k Vaší interpelaci č. 1450 ve věci zákona o majetkové restituci a rehabilitaci církví a náboženských společností podávám toto vyjádření:

Pokud se týče prvních dvou bodů Vaší interpelace, musím konstatovat, že vláda České a Slovenské Federativní Republiky plnila, plní a bude plnit jak své programové prohlášení v kapitole o lidských právech, tak také obsah mého vlastního vystoupení při projednávání zákona o mimosoudních rehabilitacích.

Základní stanovisko k ochraně práv věřících bylo vyjádřeno v jejím iniciativním návrhu zákona o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, který byl Federálním shromážděním schválen jako zákon č. 308 ze dne 4. července 1991.

Důležitou složkou vládní politiky v tomto směru je i trvalá péče vlády o zabezpečení platů duchovních a katechetů, i vytvoření nezbytného právního rámce pro zahájení činnosti církevních škol, který je ovšem v kompetenci národních vlád.

Federální vláda rovněž v roce 1991 podpořila humanitární a sociální aktivity církví finančními příspěvky na projekty Charity a Diakonie; rovněž tak byl podpořen národnostní křesťanský tisk.

S podporou podobných projektů se počítá i v roce 1992.

Důkazem napravování vztahu mezi státem a církví jsou nejen oba restituční zákony č. 298/1990 Sb. a 338/1991 Sb., kterými byla vrácena katolickým řeholním řádům a kongregacím, jakož i arcibiskupství olomouckému, řada církevních objektů a pozemků, nýbrž i okolností, že federální vláda se bude podílet na práci spojené s přijetím dalšího restitučního zákona, kterým bude vrácen církevní majetek církvím a náboženským společnostem v obou republikách.

Již v říjnu 1991 federální vláda postoupila vládám republik svůj návrh zákona o vrácení majetku církvím a náboženským společnostem. Nezbytného souhlasu obou vlád však nebylo dosaženo a vlády se přiklonily k návrhu zákona zpracovaného skupinou poslanců Federálního shromáždění. Federální vláda tedy nepopírá nutnost vyhlášení dalšího restitučního zákona odstraňujícího křivdy a bezpráví spáchané v minulosti na církvích a na církevním majetku; ve svém stanovisku však jen vyslovila nesouhlas s postupem a formou přijetí iniciativního poslaneckého návrhu a zastává názor, že restituce by se mohla řešit formou tzv. "výčtového zákona", analogického oběma již výše citovaným restitučním zákonům.

Federální vláda, jak je patrno z jejího stanoviska k iniciativnímu návrhu poslanců, dala přednost výčtovému zákonu s odůvodněním, že obecný návrh "kombinuje a neorganicky slučuje opatření ohledně půdy a zemědělských objektů na straně jedné a jiného majetku zejména budov a pozemků v intravilánu na straně druhé". Podle názoru federální vlády by se výčtovým zákonem "na základě požadavku církví a náboženských společností vrátil majetek nezbytně potřebný pro činnost a zabezpečení církví a náboženských společenství. Tento zákon, případně zákony v určitých etapách, by vláda připravila ve spolupráci s církvemi a náboženskými společnostmi. Při použití formy výčtového zákona by vláda přihlédla ke specifickým podmínkám odnětí takového majetku různým církvím a náboženským společnostem v různých obdobích". Federální vláda dále doporučila, "aby u ostatního majetku, který by tímto zákonem vrácen nebyl, který však byl v rozhodném období církvím a náboženským společnostem odňat, bylo potvrzeno vlastnictví církví a náboženských společností, ale majetek by zůstal i nadále v držbě státu a jeho výnosy by byly věnovány na humanitární a charitativní účely. Z tohoto majetku by byl zřízen fond nebo nadace, aby se zajistilo trvalé využití z tohoto majetku na shora uvedené účely.

Z uvedeného tedy nade vší pochybu vyplývá, že federální vláda se nestavila a nestaví proti restituci církevního majetku, ale pokud jde o postup restituce, dává přednost formě výčtového zákona.

K tvrzení interpelace, že je zde problém církevních pozemků, které jsou zákonem o půdě chráněny před privatizací a brání tak praktickému provádění transformace družstev, je třeba podotknout, že ve smyslu stanoviska vlády České a Slovenské Federativní Republiky církve a náboženské společnosti zůstanou vlastníky svých pozemků, třebaže tyto pozemky budou obhospodařovat transformovaná družstva, stejně jako tato družstva budou obhospodařovat tisíce a tisíce hektarů pozemků, které budou ve vlastnictví fyzických osob, jež budou trvat na svém vlastnictví k pozemkům a nebudou mít zájem a schopnosti k samostatnému obhospodařování svých pozemků. Církevní pozemky budou tak postaveny na roveň pozemkům nehospodařících soukromých vlastníků a fyzických osob a transformace družstva v obou případech bude musit z této skutečnosti vycházet. Bude ovšem nezbytná norma, která by potvrzovala vlastnictví církví a náboženských společností k takovýmto pozemkům.

Konečně u Vašeho čtvrtého bodu a dotazu Vás mohu ze své strany ubezpečit, že sám mám plnou důvěru k církvím a náboženským společnostem a že tato důvěra může být vzájemná.

V souvislosti s Vaší interpelací bych chtěl zdůraznit, že federální vláda chápe problém majetkové restituce jako významný, ale nikoliv univerzální nástroj pro nalezení optimálního vztahu církví a státu v naší demokratické společnosti.

Nalezení adekvátního modelu takového vztahu si vyžádá ještě dlouhé úsilí na obou stranách. To nás nemusí znepokojovat, protože ani ve vyspělých demokratických státech není tento problém zcela dořešen a byl ostatně předmětem mnohaletého úsilí i v období masarykovské republiky.

Federální vláda je si závažnosti tohoto problému vědoma a není pochyb, že v pozitivním úsilí v tomto směru bude pokračovat i vláda příští.

S pozdravem

Vážená paní

MUDr. E. Nováková
poslankyně Sněmovny lidu
Federální shromáždění ČSFR
Prah