V Praze dne 11. února 1956

K žádosti představitelů náboženské společnosti Státní úřad pro věci církevní ve smyslu § 2 zákona č. 217/1949 Sb. povoluje dnem 15.2.1956 činnost náboženské společnosti "Sbory věřících v Krista" a jejich sborů a kazatelských stanic, a to za předpokladu, že náboženský život společnosti se bude vyvíjet v souladu s ústavou ze dne 9. května 1948 a se zásadami lidově demokratického zřízení v Československé republice.

Pokud jde o zřízení jednotlivých sborů a kazatelských stanic a udělení souhlasu pro laické kazatele, obrátí se mluvčí náboženské společnosti na příslušné odbory krajských národních výborů.

Státní úřad pro věci církevní béře se souhlasem na vědomí, že nejpozději do 31. VII. 1956 bude Státnímu úřadu pro věci církevní předložen k posouzení návrh ústavy Vaší náboženské společnosti.

Krajský národní výbor,
církevní odbor,

Zasílám v opise na vědomí a k dalšímu opatření (předchozí výnos) pokud jde o povolení jednotlivých sborů, případně kazatelských stanic v tamním kraji.

Mluvčí "Sborů věřících v Krista" si nyní podají u příslušných církevních odborů KNV žádost o udělení souhlasu pro zřízení krajských sborů, případně i kazatelských stanic. Tamní odbor věc posoudí a po předchozím projednání se Státním úřadem pro věci církevní, případně Slovenským úřadem pro věci církevní věc vyřídí.

Činnost této sekty byla povolena za těchto podmínek:

1. duchovenskou činnost budou vykonávat a za ni odpovídati jen laičtí kazatelé, kteří obdrží státní souhlas od krajského národního výboru, v dekretu budou uvedena místa, v nichž bude kazatel oprávněn působiti,

2. náboženská společnost bude hospodařiti tak, aby nemusela požadovat státní příspěvek,

3. náboženské společnosti nebude vrácen majetek zlikvidovaný v roce 1950 nebo ještě před tím.

Činitelé prozatímního ústředí této náboženské společnosti složili předepsaný slib věrnosti u předsedy Státního úřadu pro věci církevní dne 11. února 1956. Ostatní laičtí kněží složí slib u krajského národního výboru.