MODUS VIVENDI
Úmluva
mezi republikou československou
a Svatou stolicí
sjednaná v lednu 1928
(vstoupil
v platnost 2. února 1928)
Nóta čs. vlády ze dne
29. ledna 1928,
zaslaná Vatikánu ministrem zahraničních věcí dr. E. Benešem
Jeho Eminenci
kardinálu Gasparrimu,
státnímu sekretáři Svaté
stolice v Římě
Eminence,
od několika
již roků vláda Československé republiky měla čest projednávati se Svatou
stolicí úpravu určitých otázek politicko-náboženských, které byly mezi oběma
stranami dosud nevyřízeny. Výsledek těchto jednání byl parafován 17. prosince
1927 zásrpci obou stran a bylo dohodnuto, že bude předložen ke schválení jednak
Jeho Svatosti, jednak vládě československé a že vejde v platnost výměnou
reversálních nót mezi státním sekretářem Svaté stolice a ministrem zahraničních
věcí Republiky československé,
Mám nyní čest
Vám oznámiti jménem vlády československé, že dne 20 ledna 1928 dala svůj
souhlas k tomuto ujednání (k tomutu modu vivendi), jehož konečný text byl
smluven v jednáních z měsíce prosince 1927 mezi msgre Borgongini Ducou a p.
Kroftou takto:
článek I.
Svatá stolice a
vláda Československá dohodly se o zásadě, že žádná část Československé
republiky nebude podřízena ordináři, jehož sídlo jest za hranicemi
Československého státu a že rovněž žádná československá diecéze nebude
přesahovati státních hranic. Svatá stolice a vláda Československá se dohodnou o
novém ohraničení a dotaci diecésí. Ku přípravě této dohody budou do dvou měsíců
zřízeny dvě komise na sobě nezávislé; první utvoří Svatá Stolice z delegátů
všech interesovaných diecézí za předsednictví zástupce Svaté Stolice v Praze,
druhou vláda československá ze zástupců interesovaných diecézí a expertů.
článek II.
Správa církevních
statků nemovitých a movitých v Československu, které jsou nyní zajištěny
vnucenou správou, je zatímní až do dohody, dotčené v předcházejícím článku, a
jest svěřena komisi za předsednictví episkopátu příslušného území.
článek III.
Řády a kongregace
řeholní, jejichž domy jsou v Československu, nebudou podléhati představeným
provinciálních domů týchž řádů a kongregací v cizině. Je-li zřízení provincie v
Československu nemožné, budou tyto československé domy řeholní podřízeny přímo
generálnímu domu.
Provinciály a
představenými řeholních domů, podléhajících přímo generálnímu domu, budou
státní příslušníci českoslovenští.
článek IV.
Svatá Stolice,
dříve než přikročí k jmenování arcibiskupů, diecézních biskupů, koadjutorů cum
iure succesionis a armádního ordináře, oznámí Československé vládě jméno
kandidátovo, aby se ujistila, že vláda nemá důvodů rázu politického proti této
volbě. Uvedení preláti musí býti českoslovenští státní příslušníci.
Námitkami rázu
politického rozumějí se veškeré námitky, které by vláda mohla podpírati důvody,
vztahujícími se na bezpečnost země. na př. že se vybraný kandidát provinil
politickou činností irredentistickou, separatistickou nebo namířenou proti
ústavě nebo veřejnému pořádku ve státě.
Jméno kandidáta
naznačeného Svatou Stolicí, jakož i příslušné vyjednávání zachovají se v
tajnosti.
Ustanovení o
armádním ordináři vstoupí v platnost jen v tom případě, že se zachová soustava
samostatné náboženské péče o vojíny. V tomto případě bude se dbáti, kromě
námitek rázu politického, i námitek vztahujících se k postavení kandidátovu v
armádě.
článek V.
Hodnostáři,
uvedení v předchozím článku, složí po svém jmenování Svatou Stolicí, dříve než
nastoupí svůj úřad, přísahu věrnosti státu československému těmito slovy:
"Iuro et
promitto sicuti decet Episcopum fidelitatem Reipublicae Cecoslovacae necnon
nihil me facturum quod sit contra salutem, securitatem, intergritatem
Reipublicae." (Přísahám a slibuji, jakož sluší biskupovi, věrnost
republice Československé, a že nic neučiním, co by bylo proti blahu,
bezpečnosti a integritě republiky.)
článek VI.
Vláda se postará,
aby platná zákonná ustanovení byla co nejdříve přizpůsobena tomuto modu
vivendi.
Potvrzuje Vaší Eminenci souhlas vlády československé s modem vivendi,
ujednaným v našich vzájemných diskusích, mám čest vyjádřiti Vaší Eminenci
velikou naši spokojenost s výsledkem vzájemě dosaženým v této dohodě a ujistiti
Vaši Eminenci, že vláda Československé republiky se snažila vždy zajistiti všem
svým občanům svobodný vývoj a respektování jejich víry, jejich citů a zájmů
náboženských, což se také šťastně odráží v tomto ujednání. Mám čest připojiti,
že vláda Československé republiky bude postupovati v témže duchu, jednak při
provádění této dohody, jednak při řešení otázek, které by snad mohly vzniknouti
mezi oběma stranami.
Račte
přijmouti, Eminenci, výraz mé nejhlubší úcty.
Jménem
vlády československé:
ministr věcí zahraničních:
dr. E. Beneš
Pozn: