prosím, abyste na něj shlédli vlídným okem.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Jan Zahradil, připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf.

Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající. Já jsem se záměrně nepřihlásil v obecné rozpravě, protože jsem se nechtěl účastňovat nějaké hluboké religionistické debaty nebo debaty o bohosloví. Myslím, že s pojmovým aparátem, který je použit v tomto návrhu zákona, si docela dobře vystačíme. Dovolte mi předložit dva pozměňovací návrhy, které krátce zdůvodním. První pozměňovací návrh zní: V § 27 zákona se doplňuje odstavec 8, který zní:

"a) Ministerstvo se souhlasem vlády může učinit výjimku a přiznat oprávnění ke zvláštním právům podle § 7 odst. 1 církvím a náboženským společnostem, které reprezentují významné světové náboženství s dlouhou historickou tradicí, působí na území České republiky a jsou registrovány podle tohoto zákona. V tomto případě se nevyžaduje splnění podmínek podle § 11 odst. 1 a 4.

b) Návrh na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv může podat registrovaná církev a náboženská společnost, která plní řádně závazky vůči státu a třetím osobám.

c) Výjimku podle písm. a) lze udělit pouze do 5 let od nabytí účinnosti tohoto zákona. "

Zdůvodnění je velmi jednoduché a myslím, že tady v určitých obměnách zaznělo už ve vystoupeních některých předchozích řečníků. Ona tzv. registrace do druhého nebo vyššího stupně, to znamená oprávnění ke zvláštním právům, je omezena především dvěma podmínkami. Je to onen početní cenzus, který měl původně představovat 20 000 osob nebo 20 000 podpisů, nyní podle pozměňovacího návrhu pana kolegy Plevy, resp. - příslušného výboru by měl být snížen na 10 000, a je to ona desetiletá lhůta, po kterou církev nebo náboženská společnost musí působit na územní ČR a je zaregistrována "pouze" do onoho prvního stupně. Velmi dobře rozumím tomuto opatření. Toto opatření je samozřejmě logicky zdůvodněno a motivováno obavami z toho, že by na území České republiky mohly vyvíjet činnost různé nově založené, účelově založené sekty nebo jiné společnosti k tomuto typu, které by se potom velmi rychle snažily proniknout k oněm zvláštním právům a co zaručují tato zvláštní práva, to víme všichni, kteří jsme si návrh zákona přečetli.

Na druhé straně je zapotřebí si uvědomit, že existují skutečně některá významná celosvětově uznávaná náboženství, náboženství s mimořádně dlouhou historickou tradicí, která trvá třeba několik set nebo ještě více let, a která ještě nemají svou reprezentaci, nejsou zaregistrována na území České republiky. Domnívám se, že by bylo trochu nedůstojné právě ve vztahu k těmto významným světovým náboženstvím uplatňovat ony dvě omezující podmínky. Proto se domnívám, že by v tomto případě mělo mít ministerstvo nikoli povinnost, ale určitou možnost tyto dvě omezující podmínky neuplatňovat. Je tam ještě pojistka v podobě nutného souhlasu vlády, protože v každém případě - a nenamlouvejme si, že to tak nebude, se jedná nebo se bude jednat o do určité míry politické rozhodnutí, a proto se domnívám, že souhlas vlády v tomto případě je nutno mít, nebo alespoň nějakého ústavního orgánu. Připadá mi, že nejlepší by asi byla vláda.

Myslím, že když se podíváme konec konců na seznam v současné době registrovaných církví a náboženských společností, je to další důvod nebo argument k tomu, aby v případě oněch světově uznávaných a dlouhodobých tradičních náboženství tyto omezující podmínky nemusely být uplatňovány. Když se podíváme na oněch 21 registrovaných církví a náboženských společností, kterým by se de facto automaticky mělo dostat onoho oprávnění ke zvláštním právům, najdeme tam samozřejmě velmi úctyhodné dlouhodobě působící tradiční církve, se kterými je evropská civilizace nedílným způsobem spjata.

Najdeme tam ovšem také - mírně řečeno - poněkud obskurní společnosti, které sdružují několik desítek nebo stovek členů. Najdeme tam samozřejmě také taková náboženská společenství, která příliš velkou tradici na území České republiky nemají, a přesto byla bez větších problémů na začátku 90. let zaregistrována. Mně to nevadí. Neříkám to proto, že bych proti tomu protestoval, ale domnívám se, že pokud toto privilegium bylo na počátku devadesátých let poskytnuto některým náboženským společenstvím, která neměla žádnou velkou tradici na území České republiky nebo v českých zemích - jako např. mormoni, abych uvedl jeden příklad za všechny, které nepovažuji za žádnou sektu, to je normální, zcela legálně působící náboženské společenství uznávané v mnoha zemích, nicméně na území České republiky dlouhodobou tradici nemělo, registrace proběhla bez větších problémů na začátku devadesátých let. To je třeba jeden příklad za všechny, proč by i jiná světově uznávaná náboženství - a to nejen křesťanské denominace, ale i mimokřesťanská - mohla mít toto právo.

Neříkám, že je to nutnost. Proto je v mém pozměňovacím návrhu pouze stanovena možnost, nikoliv povinnost pro ministerstvo kultury. Tato možnost je ještě podmíněna souhlasem vlády. To k odůvodnění prvního pozměňovacího návrhu.

Odůvodnění druhého pozměňovacího návrhu, který nyní přečtu a který zní: V § 17 se na konci odstavce 1 vypouštějí slova "pokud tento zákon nestanoví jinak" a současně se v § 17 zrušuje odstavec 7. Tento pozměňovací návrh směřuje k odstranění určité nesystémovosti zákona, kdy by církvemi a náboženskými společnostmi byla do určité míry vedena agenda státní správy. Je zde předpoklad, resp. zákonem stanovená povinnost, že by takovou agendu vedly i nově registrované církve i náboženské společnosti, s jejichž činností by v té době nebyly žádné zkušenosti. V případě, že by se zjistilo, že jejich činnost není v souladu s právním řádem České republiky, by mohly nastat komplikace při zjišťování údajů o součástech takové církve.

Ještě jsem zapomněl říci k prvnímu pozměňovacímu návrhu, že v tom případě, pokud by byl přijat onen odstavec 8, který jsem četl, tak by to znamenalo, že dosavadní odstavec 8 v § 27 by se označil jako odstavec 9 onoho § 27.

Tolik ke zdůvodnění mých návrhů a k návrhům samotným. V písemné podobě je samozřejmě ihned předám navrhovatelům i zpravodaji. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Nyní bude hovořit pan poslanec Miloslav Ransdorf. Jinou písemnou přihlášku do podrobné rozpravy nemám.

Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, zastavím se v rámci podrobné rozpravy u hlavy 7 § 27 odstavec 4 písm. h), kde se mluví o příjmech církví v podobě dotací. Navrhuji změnu tohoto znění. Místo onoho pouhého jednoho slova "dotace" navrhuji text "dotace, jejichž poskytování bude upraveno zvláštním zákonem".

Zdůvodnění tohoto návrhu. Myslím si, že si přejeme církve motivované, církve aktivní, církve, které budou platnou součástí života naší společnosti. Troufám si tvrdit, že je jedno, zda církev je velká, malá, zda je starobylá nebo vznikla teprve nedávno, ale důležitá je bohatost jejího vnitřního života. Proto si myslím, že by finanční prostředky měly být poskytovány na konkrétní projekty, projekty, které by se týkaly náboženských, kulturních a humanitárních aktivit. V takovém případě bude lhostejné, jestli půjde o církev, která má půl milionu členů nebo pět tisíc členů. Budou na tom dobře ty církve, které budou aktivní, které se budou snažit žít plným životem a být vidět ve společnosti.

Myslím si, že dotace by měly být upraveny vlastní zákonnou normou pro tuto oblast, nestačí pouhá zmínka v podobě jednoho slova. Proto navrhuji pro tuto chvíli změnit znění v hlavě 7 § 27, odstavec 4 písm. h), jak jsem uvedl. Děkuji vám.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Poprosil bych vás, abyste to písemně předal panu zpravodaji. Jak jsem sdělil, jiné písemné přihlášky nemám. Pokud se nikdo nebude hlásit z místa, než uzavřu rozpravu, chtěl bych požádat pana poslance Payna, který ve svém vystoupení navrhl přikázat podle § 72 odst. 1 písmeno tři jinému orgánu ve sněmovně. Já jsem buď přeslechl, nebo nevím, zda to zaznělo - v první řadě bychom museli schválit podle § 94 odstavec 3 vrácení této předlohy výboru k novému projednání, které můžeme v podrobné rozpravě samozřejmě předložit. Nevím, jestli jste to takto sdělil, protože jinak by váš návrh byl nehlasovatelný.

Poslanec Jiří Payne: Domnívám se, že bychom za jiný orgán, jak jsem uváděl, mohli považovat ústavně právní výbor, což bych doporučoval a navrhoval. Tak by to stačilo. Mohli bychom hlasovali s pomocným využitím toho, co jsem citoval. Leč musel bych k tomu ještě říci lhůtu, do kdy to má výbor projednat - podle § 63 odstavec 3. Navrhoval bych, aby to výbor projednal tak, abychom to mohli zařadit na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny.

Místopředseda PSP František Brožík: Pane poslanče, musím vás ale upozornit, že podle jednacího řádu jsme ve druhém čtení a podle § 94 odstavec 3 po ukončení rozpravy můžeme vrátit výboru k novému projednání, nebo zamítnout. Jestliže chcete novému orgánu, musíte navrhnout vrátit výboru k projednání.

Poslanec Jiří Payne: Domnívám se, že můžeme použít ustanovení, že to vrátíme výboru k projednání a s odvoláním na citovaný paragraf to můžeme přikázat jinému výboru.

Místopředseda PSP František Brožík: Ano, ale musíme nejdříve vrátit výboru k projednání. Právě se vás táži, jestli tento návrh v rozpravě ještě podáte. Navrhněte to, protože ve svém vystoupení jste to nenavrhl.

Poslanec Jiří Payne: Velice se omlouvám, ale doufám, že jsem to takto formuloval. To znamená - vraťme to výboru k novému projednání, ale přikažme to jinému výboru. Navrhuji, aby to byl ústavně právní výbor.

Místopředseda PSP František Brožík: Ano, mám to zaznamenáno. Kdo se dále hlásí do podrobné rozpravy? Pokud tomu tak není, dám ještě samozřejmě možnost k závěrečným slovům navrhovatele i zpravodaje. Pokud je nežádají, budeme hlasovat o návrzích, které předložil pan poslanec Payne, a to je opět vrácení této předlohy k novému projednání ve výborech. Pokud to bude schváleno, rozhodneme druhým hlasováním, že tuto předlohu přikazujeme k projednání také ústavně právnímu výboru podle § 72 odstavec 1, bod 3.

Na žádost z pléna vás všechny odhlašuji a žádám vás o novou registraci. S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Miloslav Kučera st. Poslanec Miloslav Kučera st.: Pane místopředsedo, s ohledem na charakter těchto pozměňovacích návrhů bych požádal o stanovisko předkladatele.

Místopředseda PSP František Brožík: K tomuto návrhu pana poslance Payna s tím, že se jedná o to, abychom to ještě vrátili a přikázali ústavně právnímu výboru, poprosím pana ministra Dostála.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Stanovisko předkladatele je negativní.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Slyšeli jste. Žádám vás o novou registraci, protože jste byli všichni odhlášeni.

Zahajuji hlasování. Kdo je pro, abychom tento návrh vrátili výboru k novému projednání, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 32 z přítomných 150 poslanců pro 43, proti 90. Návrh nebyl přijat.

Tím pádem není možné hlasovat o návrhu pana poslance Payna podle § 72 přikázat výboru k novému projednání. Vzhledem k tomu, že jiný návrh v podrobné rozpravě nezazněl, nezazněl návrh na zamítnutí, končím druhé čtení, končím projednávání tohoto bodu č. 11. Děkuji panu ministrovi i zpravodaji. Nyní přistoupíme k dalšímu bodu, kterým bude bod č. 10.