Konkordát mezi Apoštolským stolcem

a Polskou republikou

Významnou událostí posledních měsíců, která se odehrála ve středoevropském prostoru, je bezesporu ratifikace uvedené mezinárodní smlouvy z 28.7.1993, k níž z polské strany došlo 23.2.1998. Náš překlad konkordátu vychází z textu uveřejněného v publikaci, kterou vydal Bogusaw Trzeciak SJ pod názvem Relacje pastwo - Koció, konkordat 93 - 98 v nakladatelství Kontrast, Warszawa 1998.

Apoštolský stolec a Polská republika

· v úmyslu upravit trvale a harmonicky vzájemné vztahy

· berouce v úvahu skutečnost, že katolické náboženství vyznává většina občanů polské národnosti;

· podtrhujíce poslání Katolické církve, úlohu, jíž církev sehrála v tisícileté historii polského státu, jakož i význam pontifikátu Jeho Svatosti Jana Pavla II. pro současné dějiny Polska;

· zvažujíce rozhodující důležitost znovunabytí nezávislosti a suverenity polského státu a pečujíce o jeho rozvoj;

· potvrzujíce významný přínos církve pro rozvoj lidské osoby a upevnění morálky;

· vedeni zmíněnými hodnotami a obecnými zásadami mezinárodního práva, jakož i zásadami týkajícími se respektu k lidským právům a základním svobodám i odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace z náboženských důvodů;

· majíce za to, že rozvoj svobodné a demokratické společnosti je založen na respektu k důstojnosti lidské osoby a jejím právům;

· zohledňujíce novou organizační strukturu církve v Polsku, stanovenou papežskou bulou "Totus Tuus Poloniae populus";

rozhodly se uzavřít tento konkordát,

Polská republika v souladu se svými ústavními principy a zákony, Apoštolský stolec v souladu s dokumenty II. Vatikánského koncilu o náboženské svobodě a o vztazích mezi církví o politickými společenstvími i v souladu s normami kanonického práva.

Za tímto účelem se na tom co následuje dohodly Apoštolský stolec, zastoupený Jeho Excelencí monsignorem Józefem Kowalczykem, titulárním biskupem heraklijským, apoštolským nunciem ve Varšavě, a Polská republika, zastoupená Jeho Excelencí panem Krzysztofem Skubiszewskim, ministrem zahraničních věcí:

Článek 1

Polská republika a Apoštolský stolec potvrzují, že stát a Katolická církev jsou každý ve své oblasti nezávislí a autonomní, a zavazují se k plnému uznávání této zásady ve svých vzájemných vztazích a ke spolupráci na rozvoji člověka i obecného dobra.

Článek 2

Aby byly vztahy mezi smluvními stranami zachovány a posíleny a aby strany uskutečňovaly jim svěřené poslání, apoštolský nuncius bude sídlit jako doposud v hlavním městě Polska a mimořádný zplnomocněný velvyslanec Polska u Apoštolského stolce bude sídlit v Římě.

Článek 3

Polská republika zaručuje Katolické církvi a jejím právnickým a fyzickým osobám svobodu styků a komunikace s Apoštolským stolcem, s biskupskými konferencemi, institucemi, organizacemi, jak tuzemskými, tak zahraničními.

Článek 4

1. Polská republika uznává, že Katolická církev je právnická osoba.

2. Polská republika také uznává jako právnické osoby všechny teritoriální a personální církevní instituce, které jsou právnickými osobami na základě kanonického práva. Církevní autorita o nich podá náležité oznámení příslušným státním orgánům.

3. Na žádost církevní autority mohou získat, v souladu s polským zákonem, statut právnické osoby také další církevní instituce.

Článek 5

Stát respektuje právo na náboženskou svobodu a zaručuje proto Katolické církvi obojího obřadu svobodné veřejné vykonávání jejího poslání, jakož i výkon jurisdikce, řízení a spravování vlastních záležitostí v souladu s kanonickým právem.

Článek 6

1. Příslušné církevní autoritě náleží vytváření struktur církvi vlastních; to jest zejména zřizování, změna a rušení církevních provincií, arcidiecézí, diecézí, vojenského ordinariátu, apoštolských administratur, osobních a územních prelatur, územních opatství, farností, institutů zasvěceného života a společností apoštolského života i ostatních církevních právnických osob.

2. Žádná oblast polského území nesmí být včleněna do diecéze nebo církevní provincie se sídlem vně hranic Polské republiky.

3. Žádná polská diecéze nebude rozšířena za hranice polského státu.

4. Biskup, který náleží Polské biskupské konferenci, nebude členem národní biskupské konference jiného státu.

5. Biskup, který není polským občanem, nebude členem Polské biskupské konference. Nebude také vykonávat jurisdikci v Polské republice, s výjimkou legátů nebo jiných papežských vyslanců.

Článek 7

1. Církevní úřady jsou obsazovány příslušnou církevní autoritou v souladu s ustanoveními kanonického práva.

2. Jmenování a odvolávání biskupů přísluší výlučně Apoštolskému stolci.

3. V Polsku bude Apoštolský stolec vybírat biskupy mezi duchovními, kteří jsou polskými občany.

4. Dříve než Apoštolský stolec zveřejní jmenování diecézního biskupa, oznámí jeho jméno důvěrně a ve vhodné době vládě Polské republiky. Učiní se vše proto, aby toto sdělení bylo učiněno rychle.

Článek 8

1. Polská republika zaručuje Katolické církvi svobodu výkonu kultu v souladu s článkem 5.

2. Organizace veřejného kultu náleží církevní autoritě podle ustanovení kanonického práva a v souladu s příslušnými ustanoveními polského práva.

3. Stát zaručuje nedotknutelnost míst, určených církevní autoritou k výkonu kultu a k pohřbívání zesnulých, a pouze k tomuto účelu. Z důležitých důvodů a po dohodě s příslušnou církevní autoritou lze určit toto místo k jiným účelům. Toto ustanovení neznamená omezení polského zákona o případech vyvlastnění v souladu s ustanoveními mezinárodního práva.

4. Výkon uvedeného kultu v místech jiných, než uvedených v bodě 3, nevyžaduje zmocnění veřejných autorit, pokud příslušné normy polského práva nestanoví jinak, zejména z důvodů bezpečnosti a veřejného pořádku.

5. Veřejná autorita může činit nezbytná opatření v místech zmíněných v bodě 3 i bez předběžného oznámení církevní autoritě, je-li to nezbytné pro ochranu života, zdraví nebo majetku.

Článek 9

Dny pracovního volna jsou neděle a následující svátky:

1 leden - Slavnost Matky Boží Panny Marie (Nový rok),
Velikonoční pondělí,
Slavnost Nejsvětějšího Těla a Krve Kristovy,
15. srpen - slavnost Nanebevzetí Panny Marie,
listopad - Slavnost Všech svatých,
25. prosinec - slavnost Narození Páně,
26. prosince - druhý den vánočního oktávu.

2. Výše uvedený výčet může být rozšířen dohodou smluvních stran.

Článek 10

Od okamžiku svého uzavření má kanonické manželství účinky manželství uzavřeného v souladu s polským zákonem, jestliže

mezi nupturienty nejsou překážky vyplývající z polského zákonodárství,
u příležitosti slavení manželství učiní nupturienti souhlasný projev vůle s příslušnými úkony,
uzavření manželství bylo zapsáno do občanských matrik jako oznámení státnímu úřadu do pěti dnů od uzavření manželství; uvedená lhůta bude prodloužena v případě nedodržení z důvodu vyšší moci, dokud tato trvá.

2. Příprava na uzavření manželství zahrnuje poučení budoucích manželů o nerozlučitelnosti kanonického manželství a o ustanoveních polského práva ohledně účinků manželství.

3. Rozhodnost a platnosti kanonického manželství i o jiných manželských kauzách, stanovených kanonickým právem, přísluší výlučně církevní autoritě.

4. Rozhodovat o manželských kauzách ohledně účinků, stanovených polským právem, náleží výlučně státním soudům.

5. Otázka oznamování rozsudků o něhož v bodech 3 a 4 může být předmětem postupu podle článku 27.

6. Aby byl tento článek uveden do praxe, budou provedeny nezbytné změny v polském zákonodárství.

Článek 11

Smluvní strany prohlašují společnou vůli spolupracovat v obraně a respektu k instituci manželství a rodiny jako základu společnosti. Zdůrazňující hodnotu rodiny a Apoštolský stolec ze své strany potvrzuje katolické učení o důstojnosti a nerozlučitelnosti manželství.

Článek 12

1. Uznávaje právo rodičů na náboženskou výchovu dětí a princip tolerance, stát zaručuje organizování výuky náboženství v rámci příslušného školského nebo předškolního vyučujícího programu na veřejných školách prvního i druhého stupně a v mateřských školách, řízených orgány veřejné správy.

2. Program výuky katolického náboženství a učební testy budou zpracovány péčí církevní autority, která s nimi seznámí příslušnou veřejnou autoritu.

3. Vyučující náboženství musí mít pověření (missio canonica) diecézního biskupa. Odvolání tohoto pověření má za následek ztrátu práva na výuku náboženství. Kritéria pedagogické přípravy i formy a způsoby, jak se absolvuje tato příprava, bude předmětem dohod mezi příslušnými veřejnými autoritami a Polskou biskupskou konferencí.

4. Ohledně obsahu náboženské výuky a výchovy mají vyučující náboženství zachovávat církevní zákony a ustanovení; v ostatním mají dodržovat státní zákony.

5. Katolická církev požívá svobodu v pořádání katechezí pro dospělé, včetně vysokoškolské duchovní péče.

Článek 13

Katolickým dětem a mládeži, účastnící se táborů pro mládež nebo jiných forem společného letního pobytu, je zaručeno vykonávání náboženských úkonů, zejména účast na mši svaté o nedělích a svátcích.

Článek 14

1. Katolická církev má právo zřizovat a spravovat vzdělávací a výchovné ústavy, zejména mateřské školy a školy všech stupňů v souladu s ustanoveními kanonického práva a podle principů vyhlášených příslušnými církevními zákony.

2. Při uskutečňování minimálního programu povinných vyučovacích předmětů a při vydávání úředních dokumentů se tyto školy řadí podle ustanovení polského zákonodárství. Avšak v uskutečňování programu výuky jiných předmětů se tyto školy řídí církevními ustanoveními. Polské právo rozhoduje o veřejném charakteru těchto škol a ústavů.

3. Vyučující, vychovatelé a ostatní zaměstnanci, podobně jako žáci a chovanci škol a ústavů o nichž pojednává bod 1 - jsou-li tyto školy nebo ústavy na roveň veřejným školám nebo ústavům - požívají týchž práv a mají tytéž povinnosti, které náleží obdobným osobám ve veřejných školách a ústavech.

4. Školy a ústavy, o nichž pojednává bod 1, budou subvencovány státem a orgány územní samosprávy podle kritérií stanovených příslušnými státními zákony.

Článek 15

1. Polská republika zaručuje Katolické církvi právo zřizovat a svobodně spravovat vyšší školy, tedy univerzity, autonomní fakulty, velké církevní semináře a také ústavy vědeckého bádání.

2. Právní status vysokých škol, které zmocňuje bod 1, a také způsoby a lhůty státního uznání jejich akademických stupňů a hodností i právní status fakult katolické teologie na státních univerzitách upravují dohody mezi vládou Polské republiky a Polskou biskupskou konferencí s předchozím pověřením Apoštolského stolce.

3. Papežská teologická akademie v Krakově a Katolická univerzita v Lublině jsou subvencovány státem. Stát vezme v úvahu otázku finanční podpory, o níž pojednává bod 1.

Článek 16

1. Duchovní péče o vojáky katolického vyznání v činné vojenské službě, včetně vojáků z povolání, je vykonáváno polním biskupem v rámci vojenského ordinariátu, v souladu s kanonickým právem a statutem, schváleným Apoštolským stolcem po dohodě s příslušnými autoritami Polské republiky.

2. Vojákům, o nichž pojednává bod 1, je zaručena možnost svobodné účasti na mši svaté o nedělích a svátcích, není-li v rozporu se závaznými služebními povinnostmi.

3. Kněží, jáhnové i členové institutů zasvěceného života a společností apoštolského života po věčných slibech jsou určeni do zálohy. Seminaristům a těm, kdo složili časné sliby i novicům je odložena vojenská služba, aby mohli dokončit svá studia.

4. Kněží, určení do zálohy mohou být povoláni na vojenské cvičení pouze za účelem zaškolení do výkonu funkce vojenského duchovního na žádost příslušného církevního představeného.

5. V případě všeobecné mobilizace nebo války určí církevní autorita doplňující počet kněží pro službu vojenských kaplanů; také jáhnů, seminaristů a členů institutů zasvěceného života a společenství apoštolského života pro zdravotnickou službu nebo pro civilní ochranu.

Článek 17

1. Osobám, pobývajícím v nápravných, výchovných a resocializačních zařízeních, jakož i v domovech sociální péče a pomoci a v jiných ústavech a střediscích tohoto druhu, zaručuje Polská republika podmínky pro výkon náboženských úkonů a pro dobrodiní náboženské péče.

2. Osobám, o nichž pojednává bod 1, jsou zaručeny zejména možnosti účasti na nedělní a sváteční mši, na katechezi a na duchovních obřadech, jakož i dobrodiní individuální náboženské péče, avšak s přihlédnutím k účelu pobytu v příslušných zařízeních.

3. Za účelem prosazení práv osob, o nichž pojednává bod 1, diecézní biskup určí duchovní, s nimiž příslušná civilní instituce uzavře náležitou smlouvu.

Článek 18

Vzhledem k nezbytnému zaručení pastorační péče o národnostní menšiny přísluší diecézním biskupům rozhodovat o organizaci pastorační služby a katecheze ve vlastním jazyku těchto menšin.

Článek 20

1. Katolická církev má právo svobodně tisknout, publikovat a rozšiřovat jakékoli publikace, týkající se jejího poslání.

2. Katolická církev instituce mají právo vlastnit a užívat veřejné sdělovací prostředky a také vysílat programy veřejnoprávním rozhlasem a televizí, podle ustanovení polského práva.

Článek 21

1. Příslušné církevní instituce mají právo vykonávat, každá podle své povahy, misijní, charitativní a sociální činnost. K tomu účelu mohou mít organizační struktury a pořádat a pořádat veřejné finanční sbírky.

2. Ustanovení polského práva o veřejných peněžních sbírkách neplatí v sbírkách na účely náboženské, církevní, charitativně sociální, vědecké, vzdělávací a výchovné, i na vydržování duchovních a řeholníků, jestliže se uskutečňují v církevních prostorách, v kaplích a za okolností, určených zvykem v dané oblasti a tradičně ustáleným způsobem.

Článek 22

1. Činnost, kterou vyvíjejí církevní právnická osoby za účely humanitárními, charitativně-sociálními, vědeckými a výchovně-vzdělávacími, je právně postavena na roveň obdobným činnostem, vyvíjeným civilními institucemi.

2. Ve finančních otázkách institucí, církevního majetku i kléru smluvní strany, vycházejíce z polského zákonodárství a z platných církevních norem, ustanoví zvláštní komisi, která připraví nezbytné změny. Nová úprava zohlední potřeby církve, berouc v úvahu její poslání a současnou praxi církevního života v Polsku.

3. Veřejným autoritám budou určeny církevní instituce kompetentní pro otázky, zmíněné v bodě 2.

4. Polská republika, nakolik je to možné, poskytuje hmotnou podporu na opravy a restaurování posvátných památných objektů a k nim náležejících budov, jakož i uměleckých děl, které jsou součástí kulturního dědictví.

Článek 23

Církevní právnické osoby mohou nabývat, vlastnit, užívat a zřizovat nemovitý i movitý majetek, a také získávat vlastnická práva podle ustanovení polského práva.

Článek 24

Církev má právo stavět, rozšiřovat a spravovat posvátné a církevní budovy - v souladu s polskými zákony. O nezbytnosti výstavby kostela nebo zřízení hřbitova rozhoduje diecézní biskup nebo příslušný ordinář. Příslušné církevní autority přistupují ke stavbě posvátných a církevních budov nebo ke zřízení hřbitova poté, co získaly nezbytná úřední povolení.

Článek 25

1. V každé diecézi zřídí diecézní biskup komisi pro spolupráci s příslušnými veřejnými autoritami za účelem ochrany kulturních památek národního významu, jakož i archivních nebo uměleckých dokumentů, nacházejících se v posvátných a církevních budovách.

2. Příslušné veřejné autority a Polská biskupská konference vydají normy o zpřístupnění kulturních památek, které jsou ve vlastnictví nebo ve správě církve.

Článek 26

Církevní právnické osoby mohou zřizovat nadace. Tyto nadace se řídí ustanoveními polského práva.

Článek 27

Problémy které si vyžádají nová nebo doplňující řešení, budou upraveny novými úmluvami mezi smluvními stranami nebo dohodami mezi vládou Polské republiky a Polskou biskupskou konferencí s předchozím zmocněním Apoštolského stolce.

Článek 28

Smluvní strany budou usilovat o diplomatické řešení případných vzájemných sporů ohledně výkladu nebo aplikace ustanovení tohoto konkordátu.

Článek 29

Tento konkordát podléhá ratifikaci. Vstoupí v účinnost jeden měsíc po dni výměny ratifikačních listin.

Tento konkordát byl vyhotoven ve Varšavě 28. července 1993 ve dvojím originále, v jazyce polském a italském; oba texty jsou stejně autentické.

Na doklad toho podepsali zplnomocněnci smluvních stran tento konkordát a opatřili jej vlastními pečetěmi.

+ Józef Kowalczyk
Krzysztof Skubiszewski