151.
Zákon o svobodě náboženského vyznání a o postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)
/sněmovní tisk 919/3/ - vrácený prezidentem republiky

Stanovisko prezidenta republiky s odůvodněním jeho nesouhlasu s tímto zákonem vám bylo rozdáno jako sněmovní tisk 919/5. Pan ministr kultury Pavel Dostál již zaujal místo, takže mu udílím slovo. Prosím, pane ministře.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážený pane místopředsedo, budu velice stručný, protože na obhajobu tohoto zákona jsem tady už vystoupil několikrát. Řekl jsem veškeré argumenty, ale přesto potřebuji říci, že jsem byl opravdu překvapen, že pan prezident svoje veto odůvodnil tím, že (cituji) "zákon o církvích znemožňuje samostatně zřizovat a provozovat vlastní zdravotnická zařízení". Aby toto tvrzení totiž bylo pravdivé, musel by být tento zákaz v zákoně, který projednáváme, jasně formulován. Jinými slovy, muselo by to být tímto zákonem přímo zakotveno. Tento zákon totiž vůbec není o zřizování nemocnic nebo sociálních zařízení. (Velký hluk v sále.)

Místopředseda PSP František Brožík: Promiňte, pane ministře.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Už budu končit, jen zdůrazním, že trváme na tom, že není žádný právní důvod charity a diakonie evidovat na Ministerstvu kultury. Opravdu máme za to, že mají být provozovány za stejných podmínek jako charitativní zařízení jiných zřizovatelů a prosím, těchto zřizovatelů není málo.

Dovolte, abych se závěrem velice ohradil proti mediální kampani, kterou nyní rozvinuli představitelé katolické církve, v níž straší občany České republiky tím, že charity a diakonie budou zavřeny, anebo tvrdí, že převody a registrace budou stát miliony a miliony. Všichni přece víme, že to není pravda a že to je vědomé klamání české veřejnosti. proto prosím, abyste zákon znovu podpořili. Děkuji.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Táži se pana zpravodaje kolegy Talíře, zda chce vystoupit? Nehodlá nyní vystupovat, takže otevírám rozpravu, do které jsou přihlášeni pan poslanec Dalibor Matulka a pan poslanec Cyril Svoboda.

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, opět tu máme církevní zákon, už potřetí, takže opět už potřetí vystupuji s kritikou tohoto zákona chci vás podpořit, abyste jeho výslednou podobu nepodpořili.

My jako klub poslanců KSČM máme výrazné námitky proti tomuto zákonu, my jsme je prezentovali již při jednání vládní komise, prezentovali jsme je při všech třech čteních v této sněmovně. Upozorňovali jsme na protiústavnost tohoto zákona ze zcela jiného důvodu, než tak činí kolegové především z KDU-ČSL. Rovněž jsme stejně jako oni ostře proti tomuto zákonu, ale z jiných důvodů. Také jejich námitky, které oni se snažili zohlednit svými pozměňovacími návrhy ve třetím čtení - my jsme jejich pozměňovací návrhy nepodpořili, jejich názor nesdílíme, my vystupujeme z jiného důvodu a domníváme se, že ze závažnějšího důvodu. My namítáme protiústavnost tohoto zákona z toho důvodu, že tento zákon rozděluje občany České republiky do tří kategorií, a to na občany-příslušníky významných, vlivných a zavedených nebo zasloužilých církví, dále občany-příslušníky malých, nevlivných a nezavedených církví a dále na bezvěrce. Těmto třem skupinám občanů přiznává tento zákon rozdílnou míru práv ve vztahu k jejich svobodě náboženského vyznání a přesvědčení. I  bezvěrectví patří k tomuto přesvědčení a je kryto Listinou základních práv a svobod stejně jako kterákoli konfese. Tento zákon nerespektuje to, co ústavní listina hlásá. Tento zákon ve sněmovně třikrát podpořily dvě nejsilnější parlamentní strany. Ani ve vládní komisi nebylo stanovisko konsensuální. V této sněmovně nebylo stanovisko konsensuální, proti němu ostře vystupují dvě parlamentní strany, i když každá z úplně jiného důvodu. S tímto zákonem nevyslovila souhlas jedna ze dvou komor Parlamentu, s tímto zákonem nevyslovil souhlas prezident republiky. Jsem přesvědčen, že s tímto zákonem, bude-li přesto silově dvěma parlamentními stranami protlačen, nevysloví souhlas Ústavní soud a pokud i on by vyslovil, jsem přesvědčen, že Soud pro lidská práva ve Štrasburku při nejbližší žalobě poukáže na vady tohoto zákona.

Dámy a pánové, mám jednu prosbu. Přestaňte uvažovat tolik v politických barvách a zkuste tentokrát konečně zauvažovat trošičku nad tím, co tento zákon obsahuje, neboť se domnívám, že vztahy státu a církví je otázka tak závažná, že by se mělo v této zemi najít řešení stabilní a skutečně konsensuální. Zatím jde o řešení toliko většinové, silou protlačené. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče, Hovořit bude pan kolega Cyril Svoboda.

Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, ten problém je skutečně naprosto zásadní, to je jestli církve mohou samy ve své moci poskytovat službu potřebným formou charit a diakonií. Když se podíváme do pramenů, zjistíme, že už v samotném počátku křesťanské církve, když čteme skutky apoštolů, tak už od prvního dne byly dva úkoly, úkoly duchovní a služba potřebným, ve vlastní moci církve. Po revoluci nastala zásadní změna, totiž že si to skutečně mohou církve organizovat samy. Nikdy se ani jedna diakonie a ani jedna charita neprovinily svému poslání. Argumentovalo se tady tím, že mají nějaké masážní kluby, tak jsem si to ověřil, poskytují to mj. slepí lidé. Je to pro ně zaměstnání, je to pro ně uplatnění. Mluvilo se o tom, že někteří mají oprávnění k autoprovozu, no samozřejmě, protože poskytují službu těm, kterým ji poskytnout mají, a proto je správné, že tato oprávnění mají.

Zkuste se skutečně podívat na svět kolem sebe a uvidíte, že charity a diakonie jako církevní instituce jako integrální součásti církví poskytují kvalitní služby celé společnosti. Naopak mám potom dojem, že cesta, po které jdeme, je už vyšlapána na Ministerstvu kultury, ale z neblahé doby, a proto vám tady ocituji usnesení vlády ČSSR ze dne 16. ledna 1963 č. 55. Tam se totiž říká: "Vláda souhlasí, aby Česká katolická charita byla na základě rozhodnutí ministra školství a kultury nadále posuzována jako samostatná právnická osoba ve smyslu § 18 zákona 141 z roku 1950 Sb. " To znamená podle občanského zákoníku. To, co děláme dnes my, tak to tehdy dělaly komunisté v roce 1963. Je to stejný krok. Já před tím varuji. Chci, aby církve mohly tyto služby poskytovat ve své vlastní moci při respektu celé společnosti. Jestli vás pohoršuje to, co dosud církve dělaly, jestli vás pohoršuje, co dělaly diakonie a charity, tak samozřejmě hlasujte proti tomuto zákonu. Myslím, že je dobře se dívat na svět kolem sebe. Děkuji.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane kolego. S předností předseda Poslanecké sněmovny pan Václav Klaus, poté pan ministr Dostál, poté pan kolega Pleva.

(18.30 hodin)

Předseda PSP Václav Klaus: Jen jednu větu. Pane místopředsedo, prosím, abyste ji přeložil panu poslanci Cyrilu Svobodovi.

Nás, nikoho z nás nepohoršuje, co dělaly charity a diakonie, co dělají charity a diakonie. Nás pohoršuje to, co zde říká pan poslanec Cyril Svoboda. (Potlesk Poslanecké sněmovny kromě klubů KDU-ČSL a US.)

Místopředseda PSP František Brožík: Slovo má pan ministr Dostál.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Pane místopředsedo, buďte tak laskav a vyzvěte pana předsedu KDU-ČSL Cyrila Svobodu, aby zde řekl a předvedl exaktní důkaz, že tento zákon znemožňuje a zakazuje církvím, aby dělaly charitu nebo diakonie, nebo že jim komplikuje život. Ať tady prosím řekne jeden důkaz. To je neustálá propaganda a nic jiného. Prosím o konkrétní důkaz, o nic jiného, pane místopředsedo. (Potlesk Poslanecké sněmovny kromě klubů KDU-ČSL a US.)

Místopředseda PSP František Brožík: Ano, pane ministře, já to panu poslanci Cyrilu Svobodovi vzkazuji.

Pokud jde o faktickou poznámku (k hlásícímu se posl. Cyrilu Svobodovi), pak ano, jinak byste byl za přihlášenými poslanci.

Poslanec Cyril Svoboda: Moje reakce, pane místopředsedo, je naprosto jasná. Já jsem - a to panu ministrovi vzkazuji přes pana místopředsedu - nikdy neřekl, že by to nebylo možné. Já jen říkám, že chci, aby to církve dělaly ze své vlastní moci a nepotřebovaly zakládat nové organizace. A to nebudou moci dělat ze své moci, protože bylo řečeno - snad vás nemusím oslovovat prostřednictvím předsedajícího -, že to musí dělat jako všechny ostatní organizace, že musí zakládat podle našeho státního práva právnické osoby. (Smích ve Sněmovně.)
Takže moje odpověď je taková, že zřejmě nikoho z vás již nepřesvědčím. Říkám svůj postoj, říkám ho naprosto v klidu, je to tak, a jestliže si myslíte, že to tak není, tak hlasujte, ale podle mého názoru je to cesta, kterou jsme šli před rokem 1989. Také existovala katolická charita, také existovaly podobné organizace, ale byly právně odděleny od církví. Mně jde o to, aby tyto právnické osoby byly integrální součástí církví. Nic víc, nic méně. Co je na tom pohoršlivého nevím, a už vůbec nevím, co je na tom nepravdivého.

Místopředseda PSP František Brožík: Fakticky znovu pan ministr Dostál, pak pan kolega Pleva a po něm pan kolega Ransdorf.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Pane místopředsedo, vzkaz panu poslanci Cyrilovi Svobodovi.
Za prvé - po celou první republiku byly diakonie a charity spolky, které byly evidovány a registrovány podle právního řádu Československé republiky jako spolky. To tedy za prvé.
A za druhé - tento zákon umožňuje církvím, aby si samy zřizovaly charity a diakonie. Ale v okamžiku, kdy jednají se třetí osobou a vstupují do právního řádu České republiky, musí respektovat právní řád České republiky a musí se stát právnickou osobou podle platného právního řádu. Nevidím na tom nic divného, nic proticírkevního, dokonce na tom nevidím, pane Svobodo, nic komunistického.

Místopředseda PSP František Brožík: Kolega Pleva.

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, míra demagogie, která tu zůstává, která je zde slyšet roste s blížícím se datem voleb. Myslím, že toto datum voleb je také jediným důvodem toho, proč se kolem církevního zákona děje to, co se děje.

Pojďme si říci, jak to je ve skutečnosti. To, co píše pan prezident, že církve nebudou moci zakládat nemocnice, to je naprostý nesmysl, a pan prezident by měl propustit někoho ze svého legislativního odboru, protože žádná církevní nemocnice není založena podle církevního zákona, jako právnická osoba podle církevního zákona, ale jsou právnickými osobami podle jiných zákonů. Na tomto stavu se tedy nic nemění a je to skutečně velmi nekvalifikované zdůvodnění.
Co se týče charit a diakonií, víte, že jsem podal pozměňovací návrh a že jsem byl pro to, aby zůstaly jako právnické osoby církevní, protože si myslím, že to je jedno a že se tím nic nezmění.
Ale podle tohoto zákona ony dokonce mohou působit v církvi bez právní subjektivity, církev si je může zřizovat a mohou naprosto jasně vykonávat činnosti, ale jako součást církve bez právní subjektivity. Pouze pokud chtějí mít právní subjektivitu, musí tuto právní subjektivitu založit podle jiných zákonů, než podle tohoto.
Takže nemaťte veřejnost a neříkejte zde lži! (Potlesk Sněmovny kromě klubů KDU-ČSL a US.)

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane kolego, hovořit bude pan kolega Ransdorf.

Poslanec Miloslav Ransdorf: Já jsem původně nechtěl na tomto místě vystupovat, protože to téma bylo přetřásáno ze všech stran, a svůj názor jsem tady opakovaně říkal.
Nicméně je třeba ve světle vystoupení pana Cyrila Svobody říci, jak důležité je rozlišovat tři věci: náboženství, církve a klerikalismus.

Náboženství je záležitost naprosto legitimní v této společnosti a souvisí s oprávněnými potřebami občanů, které je třeba podporovat na úrovni státu i zastupitelských sborů.

Pokud jde o církve, ty mají také své legitimní místo ve společnosti.

Ovšem klerikalismus do občanské společnosti prostě nepatří. Československý stát se právem od svého počátku proti této věci postavil, a je pochopitelné, že jedna církev, nikoli všechny církve, jedna církev vůbec nevítala vznik Československé republiky. Pokud se vám tedy, pánové, nelíbí československý a český právní řád, dobře, můžeme se vrátit k rakouským
zákonům a k jejich ustanovením z roku 1874. Pak poznáte, jak liberální a ohleduplný je vůči církvím české právní prostředí! (Potlesk sněmovny kromě klubů KDU-ČSL a US.)

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, hovořit bude pan kolega Jiří Payne.

Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo.
Dámy a pánové, jako věřícího člověka mě velmi zarážejí slova o církevní moci. Pokud vím, v demokratickém státě máme moc výkonnou, zákonodárnou a soudní, neslyšel jsem o moci církevní. Je-li argumentem v legislativním procesu moc církevní, mám pocit, že to je špatné. Bojím se, každé církve, která začne hovořit o moci.
Za druhé - nesouhlasím s argumenty, které zde přednesli kolegové z KSČM o diskriminačním charakteru tohoto zákona. Myslím si, že to nejsou správné argumenty a že to není důvod, proč bychom měli uvažovat o tomto zákoně.
Nesouhlasím také s tím, že problémem tohoto zákona je provozování dobročinné činnosti a vztah právnické osoby versus církev. Myslím si, že tady je snad jediný problém. Jestliže někdo chce provozovat dobročinnou činnost a provozuje ji třeba v podobě nadace, pak je pod zesíleným účetním dohledem, protože dobročinná činnost se má dělat transparentním způsobem a každý občan má mít přístup k účetnictví takovéto dobročinné činnosti. Pokud církev bude ochotna přijmout stejný režim daňového účetnictví, do kterého může nahlížet každý kolemjdoucí, jako je tomu u nadací, pokud bude zveřejňovat účetní závěrky jako to musejí dělat nadace, pak myslím, že klidně může provozovat leckterou charitativní činnost. Ten problém tedy je v tom účetnictví, problém není v tom, jestli to církev smí nebo nesmí vykonávat.
Ten zákon, o kterém budeme teď rozhodovat, má myslím daleko jiné a hlubší vady. Problém církve a státu je problém, který se datuje od doby, kdy církve a stát vznikly.

Problém, který je potřeba řešit, to je otázka svobody vyznání. Já mám zato, že tento zákon má
jisté závady v tom, že znemožňuje výkon svobody vyznání lidem, kterých není příslušný počet.

(18.40 hodin)
(pokračuje Payne)

Když jsme schvalovali Listinu práv a svobod jsem se domníval, že svoboda vyznání znamená, že dva nebo tři lidé si mohou založit církev. Podle tohoto zákona nesmí. A tam shledávám největší závadu tohoto zákona, přestože si myslím, nebo doufám, že tato závada bude časem odstraněna, protože skutečně není důvod, aby velké církve monopolizovaly své postavení a zakazovaly vznik malých církví.
Kvorum, které je v tomto zákoně nastaveno na 300 podpisů, je výsledkem lobbování velkých církví. A tam si myslím, že je největší provinění církví, že namísto, aby se staraly o svobodu vyznání, starají se o majetek. Namísto toho, aby bojovaly za svobodu druhých, dostávají se na cestu, kde nakonec ztratí svou vlastní svobodu.
Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane kolego. O slovo se přihlásil pan poslanec Karel Kühnl.

Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové. Chtěl bych poděkovat z tohoto místa kolegovi Paynovi za to, že vrátil diskusi do klidné věcné polohy. Netvrdím, že mohu souhlasit se vším nebo s lecčíms z toho, co řekl. Ale bylo to, na rozdíl od těch předchozích, vystoupení věcné.
Domnívám se, že reakce na slova kolegy Cyrila Svobody, slova, která byla rovněž přednesena ve věcné poloze, která pouze konstatovala určité skutečnosti, reakce kolegů hned ze tří stran, emocionální reakce, byla poněkud přehnaná, že to byla reakce, která byla až na pokraji stavění obrazu nepřítele. Myslím si, že to do našeho parlamentu nepatří. (Oživení v sále. - Smích.)
Prosím, vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím, aby kolegové, kteří chtějí ještě vystupovat, drželi tu linii, kterou nyní zahájil kolega Payne. (Potlesk.)

Místopředseda PSP František Brožík: Já to všem vyřídím, pane kolego. Kdo se dále hlásí? Pan kolega Ivan Pilip.

Poslanec Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové. Také si myslím, že toto téma by mělo být probíráno v trochu jiné atmosféře, a chtěl bych, ještě před konečným hlasováním, proto položit prostřednictvím předsedajícího několik otázek panu ministrovi, ve věcech, které jsou nejvíce nejasné.
Vrátím se k jedné záležitosti. Byl jsem členem komise, která byla stanovena i ve spolupráci s vládou, a přestože jsem na počátku měl určité pochybnosti o její smysluplnosti a dodneška mě mrzí, že se nepodařilo dořešit to, co je zřejmě ještě víc chybějící otázkou do budoucna pokud jde o fungování církví, a to je otázka financování církví, tak přesto musím říci, že práce této komise měla svůj smysl a že se mi před koncem jejího jednání a před podáním tohoto návrhu do sněmovny zdálo, že jsme velice blízko dohodě. Dohodě, která je samozřejmě nesnadná, protože v České republice jsou různé názory politických stran, různé názory lidí, kteří se buď hlásí k té církvi, která je početně největší, tedy k církvi katolické, nebo k menším křesťanským církvím, k jiným malým církvím, anebo které se nehlásí k žádné církvi vůbec.
Po tom, co se zdálo, že tato shoda je poměrně značná a že tento zákon bude bezproblémový, se objevily poměrně zásadní připomínky, které, přiznám, že i mně osobně se zdály někdy na hraně toho důvodu, aby tento zákon byl dramatickým způsobem odmítnut, přesto jsem o tom vedl některé další diskuse a výhrady se koncentrovaly v podstatě do dvou bodů.
Tím prvním je ten, že je tu jistý posun zpět oproti současně platnému zákonu. A zdálo by se mi chybou, kdyby proti zákonu, který by měl ještě něco vylepšit a najít širší shodu, kdyby něco v něm bylo posunem zpět, že oproti němu církvím se vlastně znemožňuje ve vlastní jurisdikci, řekl bych to možná ne exaktně správně, ale zjednodušeně, zřizovat instituce, jako je charita a další a že nyní tedy musí nově fungovat pod jiným právním režimem.
A co je ještě vážnější, že tato činnost, čili včetně charit a dalších, musí směřovat především k prvotní náplni církve, kterou je péče o věřící ve smyslu věroučném.
Čili to je první výhrada.

Byl bych velice rád, kdyby ještě před konečným hlasováním se pan ministr k tomu mohl vyjádřit, protože kdyby se skutečně tímto zákonem takto zužoval záběr, bylo by to poměrně závažnou chybou.
Druhá výhrada je, že pokud v této chvíli dojde k povinnosti převést všechny charity a další obdobné církevní instituce na chod režimu podle nového zákona, vyvolá to poměrně značné náklady.
Včera jsem se s řadou dalších zúčastnil večeře na královéhradeckém biskupství, kde byla i řada kolegů zde přítomných. Tamní představitelé charity tvrdili, že odhadují náklady na 15 mil. Kč.
Vidím tady pokyny mávání rukou pana kolegy Dostála. Ale protože tento zákon tady nyní diskutujeme, považoval bych za velice dobré, kdyby tyto věci bylo možné před konečným hlasováním vyjasnit, protože tyto výhrady, které jsem zde uvedl, jsou nejčastěji uváděny ze strany církví a církevních institucí za hlavní důvod proti tomuto zákonu. Jsou vnímány - a to pan ministr jistě cítí - jako určitý posun zpět oproti dnešní dikci tohoto zákona. A já si dokonce myslím, že takový posun ani vláda neměla na mysli, a neměl jsem ani z těch jednání pocit, že by pan ministr měl vůli vyvolat stav, který v mnohých církvích, nebo minimálně v jedné, leč velmi početné církvi, bude vyvolávat pocit posunu zpět.
Poprosil bych tedy pana ministra před konečným hlasováním, jestli je možné, aby se ještě k těmto dvěma věcem vyjádřil. A pokud i on vnímá, že to v části církví minimálně velké pochybnosti vyvolalo, jestli vidí nějakou cestu, jak tento problém vyřešit jinými postupy, než jsou ústavní soudy a další, protože i já si myslím, že stav, který je dneska okolo tohoto zákona, neprospívá ani politické scéně, ani církvím.
Děkuji.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Myslím si, že vás pan ministr slyšel.
Pan kolega Zuna má faktickou poznámku, poté vystoupípředseda poslaneckého klubu KSČM pan Vojtěch Filip.

Poslanec Milan Zuna: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Prosím vás, ukončeme tuto debatu! Co se stalo? Pan prezident nám vrátil zákon se zdůvodněním, o kterém lze s úspěchem pochybovat. Tuto debatu, která se tady opět rozproudila a na kterou někteří z nás naskočili, jsme tady už vedli. Tady nikdo neřekne nic nového. Každý z nás má svůj názor.
Prosím vás, nediskutujme už a hlasujme! Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda PSP František Brožík: Ještě reakce pana ministra.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Pane místopředsedo, na závěr bych tedy odpověděl panu kolegovi Pilipovi na dvě otázky.
Na první otázku odpovídám znovu, už jsem na ni odpovídal nesčíslněkrát: Církve mohou samozřejmě podle svého kanonického práva zřizovat své právnické osoby, které pracují uvnitř církve. Nikdo je v tomto neomezuje.
Ovšem pokud chce tato právnická osoba působit navenek a potřebuje k tomu styk, jak říkám, s třetí osobou, potřebuje být evidována a musí pracovat, promiňte, podle právního řádu České republiky.
My jsme udělali ústupek v tom, že respektujeme jako vznik této právnické osoby zpětně, jak vznikla uvnitř církve, tedy nikoliv, kdy až je evidována. Tento ústupek jsme udělali. Je to ústupek nezvyklý, ale udělali jsme ho.
Pokud se týká vaší druhé otázky, tak informace o tom, že registrace na jiném ministerstvu bude stát 15 mil. Kč, je naprosto mylná, protože žádná občanská sdružení, nadace a spolky apod., které žádají na Ministerstvu vnitra svou evidenci, za tuto evidenci nic neplatí.
A třetí záležitost, kterou jsem neřekl a která je velice důležitá. Ministerstvo kultury nabídlo právní pomoc při přechodu charit a diakonií na jiné ministerstvo s tím, že dokud nebudou tyto charity a diakonie evidovány jinde, bude samozřejmě platit evidence na Ministerstvu kultury. Naše jednání bylo naprosto vstřícné.

(18.50 hodin)

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Nyní se přihlásil poslanec Vojtěch Filip.

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, nemyslím, že debata byla zbytečná. Myslím si, že i argumenty zdebyly zčásti nové a je důležité i pro kolegu Payna, že může být i jiný pohled na svět, než má on. Já se takového pohledu na svět chci zastat.

Jako opravdu novou myšlenku, kterou bych chtěl ocenit před vámi všemi, je myšlenka, kterou zde řekl pan kolega Kühnl. Byl bych rád, kdyby tzv. čtyřkoalice, protože už vlastně čtyřkoalicí není, dnes opravdu nestavěla české společnosti obraz nepřítele. Děkuji vám.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, rozpravu končím.

Přikročíme k hlasování. Podle článku 50 odstavec 2 Ústavy České republiky je stanoveno, že pokud Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.

Budeme hlasovat o následujícím návrhu usnesení. Poslanecká sněmovna setrvává na zákoně o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech) podle sněmovního tisku 919/3.

Potřebné kvórum 101 je nastaveno. Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 542 z přítomných 179 poslanců pro 121, proti 48. Usnesení bylo přijato, zákon bude vyhlášen.

Končím projednávání bodu 151. Děkuji panu ministrovi i zpravodajům.

Vzhledem k tomu, že nás čeká poslední třetí čtení, které je odhadováno zhruba na 30 minut, a to zákon o ovzduší, budeme jej projednávat zítra po dvou mimořádných schůzí, poté budeme pokračovat ještě přerušenými body, zprávami a různými body, abychom dopracovali program 43. schůze.

Přeji vám hezký večer a zítra ráno v 9 hodin nashledanou.

(Jednání přerušeno v 18.53 hodin.)