Odpověď ministra P. Dostála na interpelaci podanou J. Kasalem ve věci respektování nálezu ÚS č. 4/2003 Sb.

Text dokumentu ve formátu MS-Word zde

Text interpelace Jana Kasala na ministra kultury zde

	V Praze dne 25 dubna 2003
	Č.j. 6685/2003

Vážený pane poslanče,

odpovídám na Vaši písemnou interpelaci evidenční číslo 178 ve věci respektování nálezu Ústavního soudu , která mi byla zaslána dopisem předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č.j. 3369/2003 ze dne 8. dubna 2003. Děkuji Vám za příležitost vysvětlit touto formou nejen Vám, ale též ostatním poslancům problémy, které v souvislosti s evidencí podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech (dále jen "zákon"), Ministerstvo kultury (dále jen "MK") musí řešit.

Pro upřesnění uvádím, že Ústavní soud nálezem č. 4/2003 Sb. (dále jen "nález") zrušil tato ustanovení zákona: § 6 odst. 2, § 21 odst. 1 písm. b), § 27 odst. 5 - věty druhé v části "a dosažený zisk smí být použit jen k naplnění činnosti církve a náboženské společnosti", § 28 odst. 5. Protože se ve Vaší interpelaci omezujete na ustanovení § 6 odst. 2, dovolím si ho citovat: "Registrovaná církev a náboženská společnost může navrhnout k evidenci orgán církve a náboženské společnosti nebo řeholní a jinou církevní instituci založenou v církvi a náboženské společnosti podle jejích vnitřních předpisů za účelem organizace, vyznávání a šíření náboženské víry jako právnickou osobu podle tohoto zákona (dálen jen "církevní právnická osoba")". Jen na okraj poznamenávám, že je jistou ironií, že toto zrušené ustanovení MK nenavrhovalo, ale bylo do návrhu zařazeno při jednání představitelů České biskupské konference u předsedy vlády 1. 2. 2002, tj. po ukončení řádného připomínkového řízení k návrhu zákona.

Celý problém, který mi předkládáte, nevyplynul přímo z nálezu Ústavního soudu, ale z jeho odůvodnění, které bohužel neposkytuje jednoznačný podklad pro postup MK podle zákona ve znění nálezu Ústavního soudu.

Nemohu však souhlasit s Vaším názorem, který prolíná celou Vaší interpelací, že by Ústavní soud stanovil, že církve a náboženské společnosti (dále jen "církve") jsou oprávněny suplovat pravomoci státu, ačkoli to někteří církevní představitelé tak vykládají na základě některých partií odůvodnění nálezu Ústavního soudu. To ale není v souladu s částmi textu odůvodnění Ústavního soudu, např.té, která označuje církve za soukromoprávní korporace. Stejně tak nemohu souhlasit s tím, že by Ústavní soud stanovil, že církve nejsou povinny řídit se právním řádem ČR, ačkoli i tento výklad někteří církevní představitelé z textu odůvodnění nálezu Ústavního soudu vyvozují.

Dále musím odmítnout tvrzení, že by MK jakkoli chtělo omezovat spektrum subjektů církvemi zřizovaných. Toto nikdy MK nedělalo a při této příležitosti se musím velmi důrazně ohradit proti různým nepravdivým obviněním, že by snad MK chtělo redukovat aktivity církví pouze na aktivity vnitrocírkevní. Tato záměrně vymyšlená obvinění nevycházejí z žádného vyjádření MK a nejsou podložena žádnou aktivitou MK, a proto je pokládám za velmi neseriózní pomluvy.

MK vždy respektovalo, že si církve mohou zakládat různé subjekty podle církevních předpisů, které některé církve ve svých předpisech označují jako právnické osoby (viz např. Kán. 115 Kodexu kanonického práva Římskokatolické církve: "Právnické osoby v církvi jsou soubory osob nebo soubory věcí."). Nemá ale za to, že tyto "právnické osoby v církvi" založené podle církevního práva se stávají postupem podle církevního práva právnickými osobami podle právního řádu ČR. Problém v porozumění tomuto problému činí používání stejného termínu "právnická osoba" v církevních předpisech i v právním řádu ČR, ačkoli nejde ani obsahově o totéž. Mohu s Vámi tedy naprosto souhlasit, uvádíte-li, že "vznik církevních právnických osob není podmíněn konstitutivním aktem státu", máte-li na mysli výše uvedené "právnické osoby v církvi", nikoli právnické osoby podle právního řádu ČR.

Pojem "církevní právnická osoba" není pojem, který by se vyskytoval v církevních dokumentech. Byl pro stručnost a neformálně používán v době platnosti předcházejícího zákona č. 308/1991 Sb. jako zkrácený název pro ty "právnické osoby v církvi", které byly evidovány na MK. Proto také byl převzat jako termín označující tu podmnožinu všech subjektů zakládaných církvemi jako soukromoprávní osoby, které jsou evidovány na MK. Pro řešení celého problému, pro který byla vznesena i tato interpelace, je důležité zjistit, jaký je obsah pojmu "církevní právnická osoba" v odůvodnění nálezu Ústavního soudu. A právě to je podstatou problému, protože tam není ani jeho vymezení a ani patrně není vždy na všech místech tohoto odůvodnění, ve kterém je uvedeno, že časové účinky evidence "se zásadně datují zpětně" ke dni založení církevní právnické osoby v církvi , ačkoli v odůvodnění svého nálezu současně Ústavní soud výslovně potvrdil ustanovení zákona s jinak formulovanými časovými účinky. Stejně tak např. lze uvažovat i nad tvrzením z odůvodnění nálezu, že církevní právnické osoby se "evidují" (bez uvedení, že tak má být výhradně na MK) nikoli "registrují", přičemž zdravotnická zařízení, o která Vám ve Vaší interpelaci rovněž jde, jsou ale povinna se "registrovat" na krajských úřadech podle zákona o nestátních zdravotnických zařízeních.

Dříve než popíšu hledání postupu MK při aplikaci zákona, dovolím si reagovat na Váš názor, že MK přehlíží skutečnost, že podle § 10 odst. 3 má být v základním dokumentu podle zákona odlišeno, "které církevní instituce mají být církevními právnickými osobami a které budou zakládány podle jiných právních předpisů". Říkáte, že rozhodnutí o tom "je zcela v pravomoci církve a Ministerstvo kultury do něj nemůže zasahovat, neboť mu zákon neposkytuje pravomoc rozhodovat o základním dokumentu církve". Na tomto místě vysvětluji, že základní dokument podle zákona není totožný se "základními" církevními dokumenty typu Kodexu kanonického práva, Katechismu katolické církve apod. V základním dokumentu podle zákona jsou uváděny pouze pasáže, které předepisuje zákon, a ty jsou vždy předmětem registrace církve nebo registrace změn podle §15 zákona. MK nemá jakékoli ambice registrovat ta ustanovení "základních" církevních předpisů, které ji/mu? zákon registrovat neukládá. Abych to vysvětlil konkrétně, MK nebude registrovat v případě katolické církve všechna ustanovení kanonického práva, ale pouze ta, která se vztahují k ustanovením zákona. "Základní" církevní dokumenty v celém jejich rozsahu pak zkoumá pouze v souvislosti s § 5 zákona. Je tedy třeba rozlišovat, co je a co není předmětem registrace podle zákona. To, co je podle zákona předmětem registrace, tj. řízení podle správního řádu (a přezkoumatelné soudy), je uvedeno v základním dokumentu podle zákona (přímo nebo odkazem na příslušná ustanovení "základního" církevního dokumentu). Základní dokument podle zákona jako soubor zákonem předepsaných údajů, nemůže být v žádném případě označen jako materiál, ke kterému nemůže mít MK žádné připomínky. MK má naopak povinnost rozhodnout, zda věci tam uvedené bude či nebude registrovat. Např. v současné době MK řeší u jedné z církví nesoulad jejího údaje v základním dokumentu, že její majetek by v případě její likvidace připadl zahraniční součásti církve, s ustanovením § 24 odst. 6 zákona, které tuto možnost vylučuje. V případě, že církev tento údaj sama neupraví, MK rozhodne tak, že tento údaj odmítne registrovat.

K Vašemu vymezení pojmu "církevní právnická osoba", které jste uvedl v části Vaší interpelace vztahující se k první větě předcházejícího odstavce této odpovědi, a k problémům s tímto vymezením spojeným budou v další části uvedeny podrobnosti.

V další části odpovědi na Vaši interpelaci se zaměřím na podrobný popis řešení problému postupu MK při aplikaci zákona po zveřejnění nálezu Ústavního soudu. Obecně jde o problém stupně závaznosti nálezu a textu odůvodnění, když je text odůvodnění nálezu nejednoznačný. MK v této souvislosti pomýšlelo na novelizaci zákona tak, aby sporné věci byly upřesněny. Není však jasné, zda by ustaly diskuse o tom, zda je pro postup ministerstva "právně silnější" odůvodnění nálezu Ústavního soudu či novela zákona.

MK ve svém prvním návrhu postupu podle zákona ve znění nálezu Ústavního soudu vyšlo z tohoto platného znění zákona a došlo k tomuto závěru o rozsahu církevních právnických osob evidovaných na MK:

(a) MK bude evidovat ty subjekty, které naplňují znaky církve, jako jsou např. u Římskokatolické církve její konference, církevní provincie, biskupství a arcibiskupství, farnosti, semináře, řeholní společnosti a jejich provincie, osobní prelatury a další, u ostatních církví jejich sbory, sdružení, diecéze, náboženské obce, eparchie, kláštery, domy řádů a kongregací, senioráty, monastýry apod.a také sdružení křesťanů vyhovující výše uvedenému výkladu vycházejícímu z § 3 písm. a) a § 16 odst. 1 zákona.

(b) MK bude evidovat i subjekty označené jako "charity" či "diakonie", které jsou charakteru sdružení věřících soustřeďujících dary pro potřebné občany, ať již jsou či nejsou "osobami hlásícími se k dané církvi", a poskytujících s těmito dary těmto občanům duchovní podporu a útěchu, anebo poskytujících metodickou pomoc při organizování charitativní činnosti. Překážkou jejich evidence na MK není ani pořádání dobročinných svírek podle zvláštního zákona, ale ani zřizovatelská funkce subjektů, které provozují např. sociální, zdravotnickou, školskou a obdobnou činnost, anebo které provozují výdělečnou činnost či podnikají.

(c) Ministerstvo nebude evidovat takové charity a diakonie či jinak označené subjekty, které přímo provozují např. sociální, zdravotnickou, školskou a obdobnou činnost, které provozují výdělečnou činnost či podnikají.

Tento první návrh postupu MK byl odůvodněn tím, že byla zrušena jen výše uvedená ustanovení zákona nálezem Ústavního soudu a návrh na zrušení ostatních ustanovení zákona byl Ústavním soudem zamítnut. Jde tedy o věc "res iudicata" podle zákona o Ústavním soudu (§ 35), což znamená, že ta ustanovení, která nebyla zrušena, jsou nedotknutelná. MK tedy usoudilo, že je povinno vycházet ze zákona ve znění nálezu Ústavního soudu. Z toho vycházelo při vymezení podmnožiny církevních právnických osob, které mohou být navrženy k evidenci podle § 16 odst. 1 zákona v platném znění. Takové církevní právnické osoby by měly odpovídat vymezení pojmu církev, tedy musí jít o takové subjekty, které samy o sobě naplňují znaky církve podle § 3 písm. a): "pro účely tohoto zákona se rozumí církví a náboženskou společenství dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, s vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry ať veřejně nebo soukromě a zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování a duchovní služby", tedy měly by být "dobrovolným sdružením osob ... založeným k vyznávání určité náboženské víry". Do podmnožiny církevních právnických osob evidovaných na MK by tedy neměly být zařazeny subjekty, které tyto znaky nenaplňují, tj. ty, které provozují různá sociální, zdravotnická a školská zařízení a školy nebo jejichž předmětem činnosti je výdělečná či podnikatelská činnost. Ostatní "církevní právnické osoby" neevidované na MK by mohly i nadále, a to podle rozhodnutí církví, být založeny jednak bez právní subjektivity podle právního řádu ČR (pak jednají jménem církve v rozsahu pověření daném jim církví), a pro svoji činnost mají oprávnění podle právního řádu ČR, např. živnostenský list, licenci apod., jednak nabýt právní subjektivity podle právního řádu ČR podle jiného zákona, než je zákon o církvích a náboženských společnostech.

MK přitom vycházelo z toho, že, jak je uvedeno výše, Ústavním soudem byl deklarován soukromoprávní charakter církví. Konkrétně šlo o to, že např. v případě provozování zdravotnických zařízení se musí nestátní zdravotnická zařízení (tedy i církevní) řídit zákonem č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, který v § 8 oprávnění k provozování nestátního zařízení jednoznačně váže (mimo Prahy) na registraci u krajského úřadu. MK proto mělo za to, že by evidencí na MK (nabytí právní subjektivity podle právního řádu ČR) umožnilo nerespektování zákona č. 160/1992 Sb. tím, že registrace podle tohoto zákona by byla nahrazena evidencí podle zákona o církvích a náboženských společnostech. Stejně tak MK mělo za to, že nemůže připustit nerespektování zvláštních právních předpisů i u subjektů provozujících výdělečnou či podnikatelskou činnost.

První postup MK byl předmětem různých stížností a podání, jako je Vaše interpelace, včetně ústavní stížnosti a jednání na mnoha úrovních. Po jednání u místopředsedy vlády JUDr. P. Rychetského dne 28. března byl připraven nový - druhý - návrh řešení, který je popsán ve druhém materiálu pro jednání vlády, zaslaném v polovině dubna do vnějšího připomínkového řízení.

Druhý návrh postupu MK podle zákona ve znění nálezu Ústavního soudu akceptuje názor, že MK má evidovat všechny subjekty, které samy církve označí jako "církevní právnické osoby", což je názor, který podle předložené interpelace zastáváte i Vy osobně. Evidence MK v Rejstříku církevních právnických osob by pak měla tuto podobu:

A) Rejstřík církevních právnických osob bude rozšířen o zvláštní část pro všechny ty subjekty, které církve označí jako církevní právnické osoby.

B) Ve výpisu z této zvláštní části Rejstříku církevních právnických osob bude zápis, že evidence podle zákona č. 3/2002 Sb. není oprávněním k výkonu církví uvedeného předmětu činnosti a že takové oprávnění k výkonu příslušného předmětu činnosti vzniká až na základě zvláštních právních předpisů, které budou v závislosti na daném předmětu činnosti ve výpisu z evidence (Rejstřík církevních právnických osob) příkladmo uvedeny.

Konkrétně to např. v případě církevních zdravotnických zařízení znamená, že církví zřízená církevní právnická osoby by byla zapsána do zvláštní evidence na MK. Ve výpisu z této evidence by bylo uvedeno, že touto evidencí není nahrazena povinnost takovou církevní právnickou osobu registrovat podle zákona o nestátních zdravotnických zařízeních např. na krajském úřadu, stejně jako není nahrazena povinnost dodržovat ostatní zákony jako je např. zákon o péči o zdraví lidu a další zákony. Stejně tak by např. u podnikatelského subjektu církve, který provozuje autodopravu, bylo jednak uvedeno, že evidencí na MK nevzniká oprávnění k výkonu dané živnosti, jednak poučení, že trvá povinnost postupovat např. podle živnostenského zákona a zákona o silniční dopravě apod. Tento druhý postup MK při aplikaci zákona může vyloučit, že by nadále pouhý fakt, že by na MK nebyly evidovány všechny subjekty zřízené církví jako církevní právnické osoby, jako jsou třeba i podnikatelské subjekty, bylo některými církevními představiteli označováno nejen v ČR, ale i v zahraničí, jako ohrožování náboženské svobody v ČR.

Je však třeba upozornit, že tento druhý postup neomezující církve ve spektru subjektů, které označí jako církevní právnické osoby má také nevýhody. MK považuje za nutné na tuto skutečnost upozornit, protože takovou evidencí na MK zjevně dojde i k vytváření takových druhů právnických osob podle právního řádu ČR, které občanský zákoník nepředpokládá. Mohou to být, jak je patrné, i soubory věcí (viz citace z kanonického práva na počátku této interpelace), ale i jiné "soubory" než soubory osob a věcí. Problémem druhého postupu MK je jednak v tom, že nejen vymezení okruhu evidovaných osob, které se evidencí stávají právnickými osobami podle právního řádu ČR, přechází na církve, ale na církve též přechází rozhodnutí o rozšíření spektra právnických osob podle občanského zákoníku, jednak v tom, že při této koncepci tvorby církevních právnických osob není MK schopno tento rozsah nejen jakkoli omezit, ale i předpokládat, jaké církevní právnické osoby v budoucnu registrovaných církví budou k evidenci navrhovány.

Ke druhému z uvedených postupů MK lze dále uvést tyto problémy:

· Římskokatolická církev v návrhu základního dokumentu uvedla jako církevní právnické osoby majetkové podstaty, kterými jsou např. kostely, obročí (beneficie), záduší apod. Tyto majetkové podstaty byly vedeny v seznamu tzv. historických právnických osob, zrušeném ministrem kultury v prosinci 2001. V případě přijetí postupu podle bodu A) by se takové majetkové podstaty staly evidencí na MK právnickými osobami podle právního řádu ČR s přiděleným identifikačním číslem. Protože pří jejich evidenci není v zákoně stanovena povinnost předložit výpis z katastru nemovitostí, bylo by nutné jejich výpis opatřit poznámkou, že evidence na MK není dokladem o vlastnictví evidované právnické osoby. Patrně by také bylo nutné současně sdělit, že jde o právnickou osobu typu nadace, popř. fondu, jejíž výpis z evidence MK ji neopravňuje jednat jako nadace, popř. fond pokud nesplní např. podmínky zákona o nadacích a nadačních fondech včetně zápisu do nadačního rejstříku vedeného příslušnými soudy.

Poznámka. Jde v podstatě o návrh obnovit seznam tzv. historických právnických osob, ve kterém bylo skrytě obsaženo potvrzování právní kontinuity majetkových podstat v rozporu s usnesením vlády č. 24/1999. Podrobným šetřením (před zrušením tohoto seznamu) na katastrálních úřadech bylo zjištěno, že seznam cca 9 tisíc majetkových podstat obsahuje celkem 3 199 kostelů, z toho 2 741 ve vlastnictví katolické církve, 272 kostelů zapsaných na sebe, 101 v jiném vlastnictví, 85 kostelů již neexistujících (zbořených, zaplavených apod), za které měla být požadována náhrada v rámci majetkového narovnání.

· Postupem popsaným v bodě A) se dostanou do evidence na MK i subjekty s převážně podnikatelskou činností anebo i subjekty s výhradně podnikatelskou činností. Protože subjekty dosud evidované na MK měly statut nestátní neziskové organizace, bude třeba rozhodnout, zda takovými mají zůstat a využívat možností daňových zvýhodnění pro neziskové právnické osoby.

Poznámka. Je známo, že jako církve usilují v jiných státech o uznání (resp. registraci) i subjekty s převažující podnikatelskou činností. Vynecháním části ustanovení § 27 odst. 5 nálezem Ústavního soudu, které bylo na přání církví při přípravě zákona náhradou za konstatování "za církev nelze považovat společenství založené za jiným účelem, zejména za účelem podnikání, i kdyby jinak vykazovalo některé z uvedených znaků církve", není možnost jejich registraci v ČR odmítnout.

· Protože zákon byl koncipován pouze pro evidenci takových církevních právnických osob, které nepodnikají, neprovozují zdravotnická, sociální a školská zařízení a školy či právnické osoby typu nadací, nejsou v něm stanoveny ani podmínky pro hospodaření ani další povinnosti (jako je např. předkládání výročních zpráv), které jsou povinny plnit jiné soukromoprávní "necírkevní" subjekty podnikající nebo provozující vyjmenovaná zařízení. Pouze u některých typů těchto subjektů (zdravotnická zařízení povinná se registrovat podle zákona o nestátních zdravotnických zařízeních a nadace povinné postupovat podle zákona o nadacích a nadačních fondech) by byla tato nerovnost odstraněna po evidenci na MK další "povinnou" registrací.

· Napadnut může být i zápis (viz výše bod B) ve výpisu z evidence církevních právnických osob tak, jak je v současnosti napadán skutečnosti odpovídající (podle uvedeného předmětu činnosti) zápis, že "předmětem činnosti této právnické osoby není provozování sociálního, zdravotnického, školského či jiného obdobného zařízení ani výdělečná nebo podnikatelská činnost" v případě evidovaných subjektů typu charit a diakonií. Citovaný zápis je uváděn dle skutečnosti, a to proto, že zákon nestanovuje povinnost po evidenci oznámit rozšíření předmětu činnosti.

· Bude docházet v případě některých subjektů ke "zdvojené" evidenci (nebo evidenci a registraci) jako tomu bude např. u zdravotnických zařízení. Protože zákon nestanovuje povinnost evidence církevních právnických osob, budou některé ve "zdvojené" evidenci, některé jen v evidenci (nebo v registraci) mimo evidenci MK. Nevyřešena zůstává v případě "zdvojené" evidence otázka počtu evidenčních čísel dané právnické osoby. Např. u Římskokatolické církve u zdravotnických zařízení půjde o 3 evidenční čísla, když evidence na MK navíc podle požadavku této církve (§ 20 odst. 3 zákona) nebude obsahovat osobní údaje členů statutárních orgánů, které bude vést přímo Římskokatolická církev, která ovšem do registrace podle zákona o nestátních zdravotnických zařízeních je tyto údaje povinna uvést. Komplexní informaci o dané církevní právnické osobě tedy by mohl získat občan pouze srovnáním výpisů z těchto 3 evidencí.

· Zavedení daného způsobu řešení - postupu MK - si vyžádá další finanční prostředky, které nebyly předpokládány v návrhu zákona. Lze totiž předpokládat nárůst evidovaných subjektů na MK o řádově tisíce subjektů. Proto MK v připravovaném materiálu žádá, aby mu usnesením vlády byl pro rozšířenou evidenci, kterou návrh zákona předložený ke schvalovacímu řízení do Parlamentu nepředpokládal, navýšen počet pracovníků o dva a aby MK byly uvolněny pro tento úkol finanční prostředky až do výše 5 mil. Kč na další náklady včetně softwarového zabezpečení daného úkolu.

· Dané řešení si pak konkrétně na MK vyžádá zřejmě 19 registrací změn základního dokumentu u těch registrovaných církví, které přijaly první z popsaných postupů MK podle zákona, protože není důvodu, aby možností popsaných v druhém z uvedených postupů, nevyužily.

Po popisu obou postupů MK podle zákona ve znění nálezu Ústavního soudu si dovolím informovat o tom, že MK uvítalo, že problematika rozsahu církevních právnických osob, které by mělo MK evidovat, je předmětem ústavní stížnosti. Ačkoli je tato ústavní stížnost podle názoru MK podána takovým způsobem, že by mohla být zamítnuta z formálních důvodů (není podána jménem církve, ale jménem neevidované charity a jménem arcibiskupa Graubnera jako fyzické osoby), MK se snaží, aby Ústavní soud se i v případě nepřijetí této ústavní stížnosti vyjádřil k problému rozsahu církevních právnických osob povinně evidovaných na MK.

Závěrem bych Vás chtěl informovat o některých dalších konkrétních problémech, které musí MK v dané souvislosti řešit. První z nich je problém evidence diakonií Církve českobratrské evangelické (dále jen "ČCE"), na který jste ve své interpelaci poukázal:

a) V interpelaci uvádíte, že tradiční církve vycházejí při nároku na evidenci na MK ze svých základních dokumentů. Uvádíte příklad ČCE a jejího "Církevního zřízení", které má obsahovat ustanovení, že "církev koná své dílo prostřednictvím zařízení určených k účelům sociální služby, výchovy a vzdělávání". K tomu uvádím tato fakta: MK nejprve vzalo na vědomí a poté v letech 1996, 1999 a 2001 registrovalo "Církevní zřízení" a další církevní dokumenty. V roce 2001 však MK odmítlo návrh na registraci změn údajů jednoho z těchto dokumentů, kterým mělo být nově stanoveno, že posláním diakonie ČCE je zejména poskytovat ve svých střediscích v nezbytném rozsahu zdravotní a s ní související ošetřovatelskou péči a zajišťovat vzdělání ve speciálních školách pro děti umístěné ve střediscích Diakonie ČCE. Registrace této změny byla odmítnuta proto, že evidence takových zařízení ne byla v souladu s předcházejícím zákonem č. 308/1991 Sb. (Bohužel bylo problematické podle tohoto zákona vyřadit z evidence na MK např. ty charity katolické církve, které do ní byly zařazeny v nesouladu s tímto zákonem). Po nabytí účinnosti zákona ČCE nesplnila svou povinnost danou § 28 odst. 4 zákona doplnit údaje týkající se registrace a evidence podle zákona. Argumentuje, že svou povinnost splnila předložením tzv. aktualizovaného znění "Církevního zřízení" dne 9.1.2003 (aktualizovaného 19.6.2002 !!!)‚ v němž však chybí některé zákonem předepsané údaje. Dále např. k žádosti MK o doplnění osobních údajů členů orgánu církve uvedla, že "osobní údaje statutárních zástupců povšechného sboru ČCE se v posledních pěti letech nezměnily a Ministerstvu kultury byly zaslány v r. 1997". ČCE je jedinou církví, která odmítla postupovat podle metodického návodu MK k doplňování údajů o registraci, stejně jako odmítá nabídky konzultovat dané problémy. Z výše uvedeného je zřejmé, že podklady pro Vaši interpelaci od církve byly nepřesné. Konkrétně oněch 28 diakonií ČCE, jejichž evidence na MK byla odmítnuta v roce 2001, bylo založeno rozhodnutím církevních orgánů na počátku 90. let a získalo identifikační čísla od ČSÚ. Od této doby vystupují s těmito IČO jako právnické osoby podle právního řádu ČR. MK přitom není známo, zda např. při provozování zdravotnických zařízení byl respektován zákon o nestátních zdravotnických zařízeních obsahující mj. i povinnost registrace.

b) Římskokatolická církev jako jediná požádala podle § 20 odst. 3 zákona o vedení osobních údajů členů těch statutárních orgánů církevních právnických osob, které jsou založeny arcibiskupstvími a biskupstvími. Bylo jí vyhověno, ačkoli MK má za to, že ustanovení § 17 odst. 1 k vedení rejstříků podle zákona stanovuje pouze MK. Tedy i u všech MK evidovaných charit nebudou v Rejstříku církevních právnických osob vedených MK uvedena jména členů statutárních orgánů MK evidovaných církevních právnických osob. Protože zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, stanovuje v § 5 povinnost těm, kdo veřejně přístupné informace spravují, umožnit k nim přístup, požádalo MK církev o předání jmen členů statutárních orgánů do 15 dnů podle § 14 odst. 3 tohoto zákona dne 5 .2 .2003. Tyto údaje MK neobdrželo ani po urgenci MK ze dne 17.3.2003.

c) Konkrétně k evidenci charit uvádím, že celý tento problém je iniciován z 25 registrovaných církví pouze dvěma až třemi z nich (Římskokatolická církev a ČCE, pasivně se připojuje Církev bratrská). Ostatní církve přistoupily na první z uvedených postupů aplikace zákona, ovšem lze předpokládat, že v případě rozšířené možnosti evidence by ji využily. Evidovány byly tyto subjekty typu charit a diakonií: Diakonie, ICI University, Misijní společnost ŽIVOT, Teen Chalenge (všechny 4 subjekty Apoštolské církve), Diakonie a misie Církve československé husitské. Roční lhůtu stanovenou zákonem církvím pro doplnění údajů o evidovaných církevních právnických osobách církve nevyužívaly, ačkoli je k tomuto doplňování MK v průběhu roku 2002 několikrát vyzvalo. Protože na tyto výzvy církve nereagovaly, MK samo sestavilo alespoň seznamy těch církevních právnických osob, jejichž zařazení do Rejstříku církevních právnických osob vyhovovalo § 6 odst. 2 zákona. Do těchto seznamů vyplnilo údaje, které vyplnit mohlo (např. MK si samo vyhledalo adresy těchto právnických osob), a požádalo na začátku října 2002 církve o ověření MK doplněných údajů a doplnění těch údajů, které MK zjistit samo nemohlo. Tyto seznamy obsahovaly řádově tisíce církevních právnických osob. Na tuto žádost ze začátku října 2002 a urgence jejího vyřízení MK v případě arcibiskupství a biskupství Římskokatolické církve odpověděla pouze tato: Biskupství ostravsko-opavské dne 20.2.2003, Arcibiskupství pražské dne 7.3.2003, Arcibiskupství olomoucké dne 18.3.2003, Biskupství českobudějovické dne 19.3.2003, Biskupství plzeňské 14.4.2003 a Biskupství brněnské rovněž 14.4.2003, Biskupství královehradecké 18.4.2003, další odpovědi MK dosud neobdrželo. V souvislosti s diskusí o evidenci charit a diakonií MK např. dne 5.2.2003 dopisem požádalo všechna arcibiskupství a biskupství o sdělení, které z charit provozují zdravotnická, sociální a školská zařízení či podnikatelskou a výdělečnou činnost, a které nikoli, a to s cílem ty, které uvedenou činnost neprovozují, zařadit do Rejstříku církevních právnických osob. (Arcibiskupství a biskupství v podáních od 20.2. do 14.4.2003 sice uvedla charity, avšak např. bez předmětu jejich činnosti a bez stanov.) První odpověď na. dopis z 5.2. 2003, který obsahuje jisté, ale nikoli úplné, podklady k evidenci charit podle § 16 zákona, obdrželo MK dne 18.4.2003 od dvou biskupství. Čili v případě charit Římskokatolické církve MK v době, kdy na MK byla směrována kritika, žádné podklady, které by vyhovovaly § 16 zákona, nemělo. V tomto smyslu informuje i ty desítky charit, které se na MK obracejí se žádostí o výpis z evidence, a bude takto informovat i zbývající, jejichž žádosti na MK budou zaslány. Pokud jde o Charitu Lipník, návrh na její evidenci nepodal orgán církve k tomu vymezený v základním dokumentu, ale Arcidiecézní charita Olomouc, což je v rozporu s ustanovením § 16 odst. 1I zákona. Takže ani kdyby MK mělo za to, že by mělo evidovat subjekty provozující zdravotnická, sociální a školská zařízení či podnikající subjekty, žádná z charit Římskokatolické církve by dosud evidována nebyla pro nedodání podkladů podle zákona od Římskokatolické církve.

Závěrem ještě konstatuji, že evidence církevních právnických osob nemůže a ani nesmí nahrazovat u církví splnění podmínek pro výkon činnosti těchto právnických osob v oblasti provozování různých zařízení, podnikání či jiné výdělečné činnosti podle právního řádu ČR, neboť takováto evidence by byla zcela v rozporu s čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 26 odst 1 a 2 Listiny.

Doufám, že tato má odpověď na Vaši interpelaci, která obsahuje popis některých problémů, před které je MK postaveno, prokazuje, že jde o věc velmi složitou a v žádném případě není záměrem MK nerespektovat nález Ústavního soudu či dokonce vysílat jakési negativní signály občanům v tomto smyslu. Cítím povinnost v závěru své odpovědi konstatovat, že MK je v souladu s ústavními zákony připraveno nejen plně respektovat, ale v praxi též realizovat nestranný výkon státní správy vůči všem církvím. V tomto smyslu upozorňuji, že nepokládám za správné, argumentujete-li "tradičními církvemi", protože to, co prosazujete svou interpelací bude platit pro všechny církve, a to bez rozdílu na názor, které jsou "tradiční" a které nikoli.

Děkuji Vám za pochopení toho, že nejsem připraven "neprodleně zajistit nápravu" na MK, protože vše výše uvedené dokumentuje, že o řešení postupu MK při aplikaci zákona ve znění nálezu Ústavního soudu velmi poctivě usilujeme. Byl bych velmi potěšen, kdyby Vás argumenty výše uvedené přesvědčily, že je třeba se daným problémem zabývat ve všech souvislostech.

S pozdravem

Pavel Dostál, v.r.

Vážený pan poslanec

Jan Kasal

místopředseda Poslanecké sněmovny P CR

Sněmovní 4

118 26 Praha 1