Sekretariát pro věci církevní MK ČSR
Č.j.: 11 662/75-VII
V Praze dne 30 června 1975
Udělování státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti
metodický výklad
Sekretariát pro věci církevní MK ČSR, který je ve smyslu
ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb. ústředním orgánem
státní správy ve věcech církví a náboženských společností,
stanoví k udělování státního souhlasu k výkonu duchovenské
činnosti (§ 2 zákona č. 218/1949 Sb. a §§ 16 a 17 vládních
nařízení č. 219 - 223/1949 Sb.):
- Na udělení státního souhlasu k výkonu duchovenské
činnosti není právní nárok, obdobně jako neexistuje právní nárok
na přijetí do státní služby. Zákonnou podmínku bezúhonnosti a
státní spolehlivosti prokazují žadatelé výpisem z rejstříku
trestů, který nesmí být starší jednoho měsíce ode dne vystavení.
K případnému zahlazení trestů (s účinky jakoby pachatel
nebyl vůbec odsouzen) je nutno přihlížet. Tato skutečnost však
sama o sobě nemůže být dostatečným důvodem k udělení státního
souhlasu, bez zkoumání všech ostatních vlastností osobnosti
žadatele, zejména občansko-politické a morální povahy.
-
Duchovní, kterým byl udělen státní souhlas k výkonu
duchovenské činnosti, a kteří byli ustanoveni na určité místo v
duchovní správě se státním souhlasem ve smyslu § 17 uvedených
vládních nařízení, mohou vykonávat ve své farnosti (náboženské
obci) veškeré úkony duchovní správy. Odpovídají za církevní
činnost ve své farnosti (náboženské obci), spravují církevní
majetek a zastupují svěřenou farnost (náboženskou obec) navenek.
To se vztahuje též na farnosti (náboženské obce), které tito
duchovní spravují způsobem zvaným "excurrendo".
- Duchovní, kteří chtějí vypomáhat v duchovní správě, musí
si k tomu napřed vyžádat státní souhlas ve smyslu ustanovení § 16
uvedených vládních nařízení od tajemníka pro věci církevní
příslušného krajského národního výboru. Při udělování tohoto
souhlasu jr nutné vycházet z ustanovení § 2 odst. 3 uvedených
vládních nařízení a je třeba stanovit, zda opravňuje ke všem nebo
jen k některým úkonům v duchovní správě.
- Duchovní ustanovení se státním souhlasem na určité místo
v duchovní správě, mohou vykonávat duchovenskou činnost mimo svou
vlastní farnost (náboženskou obec) jen se souhlasem tajemníka pro
věci církevní příslušného okresního národního výboru, v jehož
obvodě chtějí tuto činnost vykonávat. Toto omezení se však netýká
činnosti ordinářů, generálních vikářů, sídelních kanovníků,
vikářů (děkanů), seniorů a představitelů ostatních církví a
náboženských společností v obvodu jejich působnosti. Jakmile by
však činnost uvedených církevních funkcionářů měla přesahovat
obvod jejich působnosti, musí mít k tomu souhlas Sekretariátu pro
věci církevní MK ČSR.
- Duchovní ustanovený na určité místo v duchovní správě se
státním souhlasem podle § 17 uvedených vládních nařízení, který
hodlá vypomáhat v jiné farnosti (náboženské obci) při
náboženských úkonech (např. při zpovědích na poutních místech
apod.), může tak učinit jen se souhlasem tajemníka pro věci
církevní příslušného okresního národního výboru, v jehož obvodě
se má výpomocná činnost uskutečnit. Obdobně je třeba postupovat i
když jde o duchovního, kterému byl udělen státní souhlas k
výpomocné činnosti v duchovní správě určité farnosti (náboženské
obci) podle § 16 uvedených vládních nařízení.
- Jakmile bychtel vykonat některé náboženské úkony
duchovní, který nemá souhlas k duchovenské činnosti ani podle §
16 ani podle § 17 uvedených vládních nařízení (duchovní v důchodu
případně delší dobu v jiném zaměstnání apod.), anebo který má
souhlas jen na sloužení soukromých mší bez účasti veřejnosti,
musí si předem vyžádat od tajemníka pro věci církevní příslušného
krajského národního výboru udělení státního souhlasu podle § 16
uvedených vládních nařízení, kde se stanoví, že duchovnímu se
uděluje státní souhlas na vykonání některého náboženského úkonu s
vyznačením určitého místa a času.
- Duchovní, kteří nejsou ustanoveni na určité místo v
duchovní správě se státním souhlasem podle § 17 uvedených
vládních nařízení, mohou sloužit soukromé mše jen tehdy, když jim
k tomu tajemník pro věci církevní příslušného okresního národního
výboru udělil státní souhlas ve smyslu § 16 uvedených vládních
nařízení. Při udělování tohoto souhlasu se stanoví, že duchovní
může sloužit soukromé mše jen bez účasti veřejnosti. Současně se
podle pobytu žadatele určí místo, kde duchovní může sloužit
soukromou mši, čas jejího konání a doba platnosti udělení
povolení.
- Duchovní, kteří mají státní souhlas podle § 17 uvedených
vládních nařízení k výkonu pomocné duchovenské (zpravidla
kaplanské) činnosti, mohou vykonávat ve farnosti, ve které jsou
ustanoveni, všechny úkony duchovní správy jako samostatní
duchovní správcové. Nepřísluší jim však správa církevního majetku
ani zastupování farnosti navenek.
- Pokud činnost duchovních z povolání plně nahrazují laičtí
představitelé církví, je zapotřebí, pro ně rovněž vyžádat státní
souhlas podle § 16 nebo 17 uvedených vládních nařízení. Za
činnost ostatních laiků (kostelníci, ministranti apod.) plně
odpovídá příslušný samostatný duchovní správce. Jestliže takový
není ustanoven, je možno se státním souhlasem podle § 17
uvedených vládních nařízení náhradně ustanovit samostatného
odpovědného laického představitele.
Postup stanovený tímto rozhodnutím je závazný ode dne jeho
vyhlášení, zároveň se zrušuje výnos dříve příslušného
ministerstva kultury a informací č.j. 11 856/68 - C ze dne 29.4.
1968 se všemi pozdějšími dodatky.
Ředitel sekretariátu pro věci církevní v.r.
Text převzat z publikace: Právní poměry církví a náboženských
společností a jejich hospodářské zabezpečení v Československé
socialistické republice, Praha 1977, Vydaly sekretariáty pro věci
církevní při MK ČSR a SSR
|