K rozpočtovým dopadům navrhovaného věcného záměru zákona, které vyplývají z požadavků na zvýšení počtů zaměstnanců a provozních prostředků máme zásadní připomínku: Z politického hlediska musíme zmínit uzavření dohod mezi ODS a ČSSD ze dne 14. 1. 2000. V dohodě č. 4 o vzájemném vymezení věcných podmínek tolerance menšinové vlády je zapracován i závazek České strany sociálně demokratické, že celkové náklady na státní administrativu v ústředních orgánech a jimi řízených úřadech neporostou. Nedojde rovněž k růstu počtu zaměstnanců těchto institucí.

Předkladatel návrhu v souvislosti s navrhovaným zavedením příslušných rejstříků (Rejstřík církví a náboženských společností, Rejstřík svazů církví a Evidence církevních právnických osob), předpokládá zvýšení počtu zaměstnanců Ministerstva kultury o 5 až 7 zaměstnanců s dopadem 1,3 až 1,8 mil. Kč ročně a jednorázové investice do technického vybavení evidenčního pracoviště ve výši 0,8 mil. Kč. Z kvantifikace není zřejmé, zda jsou součástí těchto výdajů i potřebné prostředky na pojištění a příděl do FKSP. Požadované zvýšení je zdůvodňováno argumentací o složitém posuzování žádostí o registraci nových církví a dále velkým množstvím požadavků na registraci v počátečním období účinnosti zákona. Z uvedeného zdůvodnění je zřejmé, že vznášené požadavky jsou víceméně spekulativního charakteru, exaktně nezdůvodněné příslušnými rozbory skutečné pracnosti vznikající agendy, nejsou využita srovnání s jinými obdobnými registračními agendami u jiných resortů a podobně. Navíc půjde asi skutečně o značně jednorázové zvýšení pracnosti a pak bude následovat období stabilizace stavu, ve kterém se již budou nové návrhy objevovat jen ojediněle. Vyjadřujeme obavu, že zvýšené počty zaměstnanců však již nebudou přehodnocovány.

Z výše uvedených důvodů odmítá MF zvýšení počtů zaměstnanců a veškerý rozpočtový dopad související s navrhovanou právní úpravou doporučuje řešit v rámci schváleného rozpočtu kapitoly Ministerstva kultury a schválených početních limitů této kapitoly.

Jedním ze záměrů návrhu věcného záměru zákona je oproti současnému stavu jednoznačně upravit i účast na důchodovém a nemocenském pojištění v rámci současných podmínek hospodářského zabezpečení CNS s tím, že nová právní úprava této oblasti bude řešena samostatně, a to s určitým (možná podstatným) časovým odstupem. Upozorňujeme však, že otázka způsobu hospodářského zabezpečení CNS s otázkou účasti duchovních na nemocenském a důchodovém pojištění úzce souvisí.

Z uvedeného důvodu je nutné návrh věcného záměru doplnit o předpokládané datum účinnosti navrhované právní úpravy a pro úplnost i o časový horizont, ve kterém předkladatel uvažuje předložit nový návrh právní úpravy hospodářského zabezpečení CNS.

Z návrhu dostatečně jasně nevyplývá, že kromě věcí upravených v tomto zákoně a vnitřních předpisech, se ostatní věci budou řídit pracovněprávními předpisy. Požadujeme, aby za 4. větu v tomto bodě, která končí slovy "... nezávisle na státních orgánech" byla vložena věta: "V ostatních věcech se postupuje podle pracovněprávních předpisů". Ve stejném smyslu je pak nutno upravit druhý odstavec odůvodnění tohoto bodu.

Duchovní činnost může být vykonávána buď na základě pracovněprávního vztahu (v tomto případě není problém s posouzením účasti na důchodovém pojištění a na nemocenském pojištění) nebo na základě vnitřních pravidel té které registrované církve (nikoliv tedy na základě pracovněprávního vztahu). V tomto druhém případě se navrhuje v právním předpise výslovně stanovit, že "duchovenská činnost je pokládána pro účely nemocenského a důchodového pojištění za pracovní poměr podle zvláštních právních předpisů". Především je třeba konstatovat, že návrh věcného záměru zákona neobsahuje dostatek podkladů (resp. údajů nebo informací) potřebných pro posouzení toho, které všechny osoby vykonávající duchovní činnost různými formami na základě vnitřních pravidel registrované církve, by byly a za jakých podmínek účastny nemocenského pojištění a důchodového pojištění (okruhy osob účastných důchodového pojištění a nemocenského pojištění přitom nemusí být totožné).

Účast na důchodovém pojištění a na nemocenském pojištění je třeba podle našeho názoru řešit novelou zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a novelou zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a to definováním okruhu osob účastných na pojištění např. důchodového pojištění jsou účastny: osoby vykonávající duchovenskou činnost podle vnitřních předpisů registrované církve nebo náboženské společnosti uvedených v jejich základním dokumentu - velmi předběžný návrh formulace). Kromě definování okruhu osob účastných na pojištění bude třeba definovat i vznik, trvání a zánik účasti na pojištění a upravit problematiku plnění úkolů v důchodovém pojištění a nemocenském pojištění.

Vzhledem k uvedenému bude třeba i doplnit část IV. návrhu věcného záměru zákona o tyto právní předpisy: zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti.

S výše přepsanou zásadní připomínkou souvisí připomínka MPSV k bodu 12 části III : Podle navrhovaných zásad má úprava pracovněprávních vztahů duchovních i nadále respektovat to, že základní dokument CNS (vnitřní předpis) určuje, kdo je považován za duchovního a upravuje další náležitosti spojené s výkonem této služby. Oproti stávající úpravě v § 7 odst. 1 zákona č. 308/1991 Sb. by nová úprava měla být zpřesněna tak, aby bylo jednoznačné, která ustanovení zákoníku práce mohou být upravena odlišně vnitřními předpisy CNS resp. zda se na výkon duchovenské činnosti zákoník práce vůbec vztahuje. V této souvislosti vyvstává otázka, do jaké míry se bude na výkon duchovenské činnosti vztahovat zásada rovného zacházení pro muže a ženy, která byla implementována v rámci rozsáhlé harmonizační novely zákoníku práce, a to ve smyslu směrnice Rady 76/207/EEC o realizaci zásady rovného zacházení s muži a ženami, pokud jde o přístup k zaměstnání, odborné přípravě a funkčnímu postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky.

Předpokládá se, že ve smyslu čl. 3 uvedené směrnice se tato zásada uplatní při přístupu ke všem zaměstnáním nebo pracovním místům, nezávisle na sektoru nebo odvětví činnosti, a ke všem stupňům hierarchie pracovních funkcí.Pokud by však vzhledem ke specifičnosti služby duchovního měla být zákonem o CNS působnost této zásady u některých subjektů omezena, musí být rozsah výjimky z tohoto stěžejního principu jasně vymezen a definován. Výjimku lze ospravedlnit na základě směrnice o rovném zacházení, a to jejího čl. 2 (2), kde se stanoví, že tato směrnice není na úkor práva členských zemí vyloučit z rozsahu její působnosti takové činnosti, u nichž z důvodů jejich povahy nebo kontextu, v němž jsou vykonávány, pohlaví pracovníka představuje rozhodující faktor.
Seznam takových povolání však podléhá periodickému přehodnocování, s povinností vyrozumět Komisi ve smyslu čl. 9 směrnice).

Princip nediskriminace náleží mezi základní principy demokratického právního řádu, je proto nezbytné všechny výjimky z jeho působnosti jasně a jednoznačně definovat. Proto se doporučuje v případě vyloučení působnosti zákoníku práce na výkon duchovenské činnosti zakotvit zásadu rovného zacházení pro muže a ženy včetně jasného a přesného uvedení všech omezení této zásady v rámci navrhovaného zákona především z důvodu zachování právní jistoty.

Připomínáme, že pokud je v návrhu věcného záměru zákona počítáno se sdělováním osobních údajů v návaznosti na registraci CNS, resp. v souvislosti s vedením registru a Rejstříkem CNS, je třeba v právní úpravě výslovně řešit i otázku ochrany osobních údajů (i když se počítá s vedením neveřejné části rejstříku)

Podle věcného záměru budou zvláštní práva církví a náboženských společností omezena pouze na církve a náboženské společnosti s druhou registrací.

Mezi vyjmenovanými zvláštními právy církví a náboženských společností je pod písmenem F) uvedena výjimka ze zákonem stanoveného způsobu porážky zvířat, kterou může podle § 5 odst. 4 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, povolit Ministerstvo zemědělství pro potřeby církví a náboženských společností, jejichž předpisy stanoví jiný způsob porážky zvířat (jde o tzv. rituální porážky).

Současně se v části III. bodu 13 věcného záměru stanoví, že všechny církve a náboženské společnosti registrované podle současně platných zákonů budou uznány jako církve a náboženské společnosti s druhou registrací; tato recepce se bude vztahovat i na církevní právnické osoby, které budou evidovány na Ministerstvu kultury ke dni, kdy vstoupí v platnost nový zákon.

Touto konstrukcí nebyl vyřešen problém současné právní úpravy, a to možnost povolení výjimky ze zákonem stanoveného způsobu porážky zvířat pro občany ČR hlásící se k islámskému náboženství. Tito občané nejsou podle platných právních předpisů České republiky (zákona č. 308/1991 Sb. a zákona č. 161/1992 Sb.) registrovanou církví ani náboženskou společností, proto jim nebylo možné povolit tuto výjimku. Ze stejného důvodu a vzhledem k tomu, že nejsou ani církevní právnickou osobou evidovanou na Ministerstvu kultury, se na ně nebude vztahovat předpokládaná recepce.

Podle dostupných informací by osoby hlásící se k islámskému náboženství splňovaly v současné době podmínky navrhované (první) registrace, nikoliv již podmínky druhé registrace, která je nezbytná k získání uvedených speciálních práv, tedy i práva na výjimku ze zákonem stanoveného způsobu porážky zvířat; Ministerstvo zemědělství by jim tuto výjimku opět nemohlo povolit.

Požadujeme proto, aby právo na výjimku ze zákonem stanoveného způsobu porážky zvířat podle § 5 odst. 4 zákona č. 246/1992 Sb. mohlo být uděleno již registrovaným církvím a náboženským společnostem (tj. církvím a náboženským společnostem s první registrací), případně při stanovení další podmínky, nikoliv až církvím a náboženským společnostem s druhou registrací.

Vycházíme přitom ze "Zásad nového zákona o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností", ke kterým se mělo možnost vyjádřit v listopadu loňského roku v rámci meziresortního připomínkového řízení a ke kterým neuplatnilo žádnou zásadní připomínku. Tento materiál MZ plně podpořilo, protože v Zásadě 10 bylo uvedeno, že "v případě uvedených zákonů č. 246/1992 Sb. a 308/1994 Sb. se navrhuje zvážit možnost jejich platnosti i pro některé církve a náboženské společnosti registrované v 1 . stupni, ovšem za stanovení další podmínky".

Dále se opíráme o ustanovení předkládací zprávy k věcnému záměru, podle kterého "navržená liberalizace v získávání postavení právnické osoby v právním řádu ČR pro církve a náboženské společnosti s menším počtem věřících (první registrace) je vyvážena tím, že již v řízení pro získání první registrace jsou podrobeny zákonem stanovené podklady mnohem podrobnějšímu a hlubšímu zkoumání, než stanoví současná právní úprava (zpřísnění tzv. kvalitativních podmínek registrace církví a náboženských společností)".

Domníváme se proto, že pro povolení výjimky ze zákonem stanoveného způsobu porážky zvířat postačí první registrace, případně stanovení další podmínky (například že způsob provádění obřadu - rituální porážky - je v učení církve nebo náboženské společnosti prokazatelně zakotven resp. prováděn po určitou stanovenou dobu, například 50 let).

Odstavec počínající slovy Formulace " vznikat a vyvíjet činnost je volena ... znaky" do konce jeho textu na str. 8 požadujeme vypustit, popř. přestylizovat. Smyslem dikce "vznikat a vyvíjet činnost nemohou" není postihovat působení takových neexistujících subjektů, jak se chybně uvádí v návrhu, nýbrž zabránit jejich vzniku jako právnických osob.

Požadujeme, aby byl zabezpečen režim, kdy ne všechny církve, které stát podle nové právní úpravy bude registrovat, měly právo uzavírat církevní sňatky s občanskoprávní platností.

Objektivně je nepřijatelné, aby "církevní právnická osoba" vyvíjela činnost za účelem "dosahování zisku" a byla přitom postavena mimo režim obchodního zákoníku. Pokud předkladatel uvažuje s církevními nemocnicemi, sociálními ústavy apod., nejde v zásadě o nic jiného než institut soukromé nemocnice, sociálního ústavu apod. Tyto subjekty a jejich náležitosti jsou právním řádem upraveny.Předkladatel ani neuvedl věcné důvody, proč by měl být činěn rozdíl v osobě zřizovatele.

Pokud předkladatel resignoval na řešení otázky financování a hospodaření církví a náboženských společností, navrhujeme tuto zásadu vypustit.

Upozorňujeme, že úprava způsobu přidělování IČO církvím, náboženským společnostem a jiným právnickým osobám, které odvozují svou právní subjektivitu od církví a náboženských společností, je navržena novelou zákona č. 89/1995 Sb. o státní statistické službě. V souvislosti s tím požadujeme zakotvit do připravovaného zákona povinnost neprodleně doručit doklad o registraci subjektu Českému statistickému úřadu pro zařazení citovaných subjektů do registru ekonomických subjektů.

Požadujeme uplatnit navrhovanou dvoustupňovou registraci církví a náboženských společností. Druhou registraci chápe jako protiváhu poměrně značné liberalizace tzv. početního censu pro získání postavení právnické osoby u nově zřizovaných církví a náboženských společností.

Souhlasíme s variantou návrhu, která respektuje dvoustupňovou registraci, trvá však na tom, aby zvláštní právo, tj. například právo zřizovat církevní školy a školská zařízení bylo přiznáno pouze církevním a náboženským společnostem registrovaným ve druhém stupni. Stát by tudíž financoval církevní školy a školská zařízení zřízená církví a církevní společností, registrovaných ve druhém stupni. V případě, že by toto zvláštní právo bylo přiznáno všem církvím a náboženským společnostem, vznikl by zvýšený mandatorní (závazný) výdaj státního rozpočtu.

Při registraci církví a náboženských společností je třeba vytvořit adresné zábrany proti registraci nebezpečných sekt a před možností nežádoucího legálního působení nebezpečných církevních společností.

V návrhu nového školského zákona se do uzákonění odluky církve od státu předpokládá, že přímé náklady církevním a soukromým školám, které budou po splnění zákonem stanovených podmínek zařazeny v rejstříku, poskytne Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy prostřednictvím krajského úřadu v přenesené působnosti, provozní náklady pak bude hradit Ministerstvo kultury ze svého rozpočtu prostřednictvím krajského úřadu v přenesené působnosti (po případné delimitaci prostředků z MŠMT na MK). Po uzákonění odluky církve od státu bude provozní náklady hradit zřizovatel. Uvedené záležitosti bude možno upravit ve školském zákoně až po přijetí zákona o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností a o změně některých dalších zákonů. Pokud bude školský zákon přijat před přijetím tohoto zákona, bude nutno provést novelu školského zákona, nebo bude nutno dohodnout mezi MŠMT a MK úpravu zákonem o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností a o změně některých dalších zákonů rovněž pro oblast vzdělávání.

Pokud jde o variantu úpravy, ze shora uvedeného vyplývá, že preferujeme variantu úpravy ve zvláštních zákonech, tj. i v oblasti školství, mládeže a tělovýchovy, tedy i po stránce financování. V daném smyslu je třeba upravit i návrh usnesení vlády.

Doporučujeme doplnit text takto:

třetí řádka ...bohosloveckých fakultách za podmínek podle zvláštních právních předpisů, zachovávat zpovědní tajemství, organizovat bez oznámení svá shromáždění. Zbytek textu vypustit.

Text bodu 2 by po úpravě měl znít takto:

Definují se práva církví a náboženských společností, a to společně pro všechny registrované církve a náboženské společnosti (dále jen "církve a náboženské společnosti") tak, že církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustanovují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují církevní a jiné instituce nezávisle na státních orgánech. Dále, že církve a náboženské společnosti mohou k plnění svého poslání vydávat vnitřní předpisy, pokud nejsou v rozporu s obecně závaznými předpisy, vyučovat a vychovávat duchovní i laické pracovníky ve vlastních školách a jiných zařízeních i na vysokých školách a bohosloveckých fakultách za podmínek podle zvláštních předpisů, zachovávat zpovědní tajemství, organizovat bez oznámení svá shromáždění.

Navrhuje se vypustit "zachovávat zpovědní tajemství" (předposlední řádka).

Jsme přesvědčeni, že zachovávat zpovědní tajemství je nutné i u církví registrovaných již v tzv. 1. stupni, proto navrhujeme přesun "zachovávání zpovědního tajemství" již do bodu 2.

- předposlední řádka na str. 10 : "poslání církve a základní články víry" (vzhledem ke stěžejnímu významu tohoto bodu navrhujeme jeho přesunutí na 3. místo),

- poslední řádka na str. 10 : navrhujeme doplnit slovo základní : "základní práva a povinnosti osob hlásících se k církvi nebo náboženské společnosti.

Čili text na str. 10 navrhujeme upravit takto:

Obsah základního dokumentu se přitom navrhuje zpřesnit tak, že bude obsahovat:

·        Název církve nebo náboženské společnosti ...

·        Její sídlo, kterým se ...

·        Poslání církve a základní články víry (přesunutý před poslední bod)

·         

·        Další text beze změny

·        Předposlední bod přesunout na třetí místo

·        Základní práva a povinnosti osob hlásících se k církvi nebo náboženské společnosti

Navrhuje se vypustit bod 5 jako samostatnou zásadu. Obsah textu zařadit jako komentář k zásadě č. 2 s tím, že se jedná o 1. stupeň registrace.

1. věta - Navrhujeme vypustit "podle obecných právních předpisů" a nahradit to textem .. "podle tohoto zákona"

2. věta - Navrhujeme zcela vypustit "nezískávají však tímto status církví a náboženských společností". Dle dohody o vzniku svazu mohou vzniknout a ve světě také vznikají svazy církví a náboženských společností, které mají povahu církví a náboženských společností.

Větu na 3. a 4. řádce, tj. "Půjde v podstatě o údaje obdobné údajům vedeným v obchodním rejstříku." navrhujeme vypustit z tučného textu, je možno ji přesunout do komentáře.

Domníváme se, že bod o hospodaření CNS je do věcného záměru zákona zasazen zcela neorganicky. Pro zdůvodnění neobstojí srovnání se zákonem o spolcích, protože nový model ekonomického zabezpečení CNS nebyl dosud nalezen. Předjímat ve věcném záměru zákona taxativně vyjmenované zdroje financování se jeví jako předčasné a nebezpečné.

Za situace, kdy není vyřešena otázka budoucího financování vlastní činnosti CNS, oprav kulturních památek, vyrovnání odňatého majetku, není možné definovat všechny možné příjmové zdroje.

Ve výčtu uvedeném v bodě 11 chybí např. sbírky, dary fyzických a právnických osob ze zahraničí, dědictví, finanční náhrady za nevydaný a zničený majetek atd.

Přes zásadní výhrady uvedené výše k samotnému textu bodu 1.1 uvádíme:

2. řádka ..., a to výčtem jejich příjmů,... - tato formulace navozuje dojem taxativnosti výčtu, což je nepřijatelné.

Zcela z textu vypadl důležitý zdroj příjmů, jakými jsou sbírky. Ve 3. řádce textu je proto nutno tento zdroj doplnit: ... Jde zejména o sbírky, příspěvky fyzických a právnických osob ...

Poslední věta

výdělečné činnosti mohou být pouze doplňkovou výdělečnou činností. Zbytek věty navrhujeme vypustit, neboť z pojmu doplňková činnost plyne, že CNS nemá za cíl podnikat. Zbytek věty je nadbytečný.

V prvním odstavci psaném kurzívou navrhujeme vypustit první větu.

Znovu připomínáme a navrhujeme, aby tento pracovní vztah byl nazýván služebním vztahem k CNS.

Poslední věta psaná kurzívou - navrhujeme nahradit pojmy ..."výhradně zvláštními" pojmem "obecnými". Věta by měla znít takto: Pokud jde o pracovně právní poměr civilních zaměstnanců církví a náboženských společností, řídí se obecnými právními předpisy.

Doplnění textu návrhu věcného záměru zákona o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností:

Do ú v o d u věcného záměru před jednotlivé body navrhované zákonné úpravy je nutno uvést, že do nového zákona budou přijata všechna ustanovení současného platného zákona č. 308/91 Sb., která nejsou řešena v tomto věcném záměru.

Přijetí nového zákona o CNS si vyžádá změny, které se dotknou dalších zákonů.

Vzhledem k tomu navrhujeme a doporučujeme, aby FŽO, ČBK a ERC byly zasílány veškeré právní normy, které se dotýkají nebo mohou dotýkat CNS, k připomínkám. Navrhujeme proto doplnit text věcného záměru v tom smyslu, aby se FŽO, ČBK a ERC staly oficiálními připomínkovými místy při tvorbě právních předpisů a v tomto směru aby byl dán podnět k doplnění legislativních pravidel.

Dr.Kraus (FŽO) se připojuje k požadavku oficiálního připomínkového místa.

MMR : viz zásadní připomínka (č. 10) vyžadující dvoustupňovou registraci.

MŠMT : viz zásadní připomínka č. 11 podporující dvoustupňovou registraci.

MF: Řešení liberalizace přístupu k získávání právní subjektivity pro CNS s  menším počtem věřících formou dvoustupňové registrace, při současném zpřesnění a rozšíření ustanovení o registraci, projednané a většinově schválené komisemi pro otázky vztahu státu a církví se považuje za vhodné.

MZE: V ostatním s konstrukcí dvoustupňové registrace církví a náboženských společností, včetně přiznání některých zvláštních práv pouze církvím a náboženským společnostem s druhou registrací, souhlasíme tak, jak je tento návrh uveden ve věcném záměru zákona, a nikoliv s návrhy JUDr. Matulky a JUDr. Chlebouna.

Ministr a vedoucí ÚV: Návrh věcného záměru zákona předpokládá sjednocení právní úpravy problematiky řešené dosud ve více samostatných zákonech. Přímo vychází z Listiny základních práv a svobod, konkretizuje jí zaručená základní práva s svobody. Návrh představuje v našich podmínkách dosud nejsvobodnější řešení problematiky vzniku a činnosti k tomu vytvářených církevních a náboženských institucí a současně ochranu veřejného zájmu včetně zájmu právní jistoty již registrovaných církví i zachování úlohy státu při regulaci příslušných právních vztahů. V návrhu obsažená koncepce právní úpravy umožňuje sjednocení výše uvedených v mnohém protichůdných zájmů a zejména z tohoto hlediska zaslouží podporu.

Kancelář prezidenta republiky : Zásadu dvoustupňové registrace CNS považujeme za vhodnou, neboť druhou registrací nabývají zvláštních práv, která lze označit jako "nenároková" a jež nejsou nutně součástí práv plynoucích z ustanovení čl. 16 Listiny o svobodě náboženské víry.

P. Buzková : Nemám zásadní výhrady proti dvojí registraci, pokud se tzv. druhá registrace bude týkat opravdu pouze nadstandardních možností, jež poskytuje stát. Bohužel tak tomu vesměs není, a většina oprávnění poskytnutých tzv. druhou registrací porušuje rovné podmínky církví:

-                                      např. výjimky ze zákona týkající se rituální porážky zvířat je nezbytné buď vůbec neposkytovat nebo poskytnout každé církvi, pro kterou je tento předpis součástí její věrouky;

-                                      co se týče sňatku - buď rozlišíme mezi církevním a občanským sňatkem obecně a církevní sňatek bude uznáván jako uzavření manželství podle řádu ČR až po splnění příslušných administrativních úkonů zajišťujících evidenci sňatku (tedy nikoli požadavek dvojího obřadu, ale v zásadě potvrzení o odevzdání informace na matrice), což považuji za optimální řešení, nebo musíme přiznat ono nadstandardní právo každé registrované církvi;

-                                      zcela nepřijatelné je rozlišování práva zřizovat školy - zde se petrifikuje nesmyslný stav, podle kterého bylo církevní školství podřízeno zvláštnímu režimu financování, pak ale musíme tuto výsadu poskytnout všem církvím nebo ji v  souladu s hodnotovou neutralitou státu zlikvidovat obecně zároveň s novou úpravou vztahu státních a soukromých škol;

-                                      podmínky přístupu do Armády ČR, vězeňství a vyučování náboženství na státních školách by měly být řešeny jasnými kriterii kompetence a přijatých závazků ze strany takto působících duchovních, nikoli oprávněním některých církví.

J.Chleboun : Zásada dvojí registrace je neústavní. Tím je porušena zásada rovnosti vyjádřená v čl. 1 Listiny. Státní orgán musí respektovat vztah státu k náboženským ideologiím, jak to stanoví čl. 2 odst. 1 Listiny. Z toho vyplývá, že nelze jakékoliv skupině osob bez ohledu na kvantitu, politické, ekonomické, ideologické, mezinárodní a jiné vlivy, přiznávat odlišná práva a odlišné povinnosti než jiným skupinám osob. Objektivně nelze vytvářet zákonem jakýsi stav dvojí rovnosti. Nebo ji posléze účelově využívat pro vytváření finančních vztahů mezi státem a vybranými církvemi. V této souvislosti je signifikantní skutečnost, že předkladatel zcela pominul postavení velké skupiny osob, která nesdílí žádnou náboženskou víru. Tuto zásadu se navrhuje vyškrtnout a pochopitelně vyškrtnout veškeré další zásady, které jsou na této neústavnosti založeny.

Pokud předkladatel své tvrzení opírá spíš než o náš ústavní pořádek o rakouskou právní úpravu, nezbývá než z textu spolkového zákona č. 19, který byl zveřejněn ve Spolkovém věstníku zákonů Rakouské republiky dne 9.1.1998 zjistit, že toto tvrzení neodpovídá skutečnému stavu.

MF: Postrádáme úpravu případného zrušení registrace církve či náboženské společnosti nejen z důvodů nedostatečných údajů pro Registr CNS. Podle našeho názoru by měla být upravena jak možnost zrušení registrace na základě žádosti samotné církve či náboženské společnosti, tak možnost zrušení registrace v důsledku toho, že církev nebo náboženská společnost bude vyvíjet činnost, která je v rozporu s Ústavou a zákony, ohrožuje práva a svobody druhých, nezávislost a územní celistvost státu ap.

MF : Vymezení pojmu "osoba hlásící se k církvi nebo k náboženské společnosti" připomínáme, že tento pojem je třeba vymezit zcela jednoznačně, neboť od počtu osob hlásících se k církvi bude zřejmě odvozována celá řada dalších nároků (i finančních).

MV .: Doporučujeme zvážit zachování dosavadního vymezení "osoba hlásící se k církvi nebo náboženské společnosti". Toto vymezení pro účely registrace uvedených subjektů považujeme za vyhovující. Ani jedna z navrhovaných variant nové definice v bodě 1. není podle našeho názoru přesná, neboť obě varianty jsou spojovány s "členstvím" v neexistujícím subjektu.

MZE : Souhlasíme, že pro účely navrhovaného zákona je nutné vymezit pojem "osoby hlásící se k církvi nebo k náboženské společnosti" a doporučuje variantu, která vymezuje tyto osoby jako "osoby, které podle vnitřních řádů církve nebo náboženské společnosti k ní přináležejí".

M.Slabihoud: Str. 7, odst. 1 kursiva 3. Zamítnutí slova "věřící" ze zákona 308/91 Sb. je nelogické, protože slovo věřící plně patří ke slovu církev. Církve nejsou politickou sranou, která má členy a sympatizanty. Být členem církve znamená věřit v Boha a proto ten, který je členem církve je věřící.

J.Chleboun : - Předkladatel na jedné straně několikrát deklaruje tzv. "konfesijní neutralitu státu", na druhé straně zmocňuje stát k posuzování obsahových stránek "církevního učení", "posuzování osob hlásících se k církvi" .

MF : Doporučujeme zvážit, zda by do vymezení církví a náboženských společností neměla být jako jeden ze znaků doplněna rovněž i skutečnost, že účelem činnosti nesmí být výdělečná činnost.

P. Buzková : Definice církve nebo náboženské společnosti je v navrženém znění příliš široká. Část definice: ".. a tím spojovaného shromažďování a bohoslužby, vyučováni a duchovní služby" je snad vedena bohulibým záměrem vyjádřit, co vše mohou církve jako svojí základní činnost provozovat, nicméně tento záměr je uplatněn na špatném místě, protože definici lze zcela legitimně rozumět tak, že pouze společenství, jež vykonává všechny tyto činnosti může být nazváno církví či náboženskou společností. Nicméně např. jinak nespecifikovaný pojem "vyučování" jistě nemusí být součástí určující činnosti té či oné církve. Proto považuji za potřebné zmíněnou část věty vynechat a pokud se předkladatelé zákona domnívají, že je potřebné tyto činnosti jmenovat jako činnosti, jež souvisejí se samotným posláním většiny církví, pak nechť to učiní na jiném místě zákona, kde nebude hrozit dvojí výklad.

J. Talíř : V zásadě souhlas. Upozorňuji pouze na to, že oproti definici církve uvedené na str. 7 záměru, umožňoval zákon 308 církvím poskytování duchovních a hmotných služeb (v nemocnicích, sociálních zařízeních).

MPO: Vyhrazení názvů "církev" a "náboženská společnost" : Toto označení náleží až po provedené registraci, tedy po získání právní subjektivity.

MZE: Přiklání se také k vyhrazení názvů "církev" a "náboženská společnost" jen pro registrované církve a náboženské společnosti,

L.Hejdánek : Návrh ministerské expertní komise, aby se za náboženskou společnost považovala jen ta společenství, která jsou registrovaná, považuji za pochybný, neboť náboženskost a vůbec náboženství je třeba vymezit odborně a nikoliv zákonem.

Považovat však za církve jen církve registrované je v rozporu se samým křesťanstvím, s převážnou částí jeho dějin a s nejstarší, po věky živou a vždy znovu obnovovanou tradicí, že církev je tam, kde se sejde několik lidí, kteří .. atd. - rozhodně k tomu není zapotřebí žádného státního aktu, nejméně pak registrace (to vše jsou pozůstatky konstantinismu, na který konfesně neangažovaný stát nesmí přistupovat, neboť to je docela určitá ideologie).

M. Slabihoud: Str. 6 odst. 2: možnost činnosti sekt jako neregistrovaných subjektů na základě práva daného Listinou - trvat na naplnění kursivy na str. 8 - vložené doporučení používat název "církev" nebo "náboženská společnost" jen pro registrované církve.

MF : Doporučujeme zvážit vhodnost přebírání ustanovení Listiny práv a svobod - zákon by měl ustanovení Listiny týkající se svobody náboženské víry naplnit, nikoliv přebírat.

J.Talíř : Předložený věcný záměr zákona trpí (stejně jako před tím teze) vnitřním rozporem, kdy se předkladatel na jedné straně snaží definovat v souladu s Listinou práva CNS, a na straně druhé tato práva omezujícím způsobem znovu vykládá. Ve věcném záměru se tak objevuje např. rozdělování působení církví na hlavní poslání a jiné poslání (nemocnice, sociální zařízení, školy apod.), které může být pro některé církve tím hlavním, snaha detailně evidovat o církvích řadu informací a poté jejich část prohlašovat za neveřejnou, ukládat církvím povinnosti v oblasti hospodaření apod. V tomto směru bude velmi záležet na zpracování paragrafového znění.

Znovu vyjadřuji svůj názor, že svobodný prostor pro tyto instituce definovaný po listopadu 1989 zákonem 308/1991 Sb., by neměl být omezován.

MV - viz zásadní připomínka č. 5.

MŠMT - viz zásadní připomínka č. 12.

MPSV - k písm. c) : Toto ustanovení podle našeho názoru naráží na "Svědky Jehovovi", kteří se již za současné právní úpravy dostali s touto podmínkou do konfliktu (např. v lékařsky indikovaných případech odmítání aplikace krve a krevních derivátů, pokud nepocházejí z předchozího dárcovství krve vlastního pacienta - člena této sekty). Je nepochybné, že toto ustanovení sleduje možnost právního zákazu činnosti takového náboženského společenství (i když nepřestane fakticky existovat). Obáváme se však, že u některých subjektů, jako jsou satanisté nebo sekty chovající se obdobně, bude prokazování nezákonnosti obtížnější. Zde ještě MPSV připomíná, že označení "církev" nebo "náboženská společnost" by měla být používána pouze pro subjekty, u nichž je nejvyšší autoritou "Bůh" a nikoli jeho protipól nebo fyzická osoba.

P. Buzková : Jistě je zapotřebí zákonem vymezit, že svoboda náboženství je omezena ohledem na práva druhých a nesmí být praktikována v rozporu s ústavou a zákony ČR. Avšak navržené vymezení chce posuzovat věrouku jednotlivých církví. To vyvolává jednak problém praktický, jednak zde hrozí rozpor s Ústavou ČR:

1)      Zvláště základní posvátné texty jednotlivých tradičních náboženství není možné smířit s principy, na nichž spočívá demokratický stát. Např.:

- přikázání "Jediného boha ctíti budeš" je jistě intolerantní nejméně vůči všem pohanským vyznáním a pochybuje, že existuje monoteistické náboženství, jež by připouštělo ve věrouce náboženskou toleranci;

- v bibli není možné pominout věty o vyvoleném národu, i Nový zákon vkládá Ježíšovi do úst výrok o mláďatech sviní a dobytka v souvislosti s příslušníky druhého národa;

- korán, ale také judaismus předpokládají nesouměřitelnost (a tedy nerovnost) muže a ženy.

Jednotlivá náboženství se s těmito pasážemi svých svatých textů různě vyrovnávají tak, že se nedostávají do praktického rozporu s občanstvím moderních společností, nicméně nelze na příslušných církvích žádat, aby se výslovně odřekly části svých posvátných textů.

Proto navrhuji odstavec "b) jejíž učení je v rozporu s principy náboženské tolerance, lidskosti a snášenlivosti" vypustit a nahradit formulací, jež by postihovala aktivní a účinné hlásání požadavků na porušování příslušných principů. (Přikázání "Jediného boha ctíti budeš" je zcela přijatelné, pokud je kladeno jako nárok na vyznavače příslušného náboženství a stává se nepřijatelným tehdy, pokud se z něj vyvozují závěry o méněcennosti těch, kteří jej nedodržují.)

2)      Uplatnění požadavku respektu k principům demokratického zřízení, Ústavy a zákonů není jistě na místě při registraci a již vůbec jej nemůže uplatňovat orgán výkonné moci státu. Přísluší soudnímu rozhodnutí a to v případě porušení tohoto respektu.

M.Slabihoud: Str. 8 kursiva 4, odst. a) .. jejímž cílem je popírat.. Návrh: jejíž učení popírá ... Zdůvodnění: žádná církev nebude uvádět jako cíl "popírání", ale může to být zjevné z jejího učení (viz registrace Svědků Jehovových).

Ministr a vedoucí ÚV : Princip diferenciace postavení jednotlivých církví a náboženských společností (dále jen CNS) je správný a nezbytný. Za právně sporný však lze považovat navržený způsob této diferenciace. Návrh počítá se dvěma stupni registrace. Postavení CNS jako právnické osoby převážně spojuje jen s tzv. 2. stupněm registrace, ostatní CNS charakterizuje jako "registrované k získání právní subjektivity" (část III.5). Na jiném místě však návrh s právní subjektivitou všech CNS počítá (s.6, odst. 3). Zde je nutné upozornit, že CNS bez právní subjektivity není způsobilá k právům a povinnostem, zákon jí nemůže ukládat povinnosti a jejich neplnění sankcionovat, CNS nemůže přijímat závazky, zavazovat se a nést toho právní důsledky. V tomto pojetí by zákon u CNS pouze "s první" registrací mohl "upravovat" výlučně jednání jednotlivých (!) fyzických osob, jednajících pouze za sebe, protože bez právního subjektu nelze za něho jednat!

Již z toho důvodu lze doporučit postavení jednotlivých skupin CNS diferencovat v podobě dvou druhů právnických osob s odlišným postavením, jinými právy a povinnostmi a rozdílnými zákonem stanovenými podmínkami vzniku (registrace).

Názor, že navrhované dva stupně registrace CNS mohou zakládat právní nerovnost a z toho plynoucí právní důsledky, který vedl až k odlišnému stanovisku části členů komise v návrhu uvedenému, není neopodstatněný. Za celkem zbytečnou příčinu problému lze přitom považovat nevhodné nadřazení procesního hlediska (registrace) nad hmotněprávním. věcným (registrace jako čeho?) (část III. 3,5,6,7).

Stejného cíle lze dosáhnout rozlišením dvou právních forem CNS jako právnických osob s rozdílným postavením a podmínkami vzniku - jak bylo výše doporučeno i z jiného důvodu. Všem CNS bude zaručeno právo zaregistrovat se jako příslušná právnická osoba, splní-li podmínky stanovené zákonem. Jaké podmínky splní, taková to bude právnická osoba a tím bude dána odlišnost v právech a povinnostech. Takovou úpravou se lze vyhnout právnímu řádu ČR cizí "kandidátské lhůtě" v podobě dvojí registrace, zachovat principy obecné úpravy vzniku postavení právnických osob občanským zákoníkem a zvláštními zákony, dbát rovných práv rozdílných subjektů a přitom dostatečně diferencovat. Navíc při tomto řešení bude registrace již existujících církví jako právnických osob přímo ze zákona nikoli jejich zvýhodněním, ale respektováním právní kontinuity a naplněním principu právní jistoty.

Při vymezení postavení právnických osob dle tohoto zákona lze doporučit odkaz na obecnou úpravu postavení právnických osob § 18 a násl. občanského zákoníku a CNS jako právnickou osobu definovat v návaznosti na jeho § 18 odst. 2 písm. d) (právnické osoby zřizované podle zvláštních zákonů). Toto řešení zjednoduší vymezení CNS jako právnické osoby zákonem o církvích, zachová jednotu základní úpravy postavení všech právnických osob v ČR a v souladu s Ústavou ČR a Listinou základních práv a svobod i zde vyjde z občanského a nikoli konfesního principu.

MŠMT : viz zásadní připomínky č. 11 a 13.

MF : Podle našeho názoru právo zřizovat církevní školy není tzv. zvláštním právem - zvláštním právem je spíše právo na odlišné (výhodnější) financování těchto škol, jak vyplývá z odůvodnění tohoto bodu.

P. Buzková : viz část textu její připomínky v bodě 25.

J.Chleboun :V této souvislosti je třeba vzít v úvahu dva aspekty. Jednak skutečnost, že počátkem 90tých let se do právního řádu dostala řada ustanovení, která představují ingerenci církví a náboženských společností do občanských vztahů. Druhý aspekt vyplývá z ustanovení čl. 2 odst. 1 Listiny. Zde se státní správa musí rozhodnout, zda chce prosazovat klerikalizaci občanského života či nikoliv. Již výše bylo uvedeno, že "církevní školství" nemá opodstatnění, neboť jde de facto o soukromé školství. pokud jde o další právní úpravu v návrhu uvedenou, doporučuji její výrazné omezení (s výhradou hodného zřetele např. rituální porážka).

MF : Doporučujeme zvážit, zda by právo na zachování zpovědního tajemství nemělo být přesunuto mezi práva náležející všem církvím a náboženským společnostem (případně by mělo být alespoň odůvodněno, proč toto právo není možné, resp. vhodné přiznat všem registrovaným církvím a náboženským společnostem).

Kancelář prezidenta republiky : Doporučujeme zvážit, zda právo na zachování zpovědního tajemství (dosud označované jako uznání povinnosti mlčenlivosti osob pověřených vykonávat duchovenskou činnost) by nemělo být (samozřejmou) součástí práv, jichž CNS dosahují již při (prvé) základní registraci a nemělo by být spojeno až s druhou registrací. Návrh nové úpravy je totiž ve srovnání s dosavadní úpravou podle § 8 zák. č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, ve spojení se zák. č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností, omezující.

CNS : viz připomínka č. 16.

J.Talíř : V zásadě souhlas. Nevím, zda není lépe přesunout "zpovědní tajemství" do zásad 2.

MZE : viz zásadní připomínka č. 4.

P. Buzková : viz část připomínky č. 25.

J. Chleboun : viz část připomínky č. 33.

MŠMT: Výrazným rysem návrhu věcného záměru je liberalizace tzv. početního cenzu pro získání postavení právnické osoby. Navrhovaný počet prokázaných osob hlásících se k určité církvi či náboženské společnosti, postačující k uznání církve jako právnické osoby či náboženské společnosti považujeme pro potřeby první registrace za nízký. Doporučujeme zvýšit počet občanů hlásících se k určité církvi, postačující k získání statutu postavení církve jako právnické osoby, nejméně na 1000 zletilých osob a počet osob potřebných pro získání církve jako náboženské společnosti zvýšit nejméně na 500 zletilých osob.

MPO: K možnosti podpořit registraci CNS považujeme za vhodné pouze osobami s trvalým pobytem na území České republiky.

MV : Navrhuje se výrazné zúžení seznamu povinností. V žádném případě nelze souhlasit s tím, aby státní orgán posuzoval věroučné články církve, což odporuje čl. 2 odst. 1 Listiny.

CNS : viz připomínka č. 17.

J. Talíř : Nesouhlasím s extenzivním výkladem obsahu základního dokumentu církve. Upozorňuji na skutečnost, že budou existovat církve, které nebudou mít orgán zastupující je na území ČR, a nebo takový orgán nebude statutární ve smyslu nadřízenosti. Nesouhlasím s povinností vypracování a zveřejňování výročních zpráv. Tento institut nemůže nikdy vést k zamezení ekonomických čachrů (viz zprávy o hospodaření politických stran), bude byrokratickým opatřením, které nesplní záměry předkladatele. 

J.Chleboun :Nejen tento rozsáhlý seznam povinností bezděky připomíná minulou právní úpravu, jíž se realizovala kontrola státu nad církvemi. Doporučuje se její výrazné zúžení. V žádném případě nelze souhlasit s tím, aby státní orgán posuzoval věroučné články církve. To odporuje čl. 2 odst. 1 Listiny.

MV: První větu na str. 11 nepovažujeme za normativní. Navrhujeme ji přeformulovat jako povinnost církve nebo náboženské společnosti doložit doplňující informace.

P. Buzková : Požadavek, aby ministerstvo bylo jako registrující orgán zákonem výslovně oprávněno si vyžádat doplňující informace od církve či náboženského společenství k návrhu registrace je nepochopitelný a sotva si lze představit jeho jiné praktické uplatnění než byrokratickou obstrukci. Církev, která se chce podle příslušného zákona v ČR registrovat, přijímá již tím, že jednání vyvolá, podmínky upravující proceduru registrace.

J.Talíř : Tato zásada dubluje zásadu č. 2 a je v rozporu s druhou registrací, respektive částí IV. Zásad. Právnické a fyzické osoby mohou věnovat do určité výše svého daňového základu příspěvek nadacím v oblasti charitativní, sportovní apod. Navrhuje se, aby tyto příspěvky mohly dávat pouze církvím registrovaným ve druhém stupni. Proto takto neregistrované církve nemohou mít stejná práva jako nadace a spolky. Tuto zásadu navrhuji vypustit.

MV: Navrhuje se ponechat stávající census 300 zletilých a k právním úkonům způsobilých osob. Zásadně nesouhlasíme se zvýšením početního censu a se stanovením 10leté lhůty. Důvodem k tomu jsou akty mezinárodního práva o lidských právech ratifikované Českou republikou a Ústava ČR.

MZE : Souhlasíme s tím, že doba 20 let nepřetržité existence církve nebo náboženské společnosti, která je podle rakouské právní úpravy jednou z podmínek pro druhou registraci, by byla jen obtížně prokazatelná, a zformulování této podmínky jako povinnost nepřetržité registrace pro stanovenou dobu do doby podání návrhu na druhou registraci se jeví jako optimální řešení, doporučujeme však znovu zvážit, zda bys délka povinné registrace dané církve nebo náboženské společnosti neměla být prodloužena (například alespoň na 15 let).

J.Chleboun : - Na jedné straně několikrát deklarovaná liberalizace (až nezákonnost pokud jde o osoby nezpůsobilé k právním úkonům - viz § 8 odst. 1 o.z.) je fakticky popřena zvýšením početního censu na cca dvojnásobek a doplněna ještě další podmínkou desetileté lhůty (viz zásada 6.).

V tomto případě platí výše vyjádřené konstatování k zásadě č. 3. Doporučuje se ponechat stávající census 300 zletilých a k právním úkonům způsobilých osob. Zásadně se nesouhlasí se zvýšením početního censu a se stanovením 10ti leté lhůty. Důvodem k tomu jsou akty mezinárodního práva o lidských právech ratifikované Českou republikou a ústavní listina ČR.

Pokud předkladatel argumentuje opranou proti různým, nepochybně společensky škodlivým typům sektářství, musí sám z vlastních poznatků vědět, že navrhovaná úprava se v těchto případech míjí svým účinkem.

MV : viz zásadní připomínka č. 7.

MF : Není zcela srozumitelně stanoveno, jak se budou nadále posuzovat již stávající subjekty resp. jejich právní subjektivita, např. u zdravotnických zařízení (nemají být církevní právnickou osobou, jestliže se odvozovala rovněž pouze od existence registrované církve. Nestátní zdravotnická zařízení nevznikají na základě rozhodnutí o registraci na příslušném úřadě, tímto se pouze získá oprávnění k jejich provozování. Právnické osoby vznikají způsobem stanoveným příslušnou právní normou pro příslušný typ právního subjektu.

J.Talíř : Tato zásada je v rozporu se zásadou č. 2. V č. 2 se praví: CNS spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány ... nezávisle na státních orgánech. Zásada č. 9: Navrhuje se upravit problematiku orgánů zřizovaných církvemi. Není mi jasná kompetence registrujícího orgánu rozhodovat o tom, které orgány (právnické osoby) plní či neplní hlavní poslání církve. Žádám o odstranění těchto rozporů.

J.Chleboun : Předkladatel se mýlí, když z ustanovení čl. 16 odst. 2 Listiny dovozuje jinak nevysvětlenou konstrukci "církevních právnických osob". Dosavadní právní úprava akceptuje toto ustanovení Listiny v § 4 odst. 3 zcela dostatečně. Předkladatel zřejmě přehlédl, že Listina nepřisuzuje "jiné církevní instituci" originální postavení právnické osoby.

Navrhovatel se ani neseznámil s ustanovením § 18 - 21 o.z., kterým se definují pojmové znaky a obsah "právnické osoby". Z toho je nepochybné, že právní řád neumožňuje jakékoliv přívlastky nebo druhy právnických osob.

Objektivně je nepřijatelné, aby podle předkladatele "církevní právnická osoba" vyvíjela činnost za účelem "dosahování zisku" a byla přitom mimo režim Obchodního zákoníku (§ 2 odst. 1 Obch.z.). Je snad proti průměrné úrovni právního vědomí, aby některé vybrané církve měly ze zákona možnost zřizovat církevní s.r.o., církevní akciové společnosti, či jiné obchodní společnosti.

Pokud předkladatel uvažuje s církevními nemocnicemi, církevními sociálními ústavy, církevními školami apod., nejde v zásadě o nic jiného, než o institut soukromé nemocnice, soukromého sociálního ústavu, soukromé školy apod. Tyto subjekty, jejich zřizování, obsah činnosti a další náležitosti jsou v právním řádu známy. Předkladatel ani nepředložil věcné důvody, proč by měl být činěn rozdíl v osobě zřizovatele.

MV : viz též zásadní připomínka č. 6.

MV : V návaznosti na připomínky k Zásadám shora uvedeného zákona uplatněné Ministerstvem vnitra v listopadu loňského roku znovu upozorňujeme na skutečnost, že ani z předloženého věcného záměru zákona není patrno, jak se projeví zrušení registrace církve nebo náboženské společnosti. To má značný dopad při zápisu církevních sňatků do matriky.

P. Buzková : viz též část její připomínky č. 25.

MPSV : viz též zásadní připomínka č. 3.

ČSÚ : viz též zásadní připomínka č. 9.

CNS : viz připomínka č. 20.

ČBÚ : Věcný záměr připravovaného zákona o CNS naopak předpokládá zavedení Rejstříku a Evidenci církevních právnických osob, což lze jedině uvítat. Rovněž všechna ustanovení, která budou činnost církví a náboženských společností konkretizovat a limitovat dodržováním právního řádu, veřejného pořádku, ochrany osobnosti, zdraví apod. vítáme jako potřebná, aby právní úprava nebyla zneužitelná pro ty subjekty, které se pouze za náboženské vydávají.

MV : Z bodu 10. sice vyplývá, že se navrhuje zavést Rejstřík církví a náboženských společností, Rejstřík svazů církví a Evidence církevních právnických osob jako veřejných seznamů vedených Ministerstvem kultury. Součástí Rejstříku, který bude každému přístupný, budou i rozhodnutí o zrušení právnických osob. V matriční praxi však není možné, aby matrikář před zápisem každého církevního sňatku do matriky nahlížel do Rejstříku nebo se dotazoval na MK o způsobilosti té či oné církve nebo náboženské společnosti uzavírat církevní sňatky.

Doporučujeme proto znovu zvážit zakotvení oznamovací povinnosti Ministerstvu vnitra o zrušení registrace, aby se předešlo zápisu uzavření církevního sňatku před pověřenou církví nebo náboženskou společností, kterým nebyla přiznána speciální práva.

Ministr a ved. ÚV : Navrhované vedení v podstatě tří samostatných rejstříků (část III. 10) včetně nezbytných služeb (pořizování výpisů, jako nezbytnost přístupu po internetu apod.) by bylo provozně náročné a drahé. Výše doporučené právní řešení umožňuje vést jeden rejstřík a v něm jednotlivé CNS rozlišeně podle právní formy (druhu právnické osoby.)

Rejstřík CNS musí být veřejným seznamem. Definovat jeho část zákonem jako neveřejnou (část III. 10) je protimluvem a v praxi nemá obdoby. Citlivé osobní údaje (bydliště a rodné číslo) lze lépe chránit tím, že zákon je nestanoví obsahem rejstříku, ale pouze náležitostmi návrhu na zápis do rejstříku. Tak budou tyto údaje evidovány, nikoli však veřejně přístupny.

P. Buzková : Mohu respektovat, že se snažíme přijmout zákon, který by zohlednil specifické postavení církví. Nevím ale, jak by se toto postavení mohlo vyjadřovat zvláštním vedením Rejstříku. Pomiňme absurdní návrh, aby se sice zřídil registr "Evidence církevních právnických osob", nicméně aby v něm nebyly povinně vedeny základní údaje o těchto osobách. Proč by ale podmínky vedení registru neměly být sjednoceny s ostatními registry a vedeny stejnými instituty. Proč to má dělat ministerstvo, které k tomu není svým posláním určeno, a proč by to vůbec mělo náležet orgánu exekutivy a nikoli příslušnému soudu?

J. Talíř :Doporučuji omezit množství evidovaných informací, neboť, když nic jiného, stále narůstá počet pracovníků ministerstva.

Zásadně nesouhlasím s tím, aby měl rejstřík neveřejnou část. (Už teď si představuji, jak se sdělovací prostředky předhánějí ve snaze zveřejnit neveřejnou část). Navrhuji, aby registrující orgán vedl pouze takové informace, které mohou být veřejné a nemohou být z důvodu náboženské nesnášenlivosti zneužity. Upozorňuji na možnou kolizi této části zákona se zákonem na ochranu osobních údajů.

J.Chleboun : S registrem církví a náboženských společností lze souhlasit, nikoliv však s registrem "církevních právnických osob". Ty nechť jsou uvedeny v registru obchodních společností, registru spolků, registru nadací a fondů apod.

Registr církví musí mít stejný režim (veřejná listina) jako má např. obchodní registr, a to včetně údajů, které navrhuje předkladatel utajovat. K tomu není žádný důvodů. "Jiné církevní instituce" mohou být rovněž předmětem evidence orgánu státní správy.

Pokud jde o čtvrtý odstavec této zásady, jedná se nepochybně o nedomyšlený závěr. Pokud chce stát chránit třetí osoby, musí samozřejmě vlastními nástroji zajistit jejich evidenci. Jakýsi odkaz na volné uvážení církevního orgánu, zda podají zájemci potřebnou informaci či nikoliv není možný.

Pokud se vyskytuje pojem "církevní právnická osoba" i v dalším textu, navrhuje se jeho vypuštění (např. zásada č. 13).

MV : viz zásadní připomínka č. 8.

CNS : viz připomínka č. 21.

ČBÚ : V souvislosti s návrhem věcného záměru rovněž upozorňujeme na nutnost detailnějšího vymezení výčtu jednotlivých položek hospodaření církví a náboženských společností, a to s ohledem na možné souvislosti na daňové úlevy, případnou kontrolu účetnictví apod.

J.Talíř : Tuto zásadu požaduji vypustit. Pokud není jasné, jakým způsobem budou církve v budoucnosti financovány, není možné tuto zásadu vtělovat do zákona.

J.Chleboun : Pokud předkladatel resignoval na řešení otázky financování, resp. hospodaření v církvích a náboženských společnostech, je tato zásada v této souvislosti bezpředmětná. Navrhuje se zásadu vypustit, neboť věcně souvisí s jiným právním předpisem.

MPSV - viz zásadní připomínka č. 2.

CNS : viz připomínka č. 22.

L.Hejdánek : Upřesnění vztahu vnitřních předpisů CNS k zákoníku práce je nepochybně nutné, ale rozhodně ne v tom smyslu, jak se navrhuje v bodu 12 (str.14), neboť to z CNS činí zvláštní ostrov libovůle všude tam, kde všude jinde by šlo třeba o porušení zákonů - po mém soudu církve nemohou být enklávami s mimořádnými pravomocemi, nýbrž musí v jiných než specificky náboženských ohledech (např. po stránce pracovních předpisů) podléhat obecným normám, platným ve společnosti (církve jsou sice zvláštní a specifickou, nicméně nepochybnou částí a složkou společnosti).

Zajištění právní kontinuity nelze aplikovat tam, kde jde o křiklavé rozpory a právní zkameněliny, které se vymykají dokonce koncepci Listiny základních práv a svobod (a k tomu by došlo, kdyby zaměstnanecké vztahy v církvi byly čistě vnitřní záležitostí církví a náboženských společností - nějaké mantinely je třeba stanovit).

J.Chleboun : Pokud je v zásadě vyjádřeno, že ve vybraných záležitostech "se nehledá na duchovenskou činnost jako na pracovněprávní vztah" bylo by třeba, aby navrhovatel vyjádřil pozitivním způsobem, o jaký vztah se jedná. Na to mají nejen osoby, jichž se to týká, právo. V neposlední řadě je třeba vzít na vědomí, že nová právní úprava přihlíží k ústavním nálezům zejména z toho důvodu, aby důvody podání ústavních žalob nebyly napříště dány.

MF: V případě uplatňování zákona o dani z přidané hodnoty a za předpokladu, že registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi a svazy registrovaných CNS jsou myšleny právnické osoby, přičemž se jedná o subjekty, které nejsou založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, platí: u takovýchto neziskových subjektů jsou osvobozena od daně zdanitelná plnění prováděná v  rámci hlavní činnosti (§ 25 odst. 2 zákona o DPH), zdanitelnými plněními podléhajícími dani jsou plnění uskutečňovaná v rámci činnosti vedlejší (hospodářské). Hlavní činností jsou činnosti, k nimž byly tyto subjekty založeny nebo zřízeny (§2 odst. 2 písm. x zákona o DPH). Pokud je tento předpoklad správný, nemáme žádné připomínky.

Z hlediska zákona o spotřebních daních CNS nemají žádné daňové úlevy a ani do budoucna se s jejich zavedením nepočítá. Veškeré možnosti osvobození od spotřební daně jsou uvedeny v § 8 zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních a jeho úprava se nechystá.

Vzhledem k tomu, že ve smyslu navrhovaného zákona se osvobození liturgických předmětů od dovozního cla (a z tohoto právního titulu i od DPH) váže na zcela speciální podmínky uvedené jako druhá registrace, které navíc připouštějí výjimku, vidíme jako optimální zapracovat do tohoto zákona i odpovídající znění současného ustanovení § 118 vyhlášky č. 136/1998 Sb., o osvobození od dovozního cla ve znění vyhlášky č. 125/1999 Sb. a tímto zákonem stávající ustanovení § 118 vyhlášky zrušit.

MŠMT - viz zásadní připomínka (č. 14)

MF : Pokládáme za správné stanovit jednotné podmínky pro působení církví a náboženských společností v Armádě ČR a přiklání se ke druhému z uvedených způsobů, tj. novelizací příslušných branných zákonů na základě úkolu uloženého MO.

MPO: Způsob novelizace zvláštních právních předpisů - k návrhu usnesení vlády.

Přikláníme se k provedení novelizací dotčených právních předpisů ministerstvem s příslušnou kompetencí.

MZE : K variantnímu návrhu přístupu k novelizaci zvláštních právních předpisů doporučujeme variantu, podle které by novelizace příslušných zákonů byla provedena zákonem, jehož věcný záměr je tímto předkládán.

CNS : viz připomínka č. 23.

P. Buzková : viz část textu připomínky č. 25.

MPSV : Předložený návrh jako celek je nezbytně nutné podrobit textovým úpravám. Předložené znění je v mnoha případech zmatečné. Z textace není zcela jasný vlastní názor předkladatele. V celém materiálu je prezentován pouze jako koordinátor činnosti expertních komisí, který zpracoval výstupy jejich činností, přitom však je podle usnesení vlády ze dne 13. prosince 1999 č. 1308 vlastním nositelem úkolu.

Z materiálu vyplývá, že při zpracování návrhu předkladatel vycházel z návrhu zákona o spolcích. Zde nejsme přesvědčeni o správnosti tohoto postupu, protože ve vazbě na článek 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod jsou registrované CNS považovány za subjekty "sui generis".

MŠMT: Při koncepci návrhu věcného záměru uvedeného zákona je třeba vycházet ze zkušeností a pravidel států začleněných do Evropské unie, nepřistupovat na přílišnou liberalizaci nového pojetí zákona a vyvarovat se chyb a nedostatků, které státy evropské unie již vyřešily.

Shodně by mělo být postupováno i v oblasti nové organizační struktury registrace církví a náboženských společností a se stanovením výše početních stavů u jednotlivých navržených stupňů registrace. Měla by být dodržena jednotná metoda a formy registrace, jako výkonný registrující orgán by mělo být pověřeno Ministerstvo kultury ČR.

ČBÚ : V předkládací zprávě chybí pro odpovídající posouzení stručný popis identické právní úpravy této problematiky v zemích srovnatelných historických a duchovních tradic. Toto stručné srovnání vnímáme jako potřebné zejména s ohledem na tu skutečnost, že věcný záměr přejímá právní institut tzv. "dvoustupňové registrace církví a náboženských společností" právě z rakouské právní úpravy.

L.Hejdánek : Zvláštní pozornosti by si zasloužil kupodivu respektovaný rozdíl mezi jinými spolky, společnostmi a i politickými organizacemi, kde se dbá na demokratické vnitřní struktury, a církvemi a náboženskými společnostmi, kde se stát má tvářit, jako by jeho konfesní neutralita blokovala jeho ústavní demokratičnost (mám za to, že v tomto bodě navrhovaná úprava není v souladu s ústavním pořádkem ČR /jak se tvrdí na str. 19 v odd. V./); po mém soudu by minimum vnitřní demokracie mělo být jednou z podmínek registrace.

M.Slabihoud: Mezi spolky a církví je značný rozdíl v oblasti působení a posláním. Spolky jsou většinou zájmovou činností, bez ohledu na náplň činnosti, zaměřenou jen na určitý okruh obyvatelstva. Naproti tomu činnost církví je zaměřena na nápravu devastace mravních a morálních hodnot lidstva (všeho obyvatelstva) a není zájmovou činností. Proto jakákoliv právní spojitost "spolky - církve" nemá opodstatnění, protože základní činností církve je posílení duchovních hodnot národa, o čemž u mnoha spolků je možno pochybovat.

J.Chleboun : Předkladatel opomenul, že soubor "práv" si vyžaduje stanovit i soubor "povinností". Pokud se navrhovatel skutečně nechal inspirovat návrhem zákona o spolcích, měl i v případě shromáždění pořádaných církvemi a náboženskými společnostmi na veřejných místech zachovat oznamovací princip včetně dalších náležitostí, které v takovém případě platí pro občanská sdružení.

V nedávné době šířená mediální kampaň k této otázce byla postavena na výhradách směřujících proti účinnosti zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností a potřebě jeho zrušení. Naproti tomu předložený návrh tuto skutečnost zcela opomenul (viz zásada 3.).

Předkladatel návrhu proklamuje sice oddělenost státu od církví a náboženských společností, avšak v rozporu s tím akceptuje "metodu uznávání církví" státem (str. 5, šestý odstavec). Předkladatel nevyčetl z mezinárodních smluv o lidských právech, které ČR ratifikovala, ale i z ústavní listiny, že ze souboru individuelních práv lidské osobnosti (mezi něž patří právo náboženské víry) je odvozeno přirozené právo více osob, majících potřebu se sdružovat na základě stejné náboženské víry. Vztah ke státu je pak dán souborem práv a povinností, které však nejsou projevem náboženské víry, ale občanskou společností přijatými zásadami vztahu obou subjektů, tj. souborem občanských práv a povinností. Z toho důvodu orgán státní správy svým aktem nedeklaruje "uznání" či "neuznání" církve, nýbrž pouze splnění formálně právních podmínek stanovených zákonem.

V kapitole "Zhodnocení platné právní úpravy" předkladatel nikoliv dostatečně (např. bod 3., 5., 9) zdokumentoval možné směry případné novelizace stávajícího právního předpisu. Přitom některá další doplnění lze provést prostřednictvím zmocnění, které by stanovila novela zákona nebo též interním aktem řízení.

Závěrem lze konstatovat, že předložený návrh není zejména z obsahových důvodů způsobilý k dalšímu projednávání. Svým obsahem totiž více připomíná právní úpravu zajišťující kontrolu státu nad církvemi s tím, že dřívější udělování státního souhlasu konkrétní osobě je zaměněno za diskriminační opatření celých skupin osob a na druhé straně preferování vybraných církví a náboženských společností.