Tento text byl převzat z internetové stránky Arcibiskupství přažského (http://www.arcibiskpraha.cz)
|
I. 1. "Sametová revoluce" předpokládala přechod moci za kontinuity právního systému. Ten byl pro církve pochopitelně nepříznivý. Ale zákony zůstaly. V komunistické ústavě byl škrtnut článek o panujícím marxistickém světovém názoru. V zák. č. 218/49 Sb. byl zrušen § 7 o udělování státního souhlasu. Ostatní zatím víceméně zůstalo. 2. Aby řeholní řády mohly existovat, bylo jim v počátečním nadšení v letech 1990 - 91 vráceno zákonem č. 298/90 Sb. 35 mužských a 21 ženských klášterů a č. 338/91 Sb. 51 mužských 62 ženských klášterů, celkem tedy 169 a také budova bohoslovecké semináře v Olomouci. Zničeným klášterům však nebylo dáno i přes restituční euforii žádné zázemí, takže rekonstrukci dělaly s trochou podpory státu a s velkou pomocí ze zahraničí. 3. Do nové ústavy se usnesením předsednictva ČNR ze dne 16. 12. 1992 dostala Listina základních práv a svobod, a tudíž i náboženská svoboda. Na základě těchto ustanovení byl vydán zákon o náboženské svobodě č. 308/91 Sb. Obě normy zajišťují nezávislost církví na státu a jejich samostatnost, a vlastně - chcete-li - určitou odluku. 4. V r. 1990 bylo Pithartovou vládou zorganizované setkání na státním zámku ve Lnářích, kde se diskutovalo o situaci církve. Připravovaly se zde nové vztahy v oblasti právní i ekonomické. Zatím byl ponechán původní stav (tj. zákon č. 218/49 Sb.). 5. V r. 1992, v době, kdy se připravovalo rozdělení státu, byl dán do federálního parlamentu zákon o restitucích církevního majetku. Tehdy hlasovaly české politické strany (tedy i ODS) svorně za schválení zákona. Nepřítomností či absencí asi 5 - 6 hlasů slovenských poslanců zákon neprošel. 6. Jakoby do vínku nového státu dal Václav Klaus dne 26. září 1992 v projevu na Budči své slovo: "Svatováclavská tradice je úhelným kamenem naší státní a národní existence a zároveň nejvýmluvnějším svědectvím naší příslušnosti k evropské kultuře, k evropské civilizaci" (Český deník). Na podzim téhož roku se už připravovala nová ústava. Církve se na její přípravě aktivně podílely. Dne 12. 10. 1992 podaly společně "Podnět k přípravě textu ústavy ČR ve věci postavení církví a náboženských společností". (Podepsáni Vlk, Smetana, Daníček.) Zdůraznily v něm "fakt zvláštního charakteru církví a náboženských společností jako institucí veřejně prospěšných a žádaly o urovnání veřejnoprávního charakteru církví a náboženských společností, aby mohly plnit ve společnosti svoji nezastupitelnou úlohu." Programové prohlášení vlády totiž říkalo: "Vláda ... vědoma si nezastupitelné role církví a náboženských společností ve svobodné občanské společnosti, bude vytvářet podmínky pro jejich veškerou aktivitu". To byl první společný akt církví ve věci úpravy vztahů církví a státu. Podaly ho Komisi vlády ČR pro přípravu ústavy. Dne 16. 10. 1992 na tento podnět odpověděl ve slavném dopisu tehdejší premiér V. Klaus: "Jsme si vědomi základního významu církví pro duchovní, vzdělávací a kulturní rozvoj společnosti. ... Pokud jde o konkrétní formulace ústavy, budeme brát zřetel na to, aby nezastupitelná úloha církví ve společnosti nebyla omezena ani zatížena a aby byla ve všem všudy respektována jejich svébytnost. Nechtěli bychom, aby neuvážená právní úprava postavila církev na roveň jiným, světským institucím a tím je ve skutečnosti ochudila a omezila." To byl V. Klaus ještě "idealistou". V listopadu 1992 se objevila tendence rozšířit českou vládu o další členy, kteří by "měli na starosti oblast církví" - náznak státního úřadu pro věci církevní? Po našich protestech se od toho ustoupilo. 7. V březnu r. 1993 se předseda ČBK M. Vlk obrací na předsedu vlády V. Klause se zásadním dopisem. Odvolává se na započatá jednání církve s federální vládou v r. 1992, která "zůstala v počátečním stádiu". Vyslovuje názor, že komplikovaný problém "nemůže být řešen jen ministerstvem kultury". "Bylo by užitečné, kdybychom o tomto námětu zahájili předběžná jednání přímo s vládou ČR" . Navrhl: "v osobním jednání hledat způsob řešení" a připojil "Návrh římskokatolické církve na uspořádání ekonomických vztahů se státem". Dne 12. 5. 1993 se předseda ČBK M. Vlk znovu obrací na premiéra a zdůrazňuje připravenost k jednání, uvádí zástupce církví a navrhuje etapy: 1. řešení restitucí církevního majetku, 2. řešení přechodného období, 3. cílové řešení vztahu státu a církví. V. Klaus hned 14. 5. 1993 ujišťuje o své zásadní připravenosti k jednání, která jsme navrhli, bere na vědomí jmenované osoby. Navrhuje změnu postupu: na první místo staví přechodné období (po politických konzultacích), pak třetí etapu a nakonec první. Chce, aby mu ČBK sdělila, zda toto přijímá. ČBK k celé situaci vydává dne 25. 5. 1993 obsáhlé zásadní prohlášení, v němž se zabývá především rolí církve ve společnosti a odmítá přejímání názoru komunistického režimu na náboženství jako soukromou záležitost a srovnávání církve se spolky. Hlásí se ke své spoluzodpovědnosti za vývoj naší společnosti. Dne 27. 5. 1993 předseda ČBK M. Vlk odpovídá na dopis V. Klause ze 14. 5. 1993, že etapy nechápeme přísně chronologicky, a že nejsme proti spojení první a druhé etapy. Nebude-li ekonomicky ohrožena existence církve, nelpíme na pořadí. Připomínáno, že církvi nejde o to, "aby byla bohatá, ani o politickou moc". Zdůrazňujeme, že úlohou církve je služba. Nežádáme žádná "zvláštní práva". 8. Po velehradském zasvěcení národa P. Marii Klaus zaútočil: "Katolická církev začíná hrát roli, která je naprosto neadekvátní jejímu postavení v této zemi. Několikahodinové televizní přenosy z Velehradu byly tou poslední kapkou v celé věci" (Český deník, 8. 7. 1993). Tiskové zprávy říkají, že Klaus mluví o "mocenské demonstraci církve". Předseda ČBK M. Vlk i místopředseda vlády J. Lux odmítají takováto osočení. M. Vlk kritizuje vlekoucí se postup jednání o restitucích. Připomíná, že už v březnu byly předloženy podklady. 9. Po Velehradu v r. 1993 usnula na čas aktivita jednání. Impuls k nové etapě dalo jmenování M. Vlka kardinálem. 10. Dne 3. 12. 1994 V. Klaus ve svatovítské katedrále proslovil vřelý projev, v němž mj. řekl: "Jsem přesvědčen, že si pan kardinál toto jmenování zasloužil. Jménem svým i jménem vlády ČR ... blahopřát ... ubezpečit ..., že mu v jeho úkolu budeme nápomocni". Kardinál se chápe této příležitosti, píše osobní dopis dne 15. 12. 1994, děkuje za projev a připomíná nutnost "nalezení nových vztahů mezi církvemi a naším státem, o které usilujeme již několik let". Připomíná setkání ministra Tigrida s představiteli církví 9. 9. 1994, kde všichni účastníci řekli "ano" k návrhu na novou úpravu vztahů založených na vzájemné nezávislosti a spolupráci. Vyzývá premiéra k angažování a dovedení do konce a připomíná V. Klausovi dopis ze dne 22. 11. 1994, kde navrhuje osobní setkání. 11. Možná pod tlakem posledních událostí svolává V. Klaus poradu několika ministrů (jako pak ještě vícekrát) na 2. 2. 1995. Vyloučili "otázku zmírňování majetkových křivd" jako nesouvisející s tématem materiálu "Návrh na transformaci vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi". Názor: církve by měly mít postavení "zvláštního typu občanského sdružení soukromoprávního charakteru s některými veřejnoprávními prvky". V něm by měla být zakotvena "neutralita církví vůči politickým událostem ve státě". O financování: "nákup církevních bonů". Ministerstvo kultury mělo předložit návrh zákona vycházejícího ze závěrů. Dne 22. 2. 1995 se předseda ČBK kardinál M. Vlk znovu obrací svým naléhavým dopisem na premiéra V. Klause, připomíná vleklé jednání, stěžuje si, že "bohužel nedošlo k nalezení určité formy kontaktů mezi církví, ... a Vaší vládou", přestože byli jmenováni zástupci a že jsme podali svou představu. "Církve nebyly prakticky kontaktovány, ani přizvány k jednání, ani oficielně informovány o stavu jednání". "Vláda jedná ´o nás bez nás´". Navrhuje osobní setkání, o kterém V. Klaus mluvil při vánoční kávě na arcibiskupství dne 23. 12. 1994. To se pak uskutečnilo dne 6. 3. 1995 na předsednictvu vlády. Premiér V. Klaus opakoval svůj výrok z minulého roku o církvi jako turistickém spolku (zde říká: církve jako občanská sdružení) a mluvil o církevních bonech. O restitucích se nehovořilo. Mluvilo se o brzkém setkání. 12. Na tzv. koaliční "čtyřce" dne 3. 3. 1995: Církvi se vydá jen to, co "k dnešnímu dni po právu vlastní". Nesporné případy budou řešeny exekutivně, sporné soudně. Ministerstvo kultury podává "Návrh" uložený dne 2. 2. 1995. Premiér V. Klaus píše dne 28. 2. tr. ministru Tigridovi, že jeho součástí by mělo být i financování církví. Žádá, aby to doplnil, ale prakticky odmítá. 13. Nový dopis premiérovi ze zasedání Stálé rady ČBK ze dne 20. 4. 1995, kde jsme se zabývali způsobem restitucí - jak bylo ve sdělovacích prostředcích - návrh ODS. Ptáme se, co je "nesporné církevní vlastnictví"; nejsou řešeny patronáty. Zdůrazňuje se, že exekutivní vydání u žádaného majetku nedopadlo dobře. Požaduje se jasné právní vymezení stavu majetku. Znovu se zdůrazňuje, že církev nechce ani vládnout, ani být bohatá, ale že chce sloužit. Na základě jednání téže Stálé rady ČBK odesílá kardinál M. Vlk dne 5. 5. 1995 předsedům třech dalších politických stran koalice - Pilipovi (KDS), Kalvodovi (ODA) a Luxovi (KDU-ČSL) - dopisy stejného obsahu, v nichž se požaduje restituce formou zákona, právní vymezení právního statutu církevního majetku zabraného komunisty a připomíná se neprávem na obce převedený církevní majetek. Zároveň se znovu deklaruje ochota jednat s vládou. Premiér V. Klaus na poslaný dopis neodpovídá. Kardinál Vlk jej upomíná 26. 9. 1995 a připomínám, že v květnu na letišti v Ostravě před odletem papeže říkal, že má připravenu odpověď. Dne 21. 9. tr. odpovídá, že se prý o tom mluvilo ústně. Intensivně jedná, o čemž je kardinál prý informován J. Luxem. 14. V lednu 1996 jede premiér V. Klaus do Říma (předložit žádost o přijetí ČR do EU); návštěva u papeže. Státní sekretariát Vatikánu kardinál Vlk informuje o stavu jednání mezi státem a církví (Il rapporto Chiesa - Stato nella Repubblica Ceca all inizio del 1996). Premiér V. Klaus pak popřel, že by se Sv. otcem jednal o restitucích, ale o zákonu o vztahu ano. Prý dle tisku ale řekl: "My s těmi restitucemi něco uděláme." Neoficiálně se dozvídáme, že i o majetku byla řeč. V té době kardinál Vlk za svého pobytu v Římě poskytl interview pro Il tempo. V něm se zmínil o tom, že Klausova vláda odmítla po deváté za tři roky návrh KDU-ČSL na řešení (přímo v předvečer návštěvy). Známka "nedostatku politické vůle Klause a jeho strany" a strachu z ekonomicky silné církve. Po návratu z Říma se ozvala domácí mediální kritika na toto interview. Kardinál Vlk opakuje kritiku i pro domácí média a poukazuje na výzvu Evropského parlamentu ze dne 14. 12. 1995, adresovanou členským a kandidátským zemím EU, aby navrátili konfiskovaný židovský majetek. V čl. 17 se připomíná i nutnost restitucí církevního majetku (bod g - všeobecně): "...ve státech, které byly pod komunistickým režimem, byl odňat majetek také mnohým jiným osobám nejrůznějšího původu, společnostem a náboženským společnostem, stejně jako mnoha organizacím a především křesťanským církvím." V bodu g - 4 uvedeného článku se říká dále: "...vybízí dále všechny státy střední a východní Evropy, které ještě nerealizovaly právní předpisy, aby veškerý majetek, který byl ukraden komunisty, nacisty nebo jejich komplici, byl vrácen jejich právoplatným vlastníkům". U nás výzva nebyla uvedena, ani mediálně zmíněna a připomínka kard. Vlka byla kritizována. 15. Dne 3. 6. 1996 byl po prohraných volbách V. Klaus znovu jmenován premiérem. Vyslovuji naději, že bude možno vyřešit otázky důležité pro život církve. Dne 8. 7. 1996 premiér V. Klaus děkuje a připojuje: "Dořešit otázky vzájemného vztahu státu a církví bude patřit k mým prioritám". I v koaliční dohodě byl závazek vše brzy vyřešit. V. Klaus opět přepracovává (už po kolikáté?) původní zadání. Ministrem Talířem - tak, jako jeho předchůdcem - jsou pozváni zástupci církví. V textu nejsou zmíněny církevní asignace; je tu nový pojem, tzv. sponzorská prémie, která by znamenala možnost odečíst určitý dar nejen ze základu daně (na to už je zákon), ale aby část byla odečitatelná přímo z vypočtené daně. Bylo mnoho mediální euforie. Psalo se, že jsme to schválili. Církve byly ale zdrženlivé. Ta koncepce neprošla žádným připomínkovým řízením. Za několik dní se ministr financí Kočárník (a jiní ministři z ODS) postavil proti důležitým bodům návrhu. A tak (už po kolikáté?) je návrh shazován se stolu za slavnostní "asistence" církví. Na začátku roku "sliboval" V. Klaus papeži, že se zasadí za vyřešení všech těchto vztahů. Není však politická vůle a upřímná ochota vše řešit. Je to skandální. Tento postup je nutno chápat jako výsměch do tváře církví ze strany vlády nebo aspoň některého koaličního partnera. Zdá se, že nelze vážně spoléhat na dávané sliby - až činy mohou obnovit opět zklamanou důvěru. Mezitím ministerstvo kultury znovu připravuje další návrh. 16. Tradičně před vánocemi v r. 1996 zve kardinál M. Vlk premiéra V. Klause na kávu. Při ní zmíněn i stále se vlekoucí a nedořešený problém vztahu církví a státu i restitucí. V. Klaus slíbil, že se věci ujme osobně. A tak se stalo. Během začátku nového roku byl připraven nový dokument "Okruh problémů k diskusi o vztahu státu a církví" datovaný 9. 1. 1997. Měl být projednán na poradě premiéra dne 13. 1. 1997 a poté jít do zasedání vlády. Text připravila Klausova poradkyně pro církevní věci dr. J. Řepová. Čpěl z něj "socialismus". Formulace jako "uspokojování náboženských potřeb", nevměšovat se do veřejných záležitostí, kontrola nad církvemi; účast církví v některých oblastech společnosti nesmí vést "ke zvyšování religiozity", atd. Kardinál Vlk se okamžitě dne 12. 1. 1997 obrátil osobním dopisem na ministra vnitra Rumla, vyložil mu celou věc a žádal o intervenci. Jednání vlády se nekonalo. Na zahájení svatovojtěšského milénia dne 14. 1. 1997 v Břevnově o tom hovořil s V. Klausem i dr. Řepovou. Velmi tvrdě oba kritizoval. 17. Nyní se stalo zřetelné, že je nutná intervence Svatého stolce. Když Sv. otec mluvil v dubnu 1997 při své návštěvě v Praze na nunciatuře k biskupům ČBK, nabídl vládě vytvoření "smíšené vatikánské komise" k řešení vztahů katolické církve a ČR na mezinárodní rovině. Státní sekretář kardinál Sodano pak celou záležitost formuloval ve svém dopise ze dne 3. 4. 1997, adresovaném premiérovi V. Klausovi. Ten po několika měsících (po výzvě nuncia) chtěl návrh odmítnout (byl už koncept), ale koaliční jednání (resp. J. Lux) v srpnu 1997 přinutilo V. Klause (bylo to po "balíčcích") ke kladné odpovědi, kterou ale svěřil proti diplomatickým zvyklostem ministru zahraničí Zieleniecovi. Ten však připravil nějakou polovičatou odpověď a poslal ji v listopadu 1997 zhruba v den, kdy už byl rozhodnut odstoupit, po politickém řediteli ministerstva zahraničních věcí dr. Mravcovi (nový lapsus) do Vatikánu. Tam ho přijal Mons. Migliore, kterému dr. Mravec předal dopis a vedl s ním rozhovor (existují o tom oboustranné zápisy). V podstatě vatikánská strana chce jednat předem, před dojednáním vnitrostátním, ČR to chce naopak. Pádem Zieleniece padla i celá věc. 18. Po sestavení nové vlády premiéra Tošovského na setkání s ním na Arcibiskupství pražském kardinál Vlk řekl, že pro přechodnost neočekáváme, že tato vláda vyřeší problém. Přesto v novém jednání Tošovskému připomněl vhodnost odpovědi na dopis kardinála Sodana. Sestavil ho zřejmě ministr kultury Stropnický, ale polovičatě, v duchu oněch římských rozhovorů. Měl datum 6. 4. 1998. Tošovský ho poslal hned na vědomí kard. Vlkovi, který k němu obratem zaujal velmi kritický postoj svým dopisem ze dne 8. 4. 1998. Zároveň také kard. Vlk jedná s ministrem zahraničí Šedivým, aby intervenoval pro lepší odpověď. Ale už se nic nezměnilo. Svatý stolec nemohl být pochopitelně spokojen s takovou odpovědí. Svatý stolec znovu žádal premiéra o změnu postoje. Přes neobvyklost situace přišel nový dopis ze Státního sekretariátu premiéru Tošovskému. Bylo však už pozdě. 19. Na ministerstvu kultury se znovu začal připravovat nový koncept vztahů, datovaný 17. 7. 1998, (kolikátý už?). Ministr Stropnický svolal zástupce církví k vzájemnému seznámení. Zástupci ministerstva kultury měli k nim projev, zvl. o novém památkovém zákonu (náměstek Novák). Diskuse, které dal tón senior Smetana svou kritikou, byla velmi ostrá. Kardinál Vlk Smetanu podpořil a kritiku ještě rozvinul. Byla vyslovena kritika Klausovy vlády a konstatováno, že církvím dochází trpělivost a vlády svým jednáním prohospodařily důvěru církví. Ministerstvo kultury, aniž by nám cokoliv řeklo, pozvalo novináře, jako se to dělalo v předchozích letech. Za současné situace však zástupci církví odmítli účast a odešli jiným vchodem. Přesto však byl na ministerstvu kultury v závěru prozatímní vlády vypracován dosud nejlepší návrh vztahu církví a státu, který rozeslal 5. 8. 1998 až ministr Dostál k vyjádření církvím. Snad bude základem jednání v nové době. 20. Složitým koaličním jednáním bylo dohodnuto po prohraných volbách r. 1996 exekutivní vydání církevního majetku při silné opozici parlamentu s většinovou ČSSD. Klausova vláda, zvláště ministr Kočárník, vydávání brzdila. Složitý proces přihlášení ze strany církví. Pak Kočárníkovy směrnice na základě komunistického zákona o státním majetku, které dovolovaly vydávat majetek "nepoužitelný a nepotřebný". Nový souhlas vlády nutný před každým vydáním celý proces zbrzdil, i když Tošovského vláda leccos vydala. 21. S novou menšinovou vládou ČSSD začala nová etapa jednání, protože ve svém programovém prohlášení vyzvala církve k dialogu a diskusi, což se v minulých vládách vlastně nestalo.
|