Ústředí muslimských obcí v České republice


Věc: Vyjádření k návrhu zákona o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností


Stanoviska a návrhy:

Doplnění seznamu registrovaných církví a náboženských společností v příloze zákona o Ústředí muslimských obcí (Al Ittihad Al Islami).

Jsme přesvědčeni, že Ústředí muslimských obcí mělo být uvedeno již v taxativním výčtu církví a náboženských společností (dále jen CNS), které působily na základě registrace či státního souhlasu, v příloze k zákonu č. 308/1991 Sb. Jelikož do něj tenkrát Muslimské obce (dále jen MO) zařazeny nebyly, je možné této organizaci přiznat registraci na úrovni ostatních dnes registrovaných CNS právě projednávaným zákonem.

Zdůvodnění:

Islám byl uzákoněn na našem území již v roce 1912 říšským zákonem č. 159/1912 ř.z. (viz příloha 2). V tomto zákoně se v čl. I. mimo jiné uvádí: Přívrženci islamu uznávají se podle následujících ustanovení v královstvích a zemích v říšské radě zastoupených za náboženskou společnost ve smyslu státního základního zákona ze dne 21. 12. 1867.

V § 6 zákona č. 159/1912 ř.z. se uvádí: Náboženská společnost přívrženců islamu požívá jako taková vzhledem k vykonávání svého náboženství téže zákonné ochrany jako jiné zákonně uznané společnosti náboženské. Také nauky islamu, jeho zařízení a zvyky požívají téže ochrany, pokud neodporují státním zákonům.

V prosinci 1934 byla zřízena Muslimská obec pro Československo (viz příloha 3), která byla uznána Ministerstvem školství a národní osvěty (MŠANO), do jehož působnosti registrace spadaly. 2. února 1935 vydalo MŠANO přípis (na vědomí též Zemskému úřadu, viz příloha č. 4), jímž potvrzuje zřízeni Muslimské náboženské obce (Al Ittihad Al Islami). V souladu se zákonem č. 159/1912 se v něm konstatuje, že "...jmenovaná náboženská společnost jest státně uznaná v zemích českých"

Pak přišel rok 1949 se zákonem č. 218/1949 Sb. (viz příloha 5), který v § 14 zrušil všechny předpisy, které upravují právní poměry církví a náboženských společností. Na něj se Odbor církví MK ve svém zamítavém stanovisku k žádostem Muslimské obce o obnovení její registrace v posledních deseti letech odvolával. Je paradoxní, že tento paragraf ruší vyšší, normativní akty (zákon č. 159/1912 ř.z., ale i další zákony, na základě kterých byly uznány jině náboženské společnosti), a ponechává v platnosti individuální správní akty uznání jednotlivých církví. I přesto by neměla Muslimské obci být registrace zrušena, a to s ohledem na její uznání Ministerstvem školství a národní osvěty v roce 1935. Zákon č. 218/1949 nestanovuje žádné podmínky pro registraci nových subjektů. Podmínkou k pokračování činnosti CNS tehdy bylo získání státního souhlasu s činností konkrétních duchovních církví. Získat takový souhlas znamenalo dostat se pod přímou kontrolu a vliv tehdejších úřadů (viz text zákona - "Státní souhlas ke udělit jen duchovním, kteří jsou československými státními občany, jsou státně spolehliví a bezúhonní a splňují i jinak všeobecné podmínky pro přijetí do státní služby. ...Duchovenskou činnost v církvích a náboženských společnostech mohou vyvýjeti jen osoby které mají k tomu státní souhlas, a které vykonají slib. Znění slibu stanoví vláda nařízením. Každé ustanovení (volba, jmenování) těchto osob vyžaduje předchozího souhlasu státu."). Proces uznání CNS státem tak zůstal čistě na libovůli úřadů, které si mohly klást své podmínky. Kdo se jim nepodvolil, jakoby neexistoval a z tohoto důvodu ani po létech nebyl zahrnut do přílohy k zákonu č. 308/1991 Sb., uvádějícím registrované CNS k datu schválení zákona č. 308/1991 Sb. O zrušení registrace Muslimská obec nikdy nedostala žádné vyrozumění. Je krajně nespravedlivé odvolávat se na tento zákon, který měl Muslimské obci vzít předválečnou registraci. Podle některých expertů z PF UK by podobné zákony té doby neměly dávno platit.

Po r. 1989 se muslimové začali snažit o obnovení původní registrace MO z 1. republiky (mimochodem - u většiny nyní registrovaných CNS se uvádí datum jejich registrace recepcí z Rakouska-Uherska či z doby 1. republiky). V roce 1990 obdržela MO dopis (č.j. 123.541/90-5, viz příloha č. 6) od vlády, která v něm píše, že bere na vědomí existenci MO a přiznává jí právo na plnoprávný náboženský život. I přesto se neobjevila na seznamu CNS, které jsou registrovány nebo působí na základě souhlasu státu, v příloze k zákonu č. 308/1991 Sb. a dodnes jí nebyla přiznána právní subjektivita. Tento doklad vydaný vládou by měl být minimálně chápán tak, že není žádná obava z plnoprávného působení Muslimské obce na území našeho státu.

V roce 1995 podalo Ústředí muslimských obcí u Ministerstva kultury návrh na svou registraci. Registrační řízení však bylo zastaveno (rozhodnutí MK č.j. 13114/95 a 3542/96) z důvodu, že návrh neobsahoval podpisy nejméně 10.000 zletilých osob, které mají trvalý pobyt na území České republiky, s uvedením jejich jmen, příjmení, adres a rodných čísel, jak požaduje zákon č. 161/1992 Sb. po subjektech, žádajících o novou registraci.

Je nutné si uvědomit, že islám je náboženstvím s velmi dlouhou tradicí, hlásící se i ke starším poselstvím na monoteistickém základě. Je jedním ze dvou nejrozšířenějších náboženství na světě, je součástí světového kulturního dědictví a dalo světu a evropské civilizaci především mnoho hodnot a objevů z oblasti lékařské vědy, astronomie, chemie, filosofie, architektury a jiných oborů lidské činnosti. Středověká islámská věda a vzdělanost daleko předběhla Evropu, která z poznatků učenců muslimského světa (nejen muslimů, ale i křesťanů a židů) čerpala po dlouhá staletí. Společnosti, kde byly uplatňovány islámské principy, by mohly být i dnes příkladem tolerance k jiným vyznáním. Že je na islám v poslední době u nás nahlíženo spíše negativně a s obavami, je výsledkem nesprávného hodnocení (ať už záměrného nebo plynoucího z nedostatku hodnověrných a nezaujatých informací) situace v mnohých muslimských zemích - ať jsou hodnoceny režimy v některých zemích s převahou muslimského obyvatelstva, některé místní tradice a zvyklosti nebo aktivity některých minoritních skupin či jednotlivců - toto vše má mnohdy s islámským způsobem života jen velmi málo společného nebo je přímo v rozporu s islámskou vírou. Takovýmto způsobem bychom mohli vystoupit proti jakémukoliv světovému náboženství, včetně křesťanství, ateismus nevyjímaje.

Islámská věrouka je jednoduchá a průhledná, není v ní nic, co by muslimové tajili. Nemá žádné znaky sekt, nevytváří žádnou závislost přívrženců islámu na kterékoliv osobě.

Je třeba zohlednit i mezinárodně politického hledisko. Téměř v celé Evropě, a hlavně v zemích EU, je islám uznávaným náboženstvím. Je známo, že v západoevropských zemích jsou početné muslimské menšiny a existují tam islámská kulturní centra a modlitebny v každém větším městě, aniž by to přinášelo jakýkoliv problém pro většinovou společnost. Všechny muslimské komunity v Evropě považují za naprosto samozřejmé a nutné dodržovat v první řadě zákony té země, ve které žijí.

Zástupce Muslimské obce se u nás účastní setkání se zástupci dalších světových náboženství, např. pravidelných mezináboženských dialogů pod záštitou České křesťanské akademie, moderovaných prof. Halíkem.

Ústředí muslimských obcí vydává časopis Hlas, má své stanovy a volenou reprezentaci. Důležitou součástí jeho činnosti je charita.

Muslimská obec je jedinou náboženskou společností, která byla v minulosti uznána a registrace jí dnes není přiznána.
Přílohy:
  1. Stanovisko Prof. PhDr. L. Kropáčka, CSc., FF UK Praha
  2. Zákon č. 159/1912 ř.z., kterým se přívrženci islamu hanefitského ritu uznávají za náboženskou společnost
  3. Oznámení o zřízení Muslimské obce
  4. Potvrzení registrace Muslimské obce od MŠANO z r. 1935
  5. Zákon č. 218/1949 Sb. o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, v původním znění
  6. Přípis vlády z r. 1990 k postavení Muslimské obce
  7. Dopis vládního zmocněnce pro lidská práva
  8. Stanovisko Českého helsinského výboru

V Praze dne 25. 6.2001

RNDr. Vladimír Sáňka, v.r.

Kontaktní osoba Ústředí muslimských obcí:
RNDr. Vladimír Sáňka
Tel. 0605/ 773300
Blatská 1491, 198 00 Praha 9
e-mail: islamcz@islamcz.cz





Další návrhy a připomínky ke znění návrhu zákona:
  1. 1. Snížení počtu podpisů, potřebných k podání návrhu na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv, který je v § 11, odst. 4 písm. a) stanoven na 2 promile obyvatel ČR (tj. více než 20 000 podpisů dospělých osob s trvalým pobytem v ČR a uvedením jejich osobních údajů).
    Tento počet nezíská v horizontu desítek let žádná z CNS, která by o získání zvláštních práv mohla mít zájem. Z těch, které jsou v současné době registrovány, by tento cenzus splnily 4 církve z 21 (viz údaje Ministerstva kultury, podle počtů ze sčítání lidu z r. 1991). Střední hodnota počtu stoupenců dnes registrovaných CNS je kolem 3-4 tisíc a plnoprávnou registraci mají i mnohé CNS s počtem stoupenců několik set nebo kolem jednoho tisíce. Jak zdůvodnit, že noví uchazeči o získání vyššího stupně registrace musejí dosáhnout více než 20.000 stoupenců a poté odevzdat jejich jmenné seznamy i s jejich osobními údaji? Počet osob, hlásících se k CNS nevypovídá nic o tom, jestli bude tato CNS dobře spolupracovat se státem k oboustrannému prospěchu. Proto navrhujeme podstatně snížit počet požadovaný zákonem (např. na 1.000 podpisů). Důraz by měl být kladen spíše na kvalitativní kritéria a na jejich důsledné dodržování. Při stanovení takových kvantitativních požadavků, jako je tomu v navrhovaném zákoně, dochází k diskriminaci těch skupin, které patří v naší zemi k náboženským společenstvím s relativně menší základnou.

    Argumentem pro neúnosné ztížení podmínek k získání plných práv nemůže být to, že by registrace dalších subjektů neúměrně zatížila státní rozpočet. Z tohoto důvodu nelze udělat vyšší stupeň registrace nedostupným. Novým zájemcům o registraci vůbec o státní dotace nejde a rádi se jich zřeknou: Spíše by se stát měl zamyslet nad tím, je-li nutné financování administrativy a platů duchovních CNS v duchu komunistického zákona č.218/1949 Sb.

    Zvážit, zda sestavování seznamů věří cích spolu s uváděním jejich adres a rodných čísel je v souladu s Listinou a se zákonem o ochraně osobních údajů.

  2. Diferencovat přístup při stanovování doby, kterou potřebují CNS registrované podle tohoto zákona k podání návrhu na přiznání oprávnění k výkonu zvláštních práv (§ 11, odst. 1 písm. a) návrhu zákona). Po CNS, které reprezentují světově známá a uznávaná náboženství s tradicí hodně přes 1000 let, mezi které islám patří, by neměla být vyžadována žádná zkušební doba.
    Registrující orgán by měl zvážit, zda se v případech žadatelů o registraci vůbec jedná o náboženství nebo spíše o společenství mající jiný charakter.