Text ke stažení ve formátu
MS-Word
Konfederace
stavů zemí Koruny české
ze dne 31. července 1619
Jakož
jest Pán Bůh všemohoucí, v jehož rukou všech potentátův knížat
a vrchností tohoto světa srdce zůstávají a od něhož všelijaké proměny
v zemích pocházejí, to způsobiti ráčil, že jsou se země tyto moravská,
slezská, hořejší i dolejší Lužice na díle z své svobodné vůle, na
díle pak z jiných důležitých příčin dostatečně k král. Českému beze
vší dědičnosti, kterážby z toho králi pojíti nebo náležeti měla, připojili
se potomně skrze J. M., tehdáž panujícího římského císaře, a všecky
kurfiršty říšské učiněné přivtělení tak se spolčily a jako věrní
spoluoudové mezi sebou v takový spolek a bratrské sjednocení vešly,
že slušné žádné naděje k nějaké roztržce býti nemohlo, - což vše
z dotčeného přivtělení jako i z některých zlatých bullí
a mnohých zvláštních smluv i předcházejících jednání známé
a zjevné jest; avšak že všech časův lidé nepokojní se nacházeli, kteří
častokráte za dosti lehkými příčinami z zlých vysoce škodlivých začátkův
zlou svou radou všelijaké nedorozumění, zjitření a roztržky činiti se
snažovali, čehož jsou též země s velikou svou škodou okušovati
a pociťovati musely, až i léta 1618 již hrubě se k tomu
schylovalo, že jest to celé tělo roztrženo býti mělo, ano i v tomto
zarmouceném a žalostném způsobu to též se prakticírovalo - protož jsou výš
oznámené země společně již před několika léty za nevyhnutedlnou potřebu uznaly,
aby ještě bližší, a to takové sjednocení a svazek mezi sebou učinily,
skrze kterýchžby všechněm nepřátelským neupřímným praktikantům to zastaveno,
naproti tomu pak dobré a stálé srozumění mezi vrchností a poddanými,
jako i mezi zeměmi samými vzděláno, všecko v pokojný způsob uvedeno,
jednostejná ochrana nade všemi zeměmi, stavy a obyvateli jich, bez rozdílu
náboženství, držána býti a spravedlnost dle jedné každé země práv, svobod,
privilegií a starobylých dobrých pořádkův svůj průchod míti mohla,
a to ve všech nastalých potřebách, zvláště pak kdyžby takoví rušitelové
obecného pokoje, buď v příčině náboženství aneb správy světské zase
povstávati chtěli, aby jedna země druhé skrze dostatečnější spolčení tím lépěji
ku pomoci přispěti mohla.
K
jakémuž cíli bylo jest toho při slavné paměti J. M. C. l. 1611 jako
i potom při sněmě budějovickém, aby se taková konfederací státi mohla,
poddaně vyhledáváno i také obdržáno, že jest l. 1613 sněm generální
k tomu rozepsán byl. A poněvadž ti, kteříž se posavad ve všech těch zemích
tak mnohých útiskův a soužení původně byli a o potlačení
evangelitského náboženství vedle své nejvyšší možnosti usilovali, skrze svou
lest tehdáž k tomu přivedli a tak mnoho způsobili, že taková vysoce
užitečná věc minula a nevyřízena zůstala, odkudž a mezitím ty země
k tomu zarmoucenému a žalostivému způsobu, kterýž se očima spatřuje,
přivedeny jsou, takže každý ten, kdožby nad tím křesťanské lítosti nenesl,
a těchto daleko patřících věcí (kteréž se k žádnému jinému než toliko
k tomu samému a jinému konci, aby evangelitské náboženství potlačeno
bylo vztahují), pro něž již země a obyvatelé jejich nanejvýš zhubeni jsou
a mnoho zemí zkaženo, věrně se ujímati žádostiv nebyl, nejen beze vší
lítosti by býti, ale jako kamenné srdce by míti musel, toto také království
a jiné země bez opravdivého a horlivého se spolčení v budoucích
časích před podobným a větším neštěstím v bezpečnosti zůstávati by
nemohly.
Z
těch a jiných mnohých vysoce důležitých příčin jsou při tomto generálním
sjezdu všickni evangeličtí stavové království Českého, margkrabství moravského,
knížectví slezských, též margkrabství hořejších i dolejších Lužic, tuto
následující konfederaci neboližto sjednocení učinili a je také dotčení
stavové král. Českého, všecky jiné pak země skrze vyslané své osobními
přísahami podle následující notule stvrdili:
"My
N. N. N. N.1) přísaháme Pánu Bohu všemohoucímu, berouce to na své, principálův2) našich, dědicův
a budoucích jich duše, že toto stálé snešení od nás a vyslaných ze
všech zemí zpečetěné a stvrzené sjednocení a artikule v něm
obsažené, na všechny země veřejně i na jednu každou obzvláště se
vztahující, nyní i na budoucí věčné časy stále pevně a neporušitelně
zdržeti, všemu tomu, co se tu nařizuje, věrně a právě zadosti učiniti
a od toho se žádnému člověku vyššího neb nižšího stavu, též žádné milosti
ani nemilosti, přízni a nepřízni, darům neb slibům, ani jiným jednáním,
a tak nižádným způsobem, jakžby to lest lidská vymysliti mohla, odvésti
nedáme a nedají. Tak nám toho i jiným dopomáhej Pán Bůh všemohoucí!"
Přičemž
však to před Bohem a vším světem osvědčujeme, že toto vysoce potřebné
sjednocení a zavázání naše nižádnému k nějakému neslušnému nebo
nespravedlivému potlačení nebo ublížení učiněno není, než toliko
s vzděláním cti a chvály Boží a k stálému zachování a ostříhání
privilegií a svobod jedné každé z týchž zemí, tak aby též sjednocené
země vedle svých práv, privilegií a svobod spravovány jsouce, svobodu
provozování náboženství dle českého a slezského na to daných majestátův
míti, a kdyby mimo naději dále turbirovány3) býti chtěly, jedna země
druhé věrně přispěti mohla.
Artikul
I
Aby
tehdy Pán Bůh všemohoucí také k tomu svou milost a požehnání dáti
ráčil, poněvadž toto sjednocení předně pro obhájení náboženství učiněno jest,
z té příčiny jsou se země především mezi sebou na tom snesly, že všichni
a jeden každý víry naší sv. křesťanské evangelitské účastný má
a povinen bude, vedle evangelitského učení a vyznání také křesťanský
život a obcování vésti a zúmyslných hříchů, nešlechetnosti, zjevného
pohoršení a pokrytství na každém místě se s pilností vystříhati,
k čemuž také lidé na kázáních napomínáni a skrze vrchnosti přísným
trestáním k tomu přidržáni býti mají.
II
Zatím
má hned předně v této konfederací zavřín býti i ji užívati král,
pokudž privilegia, majestáty, porovnání a sjednocení i také všecky
artikule, v této konfederací obsažené, milostivě na pozoru míti, podle
toho svůj regiment4) říditi, i také u věcech náboženství a spravedlnosti se
dotýkajících všecky země bez rozdílu náboženství jednostejně chrániti ráčí.
III
Král
nemá s žádným jezuvitem, s cizími poselstvími neb radami o věci,
země této se dotýkající, se raditi, ani také nižádných cizozemcův
k předním úřadům, radám neb jiným expedicím, též k městským,
konšelským nebo jiným úřadům potřebovati.
IV
A
nemají jezuvitové již více na věčné časy do těchto sjednocených zemí pod
jakýmkoliv zámyslem a barvou nebo řeholou uvozováni býti, a pokudžby
oni neb učedníci jich ještě kde zůstávali neb tajně se vloudili, mají odtud
vybiti býti. Ta pak řehola, v které by se jezuité a učedníci jich
kryli a nalezeni byli, má o důchody a statky své přijíti
a ty k defensí5) země obraceny býti. Tolikéž jich jezuvitův fundací
a privilegia i jakákoliv jiná opatření, kteréž jsou buď od králův
nebo jiných privátných osob vyprakticirovali a v Čechách na relací
sněmovní do desk zemských sobě vpravili, mají zase z týchž desk zemských
vymazány a všeckny jejich koleje, statkové a důchodové k dobrému
země obráceny býti.
V
Tolikéž
nemá do těchto sjednocených zemí žádných více nových řehol mimo ty, kteréž nyní
v jedné každé zemi jsou, uvozováno býti.
VI
Též
všelijaká duchovenství, kostelové a klášterové s příslušenstvím jich,
kteříž nyní na díle pusti a na díle k školám a jiným službám
božím evangelitských obraceny jsou, mají v rukou, moci a užívání
stavův evangelitských nyní i na budoucí časy zůstávati.
VII
Především
má král majestáty a povolení strany náboženství jako i to sjednocení,
mezi evangelitskými král. Českého a knížectví slezských l. 1609 učiněné
a od J. M. krále potvrzené, též tuto předešle od někdy císaře Mathiáše
slavné paměti l. 1614 týmž zemím dopuštěnou a nyní učiněnou
a zavřenou konfederací se všemi v ní doloženými artikuli, tak jakž
sama slova s sebou přinášejí, beze všech výminek aneb postranních výkladův
potvrditi, a zejména té v některých sněmích a právích duchovních
se nacházející výminky, že kacířům nemá se víra držeti a druhé
o rozhřešení od jakékoliv přísahy se odříci.
VIII
Všecky
kostely ve všech sjednocených zemích v Čechách, v Moravě, Slezsku
a v hořejších i dolejších Lužicích, v městech, městečkách,
ve všech a na všech místech, kterýchž evangelitští na ten čas
v držení jsou, mají jim nyní na budoucí časy beze vší překážky
a hyndruňku6) jakž by ten od koho vymyšlen býti mohl, zůstati.
IX
Všecky
sjednocené země, kteréž žádných majestátův na svobodné provozování náboženství
nemají, totiž Morava, hořejší i dolejší Lužice, i které by více
k této konfederaci přistoupily, mají míti právo podle znění českého
a slezského majestátův7) ve všech jejich klausulích, punktích a artikulích
svobodně náboženství provozovati.
X
Ve
všech sjednocených zemích a městech, buďto že ta králi neb králové, též
jiné všeliké duchovní neb světské vrchnosti přináležejí, tolikéž i ve
všech městečkách a vesnicích, má svobodné provozování evangelitského
náboženství obojího pohlaví lidem v tom jazyku, kterého v které zemi
se užívá, vedle znění české aneb augspurské konfesí, a stavění kostelův,
far, škol a krchovů, též kazatelův a školmitrův pod obojí dosazování
povoleno a dopuštěno býti. Též jedenkaždý má na svobodě míti v svém
kostele stará ceremonia dle svého svědomí a slova božího zachovávati anebo
je opouštěti, a naproti tomu za příčinou svornosti a pro vyhnutí
všelijakým roztržkám a nedorozuměním všeliké hanění a důtky na
kazatedlnicích i jinde obojího náboženství lidem pod pokutou zbavení úřadu
zapovědíno býti.
XI
Nemají
také v těchto sjednocených zemích na žádná duchovenství buďto biskupství,
opatství, komendy, probošství, prelátství neb jiná k tomu podobná,
budoucně cizozemci, než sami toliko v království Českém
a v jiných k koruně České náležejících zemí zrodili (kteréž se
za cizozemce nepokládají) dosazování býti; a mimo to nadání, kteréž nyní
mají, aby žádných více na pozemských statcích od krále ani od koho jiného se
nečinilo.
XII
Všickni
pod jednou ve všech sjednocených zemích mají všem stavům v jedné každé
zemi přísahou se zavázati, že proti majestátu a porovnání strany
svobodného provozování náboženství nic činiti a předsebráti nechtějí,
s tím odřeknutím se té v některých sněmích a právích nacházející
se výminky v příčině nedržení víry kacířům a rozhřešení od přísahy,
jako i jiných sněmův duchovních ustanovení a nařízení, kteréž
dotčeným majestátům jsou na odpor.
XIII
Žádná
osoba náboženství pod jednou nemá jak k vyšším, tak i k nižším
úřadům, též v městech k úřadům městským a do rady potřebována
býti, leč by se při činění úřední povinnosti prvé přísahou zavázala, že chce
majestáty, sjednocení a obzvláště tuto konferenci zdržeti, s tím oderčením,
které v sedmém a dvanáctém artikuli doloženo jest.
XIV
Žádný
pod jednou od nejvyššího až do nejnižšího nemá v sjednocených zemích,
kdežby byli, trpín býti, lečby se podobným způsobem k těm povolením
a sjednocením strany svobody v provozování náboženství, obzvláště pak
této konfederací s tím, které nahoře v 7. a 13. artikuli
doloženo jest, odřeknutím přísahou zavázal.
XV
Nemá
také ve všech těchto sjednocených zemích žádný z lidí duchovních pod
jednou, buď vyššího, než nižšího důstojenství, pod žádným zámyslem, jakby ten
vymyšlen býti mohl, jakou vrchnost nad evangelitskými u věcech duchovních,
mnohem méně v světských, sobě osobovati.
XVI
V
Čechách mají tito úřadové osobami evangelitského náboženství na potomní časy
osazováni býti, totiž nejv. pan purkrabě pražský, nejv. písař, presidentové
komory a nad appelacími, obadva podkomoří, hejtman hradu pražského, nejv.
mincmistr a též obadva hofrychtýřové8), v Moravě hejtman zemský, nejv.
komorník, podkomoří a nejvyšší písař, v Slezsku vrchní hejtman jako
i jiní všichni hejtmané a kancléři v dědičných knížectvích,
v dolejších a hořejších Lužicích oba landfojtové9) zemští, hejtmané
a sudí.
XVII
A
aby hodné osoby k dotčeným nejv. zemským úřadům potřebovány býti mohly, má
všudy volení neb jmenování jistých osob k týmž úřadům v jedné každé
zemi stavům, potvrzením pak jich králi náležeti. A co se království Českého
a margkrabství mor. dotýče, od jednoho každého stavu, kterémuž jaký úřad
náleží, bez překážky druhého stavu k každému úřadu čtyry osoby jmenovány
a z těch od krále jedna vybrána a na týž úřad potvrzena býti má,
však tak, že to, co se tkne téhož jmenování osob úředních v Čechách
a v Moravě, knížatům a stavům slezským, jako i hořejším
Lužičanům na újmu jich privilegií a svobod nemá býti.
XVIII
V
těch městech všech zemí sjednocených, kdež se posavad rada toliko osobami pod
jednou dosazovala, na potomní časy aby polovice osobami pod jednou
a polovice evangelitskými dosazována byla; však přední osoba jako primas,
aneb v těch zemích, kde žádného primasa není purkmistři, ve všech městech
muži hodní náboženství pod obojí aby bývali.
XIX
Ve
všech městech pražských, jako i jiných v Čechách, v Moravě,
v Slezsku a obojích Lužicích, kde dostatek jest lidí náboženství pod
obojí, tu nyní i po potomní časy sami pod obojí na úřady konšelské
a jiné povinnosti městské dosazování mají býti.
XX
Za
tou příčinou všecka privilegia, kteráž k potlačení evangelitských
vyjednána jsou aneb k tomu cíli směřující jak v Čechách
v Budějovicích a v Plzni, v Moravě téměř ve všech
královských městech, v Slezsku v Opolí, Ratiboři a jinde,
v hořejších Lužicích v Wettigerově, Bernštatlu, Ostřici
a Hennersdorfu pod královským lesem, mají docela minout a zrušena
být; kde pak evangelitští mezi katolickými se nacházejí, mají zároveň chráněni
býti.
XXI
Osoby
pod obojí nemají v žádném městě a místě ve všech sjednocených zemích
s úřadu, též měšťanství a mistrovství nebo řemesla pro náboženství
ssazovány, ale obojího náboženství lidem rovní obchodové, živnosti
a handle svobodě propuštěni býti.
A
kdyby která vrchnost mistrovství neb práva městského komu odepřela, nemá toho
při ní dále vyhledáváno, nýbrž od vyšší vrchnosti téhož místa aneb od
nařízených defensorův též země dáváno, a lidé přitom chráněni býti.
Pražané
pak i jiná města svobodná v království Českém, třetího stavu
užívající, ti se při svých svobodách v příčině přijímání do měsťanství
zůstávují.
XXII
A
poněvadž tyto země, jako česká, moravská, slezská a lužická, nejsou žádné
dědičné země, nýbrž mají své svobodné volení a některé z pouhé vůle
se připojili: pročež žádný král nemá moci nic na újmu svobod jejich o nich
říditi.
XXIII
Tolikéž
nemá na časy budoucí za živobytí panujícího krále žádný jiný na čekanství,
mnohem méně na království volen neb korunován býti, lečby všecky sjednocené
země samy toho potřebu uznajíce za to žádaly.
XXIV
Přísahy
také na potomní časy mají toliko na samého krále a na žádné jeho dědice se
vztahovati. A poněvadž král předcházejícím zemím, totiž Čechům
a Moravanům, přísahu koná, protož budoucně s jinými zeměmi, jmenovitě
s Slezáky a obojími Lužičany, prvé a dříve, nežliby králi
slibovali, podobně zachováno má býti.
XXV
Ty
smlouvy o království České a země k němu přivtělené, bez vědomí
a povolení jich s králem hišpanským10) učiněné, a jestliby co
k tomu podobného více se najíti mohlo, jakož samy s sebe jsou ničímž,
tak tuto se zdvíhají11) a kazí.
XXVI
Mají
také nyní i na časy budoucí a věčné všeliké rady, kteréžby se všech
těchto sjednocených zemí dotýkaly, a obzvláště kdyby král český volen byl
aneb volen býti měl, společně držány, a bez přítomnosti všech zemí, totiž
české, moravské, slezské, hořejších i dolejších Lužic, žádná proposicí
slyšána, mnohem méně uvažována býti nemá, leč žeby která země z důležitých
příčin toho přítomna býti nemohla: v takové příčině mají jiné přítomné
země nicméně krále voliti, a na čem zavrou, k tomu i nepřítomné
přistoupiti povinny býti mají.
XXVII
A
kdyžby král volen býti měl, mají níže dotčení defensorové království Českého
sněm generální stavům království tohoto, stavům margkrabství moravského
knížatům a stavům hořejšího a dolejšího Slezska, též hořejších
a dolejších Lužic rozepsati a na hrad pražský položiti.
XXVIII
Jakož
pánům a stavům českým, kdyžby koli k volení nového krále přišlo, to
právo, aby jiné země k tomu povolati mohli, puštěno jest, takž také mají
potom při společném shromáždění všech zemí proponirovati12) a při tom každého času
to moc míti pána jmenovati a přednášeti a na to potom první hlas
míti, za tím páni moravští druhý hlas, páni stavové a knížata slezská
třetí, hořejší Lužičané čtvrtý, dolejší Lužičané pátý, páni stavové čeští
šestý, a tak votum conclusivum, hlas zavírající. Jestliby pak mimo všecku
naději hlasové byli v rovném počtu a hmotnými důvody to změněno
a napraveno býti nemohlo, v té a takové nevyhnutedlné potřebě má
se skrze los zavírati a na tom všecky země přestati.
XXIX
Když
tak král toto sjednocení potvrdí a vedle něho regiment zřídí, bude moci
této následující generální defensí ve všelijakých potřebách, však s radou
všech zemí, proti všem nepřátelům užíti.
XXX
Jestližeby
pak mimo všechnu naději proti svobodnému provozování náboženství, sjednocení
a této učiněné konfederací něco takového, což by proti tomu všemu čelilo,
před sebe vzal neb vzíti chtěl, tak žeby země k defensí přinuceny byly,
v takové příčině všickni stavové těchto sjednocených království
a zemí ihned svých přísah mají osvobozeni býti, a to, co by budoucně
před sebe vzali, nemá jim k žádné urážce důstojnosti a vyvýšenosti
královeské vykládáno anebo přičítáno býti.
XXXI
Nebude
a nemá také míti moci král bez povolení zemí jakou válku začíti, ani
verbuňkův nařizovati, méněji cizí lid do těchto zemí uvozovati, lidem vojenským
jaká místa v zemi nebo v městech osazovati, anebo laufu13), durchcugku14), mustruňku15) neb obdaňku16) komu dopouštěti.
XXXII
Také
nemá král té moci, v které z sjednocených zemí jakou pevnost bez
povolení země stavěti.
XXXIII
Podobně
nemá král nyní ani na budoucí časy na žádnou z sjednocených zemí bez jich
povolení žádných dluhův uvozovati, též stavy a města k žádnému
rukojemství přinucovati.
XXXIV
Co
se pak zřízení regimentu dotýče, poněvadž, jakž nahoře v 16. artikuli
doloženo jest, nejv. kancléř evang. nábož. býti má, protož mají všechny země,
jakž od starodávna bývalo, při správě české kancléře zůstávati; avšak, co se
místokancléře a sekretářův dotýče, ti mají tím způsobem dosazováni býti,
jakž při partikulárním snešení jedné každé země zmínka se činí, kdež
i z strany komory české obšírněji zpráva se najde.
XXXV
Obzvláště
poněvadž vedle starobylého obyčeje nejv. kancléř království Českého při dvoře
J. M. Kr. ustavičně býti a zůstávati má a povinen jest, tak aby
z české dvorské kanceláře žádné poručení jak jménem J. M. Kr., tak žádného
kohokoli jiného vědomě nevycházela, která by proti majestátu, zřízením zemským,
právům, svobodám, starobylým zvyklostem a obyčejům nebo výsadám, jako
i proti tomu všemu, jímž se přivtělené země řídí a spravují,
jakýmkoliv způsobem čelila; protož má toho při tom i ještě zůstaveno býti,
a takové prvé nikdy nebývalá neobyčejná a sama proti sobě čelící,
bezpotřebná, na potupu a lehkost zemí, i také zřízeného v jedné
každé práva, svobod a dobrých chvalitebných obyčejův se vztahující
poručení nikterakž vycházeti ani přijímána býti nemají. Psaní pak, která jménem
J. M. král. stavům těchto sjednocených zemí, anebo soudu zemskému anebo
obyvatelům společně neb rozdílně a obzvláště z české kanceláře činěna
bývají, s takovou povolností, mírností a rozšafností, jakž se to za
času panování předešlých králův českých slavné paměti zachovávalo,
i budoucně bez dotýkání anebo nemilosti hrození vycházeti mají.
XXXVI
Žádný
z nejv. úředníkův zemských král. Českého, anebo kdokoliv jiný v témže
království, nemá obyvatelův margkrabství moravského, knížectví slezských
a margkrabství obojích Lužic pro nižádnou věc, kteráž by se práv
moravských, slezských a lužických dotýkala, obstavovati anebo jim
ubližovati; jako nápodobně i země přivtělené proti obyvatelům království
Českého ničeho takového se dopouštěti nemají, nýbrž jedna každý
z sjednocených zemí má při svém právě zůstavena býti, v zemi
a ne ven z země postupovati.
XXXVII
Mají
také nyní a na budoucí věčné časy všelijací nápadové17) z jedné každé země
z sjednocených do druhé, totiž z Čech do margrabství moravského, do
Slezska a hořejších i dolejších Lužic a z týchž zemí zase
do Čech, a, tak jakž dotčeno, z jedné země do druhé, pravým nápadníkům buď
na zemi nebo v městech, kterýmžby takoví nápadové náleželi, propuštěni
býti.
XXXVIII
Nemá
žádný člověk poddaný v Čechách, Moravě, Slezsku a hořejších
i dolejších Lužicích, lečby list výhostní a propuštění svého
z poddanosti ukázal, býti přijímán, a stalo-li by se co toho, mají
takoví lidé na vyhledávání pánův jejich z jedné země do druhé zase bez
odměny býti propouštěni.
XXXIX
A
poněvadž obsílání ven z země týmž zemím znamenitě obtížena jsou, nemá
žádný z obyvatel margrabství moravského, knížectví slezských
a obojích Lužic jménem J. M. Kr. z kanceláře české, tak jako by pod
pokutou to učiniti musel, obsílán býti; nýbrž, kdyby vždy někdo
z obyvatelův sjednocených zemí z důležitých dostatečných
a nevyhnutelných příčin obeslán býti měl, tehdy ten anebo ti mají co
nejdříve zase vypraveni býti, propuštěni a přes dvě neděle se nezdržovati,
nýbrž po vyjití toho času i bez resolucí a odpovědi domů beze všeho
jaké pokuty a nemilosti se obávání navrátiti se mohou.
XL
K
takovému pak každému ze všech stavův svobodných, kdož by se na takové obeslání
najíti dal, má býti náležitost, šetrnost v mluvení a přednášení
příčin obeslání jeho zachována, a jeden - každý z vyšších
i nižších stavův časně předpuštěn, dříve projití dotčených dvou neděl
odbyt, anebo jiný čas mu jmenován, a vedle toho dovoleno, aby k sobě
jednoho neb více osob, kteréžby se mu za přátely postavili a toho, co by
se přednášelo, doslýchali i také, což by za odpověď dáno býti mohlo, mu
poradili a potřebu jeho přednesli, přivzíti mohl.
XLI
A
ačkoliv proti těm, kteříž ku právu osedlí jsou, žádné kommisí jménem J. M. Kr.
u věcech právních z kanceláře české do margkrabství moravského,
knížectví slezského a hořejších i dolejších Lužic slušně vycházeti
nemají; však kdyby se stalo a od J. M. Kr. z jistých příčin do
sjednocených zemí jaká kommisí nařízena byla, tehdy žádný jiný nežli jedné
každé země obyvatelé za kommisaře potřebováni, aniž táž kommisí ven z země
řízena býti má.
XLII
Jakož
pak žádný z obyvatelův přivtělených zemí nemá k takové kommisí býti
nucen, nýbrž jestliže by k takové kommisí dobrovolně přistoupiti nechtěl,
na vůli jeho se zůstavuje, bude-li chtíti takovou kommisí ujíti, anebo ku
pořadu práva se dovolati. Přičemž má každý zůstaven býti.
XLIII
Tolikéž
nemá česká kancelář žádných žalob od obyvatelův a poddaných margkrabství
moravského, knížectví slezských a obojích Lužic přijímati, ani na ně
žádných poručení činiti, nýbrž obyvatelům jedné každé země s takovými
žalobami a stížnostmi na pořádanou jich vrchnost a soud ukázati.
XLIV
Žádná
královská poručení, kteráž by s vědomím krále aneb jménem J. Msti vyšla,
a na újmu práv, svobod a řádův všech nebo kteréhokoli stavu
v sjednocených zemích se vztahovala, nemají napotom z žádné expedicí
vydávána, ani stavové a města týmž poručením zadosti činiti povinni býti.
XLV
A
ačkoliv stavové pod obojí v nadepsaných zemích sami toliko tuto
konfederací a defensí činí, však nicméně stavové katoličtí a lidé
duchovní, když se nadepsaným způsobem k tomu, že majestáty a jiné
potvrzení strany náboženství, též i tuto unii zdržeti chtějí, zaváží
a pokojně bez škodlivých praktik proti podobojím chovati se budou, mají
též v tomto sjednocení obsažení býti, ochraně proti svým a našim
nepřátelům užiti.
XLVI
Toto
sjednocení zemí a nařízené veřejné defensí má v následujících
případnostech a potřebách užíváno býti. Kdyby z přípovědí,
privilegií, majestátů, potvrzení, nadání a čehokoliv, co přiřknuto jest,
vyřčeno a proti tomu něco jiného nařizováno býti chtělo.
XLVII
Kdyby
také vyšší i nižší úředníci dle této konfederací zřízení a dosazení
nebyli.
XLVIII
Proti
stavům pod jednou a lidem duchovním i všem těm, kteříž by k zemským
neb městským úřadům potřebováni byli a k zdržení majestátův
a svobod v provozování náboženství se nezavázali, též sněmův
a práv duchovních v tom artikuli, že kacířům víra držána býti nemá,
a v druhém o rozhřešení od přísah se neodřekli.
XLIX
Kdyby
který nejv. úředník zemský neb kdokoliv jiný, jak v králi, tak
v městech, obzvláštně purkmistři, primasové a radní osoby, chtěli
proti náboženství evangelitskému co více praktikovati, anebo kdyby kdo pod
jednou evangelitské k procesí a jiným náboženství jejich odporným
ceremoniím pod jakým pak koliv zámyslem nutiti chtěl.
L
Kdyby
také v svobodných sjezdích, evangelitským nebo defensorům k této
konfederací od nich nařízením, buď zjevně, nebo tajně jaká překážka činěna
byla.
LI
Nebo
jestli by kdo tuto konfederací rušiti a proti ní se stavěti chtěl.
LII
Jestliže
by se také budoucně které země z toho sjednocení vytáhnouti, nebo
v čas potřeby jiné země opustiti chtěla, a tak tomu všemu, což tuto
snešeno jest, skutečně zadosti učiniti nechtěla, tehdy mají jiné země tu,
kteráž by se odtrhnouti chtěla, zase napraviti, škody pak a útraty, ku
kterémž by jiné země přivedeny byly, ta země odpadlá sama nésti
a vynahraditi povinna a společnou pomocí sjednocených zemí
k tomu přidržána býti má.
LIII
Kdyby
také kdokoli na kteroukoliv z týchž sjednocených zemí nepřátelským
způsobem sáhnouti a do ní vpadnouti chtěl, proti takovému jako
i proti všem v nadepsaných artikulích obsaženým osobám má této
veřejné defensí užíváno býti.
LIV
Kdyby
budoucně buď král, nebo kdokoliv jiný někoho z sjednocených zemí proto,
což jest se tu při té defensí zběhlo, stěžoval, avšak tomu nějaký jiný výklad
dávati chtěl.
LV
A
aby to vše na čem jistém založeno bylo, protož jsou se tyto země, totiž česká,
moravská, slezská a hořejší i dolejší Lužice, sobě vespolek na věčné
časy zavázaly, že při sobě pevně a stále držeti, ve všech potřebách dle
této konfederací za jednoho člověka státi, statky, hrdla, všechno své jedni při
druhých vynasaditi mají.
LVI
Avšak
mají tyto všecky sjednocené, k koruně české přináležející země nyní
i budoucně ne jinak než na věrné spoluoudy držány a jmenovány býti,
a mimo přednost, která se od starodávna zachovávala, jedna země nad druhou
žádné vrchnosti sobě osobovati nemá.
LVII
Ani
také jedna druhé, jako i žádný stav druhého v jejich právích,
svobodách, zřízeních zemských a privilegiích utiskovati a žádné
překážky činiti nemá.
LVIII
Též
nemá a nechce žádná z týchž sjednocených zemí nyní i na budoucí
časy nic před sebe bráti, což by v nejmenším proti této konfederací aneb
defensí čelilo.
LIX
A
poněvadž toho veliká potřeba jest, aby jedna každá země své jisté defensory
měla, mají od jedné každé druhým ve třech měsících v známost uvedení býti,
kteříž obzvláštní přísahou k tomuto sjednocení mají býti zavázáni; totiž:
"Já N. N. přísahám pánu Bohu všemohoucímu, že chci v této mně od pánův
evangelitských stavův pod obojí svěřené povinnosti k dobrému vlasti
a jiným sjednoceným královstvím a zemím věren býti, všecko to, co se
říditi bude, i tolikéž co tato konfederací ve všech punktích
a klausulích v sobě obsahuje, s pilností na pozoru míti, též
věrně raditi pomáhati a k tomu se přičiniti, aby se též konfederací
ve všem skutečně zadosti stalo. Aniž se čemu, buďto jaké milosti, darům neb
slibům, přízni neb nepřízni, od toho všeho odvésti dám, nýbrž stále při vlasti
státi a setrvati, a cožby v radách i jinak se řídilo,
žádnému toho nevyjmenovati ani nesvěřovati, ale do hrobu s sebou to vzíti.
K tomu mi dopomáhej Pán Bůh všemohoucí!"
LX
Sešel-li
by který z nich prostředkem smrti z světa, má co nejdříve, jak vedle
příležitosti které země se moci bude, na to místo jiný býti dosazen, a to
defensorům v jiných sjednocených zemích ihned v známost uvedeno býti.
LXI
Ti
pak defensorové mají podle dané sobě od jedné každé země instrukcí se chovati
a každoročně, kdyby toho potřeba byla, na jisté místo se sjeti
a spolu radu držeti.
LXII
Kdyby
kde jací útiskové se díti chtěli, mají ty osoby, jichž by se dotýkalo,
nadepsaným defensorům v jedné každé zemi to v známost uvésti,
a oni mají o to radu držeti, jak by tomu spomoženo býti mohlo. A
pokudž by zapotřebí uznali, mají to hned na J. M. Kr. anebo místodržící J. M.
v jedné každé zemi vznésti, a král to, od vznešení toho na J. M.
v šesti nedělích, k nápravě má přivésti.
LXIII
Pokudž
by pak v tom čase tomu spomoženo a to k nápravě přivedeno
nebylo, a oni sami toho tak spokojiti nemohli, mají to všem stavům jedné
každé země přednésti, a ti obdobně, aby tomu spomoženo bylo, nato se
všelijak vynasnažiti.
LXIV
A
kdyby oni ani mírnými prostředky tu věc spokojiti a jí spomoci nemohli,
tehdy mají to na defensory všech sjednocených zemí vznésti, kteříž mají
v jisté příležité místo se sjeti a radu o to, jak by
nejpovlovněji k tomu se spomoci mohlo, držeti; a na čem se snesou,
o tom tu zemi, která by rady vyhledávala, zpraviti.
LXV
Defensorové
čeští mají míti právo defensory z jiných sjednocených zemí obsílati, jakž
obšírně artikul LXVII to vysvětlí, a nemá se jim ani od krále, ani od koho
jiného v příčině takových sjezdův žádná inhibicí18) nebo nejmenší překážka
díti. Místo pak k takovým sjezdům má býti Praha aneb kterébykoliv jiné
místo vedle příležitosti času a nebezpečenství nejpříhodnější k tomu
bylo.
LXVI
Kdyby
pak k defencí přijíti mělo, mají defensorové všickni společně věrně
a upřímně v tom říditi a tu věc fedrovati19) pomáhati.
LXVII
Však
tu defensorové jedné každé země, kteráž by defensí užívati musela, direkcí
a právo k obsílání jiných defensorův míti mají.
LXVIII
Dříve
a prvé, nežli by k defensí přišlo, mají všelijací možní prostředkové
na všech místech pořádně povlovně a rozšafně obíráni a před sebe
bráni býti.
LXIX
Nemá
také žádná jiná země svobody míti, bez předcházející rady a povolení
jiných sjednocených zemí a spoluoudův k žádným příkřejším prostředkům
neb extremis sáhnouti.
LXX
Co
se hlavní defensí dotýče, na tom jsou se země, totiž česká, moravská, slezská,
hořejší i dolejší Lužice, snesly, že jedna země druhé těmi pomocmi,
kterýmiž jsou na sobě tuto zavázaly, ve všech nastalých potřebách bez
prodlívání a oporu přispěti chce.
LXXI
A
poněvadž toho potřeba ukazuje, aby jedna každá země sama od sebe v jisté
hotovosti stála, tak aby jiné země věděti mohly, jak se v nastalé potřebě
jedna na druhou bezpečiti a při kom toho vyhledávati: protož má jedna
každá země svou vlastní hotovost co nejlépeji a nejspěšněji fedrovati,
a potom, na čem zavříno bude, jiným zemím v šesti měsících pořád
zběhlých v známost uvésti.
LXXII
Poněvadž
také těžce přichází verbovaný lid shledávati, protož má jedna každá země na to
mysliti, jak by poddaní, jízda i pěchota, jak v městech, tak
v vesnicích, mohla býti cvičena, tak aby se vždycky v záloze
vycvičený lid v zemi míti mohl. Zbraně pak sedlákům od vrchnosti schovány
a jim toliko k cvičení vydány býti mají.
LXXIII
A
poněvadž jedna každá země spůsob, jak by mělo k takovému cvičení
přistoupeno a odkud na to náklad brán býti, vedle své příležitosti
nejsnáze vynajde, zůstavuje se toho při vůli jedné země. Však aby každého roku
defensorům všech zemí od jedněch druhým psaná zpráva odsílána bývala, jak
daleko v témže cvičení přivedeno jest a na jaký způsob v každém
místě děje a koná.
LXXIV
Co
se pak hlavní pomoci dotýče, tu česká země jiným zemím v nastalých
potřebách, a to od prvního připsání ve čtyrech nedělích (kterýžto čas
i od jiných zemí zachován býti má), ku pomoci poslati se uvolila
jmenovitě.
LXXV
Moravanům
1 000 koní a 3 000 knechtů20), Slezákům též 1 000 koní a 3 000 knechtů,
hořejším Lužičanům půl druhého sta koní a 300 knechtů, dolejším Lužičanům
100 koní a 200 knechtův.
LXXVI
Moravané
Čechům 1 000 koní a 3 000 knechtů, Slezákům 1 000 koní a 3 000
knechtů, hořejším Lužičanům 150 koní a 300 knechtů, dolejším Lužičanům 100
koní a 200 knechtů.
LXXVII
Slezáci
Čechům 1 000 koní a 3 000 knechtů, Moravanům 1 000 koní a 3 000
knechtů, hořejším Lužičanům 150 koní a 300 knechtů, dolejším Lužičanům 100
koní a 200 knechtů.
LXXVIII
Hořejší
Lužičané Čechům 150 koní a 300 knechtů, Moravanům 150 koní a 300
knechtů, Slezákům 150 koní a 300 knechtů, dolejším Lužičanům 100 koní
a 200 knechtův.
LXXIX
Dolejší
Lužičané Čechům 100 koní a 200 knechtů, Moravanům 100 koní a 200
knechtů, Slezákům 100 koní a 200 knechtů, hořejším Lužičanům 100 koní
a 200 knechtův.
LXXX
Kdyby
však nebezpečenství tak se rozmáhalo, že by nadepsané pomoci nedostačovaly,
tehdy má jedna každá země se vší nejvyšší mocí té v takovém nebezpečenství
postavené zemi, co nejdříve možné ku pomoci přispěti povinna býti.
LXXXI
K
tomu snesly jsou se sjednocené země, aby sobě jednoho generála volily. Ale
poněvadž jednoho času na dvě nebo tři země zároveň saženo by býti mohlo,
pročež, aby všechny země v čas nastalé potřeby hodným vůdcím opatřeny
byly, má jedna každá země zkušeného generála leytenambta sobě obrati, kdyby do
jedné nebo více zemí jednoho času nepřátelský vpád se stal, aby v takové
příhodě té země generalleytenambt komendu tak dlouho měl, až by generál sám
osobně do té země přijel, kdež potom podle jiných pod komendou generála
zůstávati, ním se říditi a jeho poslušen býti má.
LXXXII
Přihodilo-li
by se pak, že by všech zemí lid vojenský v jedné zemi v hromadu se
strhl, má zajisté generál všech zemí komendirovati, však jiní general-oficírové
a befelchshaberové21) mají svá místa tak, jak země od starodávna jedna po druhé jdou, míti,
tolikéž jedni po druhých jíti.
LXXXIII
Kdyby
pak více nežli jedna země nepřátelský útok trpěla, má netoliko táž země svou
pomoc sobě zanechati, anebo kdyby tu již vypravila, ji na díle anebo
v celosti nazpátek povolati, nýbrž jsou povinny i jiné země, kteréž
žádného nebezpečenství nemají, dílem pomoci jedné zemi, ostatkem druhé zemi
přispěti, však podle velikosti a potřeby nebezpečenství.
LXXXIV
Podobně,
kdyby nepřítel do tří míst vpadnouti chtěl, mají ty země, které žádného
nebezpečenství nemají, své pomoci na tři díly rozděliti a souženým zemím
k retuňku22) přispěti; však vedle velikosti a malosti nebezpečenství má
proporcí těch zemí zachována býti.
LXXXV
Však
kdyby k tomu přišlo a jedna země druhé na pomoc táhnouti musela, tehdy
té země generalleytenambt, v kteréž by nebezpečenství bylo a lid
vojenský se chovati musel, má v nepřítomnosti generála nade vším lidem
válečným, příkladem v takových příčinách sv. Říše, správu a komendu
míti dotud a tak dlouho, dokud válka v té zemi trvati bude.
LXXXVI
Má
tolikéž každá země na to mysliti, aby sobě časně všelijaké municí
s potřebu objednala a se opatřila, a co tak jedna každá země
ročně sobě způsobí, to má defensorům všech zemí skrze psaní, však
v tajnosti, v známost uvedeno býti.
LXXXVII
Poněvadž
také žádná defensí bez peněz a důkladu nemůže nařízena a zdržena
býti, protož mají hned z počátku všechna dobrovolná svolení, posudní
i jiné sbírky tak dlouho k tomu obráceny a užívány býti, dokudž
by k pokoji nepřišlo, an král z svých statků stolních v Čechách
i jiných svých dědičných zemích s dvorem svým dobře se vychovati
může.
LXXXVIII
Lidem
duchovním, kteří by se nechtěli nahoře dotčeným způsobem, jakž při artikuli VII
a XII i jiných doloženo, k držení majestátův zvláštním oderčením
přísahou zavázati, mají býti statkové pobráni a důchodové k defensí
obráceni.
LXXXIX
Stavové
pak a přední lidé duchovní, jako biskupové a těm podobní, kteří by se
touž měrou k zdržení23) majestátův s výš psaným odřeknutím zavázati
nechtěli, dále za žádný stav jmíni a držáni býti, ani také žádného místa
v sněmích míti nemají.
XC
A
pokudžby se kdo z toho stavu takovým snešením na odpor stavěti chtěl,
tehdy s pomocí jiných sjednocených zemí k dostičinění jim přidržán
býti má.
XCI
V
čem se nápodobně k jiným osobám a spoluoudům téhož stavu v jedné
každé zemi, zvláštním knížectví a místě, tak jakž nyní o vyšších
osobách téhož stavu doloženo jest zachováno býti má.
XCII
Ostatek
muselo by se skrze kontribucí a sbírky shledati, přičemž však netoliko na
defensí se hleděti musí, ale jak by každoročně také něco peněz pro budoucí
potřebu shromážděno býti mohlo.
XCIII
A
z takových shromážděných peněz nemá bez vědomí a povolení všech
sjednocených zemí nic v jaká místa mimo tuto defensí obraceno anebo svoláno
býti.
XCIV
Když
se defensorové ze všech zemí každého roku sjedou a shledají, mají také
o penězích jako i o jiných k defensí přináležejících,
nahoře zejména dotčených věcech sobě vespolek důvěrně v tajnosti zprávu
učiniti.
XCV
A na
čem se stavové jedné nebo druhé země při sněmích a sjezdích obecních
jednou snesou, a co králi na proposicí za odpověď dají a svolí,
přitom po každé na konec zůstáno býti má a nic se proti tomu replikovati
nemá. Pakli by co replikováno bylo, aby stavové nebyli povinni toho přijímati,
nýbrž se rozjeti mohli. A jestliže by po jich odjezdu od pozůstalých co
zavítáno bylo, tomu aby jiní dosti činiti povinni nebyli.
XCVI
Nemá
také žádný sněm dále trvati než dvě neděle, leč by stavové sami pro obecné
dobré toho nějakou potřebu uznali.
XCVII
Strany
těch osob, zpronevěřilých synův vlasti, o kteréž jsou se stavové čeští při
minulém sjezdu snesli, že jedni v zemi, druzí v úřadech trpíni býti
nemají.
XCVIII
Nápodobně
na čem se stavové sjednocených zemí v té příčině nyní anebo budoucně
snesou, to vedle dotčeného snešení v skutek uvedeno a při takovém
snešení toho zůstaveno býti má.
XCIX
Naposledy
na jaký by spůsob erbanuňkové24) s Jich Mstmi kurfiršty a jinými okolními
zeměmi obnoveni býti měli, má to při nejprv příštím sněmu uváženo a na
místo postaveno býti.
C
Však
tito nadepsaní v této konfederací obsažení artikulové mají býti bez újmy
výsad, práv, privilegií, svobod, zřízení a dobrých starodávných zvyklostí
jedné každé země.
Na
potvrzení toho volené osoby od dotčených stavův království Českého
a z jiných zemí vyslané sekrety25) a pečeti své k tomuto listu
přitiskli a rukami vlastními v něm se podepsali. Stalo se na hradě
pražském při obecném generálním sjezdu a shromáždění všech předjmenovaných
zemí 31. dne měsíce července L. P. 1619.
1) Zkratka zastupující
dosaditelná jména
2) Panovníků
3) Znepokojovány
4) Vládu
5) K obraně
6) Překážka, zábrana
7) Majestáty Rudolfa II. na
náboženské svobody
8) Dvorští sudí
9) Název pro zástupce krále
(zemského správce) v Lužici. Z české strany označovaný jako hejtman
10) Španělským
11) Ruší
12) Navrhovati
13) Průjezd, průchod vojska
14) Průtah, průchod vojska
15) Přehlídka shromážděného
vojska
16) Rozpuštění vojska po
vyplacení žoldu
17) Nároky
18) Zabránění
19) Podporovat
20) Pěšáků
21) Velitelé
22) Pomoc, záchrana
23) Dodržování
24) Dědičné smlouvy
25) Malé pečeti
čerpáno
z právní databáze Legsys