Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážený pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, já znám výhody krátkých parlamentních projevů, leč tato norma je svým obsahem natolik zvláštní a závažná, že vás budu muset také seznámit se způsobem, jak vznikla, a proto mi výjimečně odpusťte, že vás zdržím delší dobu.

Dovolte mi uvést návrh zákona, pro který jsme se snažili už předem nalézt široký konsensus. Všichni jistě víte, že jsme návrh postupně projednávali nejen v ministerské expertní komisi se zástupci církevních organizací, konkrétně České biskupské konference, Ekumenické rady církví a Federace židovských obcí, ale také s osobnostmi z vysokých škol, z Akademie věd České republiky, ale také ve zvláštní vládní komisi, v níž byli zastoupeni poslanci všech parlamentních politických stran.

Konstatuji, že výhrady k tomuto návrhu, který nyní obhajuji, z členů vládní komise pouze formuloval pan poslanec Matulka z KSČM.

V této souvislosti musím vyjádřit lítost nad tím, že návrh, k němuž byl velmi poctivě hledán co nejširší konsensus, by měl být podle jednacího řádu Poslanecké sněmovny projednáván ve druhém a třetím čtení nejdříve ve druhé polovině října tohoto roku. Říkám to proto, že opravdu nejde o zákon jednoduchý a že se obávám jeho posunování do doby blízce předvolební.

Návrh zákona, který předkládám k projednání Poslanecké sněmovně, má nahradit současnou právní úpravu, která od roku 1991 zaručuje vysokou úroveň náboženské svobody v naší republice, to je úroveň přinejmenším srovnatelnou s vyspělými demokratickými státy.

Nová právní úprava přináší změny, které však v žádném případě současnou úroveň náboženské svobody nesnižují. Jednou z nejvýraznějších změn, které nový zákon přináší, je liberalizace přístupu k získání postavení právnické osoby církvím a náboženským společnostem s malým počtem věřících. Chtěl bych v této souvislosti připomenout, že od doby, kdy byly známy základní rysy koncepce návrhu zákona, ustala kritika vysokého početního censu, který dělal 10 tisíc dospělých věřících pro získání postavení právnické osoby podle současné právní úpravy, která byla dokonce z několika míst označována jako diskriminační. Tato slova ovšem nebyla namístě, protože zkušenosti z postkomunistických zemí ukazují, že překotnost v této věci přinesla mnoho problémů, kterých jsme se zase my vyvarovali.

V současné době jsme ale již připraveni řešit tento problém přístupu k registraci nových církví a náboženských společností znovu.

Koncepce nového zákona umožňuje snížit početní census pro získání postavení právnické osoby církvím a náboženským společnostem s malým počtem věřících. Je to zejména proto, že byly formulovány podmínky vzniku a působení církví a náboženských společností (všimněte si § 5), které jsou formulovány tak jak nám to umožňuje Listina základních práv a svobod. Jde jednak o ustanovení obdobná těm, která jsou v zákoně o politických stranách a hnutích, ale jde též o ustanovení, která by měla v maximální možné míře zabránit v registraci nebezpečným náboženským společenstvím. Tím mám na mysli různé sekty. Jsou to ustanovení, která vycházejí ze znalosti z činnosti takových subjektů, jejich omezování osobní svobody osob, velmi často mladistvých, nejen formou psychického a fyzického nátlaku, vedoucího k vytvoření závislosti na takovém společenství, ale též v tom, že obvykle své učení utajují a i svým věřícím je sdělují takzvaně po kapkách.

Návrh nového zákona vychází z rozlišení, co je náboženská svoboda jednotlivce, jak je zaručeno svobodné působení církví a náboženských společností při výkonu práva náboženské svobody a jak lze respektovat tradiční působení církví a náboženských společností v té části veřejné sféry, jakou je např. vězeňství či ozbrojené síly České republiky.

Především chci zdůraznit, že náboženské svobody jednotlivce jsou dány již Listinou, stejně jako svobodné působení registrovaných a neregistrovaných církví a náboženských společností, z čehož návrh zákona také plně vychází.

Získání postavení právnické osoby aktem registrace umožňujecírkvím anáboženským společnostemzakládatpodletohotoi jiných zákonů církevní právnické osoby a další právnické osoby např. typu škol, nemocnic, charitativních zařízení, vstupovat do smluvních vztahů se třetími osobami, což znamená nejen uzavírat smlouvy hospodářského typu, ale případně uzavírat smlouvy o působení např. v nemocnicích a charitativních zařízeních jiných právnických osob, ale též se ucházet o finanční podporu např. v charitativní a obdobné činnosti.

Působení církví a náboženských společností např. ve vězeňství a ozbrojených silách ČR už není vlastním výkonem náboženské svobody, ale působením, na kterém se v demokratických státech církve a náboženské společnosti tradičně podílejí, ačkoliv jde o oblasti, v nichž si jejich správu jinak vyhrazuje přímo stát. Působení v těchto oblastech má být podle nového návrhu zákona umožněno těm současně registrovaným církvím a náboženským společnostem, kterém se na něm již podílejí. Nově registrované církve a náboženské společnosti mohou působení vykonávat za podmínek stanovených návrhem zákona, zejména 10 let od registrace, zveřejňování výročních zpráv a počet dospělých věřících musí činit 2 promile počtu obyvatel ČR. Podrobnosti máte v § 11. Tak se získají oprávnění k výkonu tzv. zvláštních práv a mezi zvláštní práva patří např. ono zatím přímé financování platů duchovních a církevní administrativy ze státního rozpočtu podle zákona 218/49 a možnost vyučování na státních školách.

Vykonávání těchto zvláštních práv je vázáno na písemnou dohodu mezi registrovanou církví a náboženskou společností a příslušným orgánem státní správy, v jehož kompetenci je tento výkon realizován. Jde totiž o to, že tato zvláštní práva nejsou v žádném případě dána návrhem tohoto zákona. Tento zákon pouze stanovuje, že zvláštní práva daná jinými zákony se tímto zákonem vyhrazují registrovaným církvím a náboženským společnostem až po splnění dalších podmínek např. desetileté činnosti církve nebo náboženské společnosti jako registrované právnické osoby o čemž jsem mluvil před chvílí. Upozorňuji výslovně, že případným návrhem na redukci zvláštních práv v § 7 byste toto zvláštní právo pro církve a náboženské společnosti nezrušili, ale naopak byste rozšířily jejich platnosti i na nově registrované církve a náboženské společnosti. Zmiňuji se o tom tak podrobně proto, že existují různé lobbistické tlaky udělit tato zvláštní práva všem nově registrovaným církvím. Pro tento cíl slyšíme různé argumenty, které sice vypadají velmi věrohodně, ačkoliv na druhé straně takovými vůbec nejsou. Např. se poukazuje na početní cenzy, které jsou v návrhu zákona převzaty z rakouské právní úpravy argumentují polemikou k postavení církví a náboženských společností v Rakousku. Zamlčují ale nesmírně podstatný rozdíl v tom, že v České republice třísetčlenná skupina věřících získává registraci postavení církve a náboženské společnosti, nikoliv postavení jakéhosi mezistupně náboženského vyznavačství, jak je tomu v Rakousku. Může mi být jen líto, že se k těmto tlakům připojil i Český helsinský výbor, jehož neuvěřitelně neinformované a nepravdivé informace k této problematice náboženských svobod za rok 2000 uvádějí jako diskriminační opatření a diskriminační prvek našeho nového zákona, že nově registrované církve a náboženské společnosti nemohou hned nabýt oněch zvláštních práv, to je např. vstupovat do vězeňství, do armády a nebo do nemocnic.

Ptám se potom, proč se již dnes neozývají občanská sdružení ve jménu vězňů nevěřících, aby mohla vstupovat do vězeňství? Nevím, zda se ti, kteří navrhují takovou bezbřehou pseudoliberalizaci, která nikde na světě neexistuje, uvědomují, jak by tyto jejich návrhy mohly být zneužity sektami a nebezpečnými náboženskými společnostmi. V této souvislosti upozorňuji, že tento tlak bude vyvíjen po celou dobu projednávání návrhu zákona v parlamentu také samozřejmě na vás a bude pochopitelně sílit. Proto se na vás už dnes obracím s prosbou, abyste v žádném případě nenavrhovali zkrácení doby mezi registrací, to znamená nabytí postavení právnické osoby, to je tedy ta první část, a nabytím oprávnění k výkonu zvláštních práv. Je to vlastně doba velice krátká, z principu konfesní neutrality je zřejmé, že musí být stejná pro všechny nově registrované církve a náboženské společnosti. Mezi nimi mohou samozřejmě být i ty, kterým bychom subjektivně přáli zkrácení tohoto desetiletého období, ale zcela jistě i ty subjekty, jejichž vlastní činnost pro registraci nemusí být v souladu s podklady, kterých je zapotřebí pro požadovanou registraci.

My jsme v podstatě obdobou věc řešili, když jsme navrhovali recepci zvláštních práv všech současně registrovaných církví a náboženských společností. Museli jsme vycházet velice přísně z principu konfesní neutrality a zamítnout návrhy a přiznat je pouze některým z nich. Při jiném než tomto přístupu by se vnášely do návrhu zákona subjektivní názory na tu či onu církve či náboženskou obec. Je zřejmé, že takový přístup by byl předmětem stížností Ústavnímu soudu, kterým by bylo patrně vyhověno.

Věřím, že pochopíte, proč jsme se věnoval ve své úvodní řeči tak podrobně problematice liberalizace přístupu církví a náboženských společností k registraci. Ve zbývající části se proto budu v případě dalších znaků návrhu zákona snažit být opravdu velice stručný.

Jak je uvedeno v důvodové zprávě návrhu zákona, zpřesňují se i náležitosti registrace. V této souvislosti uvádím, že rozsah dokumentů předkládaných k registraci se oproti současné právní úpravě de facto nerozšiřuje. Neumožňuje se však diskuse, jak se nám již stalo, že stačí velmi stručné prohlášení, že skupiny ucházející se o registraci neporušuje naše zákony a není nesnášenlivá k jiným církvím a náboženským společnostem s tím, že nám nic není do toho, jaké určení tyto církve nebo náboženské společnosti vyznávají.

Důležitou věcí je zavedení veřejně přístupných seznamů církví a náboženských společností, církevních právnických osob a svazu církví a náboženských společnosti, a to zejména z hlediska zajištění jistoty třetích osob. Za neméně důležité pokládám zveřejňování výročních zpráv o činnosti, a to nejen církvemi a náboženskými společnostmi s oprávněním k výkonu zvláštních práv, které by zjevně měly informovat občany zejména o svém působení přivýkonu těchto zvláštních práv, ale především u těch registrovaných církví a náboženských společností, které se o oprávnění k výkonu zvláštních práv teprve ucházejí. Jde tady totiž o to, aby ne pouze ministerstvo, ale především občané, kteří o to mají zájem, byli informováni v celé šíři o činnosti církví a náboženských společností. Pokládám to za velmi účinný prvek proti působení takových právnických osob, které by chtěly zneužít postavení církví a náboženských společností podle navrhovaného zákona k jinému cíli, než je svobodný výkon náboženské svobody.

Mohu vás ujistit, že samotná registrace prováděná podle správního řádu může být pokládána a nebo je pokládána za nejobjektivnější přístup k získání postavení církve a náboženské společnosti. Ministerstvo podle navrženého zákona totiž musí ke každému uchazeči přistupovat stejně a zkoumat bez sympatií či antipatií, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Podstatné je také to, že každé rozhodnutí ministerstva, a to zdůrazňuji, je přezkoumatelné soudní mocí.

Pravděpodobně bude předmětem diskuse též ustanovení, že církve a náboženské společnosti ručí za závazkysvých církevních právnických osob. Mám za to, že uvědomíme-li si, že církevními právnickými osobami jsou orgány církve a náboženské společnosti nebo řeholní a jiné instituce, tj. subjekty založené k výkonu vlastní náboženské činnosti, je toto ustanovení na místě. Zdůrazňuji přitom, že nejde o další právnické osoby zřizované církevními a náboženskými společnostmi podle jejich zákonů.

Děkuji vám, dámy a pánové, za pozornost. I když má řeč byla dlouhá, přesto jsem se nemohl věnovat dalším zajímavým věcem v tomto zákoně, nebo nemohl jsem zkoušet vaši trpělivost. Mohu však s klidným svědomím všechny přítomné ujistit, že předložený návrh zákona je zpracován velmi promyšleně, v konsensu s naprostou většinou dotčených subjektů, včetně poslanců všech parlamentních politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně s výjimkou Komunistické strany Čech a Moravy.

Proto bych byl velmi rád, kdyby mohla být zkrácena doba projednávání návrhu zákona tak, aby jej Poslanecká sněmovna mohla ve druhém a třetím čtení projednat na své schůzi od 25. června t. r. V tomto smyslu se obracím na vás se žádostí, abyste toto zkrácení o 20 dnů podpořili.

Děkuji vám za pozornost a těším se na vaši diskusi.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Váš návrh samozřejmě musí zaznít v obecné rozpravě, protože jste teď vystupoval jako předkladatel a současně můžete navrhovat i jako poslanec.

Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, pan poslanec Jaromír Talíř.

Poslanec Jaromír Talíř: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, budeme se zabývat právní úpravou postavení církví a svobody náboženského vyznání tak, jak je předložena předkladatelem v navrhovaném tisku. Je třeba připomenout, z jakých východisek vychází tato právní úprava.

V současné době je upraveno postavení církví a náboženských společností a náboženské svobody v České republice zákonem č. 308, který byl přijat v roce 1991. Je po pravdě třeba říci, že v sobě odráží dobu, ve které byl přijat, protože napravoval naprosto rigidní přístup minulého režimu a likvidační přístup minulého režimu k církvím a náboženským společnostem. Je třeba si říci, že dnes po 11 letech působení tohoto zákona je v některých ustanoveních překonaný a že je třeba některá jeho ustanovení upřesnit. V tomto směru je dobře, že je zde předložena právní úprava, která by měla tento zákon nahradit.

Na druhou stranu je třeba si také uvědomit, že za oněch 11 let, kdy tento zákon působí, se vytvořil pro církve a náboženské společnosti prostor, ve kterém ony působí ve společnosti a že by nebylo účelné a rozumné tento prostor jakýmkoliv způsobem zužovat nebo ho omezovat. Působení těchto institucí dále upravuje zákon 161/1992 Sb., který hovoří o tom, jakým způsobem se registrují nové církve a náboženské společnosti. A tady je problém, o kterém předkladatel pan ministr kultury Dostál, hovořil. Onen census, který ukládá povinnost, chce-li být nová společnost registrována jako církev, aby shromáždila 10tisíc podpisů občanů České republiky. Bez této povinnosti nemůže být zde jako církev registrována. Nakonec ti, kteří jsou u přípravy tohoto dokumentu delší dobu, vědí, že bylo započato s prací na tomto zákoně jako na zákoně o registraci církví a později byla tato materie vlastně rozšířena tak, že postihuje celou oblast úpravy, tzn. i svobodu náboženského vyznání.

Při posuzování zda nová právní úprava, která má nahradit tu předchozí, má být či nemá být přijata, je vždy třeba se zamyslet nad tím, zda situaci zlepšuje, jaké přínosy přináší, v čem zjednodušuje systém nebo v čem ho vylepšuje. Pan ministr základní oblasti úpravy přednesl a seznámil nás s nimi. Především je to liberalizace podmínek pro to, aby mohla být náboženská skupina nebo skupina osob prohlášena za církev, neboť se snižuje počet občanů, kteří musí doporučit tuto žádost z oněch 10 000 na 300. Protože ale jen prostým početním snížením tohoto censu by se zřejmě otevřel prostor pro registraci různých skupin, které lze označit jako sekty, pro jejich registraci jako řádně registrované církve, táhne se celým návrhem zákona jako červená nit snaha státu o to, aby nejenom do registrace a evidence, ale i do činnosti těchto církví větším způsobem ingeroval. Bude jistě dobře, abychom si v rámci druhého čtení řádně prodiskutovali právě onu míru ingerence státu do tohoto působení církví.

Pan ministr se také zmínil o přiznání zvláštních práv některým církvím a náboženským společnostem. Myslím si, že toto ustanovení je rozumné, podporuji je a nesouhlasím s těmi, kdo říkají, že tady jde o nerovnost před ústavou. Protože základní práva, která jsou zaručena občanům této republiky a která jsou zaručena zejména v Listině základních práv a svobod, nejsou tímto žádným způsobem dotčena a ústava nikde nehovoří o rovných právech právnických osob.

Bude třeba, abychom si také v podobné debatě nad tímto zákonem ve druhém čtení vyjasnili další záležitost. Důvodová zpráva uvádí, že církve a náboženské společnosti nevznikají registrací, ale jsou jimi, vyhovují-li znakům uvedeným v § 4 odst. 1 tohoto zákona. Je otázkou, zda tato teze, která je uvedena v důvodové zprávě, je přesně a správně aplikovaná do paragrafovaného znění, které je uvedeno v předloze. Zda tam nedochází k rozporu a zda se tam opět nezvyšuje ona míra ingerence státu.

Zákon zároveň upravuje vedení rejstříku církví a náboženských společností a církevních právnických osob. Zase je třeba podrobit velmi podrobně to, zda je účelné, aby tento rejstřík měl veřejnou a neveřejnou část, zda je účelné, aby se u některých osobních údajů nebo údajů o statutárních zástupcích jednotlivých církevních a náboženských společností vedla celá řada informací, jako je rodné číslo, a nakonec i údaje, které jsou potom obsaženy v oné neveřejné části rejstříku. Budeme se muset bavit o tom, zda je správné, aby to bylo ministerstvo, které bude posuzovat podle tohoto zákona, jestli působí příslušné církve a náboženské společnosti v rámci tohoto zákona, i když je potvrzuje. Je pravdou, že se vztahuje na rozhodnutí ministerstva správní řád a že je možné všechna rozhodnutí ministerstva přezkoumat soudem.

Ve své zpravodajské zprávě bych chtěl skončit tam, kde pan ministr začal, a to tím, že byla ustavena vládní komise, která projednávala přípravu tohoto zákona. Já chci potvrdit, že tato vládní komise se mnohokrát zabývala tezemi tohoto zákona, mnohokrát se zabývala různými verzemi tohoto zákona, ale musím ke své lítosti konstatovat, že tato vládní komise neměla možnost se zabývat konečným zněním zákona, který nám byl předložen, protože tato verze, kterou máme jako sněmovní tisk, ve vládní komisi projednávána nebyla. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které jsou přihlášeni pan poslanec Kohlíček, paní poslankyně Němcová a pan poslanec Cyril Svoboda. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji, vážený pane předsedající. Vážení kolegové, milé kolegyně. Dovolte mi, abych vyslovil stanovisko ke sněmovnímu tisku č. 919 k vládnímu návrhu zákona o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů.

Dovolte mi, abych úvodem nesouhlasil s několika tezemi pana ministra. Za prvé není pravda, že tento sněmovní tisk je v souladu s ústavou a s listinou práv a svobod. Za druhé v té vládní komisi, pokud vím, nesouhlasil nejen poslanec Matulka, ale i pan Chleboun. Informaci říkám tak, jak jsem ji dostal. Jestli byl nebo nebyl člen, je druhá věc. Důležité je, že do činnosti ani jedné z komisí nebyli přizváni ti, kteří programově deklarují, že nejsou věřící - a těch je většina v našem státě.

Tento tisk vychází z mylného předpokladu o zvláštním postavení kteréhokoliv občanského sdružení v momentě, kdy se deklaruje jako církev nebo náboženská společnost. Nejsem rozhodně zastáncem diskriminačních ustanovení vůči jakémukoliv segmentu občanských sdružení. Na druhé straně považuji ve státě, kde téměř 80 % obyvatel se deklaruje jako nevěřící, za naprosto neudržitelné vznést požadavek zvláštního postavení a dokonce státního financování, tedy z kapes všech poplatníků, z nichž - jak jsem již řekl -jsou čtyři pětiny nevěřících, pro několik vybraných církví, zatímco ostatní církve budou brány jako druhořadé. O programově bezvěreckých organizacích se tato ani jiná předloha v souvislosti s armádou, či školou ani nezmiňuje, jak je ovšem zvykem v civilizovaných státech na západ od našich hranic.

Dlužno podotknout, že daná předloha odporuje Ústavě České republiky a listině práv a svobod. Z tohoto důvodu nemohu dát jiný návrh, než vrátit předlohu předkladateli k přepracování a věřím, že se podaří příště předkladateli zhustit alespoň tyto nejvyšší zákonné normy České republiky. Děkuji.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude paní poslankyně Miroslava Němcová, připraví se pan poslanec Cyril Svoboda.

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo parlamentu, členové vlády, vážené paní poslankyně a páni poslanci. V prvním čtení dostáváme na stůl zákon, který navazuje na desetileté úsilí nápravy toho, co se odehrávalo v minulém režimu, nápravy, která se týká velké části občanů naší země.

Mám před sebou návrh zákona, který pan ministr kultury obšírně rozvedl. Uvedl také, že zákon, který byl přijat v roce 1991, ze zcela pochopitelných důvodů nemohl reflektovat v každém detailu to, co jak organizace církevní, tak občané, ať již věřící či ateisté, cítili jako potřebné a zcela jasně do těchto detailů propracován být nemohl. Proto je opodstatněné, že se k němu po deseti letech vracíme a snažíme se nalézt takový prostor pro všechny, který jim bude umožňovat, aby uplatnili plně svá práva v naší společnosti.

Chci říci, že za těch uplynulých deset let, byť zákon, o němž mluvím, to je zákon z roku 1991, nemohl obsahovat vše, co bychom na něm požadovali např. dnes, přinesl to, že nikdy a nikým, žádnou církví, žádnou církevní organizací, nikým z věřících nebylo zpochybněno, že přinesl do naší země takovou možnost, aby všechny tyto organizace, aby všichni tito občané mohli využít svého ústavního práva a aby nabyli takových svobod, které jim umožňují plně svůj duchovní život v naší společnosti žít.

Zákon, o němž mluvím, zcela pochopitelně nemohl dořešit všechny složitosti tehdejší doby. Proto přijal některá omezení, která se z dnešního pohledu jeví zbytečnými a k nimž se budeme nyní vyjadřovat. Ten nový zákon, který máme před sebou, pravděpodobně bude mít dva nejspornější body, k nimž se budeme během debaty vracet.

Prvním z těchto bodů je možnost registrace církví a náboženských společností - dovolte mi, abych používala pouze název církví - na našem území. Přináší změnu. Z podmínek kvantitativních se obrací jiným směrem a hledá podmínky kvalitativní pro život těchto společností, těchto církví. Znamená to, že zatímco dříve jsme se chtěli ubránit neblahému a těžko odhadnutelnému a zpočátku těžko rozpoznatelnému chování některých sekt a tomuto jsme se snažili zabránit tím, že byl přijat početní census, který říkal, že k dané církvi se musí hlásit deset tisíc dospělých občanů naší země, tuto podmínku, tuto kvantitativní podmínku měníme na kvalitativní. Říkáme nyní nemusí to být deset tisíc občanů, stačí občanů 300 ovšem s tím, že jsou daleko více prohloubeny další požadavky, které tyto společnosti, žádající o registraci, budou muset splnit. Domnívám se, že to je princip správný.

Stát přece pokud nedojde k tomu cílovému stavu, který nikdo nezpochybnil - a já doufám, že ani pan ministr kultury by ho nezpochybnil - tímto cílovým stavem je odluka státu od církve. Než k tomuto stavu dojde, stát přece musí mít v rukou nějaký instrument, který mu dovolí, aby jednak nechal všechny svobodně vyznávat svou víru, svobodně se k ní hlásit, ale v momentu, kdy budou chtít mít přístup ke státním penězům, k nějakým zvláštním právům, aby měl také možnost si zkontrolovat, komu tyto peníze dává a komu dává možnost v těchto zvláštních případech těchto zvláštních práv nabýt a vystupovat v nich.

Druhým momentem, který jistě nás bude zajímat, je to, zda rozsah udělení zvláštních práv je tím rozsahem definitivním, zda má být takto formulován nebo zda se máme zamýšlet nad tím, že je potřeba jej zúžit, popřípadě rozšířit. To ovšem ponechávám k debatě, která bude určitě následovat před druhým čtením nebo v průběhu druhého čtení tohoto zákona. Pouze jsem chtěla zmínit, že toto jsou pravděpodobně dva takové - dovolím si říci - neuralgické body, kolem nichž se naše debata jistě bude odehrávat.

Chci říci, že si velmi cením otevřených slov pana ministra kultury, která zde v úvodu, kdy představoval tento nový zákon, řekl. Řekl, že se tento zákon snaží na úrovni našich dnešních poznatků vytvořit prostředí, v němž zcela svobodně o svých věcech budou rozhodovat věřící občané, sdruženi v jakékoliv církvi a stát jim do toho nebude zasahovat. Na druhou stranu očekáváme, že církve nebudou zasahovat do politiky státu. Myslím si, že to je správné řešení, vyvážené a já mu děkuji, že tato slova tady použil.

Chci vás nyní požádat, vážené poslankyně a poslanci, abyste propustili tento návrh zákona do druhého čtení, abychom se ve druhém čtení věnovali jednotlivým pasážím a podrobnostem tak, aby výsledek našeho rozhodování přinesl deklarovaný cíl, o němž jsem se zmínila a který nebude moci být dosažen pouze pomocí tohoto zákona, ale samozřejmě zákona navazujícího, který bude řešit financování církví, které by mělo být principem, který oddělí život církví od života státu a nastolí situaci, kterou si všichni přejeme. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Hovořit bude Cyril Svoboda. S technickou poznámkou po něm se přihlásil pan poslanec Kohlíček.

Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, projednáváme návrh zákona, který je velmi citlivý, dotýká se velmi citlivé otázky. Zaznělo to již v debatě a myslím, že tady bude možná i rozdílný pohled politických stran. Zatím se ukazuje míra velkorysosti naší společnosti k církvím a náboženským společnostem.

Považuji zákon za krok správným směrem. Jsem přesvědčen, že tento zákon je lepší než původní zákon, který dnes platí, to je zákon 308/1991 Sb., nehledě k tomu, že v původním starém zákoně jsou vnitřní rozpory, byl přijat dříve než byla přijata Základní listina práv a svobod. Nový standard a nové klima, které máme v právní úpravě, jasně žádá, aby tady byla nová právní úprava. Obecně si myslím, že konstrukce zákona jak je připravena je správná.

Nicméně je tady jeden velmi vážný problém. Pokusím se ho naznačit. Myslím, že zvláště pro mne osobně to bude zásadní otázka, zda pro tento zákon zvednout ruku nebo ne. Úvaha zní takto: podle naší Listiny práv a svobod každý má právo svobodně projevovat své náboženství, víru, buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadů. To také vyplývá z mezinárodních dokumentů, z paktů občanských a lidských práv apod. Správná konstrukce je, že každý může vyznávat jakékoli náboženství - je to jeho svaté právo.

Dále naše Listina základních práv a svobod mluví o církvích a náboženských společnostech a říká, že náboženské společnosti a církve spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustavují své duchovní, zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. Naše listina tedy říká, že církve mají velmi vysokou míru autonomie na státu, na státních orgánech. V naší listině je to možné porovnat ještě s odbory, politickými stranami a občanskými sdruženími, které na rozdíl od církví jsou od státu odděleny úplně.

Zároveň naše listina jasně říká, kde je mez tolerance společnosti vůči církvím a náboženským společnostem, protože říká, že výkon těchto práv, o nichž jsem hovořil, může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví, mravnosti a práv a svobod druhých. To je jediná míra omezení církví a náboženských společností. Tady ani s panem ministrem žádný konflikt nebude.

Nicméně to co je v návrhu zákona, je po mém soudu v jednom směru nebezpečné. Týká se to § 6 navrhovaného zákona a k tomu nekorespondující důvodové zprávy. Důvodová zpráva říká korektně, že registrací nevzniká právní subjektivita církví a náboženských společností, nicméně § 6 říká něco jiného. Říká, že církev a náboženská společnost se stává právnickou osobou s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady, projevy víry, založenou za účelem veřejného či soukromého vyznání určité náboženské víry, zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování a duchovní služby, registrací podle tohoto zákona, pokud zákon nestanoví jinak. Nebezpečí je v tom, že si tady stát bere něco, co mu ústava nedovoluje. Stát říká: registruji tě jako právnickou osobu s vlastní strukturou a orgány. Znamená to, že stát mluví již do vnitřní struktury a do orgánů této právnické osoby, protože může říci: pokud změníte strukturu, budete mít jiné orgány, zaregistruji vás, ačkoli listina říká, že církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustavují své duchovní, zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.

Je potřeba vzít v úvahu, že existují tři množiny církví. Myslím, že na tom se to dá také plasticky ukázat, v čem je podstata problému. Jsou církve historické, k nim je zákon velkorysý, jasně zde vyjmenovává 21 církví a náboženských společností. Ty jsou registrovány. Znamená to, že stát respektuje nejen jejich právní subjektivitu, ale i strukturu, orgány. Tady žádná potíž není.

Druhá skupina církví a náboženských společností je ta, které neexistují, protože kdokoli v České republice může využít čl. 16, odst. 1 a může říci, že chce společně s druhými vytvářet tady společenství a založit církev. Potom je na místě, aby státní orgán - nevadí mi, že je to Ministerstvo kultury - rozhodl ve správním řízení o tom, zda tato církev vznikne nebo nevznikne. Nicméně ve světě existuje mnoho církví, které mají právní subjektivitu a existují. Potom kladu otázku, jakým právem i tyto právnické osoby, které existují, musí podléhat nové registraci v České republice, aby získávaly právní subjektivitu? Nevadí mi, kdyby se rozhodovalo o tom, co je ve stávající právní úpravě, že církve a náboženské společnosti působí na území České republiky na základě registrace. Nevadí mi, a dokonce si myslím, že je to správné, aby stát svou registrací rozhodl, zda církev může nebo nemůže působit jako církev. Problematické je a podle mne je v rozporu s listinou, s čl. 16, odst. 2, jestliže u existujících církví ve světě budeme znovu rozhodovat o jejich subjektivitě, tedy budeme rozhodovat i o jejich vnitřní struktuře. Je to těžko přijatelné, pro mne je to věc zásadní. Říkám to proto, abych nebyl podezírán z lobování pro jakoukoli církev, že pro církev včetně římskokatolickou je tento problém vyřešen. Jde mi o obecný princip, protože chci, aby článek 16 byl beze zbytku naplněn.

Pokud jde o nebezpečí, o kterém mluvil pan ministr, že bychom tady měli nějaké sekty, pokusím se pana ministra uklidnit, že tady žádné nebezpečí nehrozí.

Za prvé faktické působení sekt může být, a je to potom otázka státních orgánů, aby se s tím vypořádaly, protože sama listina vylučuje působení těchto sekt. I kdyby existovaly jako právnické osoby, v žádném případě nemusí dostat registraci, aby tady působily jako církve nebo náboženské společnosti.

Podle mého názoru v zákonu je rozpor, je rozpor mezi důvodovou zprávou a textem zákona, je rozpor mezi textem zákona a Listinou základních práv a svobod. Podle mne to lze opravit pozměňovacím návrhem, který podle mého názoru bude potřeba vypracovat a předložit. Zdůrazňuji, že podle naší Listiny základních práv a svobod stát nemůže ovlivňovat strukturu církví, protože církve a náboženské společnosti zřizují své orgány, ustavují duchovní, zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.

Potom samozřejmě je v pořádku to, co v zákoně je, princip evidence, a v momentu registrace nad tím musí stát rozhodit rukama. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče, hovořit bude pan poslanec Kohlíček, připraví se pan poslanec Ransdorf.

Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji, pane předsedající.

Chtěl bych upravit dva nepřesné údaje, které jsem tady uvedl.

Zmínil jsem se o čtyřech pětinách nevěřících a o 80 % nevěřících. Ten údaj asi není zdaleka přesný, ale je to většina našeho obyvatelstva. - (Předsednictví převzal místopředseda Langer.)

Takže omlouvám se a opravuji tyto údaje. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Pokud se nepletu, má podle pořadí nyní vystoupit pan kolega Miloslav Ransdorf.

Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, nehovoří se mi lehko, protože tento zákon se mě dotýká dvojím způsobem. Za prvé mluvím tady jako atheista, na druhé straně mám přátele v celém církevním náboženském spektru, zejména, řekl bych, mezi jeho svobodomyslnou částí.

Jsem rád, že předkládaný návrh je otevřený, což je jeho významná charakteristika, a chtěl bych vyslovit uspokojení, pokud to nebude znít humorně, že pan Dostál není pan Mikloško - když jsme projednávali některé věci začátkem 90. let ve Federálním shromáždění, musím říci, že to byla vždy improvizace a bylo to značně chaotické. Teď ta diskuse má určitou platformu a určitý řád a systém.

Chtěl bych v této souvislosti do debaty vnést některé problémy, u kterých bych prosil, abychom se nad nimi společně zamysleli.

U církví vždy byl v celých dějinách těchto společenství jeden veliký problém - jak sloučit jejich dynamiku, dynamiku, která byla spojena se samotným fenoménem víry, a na druhé straně strukturu. Struktura a dynamika jsou dva faktory, které se srážely v celých církevních dějinách, a je samozřejmě velmi ošidné tyto dva protikladné faktory dát pod jednu střechu, kterou by měl být příslušný zákon.

Za druhé - co je předmětem této úpravy? To, aby se cítili věřící v této zemi dobře, aby měli možnost uspokojení svých přání a potřeb, aby tedy bylo učiněno zadost svobodě víry, anebo aby se cítily dobře instituce, které se domnívají, že za věřící mluví?

Kolega Kohlíček se tu právě omluvil za údaje, které uvedl - já bych ho byl stejně korigoval, protože jde o to, že v různých průzkumech veřejného mínění 17 %, 20 %, event. něco nad 20 % věřících uvádí, že církve jsou pro ně zásadně důležité instituce. Jinak řečeno pro většinu věřících církve nehrají klíčovou roli v jejich životě. Říkám to i s ohledem na to, že žijeme v zemi, kde vždy byl silný antiautoritářský duch i právě mezi věřícími.

Když mluvíme o zákonných úpravách, je tu jeden problém. Nikdy nemůžeme říci, že by církve vystupovaly vůči státu jako úplně samostatné právní subjekty. Kdybychom chtěli být zlí a zlomyslní, mohli bychom se vrátit např. v této sněmovně k poměrům, které existovaly v době Rakouska, např. k zákonu z roku 1874, a to by byl velmi tuhý režim, ve kterém by se církevním společenstvím žilo velmi špatně.

Pan ministr a po něm i další řečníci tu zmínili problém sekt a církví, které vznikají za účelem jiným než uspokojování náboženských potřeb. Ano, tento fenomén dnes existuje, existuje masově, ne jenom v Severní Americe, ale také v západní Evropě, kde se takto spekulativně založené církve stávají prostředkem úniku finančních zdrojů, různých spekulací apod. To je samozřejmě nebezpečí, které musíme registrovat a bojovat s ním, protože nechceme, aby tato sféra občanské společnosti se stala zdrojem možností pro praní špinavých peněz.

Je tu ovšem ale v této úpravě jeden problém, se kterým si, jak se domnívám, nedokázali navrhovatelé vůbec poradit. Je to faktická rovnost církví. To je u nás problém, který je dán historicky, je to dáno tím, jaký v minulých staletích byl poměr mezi státem a jednotlivými církvemi apod. Jestliže tedy mluvíme o svobodě pro věřící, myslím si, že je důležité, že k této svobodě patří faktická rovnost mezi církvemi. A z tohoto pohledu si myslím, že jediná možnost, jak uplatnit a jak realizovat tuto rovnost, je v aktivitě církví. Domnívám se, že finanční oddělení státu od církve není tou cestou, která by vedla k této aktivitě a tím k faktické rovnosti mezi církvemi. Domnívám se, že stát by měl být štědrý vůči této zóně občanské společnosti, měl by poskytovat prostředky, ale nikoli jako určitý bianko šek, ale měl by tyto prostředky dávat na konkrétní projekty - náboženské, kulturní, humanitární. A pak bude jedno, jak početná je ta která církev, jak početné bude mít své úřednictvo - chcete-li -, jak početný a ambiciózní bude její klérus, ale bude záležet na tom, jak tyto církve a tato náboženská společenství budou aktivní, s jakými projekty budou přicházet a jak budou působit v občanské společnosti.

Domnívám se tedy, že toto je cesta, která zaručuje nejen skutečnou rovnost, ale která také přispěje k tomu, že by církve a náboženská společenství působily jako skutečně aktivní fenomén v naší zemi. Tedy nikoli bianko šek, nikoli podporování ambicií určitých skupin kléru, ale finanční prostředky na skutečné projekty v náboženské, kulturní a humanitární oblasti. Myslím si, že to je cesta, která by mohla také najít širší souhlas v této sněmovně, dokonce i mezi stranami, které se hlásí ke konzervativní nebo liberální orientaci.

Takže tolik k této záležitosti.

Pokud jde o pojetí, zda církev je nebo není právnická osoba, kdybychom se podívali zpět na průběh předchozích staletí, zjistíme, že to je veliký problém, protože vždycky se tu koneckonců sráží a bude srážet to, jak se na věc dívá pozitivní právo v jednotlivých zemích, a jak reflektuje zejména římskokatolická církev své postavení v rámci ucelené právní koncepce, kterou představuje kanonické právo.

Děkuji vám.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Ještě reakce pana kolegy Cyrila Svoboda.

Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, mne taková debata zaráží, to, co tady slyším, a proto tady se výrazně ohrazuji proti tomu, že financování církví je uspokojování nějakých ambicií kléru nebo někoho podobného. To je podle mne hrubá urážka tisíců lidí, kteří aktivně žijí v té či oné církvi.

To je urážka těch, kteří se aktivně podílejí na činnosti církví nejen v oblasti náboženské a duchové, ale i v oblasti sociální a dalších oblastech. Myšlenka, že jakákoli forma dohody státu a církví o možnosti té či oné formy finanční podpory přece není a nikdy nebude financování žádného kléru. Je navíc paradox to, co říká pan kolega Ransdorf, a to z toho důvodu, že kdyby to takto bylo, tak "klérus" je to nejlevnější, co v církvi je - pokud mluvím za katolickou církev - protože uživit biskupy, tuto otázku by církev zvládla velmi snadno. To platí ve všech církvích, co není otázka uspokojování těchto potřeb.

Jde mi o to, že vždy jde o pomoc a spolupráci, která se týká celých církví a samozřejmě společnosti. A vezměme také to, že nejen na církve se přispívá z veřejných prostředků, ale přispívá se i na jiné aktivity. Myslím si, že prospěšnost působení církví je naprosto neoddiskutovatelná. To je jedno téma, o kterém asi povede debatu a polemiku. Zásadně se ale ohrazuji proti tomu, že jakákoliv debata na toto téma je debata živení kléru nebo jakýchkoli jiných představitelů církví.

Druhá věc, která mne zarazila, je to, co říká paní kolegyně Němcová. Možná, že jsem nerozuměl dostatečně dobře, potom se dopředu omlouvám, ale podle mého názoru není správná teze, že existuje hradba mezi politikou a církvemi, že církev patří do oblasti soukromého života. Samozřejmě jsem také zastáncem toho, že církve se nemají vázat na žádný politický systém, že církve nemají právo podporovat žádnou politickou stranu. S tím naprosto souhlasím, ale nechtěl bych, aby existovala atmosféra, že se nemohou církve vyjadřovat k obecným politickým problémům, protože církve jsou společenství lidí a mají právo komentovat to, co se děje ve společnosti. I otázky, které vnímáme jako politické. Myslím si, že jako demokraté jsme schopni pevně rozlišit mezi angažovaným vstupem církví do politického života, že by chtěly být jakousi politickou silou, a právem církví vyjadřovat se k některým problémům, které jsou ve společnosti, stejně tak jako se vyjadřujeme k tomu, co se děje v církvích. Myslím si, že tento dialog zde má být. Byl bych nerad, abychom zde budovali hradbu tohoto typu.

Pokud jsem špatně porozuměl poznámce paní kolegyně Němcové, tak se samozřejmě omlouvám, ale nechtěl bych, abychom pokračovali stále v myšlence, že církve jsou spolky. Církve spolky nejsou, podle mne hrají významnější roli ve společnosti a myslím si, že i blahodárnou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Dříve, než udělím slovo panu kolegu Ransdorfovi a paní kolegyni Němcové, avizuji, že jako předsedající budu velmi pečlivě sledovat obsah vystoupení všech řečníků, kteří hodlají vystoupit, a budu velmi pečlivě sledovat, zda se jejich vystoupení týká předmětu projednávané věci.

Nejprve faktická poznámka paní poslankyně Němcové.

Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za udělení slova. Vážený pane místopředsedo, chtěla bych ještě zopakovat a pokusím se, aby to bylo přesné zopakování toho, co jsem řekla pro ujištění mého názoru, zejména pro pana kolegu Svobodu. Možná, že s ním bude i nadále polemizovat, ale já trvám na tezi, že stát nesmí zasahovat do života církví a stát nesmí zasahovat do politiky státu. Myslím, že to je zřetelná teze, která nikomu neubírá na tom, aby se projevoval občansky. Přece každý občan - věřící i nevěřící - jde k volbám, rozhoduje se podle toho, jak se politické subjekty chovají, pro subjekt, který nejlépe hájí jeho zájmy. Toto právo mu nikdo v ničem neupírá. Myslím si, že to není stavění jedněch proti druhým, myslím, že to je pouze přijetí toho, že spolu žijeme v jedné společnosti. Já akceptuji, že jsme jednou společností, a odmítám, abychom se dělili na dvě skupiny, které spolu ...

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně.

Poslankyně Miroslava Němcová: Já jsem nedomluvila. Chtěla jsem dát prostor pánům, aby si zde mohli říci to, co potřebují, a aby mě nerušili. Děkuji.

Chtěl jsem jen říci, že nechci, aby se vytvářely tyto dvě skupiny. Znovu opakuji - podílet se na politice státu může každý občan prostřednictvím práv, která jsou mu dána, a nemusí to činit institucionálně prostřednictvím církve a neměl by to tak činit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Prosím, abychom skutečně velmi pečlivě respektovali jednací řád. Udělil jsem slovo k faktické poznámce. Bylo to na samé hraně časového limitu.

Prosím, pan kolega Ransdorf.

Poslanec Miloslav Ransdorf: Ti, kteří chtějí slyšet, ať slyší. Myslím si, že každý soudní člověk, jestliže se zabývá tím, jakou roli hrála římsko-katolická církev v 19. a 20. století, pochopí, že je obrovský rozdíl mezi prostými věřícími a prostými faráři a špičkami kléru. Jestliže špičky kléru podporovaly až do konce rakousko-uherský režim - a kdyby bylo na vůli těchto špiček, československý stát by nikdy nevznikl, naopak naše národní hnutí má velkou složku právě v postavách farářů, kteří národnímu hnutí pomáhali. Je velký rozdíl mezi špičkami kléru, jejich politickými ambicemi a rolí věřících a dá se říci farářů.

Chtěl bych také připomenout jednu velice důležitou věc, kterou jsem zde zdůrazňoval. Pro samotné věřící - máme-li věřit průzkumům veřejného mínění - hrají církve pouze menšinovou roli, to znamená kolem jedné pětiny občanů pokládá církve za životně důležité pro sebe sama. Čili je důvod pro toto rozlišení, ať se kolega Svoboda bude rozčilovat, nebo ne. Je tento důvod. Já jsem samozřejmě netvrdil, že financování církví je pouze financováním špiček kléru, ale chtěl bych tuto možnost oddělit.

Ještě jedna poznámka. Samozřejmě mohl bych zde zpochybnit otázku poměru k majetku římsko-katolické právní doktríny. Pokud kolega Svoboda bude chtít, rád mu poskytnu bezplatně a velmi ochotně konzultace v této oblasti - jak se vyvíjel poměr římsko-katolické církve v otázce majetku.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Žádnou další přihlášku nevidím, obecnou rozpravu končím.

Dávám možnost vystoupit panu navrhovateli se závěrečným slovem a samozřejmě také panu zpravodaji.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, možná jsem nezdůraznil na začátku svého úvodního slova, že jestli jsem se něčeho obával v souvislosti s tímto zákonem, je to politický střet. Střet s "t" na konci, jako střetnout se. Od samého začátku jsem si uvědomoval, že tento politický střet by projednávání zákona posunul úplně jinam. Bohužel hned v prvém čtení se to děje. Domnívám se, že bychom rychle měli z tohoto nebezpečí vycouvat, protože nás zavede někam, kde bychom vůbec nechtěli být.

Politický střet měl být vyloučen tím, že byla sestavena vládní komise, ve které byli zástupci všech politické stran, které zde jsou. Tehdy nastala velice prekérní situace, protože tím, že vláda jmenovala kolegu Matulku mým prostřednictvím do této komise, nastaly velké problémy s církvemi, které se nechtěly práce této komise zúčastnit. Byla další a další jednání.

Když se konečně všechno vyřešilo, když konečně zákon vznikl, když byl projednán se všemi zástupci politických klubů s církvemi, tak tady se prostě budeme hádat o tom, jak vypadala církev 19. století a z druhé strany pan kolega Svoboda tady bude mít volební vystoupení. Já si myslím, že to je velice nekorektní k práci lidí z vašich stran, kteří na zákoně pracovali. Teď dovolte, abych se vyjádřil k jednotlivým řečníkům a vysvětlil nějakou problematiku případně uvedl věci na pravou míru.

Panu poslanci Talíři bych chtěl jen sdělit, že práce vládní komise skončila v okamžiku, kdy text zákona byl předán do vlády. To co je zde, je už výstup z vlády, kde nejsou zásadní změny. V tom se shodneme. Omlouvám se, pokud si vládní komise myslela, že měla být ještě před sněmovnou seznámena s tímto materiálem, tak je to moje vina, protože jsem se domníval, že práce vládní komise na tomto zákoně skončila v okamžiku, kdy šel do vlády.

Nevím, jestli má smysl komentovat vystoupení kolegy Kohlíčka, které bylo jenom ideologické, ale rád bych ho upozornil, že tento zákon není vůbec o žádném financování církví. Tento zákon se vůbec tímto nezabývá. Tím se budou zabývat jiné zákony, které se připravují.

Paní poslankyni Němcové sděluji, ano, odluka, konečná ekonomická odluka církví do státu se připravuje právě prostřednictvím těch poslanců, kteří pracují v obou komisích, jak vládní komisi, tak ministerské komisi. Za vaši stranu je tam pan poslanec Zahradil. Tam se řeší, jakým způsobem budou církve dále financovány, to znamená, že chceme najít jiný způsob než ze státního rozpočtu. To jenom stručně.

K panu kolegovi Svobodovi. Jde mi o to, že mezi námi je tento zásadní rozpor. Asi tři dny se spolu bavíme o tom, zda pravda je na straně pana poslance Svobody anebo na straně ústavních právníků, sděluji ústavních právníků, např. pana prof. Pavlíčka, kteří zasedali v komisi připravující tento zákon. Myslím si, že nemá smysl diskutovat o tom, kde pravda je. Až podáte své pozměňovací návrhy, necháme to posoudit ústavními právníky, protože vy jste ve své kritice šel, pane poslanče, nejdále. To vám sděluji prostřednictvím pana místopředsedy. Vy jste řekl, aniž byste prokázal z tohoto místa, že stát chce za použití tohoto zákona mluvit do vnitrocírkevních záležitostí. Ukažte mi v zákoně místo, kde stát si osvojuje právo říkat, ty budeš taková a taková církev, ty budeš dělat to a to. Ne. Stát jenom říká, že církev se registrací stává právnickou osobou a říká to proto, aby mohl tato právnická osoba mohla vstupovat do jednání s třetí osobou atd. atd., co k tomu náleží.

Já se domnívám, že vaše konstrukce o tom, jak nebezpečný je tento zákon, přišla pro mne jako jasný blesk z nebe, protože ještě před hodinou jste o nebezpečnosti tohoto zákona se mnou nemluvil a mluvil jste o tom, že to je otázka změny jedné věty ve své podstatě. Obávám se, že tato záležitost bude poznamenaná opravdu tím, že se blíží jisté události a já bych vás všechny

prosil, abychom zapomněli, že tyto události se blíží.

Proto vás chci poprosit, a činím tak, pane místopředsedo, na konci obecné rozpravy a vznáším žádost, aby byla zkrácena lhůta v projednávání, a to z důvodu, abychom z toho nemohli udělat předvolební téma. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Obávám se, pane ministře, že takovýto návrh měl zaznít v obecné rozpravě. To bylo závěrečné vystoupení. Rozumím tomu tak, že se teď přihlásíte ještě jednou pro formu a otevřete uzavřenou rozpravu, ve které potom tento návrh může zaznít. Já jsem vám udělil slovo k závěrečnému slovu navrhovatele.

Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Ano. Já vám děkuji za laskavost a otevírám svým vystoupením rozpravu a žádám ctěnou sněmovnu o zkrácení lhůty na projednávání o 20 dnů. Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Zkrátit o 20 dnů. Děkuji, pane ministře. Rozprava je tudíž otevřena. Pan kolega Pleva.

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem nechtěl vystupovat, chci vystoupit pouze k jediné věci, a to je ke zkrácení lhůty. Já si myslím, že tento zákon je důležitý. Nemyslím si, že je připraven nějak zásadně špatně, ale přesto jsou tam ještě problémy a vzhledem k tomu, že nás čekají v našem výboru ještě k projednávání školské zákony a jiné důležité zákony, myslím si, že zkrácení lhůty o 20 dnů může tomuto zákonu uškodit anebo že na příští schůzi přijde náš výbor s prosbou před tuto sněmovnu, aby ještě prodloužila lhůtu, protože nebyl schopen a nestihl tento zákon projednat. Poprosil bych, abychom nehlasovali z důvodů, které jsem zde řekl, pro zkrácení lhůty. Jinak podporuji propuštění zákona do druhého čtení.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo. Rozpravu končím. Předpokládám, že teď již bude vystupovat se závěrečným slovem pan zpravodaj. Máte slovo, pane kolego. Prosím všechny poslance, které jsem přivolal gongem k hlasování, aby zaujali svá místa a především se zklidnili a umožnili vystoupit zpravodaji.

Poslanec Jaromír Talíř: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, budu ve svém závěrečném slově velmi stručný. Budu jenom reagovat na slova pana ministra kultury, který hovořil o tom, že by byl rád, kdyby se tento zákon nestal politickým střetem. Nevím, jak se jinak přijímají zákony v této sněmovně. Já bych vám jenom připomněl včerejší jednání o návrhu o sociální pojišťovně a zeptal bych se, jestli to bylo v politickém střetu nebo nebylo. Mám pocit, že právě proto tady jsou různé názory, abychom si je vyjasňovali, střetávali se, aby většinový byl přijat. Proto nerozumím volání po tom, aby tento zákon byl přijímán jinak než jsou přijímány jiné zákony.

Vzhledem k tomu, že se ukázalo, jak složitá to bude materie, i já se připojuji k tomu, abychom nechali normální průběh projednávání tohoto zákona a abychom ho projednali v standardním režimu.

V rámci obecné rozpravy k tomuto zákonu padl pouze jediný návrh z úst pana kolegy Kohlíčka, který navrhl tuto předlohu vrátit předkladateli k přepracování, a proto vás, pane místopředsedo, žádám, abyste nechal hlasovat o tomto návrhu.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Ano. Děkuji, pane zpravodaji. V následujícím hlasování rozhodneme o návrhu, který předložil pan poslanec Kohlíček, a to vrátit předložený návrh navrhovateli k dopracování. Odhlásil jsem vás.

Zahajuji hlasování s poř. č. 77 a ptám se, kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?

Z přítomných 148 pro návrh hlasovalo 22, proti 121. Návrh nebyl přijat.

Budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Má někdo jiný návrh? Pan poslanec Tollner.

Poslanec Pavel Tollner: Navrhuji, aby byl přikázán též výboru petičnímu, protože je to vlastně aplikace Listiny do práva.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Další návrhy nejsou. Přistoupíme k hlasování. Nejprve rozhodneme o přikázání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Zahájil jsem hlasování číslo 78. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?

Z přítomných 150 pro 145, proti 1. Návrh byl přijat.

Nyní rozhodneme o přikázání návrhu k projednání petičnímu výboru.

Zahájil jsem hlasování číslo 79. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?

Z přítomných 150 pro návrh 66, proti 70. Návrh nebyl přijat.

Dále rozhodneme o zkrácení lhůty k projednání o 20 dnů.

Zahájil jsem hlasování číslo 80. Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti?

Z přítomných 150 pro návrh 82, proti 62. Návrh byl přijat.

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a že lhůta k jeho projednání byla zkrácena o 20 dnů. Děkuji panu ministrovi i panu zpravodaji.

Vyhlašuji přestávku do 14.00 hodin.