Sekretariát pro věci církevní MK ČSR
Č.j.: 11 662/75-VII

V Praze dne 30 června 1975

Udělování státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti

metodický výklad

Sekretariát pro věci církevní MK ČSR, který je ve smyslu ustanovení § 8 odst. 2 zákona č. 2/1969 Sb. ústředním orgánem státní správy ve věcech církví a náboženských společností, stanoví k udělování státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti (§ 2 zákona č. 218/1949 Sb. a §§ 16 a 17 vládních nařízení č. 219 - 223/1949 Sb.):

  1. Na udělení státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti není právní nárok, obdobně jako neexistuje právní nárok na přijetí do státní služby. Zákonnou podmínku bezúhonnosti a státní spolehlivosti prokazují žadatelé výpisem z rejstříku trestů, který nesmí být starší jednoho měsíce ode dne vystavení.

    K případnému zahlazení trestů (s účinky jakoby pachatel nebyl vůbec odsouzen) je nutno přihlížet. Tato skutečnost však sama o sobě nemůže být dostatečným důvodem k udělení státního souhlasu, bez zkoumání všech ostatních vlastností osobnosti žadatele, zejména občansko-politické a morální povahy.

  2. Duchovní, kterým byl udělen státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti, a kteří byli ustanoveni na určité místo v duchovní správě se státním souhlasem ve smyslu § 17 uvedených vládních nařízení, mohou vykonávat ve své farnosti (náboženské obci) veškeré úkony duchovní správy. Odpovídají za církevní činnost ve své farnosti (náboženské obci), spravují církevní majetek a zastupují svěřenou farnost (náboženskou obec) navenek. To se vztahuje též na farnosti (náboženské obce), které tito duchovní spravují způsobem zvaným "excurrendo".

  3. Duchovní, kteří chtějí vypomáhat v duchovní správě, musí si k tomu napřed vyžádat státní souhlas ve smyslu ustanovení § 16 uvedených vládních nařízení od tajemníka pro věci církevní příslušného krajského národního výboru. Při udělování tohoto souhlasu jr nutné vycházet z ustanovení § 2 odst. 3 uvedených vládních nařízení a je třeba stanovit, zda opravňuje ke všem nebo jen k některým úkonům v duchovní správě.

  4. Duchovní ustanovení se státním souhlasem na určité místo v duchovní správě, mohou vykonávat duchovenskou činnost mimo svou vlastní farnost (náboženskou obec) jen se souhlasem tajemníka pro věci církevní příslušného okresního národního výboru, v jehož obvodě chtějí tuto činnost vykonávat. Toto omezení se však netýká činnosti ordinářů, generálních vikářů, sídelních kanovníků, vikářů (děkanů), seniorů a představitelů ostatních církví a náboženských společností v obvodu jejich působnosti. Jakmile by však činnost uvedených církevních funkcionářů měla přesahovat obvod jejich působnosti, musí mít k tomu souhlas Sekretariátu pro věci církevní MK ČSR.

  5. Duchovní ustanovený na určité místo v duchovní správě se státním souhlasem podle § 17 uvedených vládních nařízení, který hodlá vypomáhat v jiné farnosti (náboženské obci) při náboženských úkonech (např. při zpovědích na poutních místech apod.), může tak učinit jen se souhlasem tajemníka pro věci církevní příslušného okresního národního výboru, v jehož obvodě se má výpomocná činnost uskutečnit. Obdobně je třeba postupovat i když jde o duchovního, kterému byl udělen státní souhlas k výpomocné činnosti v duchovní správě určité farnosti (náboženské obci) podle § 16 uvedených vládních nařízení.

  6. Jakmile bychtel vykonat některé náboženské úkony duchovní, který nemá souhlas k duchovenské činnosti ani podle § 16 ani podle § 17 uvedených vládních nařízení (duchovní v důchodu případně delší dobu v jiném zaměstnání apod.), anebo který má souhlas jen na sloužení soukromých mší bez účasti veřejnosti, musí si předem vyžádat od tajemníka pro věci církevní příslušného krajského národního výboru udělení státního souhlasu podle § 16 uvedených vládních nařízení, kde se stanoví, že duchovnímu se uděluje státní souhlas na vykonání některého náboženského úkonu s vyznačením určitého místa a času.

  7. Duchovní, kteří nejsou ustanoveni na určité místo v duchovní správě se státním souhlasem podle § 17 uvedených vládních nařízení, mohou sloužit soukromé mše jen tehdy, když jim k tomu tajemník pro věci církevní příslušného okresního národního výboru udělil státní souhlas ve smyslu § 16 uvedených vládních nařízení. Při udělování tohoto souhlasu se stanoví, že duchovní může sloužit soukromé mše jen bez účasti veřejnosti. Současně se podle pobytu žadatele určí místo, kde duchovní může sloužit soukromou mši, čas jejího konání a doba platnosti udělení povolení.

  8. Duchovní, kteří mají státní souhlas podle § 17 uvedených vládních nařízení k výkonu pomocné duchovenské (zpravidla kaplanské) činnosti, mohou vykonávat ve farnosti, ve které jsou ustanoveni, všechny úkony duchovní správy jako samostatní duchovní správcové. Nepřísluší jim však správa církevního majetku ani zastupování farnosti navenek.

  9. Pokud činnost duchovních z povolání plně nahrazují laičtí představitelé církví, je zapotřebí, pro ně rovněž vyžádat státní souhlas podle § 16 nebo 17 uvedených vládních nařízení. Za činnost ostatních laiků (kostelníci, ministranti apod.) plně odpovídá příslušný samostatný duchovní správce. Jestliže takový není ustanoven, je možno se státním souhlasem podle § 17 uvedených vládních nařízení náhradně ustanovit samostatného odpovědného laického představitele.

Postup stanovený tímto rozhodnutím je závazný ode dne jeho vyhlášení, zároveň se zrušuje výnos dříve příslušného ministerstva kultury a informací č.j. 11 856/68 - C ze dne 29.4. 1968 se všemi pozdějšími dodatky.

Ředitel sekretariátu pro věci církevní v.r.
Text převzat z publikace: Právní poměry církví a náboženských společností a jejich hospodářské zabezpečení v Československé socialistické republice, Praha 1977, Vydaly sekretariáty pro věci církevní při MK ČSR a SSR