dokument je k dispozici i ve formátu MS-WORD

 

Konfesněprávní ustanovení

Návrhu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu.

 

Návrh SMLOUVY ZAKLÁDAJÍCÍ

ÚSTAVU PRO EVROPU.

Přijatý konsensem Evropským konventem 13. června a 10. července 2003.

Draft TREATY ESTA­BLISHING A CONSTI­TUTION FOR EUROPE.

Adopted by consensus by the European Convention on 13 June and 10 July 2003.

Entwurf VERTRAG ÜBER EINE VERFASSUNG FÜR EUROPA.

Vom Europäischen Konvent im Konsensverfahren angenommen am 13. Juni und 10. Juli 2003.

Preambule

(...)

Inspirujíce se evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem, jehož hodnoty byly vždy součástí jejího dědictví a který postavil život společnosti na vědomí ústřední úlohy člověka a jeho nedotknutelných a nezadatelných práv, jako. i na úctě k právnímu řádu,

(...)

Preamble

(...)

Drawing inspiration from the cultural, religious and humanist inheritance of Europe, the values of which, still present in its heritage, have embedded within the life of society the central role of the human person and his or her inviolable and inalienable rights, and respect for law,

(...)

Präambel

(...)

Schöpfend aus den kulturellen, religiösen und humanistischen Überlieferungen Europas, deren Werte in seinem Erbe weiter lebendig sind und die zentrale Stellung des Menschen und die Unverletzlichkeit und Unveräußerlichkeit seiner Rechte sowie den Vorrang des Rechts in der Gesellschaft verankert haben,

(...)

Článek 51:

Postavení církví a nekonfesních organizací

1. Unie uznává a nepředjímá postavení, jaké budou mít na základě vnitrostátního právního řádu církve a sdružení či náboženská společenství v členských státech.

2. Unie rovněž uznává status filozofických a nekonfesních organizací.

3. Unie udržuje otevřený, průhledný a pravidelný dialog s těmito církvemi a organizacemi a

uznává jejich identitu a jejich osobitý příspěvek.

Article 51:

Status of churches and non-confessional organisations

1. The Union respects and does not prejudice the status under national law of churches and religious associations or communities in the Member States.

2. The Union equally respects the status of philosophical and non-confessional organisations.

3. Recognising their identity and their specific contribution, the Union shall maintain an open, transparent and regular dialogue with these churches and organisations.

Artikel 51:

Status der Kirchen und weltanschaulichen Gemeinschaften

(1) Die Union achtet den Status, den Kirchen und religiöse Vereini­gungen oder Gemeinschaften in den Mitgliedstaaten nach deren Rechtsvorschriften genießen, und beeinträchtigt ihn nicht.

(2) Die Union achtet den Status von weltanschaulichen Gemeinschaften in gleicher Weise.

(3) Die Union pflegt in Anerkennung der Identität und des besonderen Beitrags dieser Kirchen und Gemeinschaften einen offenen, transparenten und regelmäßigen Dialog mit ihnen.

Článek II-10:

Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání

1. Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Toto právo zahrnuje

svobodu změnit své náboženské vyznání nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo víru sám nebo společně s jinými, veřejně či soukromě, bohoslužbou, učením, jednáním a obřady.

2. Právo odmítnout vojenskou službu z důvodu svědomí se uznává v souladu s vnitrostátními zákony upravujícími uplatňování tohoto práva.

Article II-10:

Freedom of thought, conscience and religion

1. Everyone has the right to freedom of thought, conscience and religion. This right includes freedom to change religion or belief and freedom, either alone or in community with others and in public or in private, to manifest religion or belief, in worship, teaching, practice and observance.

2. The right to conscientious objection is recognised, in accordance with the national laws

governing the exercise of this right.

 

Artikel II-10:

Gedanken-, Gewissens- und Religionsfreiheit

(1) Jeder Mensch hat das Recht auf Gedanken-, Gewissens- und Religionsfreiheit. Dieses Recht umfasst die Freiheit, seine Religion oder Weltanschauung zu wechseln, und die Freiheit, seine Religion oder Weltanschauung einzeln oder gemeinsam mit anderen öffentlich oder privat durch Gottesdienst, Unterricht, Bräuche und Riten zu bekennen.

(2) Das Recht auf Wehr­dienstverweigerung aus Gewissensgründen wird nach den einzelstaatlichen Gesetzen anerkannt, welche die Ausübung dieses Rechts regeln.

Článek II-14:

Právo na vzdělání

1. Každý má právo na vzdělání a přístup k odbornému a dalšímu vzdělávání.

2. Toto právo zahrnuje možnost bezplatné povinné školní docházky.

3. Svoboda zakládat vzdělávací zařízení při náležitém respektování demokratických zásad a právo rodičů zajistit vzdělání a vyučování svých dětí v souladu s jejich náboženským, filozofickým a pedagogickým přesvědčením musí být zachovány podle vnitrostátních zákonů upravujících uplatňování této svobody a tohoto práva.

 

Article II-14:

Right to education

1. Everyone has the right to education and to have access to vocational and continuing training.

2. This right includes the possibility to receive free compulsory education.

3. The freedom to found educational establishments with due respect for democratic principles and the right of parents to ensure the education and teaching of their children in conformity with their religious, philosophical and pedagogical convictions shall be respected, in accordance with the national laws governing the exercise of such freedom and right.

Artikel II-14:

Recht auf Bildung

(1) Jeder Mensch hat das Recht auf Bildung sowie auf Zugang zur beruflichen Ausbildung und Weiterbildung.

(2) Dieses Recht umfasst die Möglichkeit, unentgeltlich am Pflichtschulunterricht teilzunehmen.

(3) Die Freiheit zur Gründung von Lehranstalten unter Achtung der demokratischen Grundsätze sowie das Recht der Eltern, die Erziehung und den Unterricht ihrer Kinder entsprechend ihren eigenen religiösen, weltanschaulichen und erzieherischen Überzeugungen sicherzustellen, werden nach den einzelstaatlichen Gesetzen geachtet, welche ihre Ausübung regeln.

Článek II-21:

Zákaz diskriminace

1. Nepřipouští se žádná diskriminace založená zejména na pohlaví, rase, barvě pleti, etnickém

nebo sociálním původu, genetických rysech, jazyku, náboženském vyznání nebo víře,

politických názorech či jakémkoli jiném světovém přesvědčení, příslušnosti k národnostní

menšině, majetku, narození, zdravotním postižení, věku nebo sexuální orientaci.

2. (...)

Article II-21:

Non-discrimination

1. Any discrimination based on any ground such as sex, race, colour, ethnic or social origin, genetic features, language, religion or belief, political or any other opinion, membership of a national minority, property, birth, disability, age or sexual orientation shall be prohibited.

2. (...)

Artikel II-21:

Nichtdiskriminierung

(1) Diskriminierungen insbesondere wegen des Geschlechts, der Rasse, der Hautfarbe, der ethnischen oder sozialen Herkunft, der genetischen Merkmale, der Sprache, der Religion oder der

Weltanschauung, der politischen oder sonstigen Anschauung, der Zugehörigkeit zu einer nationalen Minderheit, des Vermögens, der Geburt, einer Behinderung, des Alters oder der sexuellen Ausrichtung sind verboten.

2. (...)

Článek II-22:

Kulturní, náboženská a jazyková rozmanitost

Unie zachovává kulturní, náboženskou a jazykovou rozmanitost.

Article II-22:

Cultural, religious and linguistic diversity

The Union shall respect cultural, religious and linguistic diversity.

 

Artikel II-22:

Vielfalt der Kulturen,

Religionen und Sprachen

Die Union achtet die Vielfalt der Kulturen, Religionen und Sprachen.

 

Článek III-3

Při vymezování a provádění politik a činností podle této části se Unie snaží potírat jakoukoli

diskriminaci na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo

přesvědčení, zdravotního postižení, věku či sexuální orientace.

 

Article III-3

In defining and implementing the policies and activities referred to in this Part, the Union shall aim

to combat discrimination based on sex, racial or ethnic origin, religion or belief, disability, age or

sexual orientation.

 

Artikel III-3

Bei der Festlegung und Durch­führung der Politik und der Maßnahmen in den in diesem Teil genannten Bereichen zielt die Union darauf ab, Diskriminierungen aus Gründen des Geschlechts, der Rasse, der ethnischen Herkunft, der Religion oder der Weltanschauung, einer Behinderung, des Alters oder der sexuellen Ausrichtung zu bekämpfen.

Článek III-8

1. Ani. jsou dotčena ostatní ustanovení Ústavy a v mezích pravomocí, které Ústava svěřuje

Unii, může evropský zákon nebo rámcový zákon přijatý Radou ministrů stanovit nezbytná opatření pro potírání veškeré diskriminace na základě pohlaví, rasy nebo etnického původu, náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Rada ministrů rozhoduje jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

2. Evropský zákon nebo rámcový zákon může stanovit základní zásady stimulačních opatření Unie a vymezit tato opatření na podporu činností členských států, s vyloučením jakékoli harmonizace jejich právních a správních předpisů.

 

Article III-8

1. Without prejudice to the other provisions of the Constitution and within the limits of the powers conferred by it upon the Union, a European law or framework law of the Council of Ministers may establish the measures needed to combat discrimination based on sex, racial or ethnic origin, religion or belief, disability, age or sexual orientation. The Council of Ministers shall act unanimously after obtaining the consent of the European Parliament.

2. European laws or framework laws may establish basic principles for Union incentive measures and define such incentive measures, to support action taken by Member States, excluding any harmonisation of their laws and regulations.

 

Artikel III-8

(1) Unbeschadet der sonstigen Bestimmungen der Verfassung und im Rahmen der durch die Verfassung auf die Union übertragenen Zuständigkeiten können die für die Bekämpfung von Diskriminierungen aus Gründen des Geschlechts, der Rasse, der ethnischen Herkunft, der Religion oder der Weltanschauung, einer Behinderung, des Alters oder der sexuellen Ausrichtung erforderlichen Maßnahmen durch ein Europäisches Gesetz oder Rahmengesetz des Ministerrates festgelegt werden. Der Ministerrat beschließt einstimmig nach Zustimmung des Europäischen Parlaments.

(2) Die Grundprinzipien für die Fördermaßnahmen der Union und solche Maßnahmen selbst, mit denen die Maßnahmen der Mitgliedstaaten unterstützt werden sollen, können unter Ausschluss jeglicher Harmonisierung der Rechts- und Verwaltungsvorschriften der Mitgliedstaaten durch Europäische Gesetze oder Rahmengesetze festgelegt werden.

 

 

Převzato z internetových stránek Evropského konventu: http://european-convention.eu.int/.

(Český překlad textu v čl. II-14 opraven podle původních znění návrhu.)