Usnesení
č. DE01/48 Schváleno (Vydáno): 10.12.1948
Účinnost od: 10.12.1948 Uveřejněno v č. 1/1948 Vybraných Deklarací Valného
shromáždění OSN DE01/48 Všeobecná deklarace lidských
práv New York, 10. 12. 1948 Preambule U vědomí toho, že uznání přirozené důstojnosti
a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské rodiny je základem
svobody, spravedlnosti a míru ve světě, že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k
barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva, a že vybudování světa,
ve kterém lidé, zbaveni strachu a nouze, budou se těšit svobodě projevu a
přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu, že je nutné, aby lidská práva byla chráněna
zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k
odboji proti tyranii a útlaku, že lid Spojených národů zdůraznil v Chartě znovu
svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti; v
rovná práva mužů i žen a rozhodl se podporovat sociální pokrok a vytvořit
lepší životní podmínky ve větší svobodě, že je nutné podporovat rozvoj přátelských vztahů
mezi národy, že členské státy převzaly závazek zajistit ve
spolupráci s Organizací spojených národů všeobecné uznání a zachování lidských
práv a základních svobod a že stejné chápání těchto práv a svobod má nesmírný
význam pro dokonalé splnění tohoto závazku. Valné shromáždění vyhlašuje tuto Všeobecnou deklaraci
lidských práv jakožto společný cíl pro všechny národy a všechny státy za tím
účelem, aby se každý jednotlivec a každý orgán společnosti, maje tuto
deklaraci stále na mysli, snažil vyučováním a výchovou rozšířit úctu k těmto
právům a svobodám a zajistit postupnými opatřeními vnitrostátními i
mezinárodními jejich všeobecné a účinné a uznávání a zachovávání jak mezi
lidem členských států samých, tak i mezi lidem území, jež jsou pod jejich
pravomocí. Čl.1 Všichni lidé rodí se svobodní a
sobě rovní v důstojnosti i právech. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají
spolu jednat v duchu bratrství. Čl.2 1) Každý má všechna práva a
všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozdílu rasy,
barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení,
národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. 2) Dále nebude činěn žádný rozdíl z důvodu
politického, právního nebo mezinárodního postavení země nebo území, k nimž
osoba náleží, ať jde o zemi nebo území nezávislé, nebo pod poručenstvím,
nesamosprávné nebo podrobené jakémukoli jinému omezení suverenity. Čl.3 Každý má právo na život, svobodu
a osobní bezpečnost. Čl.4 Nikdo nesmí být držen v otroctví
nebo v nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány. Čl.5 Nikdo nesmí být mučen nebo
podrobován krutému, nelidskému ponižujícímu zacházení nebo trestu. Čl.6 Každý má právo na to, aby byla
všude uznávána jeho právní osobnost. Čl.7 Všichni jsou si před zákonem
rovni a mají právo na stejnou zákonnou ochranu bez jakéhokoli rozlišování.
Všichni mají právo na stejnou ochranu proti jakékoli diskriminaci. Čl.8 Každý má právo, aby mu příslušné
vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím základní
práva, jež jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem. Čl.9 Nikdo nesmí být svévolně zatčen,
zadržen nebo vyhoštěn. Čl.10 Každý má stejné právo, aby byl
řádně a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, pokud jde o určení
jeho práv a povinností nebo o jakékoli trestní obvinění proti němu. Čl.11 1) Každý, kdo je obviněn z
trestného činu, má právo být považován za nevinného, pokud není prokázána
jeho vina ve veřejném řízení, v němž mu byly zajištěny veškeré možnosti
obhajoby. 2) Nikdo nesmí být odsouzen pro čin nebo opominutí,
které v době, kdy byly spáchány, nebyly trestné podle vnitrostátního nebo
mezinárodního práva. Rovněž nesmí být uložen trest těžší, než jakého bylo
možno použít v době, kdy byl trestný čin spáchán. Čl.12 Nikdo nesmí být vystaven
svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo
korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou
ochranu proti takovým zásahům nebo útokům. Čl.13 1) Každý má právo na svobodu
pobytu a na volbu bydliště uvnitř určitého státu. 2) Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou
vlastní, a vrátit se do své země. Čl.14 1) Každý má právo v jiných
zemích hledat a požívat tam azyl před pronásledováním. 2) Toto právo nelze uplatnit v případě stíhání
skutečně vznikajícího na základě nepolitických trestných činů nebo jednání,
která odporují cílům a zásadám Organizace spojených národů. Čl.15 1) Každý má právo na státní
příslušnost. 2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní
příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit. Čl.16 1) Muži i ženy, jakmile dosáhli
plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodu příslušnosti rasové,
národnostní nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu. Pokud jde o
manželství, mají za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva. 2) Sňatky mohou být uzavřeny pouze se svobodným a
plným souhlasem nastávajících manželů. 3) Rodina je přirozenou a základní jednotkou
společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu. Čl.17 1) Každý má právo vlastnit
majetek jak sám, tak spolu s jinými. 2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku. Čl.18 Každý má právo na svobodu
myšlení, svědomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobě i volnost změnit
své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo
víru sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo bohoslužbou a zachováním
obřadů. Čl.19 Každý má právo na svobodu
přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své
přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a
myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice. Čl.20 1) Každému je zaručena svoboda
pokojného shromažďování a sdružování. 2) Nikdo nesmí být nucen, aby byl členem nějakého
sdružení. Čl.21 1) Každý má právo, aby se
účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených
zástupců. 2) Každý má právo vstoupit za rovných podmínek do
veřejných služeb své země. 3) Základem vládní moci budiž vůle lidu; tato vůle
má být vyjádřena pravidelně konanými a správně prováděnými volbami na základě
všeobecného a rovného hlasovacího práva tajným hlasováním nebo jiným
rovnocenným postupem, zabezpečujícím svobodu hlasování. Čl.22 Každý člověk má jako člen
společnosti právo na sociální zabezpečení a nárok na to, aby mu byla národním
úsilím i mezinárodní součinností a v souladu s prostředky příslušného státu
zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti
a svobodnému rozvoji jeho osobnosti. Čl.23 1) Každý má právo na práci, na
svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a
na ochranu proti nezaměstnanosti. 2) Každý, bez jakéhokoli rozlišování, má nárok na
stejný plat za stejnou práci. 3) Každý, kdo pracuje, má nárok na spravedlivou a
uspokojivou odměnu, která by zajišťovala jemu samému a jeho rodině živobytí
odpovídající lidské důstojnosti a která by byla doplněna, kdyby toho bylo
třeba, jinými prostředky sociální ochrany. 4) Na ochranu svých zájmů má každý právo zakládat
odborové organizace a přistupovat k nim. Čl.24 Každý má právo na odpočinek a na
zotavení, zejména také na rozumné omezení pracovních hodin a na pravidelnou
placenou dovolenou. Čl.25 1) Každý má právo na životní
úroveň přiměřenou zdraví a blahobytu jeho i jeho rodiny, čítajíc v to
potravu, šatstvo, bydlení, lékařskou péči a nezbytné sociální služby; má
právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při pracovní
nezpůsobilosti, při ovdovění, v stáří nebo v ostatních případech ztráty
výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli. 2) Mateřství a dětství mají nárok na zvláštní péči
a pomoc. Všechny děti, ať manželské či nemanželské, požívají stejné sociální
ochrany. Čl.26 1) Každý má právo na vzdělání.
Vzdělání nechť je bezplatné, alespoň v počátcích a základních stupních.
Základní vzdělání má být povinné. Technické a odborné vzdělání budiž obecně
přístupné a rovněž vyšší vzdělání má být stejně přístupné všem podle
schopností. 2) Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské
osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má pomáhat
ke vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a
skupinami rasovými a náboženskými, jakož i k rozvoji činnosti Organizace
spojených národů pro zachování míru. 3) Rodiče mají přednostní právo volit druh vzdělání
pro své děti. Čl.27 1) Každý má právo svobodně se
účastnit kulturního života společnosti, těšit se z umění a podílet se na
vědeckém pokroku a jeho výsledcích. 2) Každý má právo na ochranu morálních a
materiálních zájmů vyplývajících z každé vědecké, literární nebo umělecké
činnosti, jejímž autorem je. Čl.28 Každý má právo na to, aby vládl
takový společenský mezinárodní řád, ve kterém by práva a svobody v této
deklaraci byly úplně uskutečněny. Čl.29 1) Každý má povinnost vůči
společnosti, v níž jediné může volně a plně rozvinout svou osobnost. 2) Každý je při výkonu svých práv a svobod podroben
jen takovým omezením, která stanoví zákon výhradně za tím účelem, aby bylo
zajištěno uznávání a zachování práv a svobod ostatních a vyhověno
spravedlivým požadavkům morálky, veřejného pořádku a obecného blaha v demokratické
společnosti. 3) Výkon těchto práv a svobod nesmí být v žádném
případě v rozporu s cíli a zásadami Organizace spojených národů. Čl.30 Nic v této deklaraci nemůže být
vykládáno, jako by dávalo kterémukoli státu, kterékoli skupině nebo osobě
jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k
potlačení některého z práv nebo některé ze svobod v této deklaraci uvedených.
|