|
Odborný posudek o právním subjektu „evangelická školní obec“ Protože takové
subjekty dnešní právo nezná, třeba zjistit původ těchto zápisů podle právních
předpisů platných v době provedení zápisů a jejich právní nástupce včetně
dnešních vlastníků. Jde vesměs o zápisy z
minulého století po vydání tzv. Protestantského patentu z 8. 4. 1861 č. 41 ř.
z. Tento patent v § 24 derogoval všechna dosavadní omezení evangelických
církví (augšpurského a helvetského vyznání) včetně tolerančního patentu
císaře Josefa II. z 13. 10. 1781 a zrovnoprávnil tyto církve s církví
římskokatolickou. Podle § 5 Protestantského patentu každá církevní obec
spravuje vlastní záležitosti církevní a své vyučovací ústavy svými zástupci.
Podle § 11 mají tyto církve právo zřizovat své školy a podle § 12 zůstává
podrobnější úprava evangelického obecného školství z hlediska církevního
vyhrazena církevnímu zákonodárství. Tím se rozumí vnitřní předpisy vydané
církví. Podle § 23 mohou evangelíci k pěstování svých vyučovacích účelů
tvořit v tuzemsku spolky. Tímto církevním
zákonodárstvím bylo zřízení evangelické církve, vyhlášené nařízením státního
ministerstva z 9. 4. 1861 č. 42 ř. z., nahrazeno dalším zřízením z 6. 1.
1866, vydaným na podkladě cit. patentu pod č. 13 ř. z., nahrazeno pak dalším
zřízením evangelické církve augšpurského a helvetského vyznání z 9. 12. 1891,
vyhlášeným nařízením ministerstva věcí duchovních a vyučování z 15. 12. 1891
pod č. 4 z roku 1892 a změněným dne 11. 7. 1913 pod č. 155 ř. z. V tomto církevním
zřízení se nahrazuje v § 13 termín církevní obec názvem církevní sbor (farní
sbor) a v § 18 školní obec názvem školní sbor. Podle tohoto paragrafu je
školním sborem skupina spoluvěřících, kteří vlastní evangelickou školu (tj.
budovu) a tu ze svých prostředků vydržují. Zde se výslovně praví, že hranice
školního sboru nespadá vždy v jedno s hranicemi církevního sboru, může
tyto hranice buď překračovat, nebo zahrnovat jen část farního sboru. Jde tu o
samostatný právní subjekt, § 151 téhož církevního zřízení hovoří výslovně o
vlastnictví sboru církevního nebo školního. Tím se vysvětluje, že v téže
politické obci se vyskytují církevní sbory a školní sbory téže církve. Mimořádný generální
sněm českých evangelíků helvetského a augšpurského vyznání z Čech, Moravy a
Slezska se usnesl 17. a 18. 12. 1918 na sloučení v jedinou českobratrskou
církev evangelickou (ČCE). Toto sloučení bylo
schváleno vládou ČSR dne 5. 11. 1919, potvrzeno prezidentem ČSR 22. 11. 1919
a vyhlášeno vyhláškou Ministerstva školství a národní osvěty dne 25. 11. 1919
pod č. 625/1919 Sb. zákonů a nařízení. Součástí této vyhlášky jsou základní a
přechodná ustanovení pro tuto církev. V § 4 tohoto ustanovení je uvedeno, že
všechno jmění, které patřilo církevním a školním sborům církví dříve augšpurského
a helvetského vyznání přechází v majetek a správu sborů ČCE. Tato vyhláška č.
625/1919 Sb. byla nahrazena vyhláškou ministerstva školství a národní osvěty
z 8. 2. 1922 č. 64/1922 Sb., jež obsahuje nové církevní zřízení ČCE. V § 2
odst. 4 tohoto zřízení se opakuje ustanovení obsažené v § 4 vyhl. 625/1919
Sb., kde se výslovně uvádí, že „všechno jmění, které náleželo církevním a
školním sborům augšpurského a helvetského vyznání, přechází v majetek těchto
sborů ČCE“. Vyhl. č. 64/1922 Sb.
byla nahrazena vládní vyhláškou z 24. 9. 1931, kterou bylo vyhlášeno nové
církevní zřízení usnesené 5. synodem ČCE v listopadu 1929 a toto zřízení bylo
nahrazeno církevním zřízením usneseným 11. synodem 31. 10. 1953, jež se již ve
Sbírce zákonů nevyhlašovalo. Toto zřízení bylo nahrazeno novým církevním zřízením
usneseným 28. synodem dne 11. 11. 1994. V těchto církevních zřízeních se již
nehovoří o právním nástupnictví do majetku dřívější církve augšpurského a
helvetského vyznání. Z těchto právních
dokumentů vyplývá závěr, že nemovitý majetek zapsaný v pozemkové knize v 19.
století pod jménem evangelická školní obec augšpurského vyznání je dnes
majetkem farního sboru ČCE v téže obci, kde je tento majetek zapsán. V Praze dne 12. 12.
1994 In: Revue církevního práva, 1/1995, s. 37 - 38 |