Milí věrní,

Jest známo po světě i v zemi, že naše dědičné království České nebylo téměř nikdy a vůbec v žádné jiné době v lepším blahobytu a výši než za časů života a vlády zvěčnělého Našeho předka, císaře Karla Čtvrtého, bohumilé a slavné paměti. Karel z obvzláštní otcovské péče a lásky, kterou měl k Vašim prarodičům a milé vlasti, zcela rozumně a dobře předvídal, že rozdíl a nerovnost náboženství v jistém království a zemi by nemohly založiti nebo zachovati pravý trvalý mír nebo pravou upřímnou poslušnost jak k vrchnosti, tak ani mezi samými poddanými. Vydal proto také v království českém zákon a nařízení a zavázal všechny duchovní a světské úředníky a rady míti je v každém směru a v prvé řadě na zřeteli a dbáti jich s největší pílí, aby tak mimo svaté apoštolské křesťanské římské náboženství (které od doby, kdy království bylo přivedeno od pohanství ke křesťanské víře, neporušeně v něm trvalo) nebyla zaváděna a dovolena žádná jiná víra nebo svádějící kacířské zhoubné bludy, roty a sekty.

Jest pak však také, žel, dosti známo a na bíledni, že po jeho blahé smrti, za časů vlády zvěčnělého krále Václava, snad z jisté nedbalosti se vloudily do tohoto Našeho dědičného všemožné bludy a kacířstva a že pak ihned nastaly zmatky, různice a nekalosti mezi samými poddanými, jako neméně škodlivá povstání a rebelie proti vrchnosti, které téměř za všech následujících králů, zvláště však za vlády zvěčnělého císaře Rudolfa a Matyáše, bohumilé paměti, se znovu obnovily a které za Našich dnů se velmi začaly, povstaly a přerostly.

Aby nyní zmíněné Naše dědičné království české zase mohlo dojíti blahobytu, v němž bylo za časů blahé paměti Našeho předka, zvěčnělého císaře Karla Čtvrtého, tedy jsme si neuložili do té doby, kdy Nám dal všemohoucí Bůh svým božským požehnáním vítěznou viktorii 2) před Prahou proti Našim rebelům, nepřátelům a odpůrcům, nic většího ani obsažnějšího, než skutečně následovati chvály a slávy hodný příklad blahého císaře Karla Čtvrtého (který byl považován za Otce vlasti a takovým činem se osvědčil) v ochraně a provádění svatého jedině spasitelného katolického náboženství a jako on vědomě nedovolovati, aby byla zaváděna kacířství nebo bludy v zmíněném Našem dědičném království českém, nebo, poněvadž si ony bludy dovedou tajně počínati, naříditi, aby všechny sekty a bludy katolickému náboženství odporující byly se zcela chvalitebnou horlivostí odstraňovány a přísně trestány.

A protože tedy jsme musili s největší nelibostí slyšeti, že u nekatolických obyvatelů, ještě zůstávajících v Našem dědičném království českém, nechce ustati nebezpečné praktikování, které jest Nám a všem Našim poslušným a věrným poddaným k veliké újmě a škodě, byli jsme tedy přinuceni naříditi - protože nosíme a Nás k tomu zavazuje královský úřad jakož i blaho a spásu duší Našich poddaných (zač budeme musit jedenkrát všemohoucímu Bohu účty klásti), pak též pro založení a podporování stálého míru, lásky a svornosti mezi zmíněnými Našimi věrnými a milými poddanými, jako neméně pro zachování Našeho a Našich potomků, budoucích králů často zmíněného království českého -, aby zmínění naši nekatoličtí a v škodlivém kacířství zatvrzelí poddaní zanechali bludy a sekty, zavlečené po smrti blahé paměti císaře Karla Čtvrtého, a aby se vrátili k svaté jediné spasitelné katolické církvi a náboženství.

Nelze proto ani nyní ani napříště, jak řečeno, též pro svědomí, ponechávati někoho právě tak z vyšších jako z nižších stavů, mužské i ženské osoby, v zmíněném Našem dědičném království českém v usvědčených kacířských bludech a sektách, nýbrž spíše se shledává přiměřeným právu a chvalitebnosti, též Božské vůli a zákonům, aby všichni a každý z Našich poslušných a věrných poddaných jednomyslně se srovnávali s Námi v prastarém římském katolickém náboženství, a tím i s náboženstvím Našim a jejich prarodičů, v právu a životě a za dopuštění Božího milosrdenství v spasitelném rozloučení s tímto světem.

Nařídili jsme tedy ještě před touto dobou, pro založení a rozvinutí velmi nutného a hojivého a Bohu velmi milého reformačního díla, komisaře a těm jsme v císařské a královské milosti poručili, aby si dali s největší pílí práci, jak sami tak svými podřízenými instruktory, aby často zmínění naši věrní a poslušní poddaní mohli býti od základu a dobře v katolické víře informováni, od rozšířených kacířských bludů znovu odvedeni a přivedeni na pravé cestě ka svaté jediné spasitelné katolické církvi a náboženství.

Podle toho jsme také mimo jiné u zmíněných Našich nařízených komisařů zvláště toto opatření učinili, aby si povolali příslušníky panského a rytířského stavu, na které jest tento Náš milostivý patent zvláště namířen, a to během šesti měsíců po jeho uveřejnění, jakožto šest měsíců jest dosti obsáhlý termín, a je buď sami nebo prostřednictvím jiných k tomu zřízených osob v často zmíněné římské katolické víře důkladně informovali a aby učinili jistou a důkladnou relaci po uplynutí tohoto termínu, jak se ten či onen osvědčí a ukáže v prosazování povinné poslušnosti k všemohoucímu Bohu a svaté katolické církvi, také k Našemu otcovskému laskavému rozkazu, směřující k jejich vlastní spáse duší.

To jsme pak pokládali milostivě za dobré všechny Naše poslušné poddané z obou vyšších stavů tímto milostivě a otcovsky napomenouti, aby každý ony upřímně míněné informace od zmíněných Našich komisařů nebo jejich podřízených instruktorů přijal dobrovolně s dychtivostí a horlivým srdcem, aby také sám byl k svému blahu, užitku a zbožnosti po vůli a aby se srovnal v jedné spasitelné svaté katolické víře s Námi a s obecnou křesťanskou apoštolskou římskou církví.

V opačném případě, kdyby se někdo v stanoveném termínu šesti měsíců s Námi v Našá svaté katolické víře nesrovnal, jsme zcela rozhodnuti a chceme, aby bylo konečně vysvětleno mocí tohoto císařského a královského patentu, že po uplynutí stanoveného šestiměsíčního termínu nedovolujeme a nepřipouštíme, aby jediný takový člověk déle bydlel v často zmíněném Našem dědičném království českém a své statky tu osobně vlastnil, nýbrž aby titíž pak odešli z často řečeného Našeho království českého, své statky však aby byli povinni prodati svým příbuzným nebo jiným katolickým obyvatelů, k tomu účelu a prodeji statků chceme ustanovit druhý termín, také šest měsíců jako prvý dlouhý.

Aby se však nikdo nemohl domnívati, že se tu hledají peníze nebo majetek a ne jedině čest a chvála všemohoucího Boha, chceme, aby bylo dále tímto a mocí tohoto listu vysvětleno v císařské a královské milosti každému, že pokud by se ten či onen této Naší milostivé a konečné vůli poslušně nepodvolil (čehož se však nikterak není Nám nadíti), tomu nebo těmto jest otevřena a svobodna emigrace a odchod bez placení jakýchkoli dávek, podobně pak chceme, aby tímto bylo dovoleno, aby kdokoliv byl oprávněn k opatření a zpeněžení svých statků stejně jako k vybrání svých pohledávek v království (v tom má jim pak býti co nejrychleji a nejbedlivěji k právu pomoženo) zplnomocniti a zanechati někoho ze svých příbuzných nebo též jiných katolických osob.

Poněvadž však nic bychom raději nechtěli ani viděti ani si přáti, než aby ony staré a dobré rody, jejichž prarodiče žili v Našem dědičném království českém pod mírnou vládnou a ochranou našeho vysoce slavného arcidomu rakouského v jednotě katolického náboženství, a to blaze a v dobrém stavu, i nadále mohly býti v stejné jednotě náboženství v království zachovány a zůstaveny, napomínajíce tedy zcela otcovsky a milostivě všechny své věrné poddané, aby každý pomněl svého vlastního blaha, aby šel do svého svědomí a dobře uvážil, aby neztrácel ze spravedlivého trestu a dopuštění Boha všemohoucího vedle časného také věčné, což bychom nikomu rádi nepřáli, nýbrž aby spíše opustili své bludy a kacířstva (jimiž oni i jejich předci byli svedeni a vzhledné království a milá vlast do největší zkázy vydána) a vrátili se k staré svaté katolické víře a uvolili se také s Námi v náboženství srovnati.

A v tom všem je dokonána Naše milostivá a konečná neměnitelná vůle a mínění.

Dáno v Našem městě Vídni v sobotu o památce svatého Ignáce roku 1627, království Našich: římského osmého, uherského desátého a českého jedenáctého roku.

1) Zkratka zastupující dosaditelné jméno.
2) Vítězství na Bílé hoře 8. listopadu 1620

• Originál patentu uložen ve Státním ústředním archivu Praha, fond Sbírka patentů č. 334.

• Český překlad K. Doskočila převzat z publikace K. Doskočila LISTY A LISTINY Z DĚJIN ČESKOSLOVENSKÝCH, Praha 1938, s. 75-78.

• Tento text je převzat z knihy: Veselý Z.: Dějiny českého státu v dokumentech, Praha 1994, Victoria Publishing.

• Za případné odchylky od textu, kt. vznikly při přepisu do počítače, se omlouváme. Rozhodně se však nedotýkají významu slov či vět...