Smlouva

Svobodného státu Sasko

s evangelickými zemskými církvemi ve Svobodném státě Sasko

z 24. března 1994

Svobodný stát Sasko (dále jen: "svobodný stát")

zastoupený ministerským předsedou


a

Evangelicko-Lutherská zemská církev Sasko,

Evangelická církev slezské Horní Lužice,

Evangelická církev církevní provincie Sasko,

Evangelická církev v Berlíně - Braniborsku,

Evangelicko-Lutherská církev v Duryňsku (dále jen: "církve")

 

každá zastoupená zástupci v souladu se svým církevněprávním zřízením

  • vědomy si společné odpovědnosti za blaho země a vedeny přáním upevnit a podporovat přátelský vztah mezi Svobodným státem Sasko a církvemi,
  • s cílem upravit v nových politických podmínkách svobodného společenského uspořádání partnerský vztah státu a církví,
  • v návaznosti na historický základ vztahu státu a církví a tradici pruské státněcírkevní smlouvy z 11. 5. 1931,
  • uznávajíce svébytnost církví a jejich veřejného úkolu,

se na základě čl. 109, odst. 2, věta 3 ústavy Svobodného státu Sasko dohodly na následujícím:

Článek 1 -Svoboda víry

(1) Svobodný stát poskytuje zákonnou ochranu svobodně vyznávat a vykonávat evangelickou víru.

(2) Církve řídí a spravují své záležitosti samostatně v rámci zákona platného pro všechny církve.

Článek 2 - Součinnost

(1) Zástupci státu na úrovni vlády a zástupci církví se budou scházet pravidelně a při potřebě rozhovorů ohledně těch otázek, které se dotýkají jejich vzájemného vztahu nebo mají pro obě strany zvláštní význam.


(2) Za účelem zastupování vlastních zájmů církví a zlepšení vzájemné informovanosti církve jmenují svého pověřence a zřídí zvláštní orgán pro jednání se státem v místě sídla vlády.

(3) Církve budou přiměřeně informovány o všech legislativních plánech a programech, které se dotýkají jejich zájmů.

Článek 3 - Státní výuka teologie

(1) Pro vědecko-teologické vzdělávací směry zůstává zachována teologická fakulta univerzity v Lipsku. Před založením nové fakulty nebo přeložením evangelické teologické fakulty si vláda státu vyžádá stanovisko církví ve formě posudku.

(2) Před jmenováním profesora nebo vysokoškolského docenta evangelicko-teologických oborů nebo evangelické náboženské pedagogiky na vysoké škole svobodného státu bude církvím umožněno, aby se k návrhu na jmenování vyjádřily formou posudku. Budou-li vyjádřeny pochybnosti opírající se o Písmo svaté nebo vyznání víry, bude svobodný stát dbát tohoto stanoviska.

(3) Příslušné zemské ministerstvo povolí nebo uvede v platnost zkušební, promoční a habilitační řády pro teologické obory poté, co církve vyzve a zjistí, že nemají proti těmto řádům námitek. Církevní spolupůsobení v teologických zkušebních komisích se zaručuje.

(4) Církve si ponechávají právo zřizovat vlastní zkušební úřady příslušné pro ukončení určitého vědeckého vzdělávání. Církevní zkouška má stejnou hodnotu jako zkouška na vysoké škole.

(5) Evangelické univerzitní kazatele jmenuje příslušný vedoucí církevní orgán se souhlasem evangelické fakulty z okruhu řádných profesorů fakulty.

Článek 4 - Církevní vysokoškolské vzdělávání

(1) Církve mají právo zřizovat vlastní vzdělávací instituce, obzvláště pro teology, pedagogy náboženství, církevní hudebníky, sociální a sborové pedagogy a pro ostatní srovnatelná povolání. Tyto instituce jsou postaveny na roveň státním učebním zařízením, pokud odpovídají ustanovením právních předpisů upravujících oblast školství.

(2) Podmínky uznání ze strany státu, jakož i rozsah účasti svobodného státu na věcných a osobních nákladech těchto institucí budou upraveny zvláštními dohodami.

Článek 5 - Výuka náboženství

(1) Svobodný stát zaručuje poskytování pravidelné výuky evangelického náboženství jako řádného předmětu na veřejných školách.

(2) Učební osnovy, učební plány a učebnice evangelického náboženství vyžadují souhlas církví. Církve se účastní státního řádného a dalšího vzdělávání učitelů náboženství, jakož i dohledu nad výukou náboženství na základě zvláštní dohody.

(3) Učitelé předmětu náboženství musí mít před svým umístěním zplnomocnění místně příslušné církve, kterým se přiznává povolení k výuce předmětu náboženství (vokace). Povolení k výuce může být uděleno dočasně nebo může být v odůvodněných případech odvoláno. Pokud se jedná o faráře, předpokládá se toto povolení k výuce bez zvláštního ověřování.

(4) Ustanovení učitelů náboženství dočasně nebo natrvalo z řad osob v církevních službách, kteří by výuku náboženství vykonávali jako svou vedlejší nebo hlavní činnost, zůstává vyhrazeno zvláštním úpravám.

Článek 6 - Církevní školství

Církve mají právo zřizovat a provozovat na vlastní odpovědnost školy na konfesním základě.

Článek 7 - Práce s mládeží a vzdělávání dospělých

(1) Práce církví s mládeží je pod ochranou státu; bude přiměřeně zohledněna v rámci všeobecné státní podpory a v rámci mládežnicko-politických grémií svobodného státu.

(2) Svobodný stát zaručuje, že církve mohou být činny v oblasti vzdělávání dospělých.

Článek 8 - Církevní vlastnické právo

(1) Vlastnictví a ostatní majetková práva církví a jejich jednotek se zaručují v rozsahu čl. 138, odst. 2 Ústavy Německé říše z 11. srpna 1919.

(2) Zemské úřady zohlední při aplikaci předpisů upravujících vyvlastnění zájmy církví. Při obstarávání rovnocenných náhradních pozemků vyjdou církvím vstříc v rámci zákonné úpravy.

Článek 9 - Korporační práva církví

(1) Církve, jejich církevní obce, obvody a kraje, jakož i z nich vytvořené svazy jsou korporacemi veřejného práva; jejich služba je veřejnou službou.

(2) Církve včas oznámí svá usnesení o zamýšleném zřízení nebo změnách církevních korporací příslušnému státnímu ministerstvu, jakož i místně zúčastněnému územně samosprávnému celku. Zřízení veřejnoprávní církevní nadace vyžaduje povolení příslušného ministerstva.

(3) Předpisy týkající se majetkoprávního zastupování církevních korporací, ústavů a nadací veřejného práva musí být před svým vydáním předloženy příslušnému státnímu ministerstvu. Státní ministerstvo může do jednoho měsíce vznést své námitky, pokud není zaručeno řádné majetkoprávní zastupování.

Článek 10 - Církevní kulturní památky

(1) Církve a svobodný stát se přihlašují ke společné odpovědnosti za ochranu a uchování církevních kulturních památek.

(2) Církve se zavazují, že budou kulturní památky odpovídajícím způsobem udržovat a pečovat o ně a že v rámci svých možností je ponechají přístupné pro veřejnost.

(3) Církve mají na základě zákona nárok na přiměřenou úhradu výdajů vynaložených na udržování svých kulturních památek ze strany svobodného státu a budou při rozdělování prostředků svobodného státu odpovídajícím způsobem zohledněny. Svobodný stát se zasadí o to, aby církve obdržely finanční podpory od těch zařízení a úřadů, které působí na národní a mezinárodní úrovni v oblasti ochrany kultury a památek.

Článek 11 - Církevní budovy v necírkevním vlastnictví

(1) Kostelům a jiným církevním budovám, které jsou ve vlastnictví státu a slouží církevnímu nebo charitativnímu účelu, se zaručuje bez omezení tento účel užívání. Svobodný stát se bude v rámci svých povinností, vyplývajících z břemene péče o stavbu, starat o udržování těchto budov a jejich částí.

(2) Dohodou s církví se může vlastník, nesoucí břemeno péče o stavbu, zavázat že převede pozemek, který slouží církevnímu nebo charitativnímu účelu, za předpokladu zrušení zmíněného břemen, popř. za náhradu.

Článek 12 - Patronáty

(1) Patronátní práva vyskytující se ve svobodném státě se zrušují. U soukromých patronátů odpadají povinnosti vyplývající z břemene péče o stavbu bez náhrady. Jinak se zrušení těchto břemen uskuteční, pokud možno, na základě dohody.

(2) Svobodný stát ve spolupráci s církvemi, obcemi a komunálními vrcholnými svazy provede majetková vypořádání doposud neoddělených lén církevních škol, kostelního majetku, jakož i církevních a školských úřadů.

Článek 13 - Zvláštní duchovní služba

(1) Bohoslužby v nemocnicích, věznicích, policejních vzdělávacích zařízeních a podobných zařízeních svobodného státu se zaručuje. Svobodný stát bude usilovat o to, aby byly k dispozici zajištěny nezbytné prostory.

(2) Bude-li tato činnost vykonávána speciálně pověřeným farářem, který ji bude vykonávat jako svou vedlejší nebo hlavní činnost (ústavní farář), proběhne jmenování ze strany církví se souhlasem příslušného státního ministerstva.

(3) Další úpravy budou předmětem zvláštní dohody.

Článek 14 - Státní dotace

(1) Svobodný stát proplácí církvím jejich nároky na státní dotace jedním celkovým ročním obnosem. Církve upraví rozdělení této částky mezi sebou dohodou.

(2) Výše platby podle odstavce 1 obnáší pro rok 1993: 25 milionů DM.

(3) Pokud se v budoucnu změní mzdové ohodnocení úředníků ve státních službách, změní se i v odpovídající výši částka stanovená v odstavci 2. Za základ se bere nástupní funkce vyššího netechnického zaměření ve státní správě, mzdová skupina A 13 podle spolkového mzdového řádu, sedmý stupeň služebního stáří, ženatý/vdaná, dvě děti.

(4) Stát vyplatí církvím měsíčně dopředu dotaci ve výši jedné dvanáctiny ročního obnosu.

Článek 15 - Registr přihlašovaných osob

(1) Církvím budou poskytnuty z registru přihlašovaných osob údaje nezbytné pro plnění jejich úkolů. Rozsah údajů, které budou církvím předány se řídí saským zákonem o přihlašování osob. Poskytování údajů předpokládá, že jsou na straně církví přijata dostatečná opatření k zajištění ochrany dat.
(2) Poskytování údajů je osvobozeno od poplatků.

Článek 16 - Právo církevní daně

(1) Církve jsou oprávněny na základě ustanovení zemského práva vybírat církevní daně na úrovni zemské nebo místní. Církevními daněmi se rozumějí církevní daň z příjmu a majetku, církevní poplatek stanovený v pevných nebo odstupňovaných částkách, jakož i zvláštní církevní poplatek v případě rodin, kde manželé vyznávají odlišnou víru. Různé druhy církevních daní mohou být vybírány jednotlivě nebo i vedle sebe.

(2) Při vyměřování církevní daně jako příplatku k dani z příjmu (ze mzdy) se církve, které jsou smluvními stranai této smlouvy, dohodnou na jednotné sazbě příplatku.

(3) Úpravy církevních daní ze strany církví, včetně jejich změn a doplnění, jakož i usnesení o sazbách církevních daní, vyžadují státní souhlas.

(4) Církve předloží svá usnesení o sazbách daní státnímu ministerstvu financí. Platí za uznaná, pokud odpovídají uznaným usnesením předcházejícího rozpočtového roku a pokud se nezměnila odpovídající ustanovení zemského práva.

Článek 17 - Správa a exekuce církevních daní

(1) Správa církevních daní z příjmů a majetku, jakož i církevního poplatku v případě manželství, kde manželé vyznávají odlišnou víru, se přenáší na finanční úřady, budou-li pro to splněny v zemském právu podmínky. Pokud jsou ve svobodném státě daně ze mzdy vybírány v místě pracoviště, jsou zaměstnavatelé povinni ve výši stanovené sazbou daně daň strhnout a odvést.

(2) Za správu daní přísluší svobodnému státu náhrada, jejíž výše se řídí podle výše příjmu z vybraných daní. Finanční úřady jsou povinny informovat na základě právních předpisů upravujících výběr daní a ochranu dat příslušná církevní místa ve všech záležitostech souvisejících s církevními daněmi v rámci podkladů, které mají úřady k dispozici.

(3) Opatření finančních úřadů, týkající se prominutí daně, odlišného výměru daně ze sociálních důvodů, odkladu splatnosti nebo snížení daně z příjmu (ze mzdy) a majetku, se použijí i na církevní daně, které jsou vybírány jako příplatky k těmto daním. Právo církevních míst stanovit ze sociálních důvodů odlišně církevní daň, odložit její splatnost, popř. ji částečně nebo zcela prominout nebo snížit zůstává nedotčeno.

(4) Finanční úřadům přísluší exekuce těch církevních daní, které spravují.

Článek 18 - Církevní sbírky

(1) Církve a církevní obce, jakož i církevní podniky a zařízení jsou oprávněny si vyprošovat dobrovolné sbírky pro církevní účely.

(2) Kromě toho se povolují církvím a jejich charitativním zařízením dvě dobrovolné pouliční a podomní sbírky ročně. Doba konání těchto sbírek se určí po dohodě s příslušným státním ministerstvem.

Článek 19 - Osvobození od poplatků

Církvím a jejich jednotkám, jakož i jejich veřejnoprávním ústavům, nadacím a svazům zůstává zachováno osvobození od poplatků, pokud se zakládá na zemském právu.

Článek 20 - Sociální a charitativní zařízení

(1) Církve a jejich charitativní podniky mají právo provozovat vlastní zařízení v oblasti sociální a zdravotnictví, jejichž účelem je činnost poradní a ošetřovací, zaměřená na zvláštní cílové skupiny. Pokud plní tato zařízení úkoly v souladu s veřejným zájmem a slouží všem nezávisle na církevní příslušnosti, mají provozovatelé těchto zařízení nárok na přiměřenou podporu.

(2) Církve nebo jejich charitativní podniky mohou v oblastech vyjmenovaných v odstavci 1 provozovat vlastní vzdělávací zařízení za účelem řádného a dalšího vzdělávání svých pracovníků.

Článek 21 - Ochrana svátků

Ochrana neděle a svátků se zaručuje.

Článek 22 - Hřbitovy

(1) Církevní hřbitovy jsou chráněny ze strany státu stejně jako obecní hřbitovy. Církevní obce jsou oprávněny na základě zákonné úpravy zřizovat nové hřbitovy a stávající rozšiřovat.

(2) Provozovatelé církevních hřbitovů mohou vydávat na základě zásad platných pro obce provozní a poplatkové řády.

(3) Hřbitovní poplatky mohou být vymáhány na žádost provozovatele církevního hřbitova cestou exekuční pomoci.

Článek 23 - Rozhlas a televize

(1) Svobodný stát bude usilovat o to, aby byla církvím vyhrazena dostatečná vysílací doba ve veřejnoprávních rozhlasových a televizních stanicích. Církve budou přiměřeně zastoupeny v dozorčích a programových orgánech.

(2) Tím zůstává nedotčeno právo církví provozovat na základě zemských zákonů samostatně nebo s třetími osobami rozhlasové vysílání.

Článek 24 - Církevní soudnictví

V řízení pře církevními soudy a ve formálních disciplinárních řízeních proti duchovním a církevním zaměstnancům jsou obvodové soudy povinny vykonávat právní pomoc. To se netýká vytýkacího řízení v oblasti nauky.

Článek 25 - Klauzule o přátelství

Smluvní strany budou vzájemné názorové rozdíly, týkající se výkladu této smlouvy nebo dodržování příkazu parity v souvislosti s úpravami této smlouvy, urovnávat smírnou cestou.

Článek 26 - Závěrečné ustanovení

(1) Tato smlouva vyžaduje ratifikaci. Listiny o ratifikaci budou vyměněny v Drážďanech. Smlouva vstupuje v platnost třetího dne po této výměně.
(2) Vztahy mezi svobodným státem a církvemi se řídí po vstupu této smlouvy v platnost touto smlouvou.

Drážďany, 27. března 1994
(následjí podpisy zástupců smluvních stran)

 

Závěrečný protokol

Při podpisu dnes uzavřené smlouvy mezi svobodným státem Sasko a zemskými církvemi byla učiněna následující souhlasná prohlášení, která tvoří integrální součást této smlouvy.

K čl. 2, odst. 3:


Ke spoluúčasti budou církve přibráni natolik včas, aby jim bylo umožněno zaujmout stanovisko ještě před přijetím závěrů. Při vlastní zákonodárné iniciativě dá státní vláda církvím možnost k vyjádření v dostatečném časovém předstihu před rozhodnutím o předložení návrhu zákona.

K čl. 3, odst. 1:


Následovně uvedená práva církví na spolupůsobení se týkají té církve, na jejímž teritoriu se vzdělávací zařízení nachází. Tato církev přibere k účasti ostatní dotčené církve a případně oznámí odlišné stanovisko ostatních církví státním místům.

K čl. 3, odst. 2, věta 1:


Církvím bude vyhrazena přiměřená lhůta k zaujetí stanoviska. Před uplynutím této lhůty nebude učiněno žádné rozhodnutí o návrzích na jmenování.

K čl. 3, odst. 3:

V řízení o povolení promočních a habilitačních řádů budou církve vznášet námitky jen tehdy, pokud budou přetrvávat pochybnosti založené na vyznání.

K čl. 3, odst. 4, věta 2:


Církve zaručují stejnou úroveň zkušebních požadavků, jakou mají odpovídající státní zkoušky.

K čl. 4, odst. 2:


Odpovídající smluvní úprava se může týkat jak obecné roviny, tak konkrétních církevních učebních zařízení.

K čl. 5, odst. 1:


Smluvní strany si jsou vědomy, že znovuzavedení výuky náboženství ve svobodném státě si vyžádá ještě značnou dobu. Církve se zavazují, že dají k dispozici církevní spolupracovníky, kteří by mohli poskytovat výuku náboženství. Svobodný stát bude ze své strany urychleně iniciovat vzdělávání učitelů náboženství, kteří by mohli být činní bez omezení na gymnáziích. Po přechodnou dobu zřídí svobodný stá se souhlasem církví místa pro faráře působící ve službách školy, která by mohla být i na částečný úvazek. V případech, kdy jsou pro to podmínky a kdy je zaručena kontinuita, probíhá výuka náboženství ve všech ročnících. Pokud je v důsledku malého počtu žáků připadajících v úvahu výuka náboženství na škole spojena s nepřiměřenými náklady, může být tato výuka vykonávána nad rámec této školy. Výuku náboženství přesahujícící rámec školy je svobodný stát povinen zajistit, jen lze-li ji uskutečnit za přijatelných organizačních výdajů.

K čl. 6:


Stanovení podmínek pro státní uznání těchto škol a jejich financování z veřejných prostředků je vyhrazeno zemskému právu nebo dohodě.

K čl. 9, odst. 1:


Z charakteru církevní služby jako veřejné služby nelze vyvozovat aplikaci předpisů práva týkajícího se státních úředníků. Církve přesto budou usilovat o největší možné přiblížení se svých ustanovení upravujících služební poměry, které by odpovídalo zásadám ovládajícím úřednické právo.

K čl. 9, odst. 3:


Církve neuvedou předpisy uvedené v odstavci 3 v platnost, dokud neuplyne lhůta pro vznesení námitek. Pokud vzneslo příslušné státní ministerstvo své námitky, nejsou církve oprávněny uvést tyto předpisy v platnost, dokud nebude námitka odvolána nebo na základě žaloby podanou církví prohlášena pravomocně za neopodstatněnou.

K čl. 11, odst. 1, věta 2:


Svobodný stát uznává své břemeno péče o stavbu k následujícím zámeckým kaplím:

1) Augustusburg,

2) Zámek Weesenstein.


Církve budou brát ohled na hospodářskou situaci svobodného státu při uplatňování svých nároků na splnění povinností ze strany státu, vyplývajících z břemene péče o stavbu.

K čl. 12, odst. 2:

Bez ohledu na požadavky schvalování ze strany státního a církevního dozoru jsou vnitrocírkevně příslušná místa oprávněna provést vypořádání odpovídajícími dohodami. Smluvní strany vítají a doporučují, aby místně zúčastnění učinili takové konsensuální úpravy, i kdyby ještě nedošlo k vyjasnění, ke kterému směřuje tato smlouva.

K čl. 13, odst. 1:


Svobodný stát nese břemeno stavebních a provozních nákladů k prostorám ve věznicích a ve státních nemocnicích, které slouží převážně k účelu bohoslužeb, pokud budova slouží nebo sloužila skutečně svému účelu. V případě změnu účelu budov, odpadají práva církví k prostorám daným jim k dispozici.

K čl. 13, odst. 3:

Dohoda mezi svobodným státem Sasko a evangelickými církvemi z 25. ledna 1993, kterou se upravuje duchovní služba ve věznicích, zůstává nedotčena.

K čl. 14, odst. 1:


Mezi smluvními stranami panuje shoda o tom, že pod zmíněnou klauzulí o proplácení se rozumí veškeré nároky garantované státními dávkami podle čl. 109, odst. 4 ústavy Svobodného státu Sasko ve spojení s čl. 138, odst. 1 ústavy Německé říše z 11. srpna 1919 a podle čl. 112, odst. 1 ústavy Svobodného státu Sasko. Tímto se tyto nároky vyčleňují nezávisle na tom, zda byly stranám známy právní podklady při uzavírání smlouvy. Nároky, vyplývající z povinnost státu pečovat o stavby podle čl. 11, odst. 2 této smlouvy, zůstávají nedotčeny.

K čl. 14, odst. 2:


Prostředky mají církve volně k dispozici. Státním úřadům nepřísluší kontrolovat použití těchto prostředků.

Pokud vznikly církvím ohledně plateb uskutečněných za roky 1991 a 1992 povinnosti vrátit některé platby svobodnému státu, jsou tyto platby prominuty. Jinak bude provedeno s ohledem na doposud poskytnuté dávky doplacení, jehož výše se vyměřuje podle stejných zásad, které byly směrodatné při výpočtu celkové částky. Za rok 1990 nebudou provedeny žádné platby.

K čl. 14, odst. 3:

Rozhodující je mzdový řád pro státní úředníky platný na území nových spolkových zemí. Zohlednitelné jsou ty změny v této oblasti, které nabyly účinnosti od 1. ledna 1994.

K čl. 14, odst. 4:


Platby budou převedeny na konto určené Evangekicko-Lutherskou církví, které bude oznámeno příslušnému státnímu ministerstvu. Částka bude na toto konto převedena teprve poté, co církve - smluvní strany této smlouvy písemně sdělí příslušnému státnímu ministerstvu, že se dohodly o rozdělení obnosu mezi sebou. Toto sdělení je pro svobodný stát závazné, dokud nebude ze strany některé církve vůči příslušnému státnímu ministerstvu odvoláno. Pokud se církve nedohodnou, bude částka složena podle ustanovení ukládacího řádu z 10. března 1937 (RGBl. I str. 285), naposledy novelizovaného zákonem z 20. srpna 1990 (BGBl. I str. 1765).

K čl. 15:

Článek 15 se neuplatní, pokud jde o poskytování informací soukromoprávním nebo soukromoprávně organizovaným podnikům a zařízením.

K čl. 15, odst. 1:


Informace jsou příslušným církevním místům pravidelně poskytovány v určitých časových intervalech. Vedle náboženské příslušnosti budou informace poskytnuty podle § 30, odst. 1 a 2 saského zákona o přihlašování osob za splnění podmínek tam uvedených. To samé platí při změnách těchto dat. Podrobnosti budou upraveny dohodou mezi příslušným státním ministerstvem a církvemi. Směrodatný je saský zákon o přihlašování osob ve znění platném v době uzavření smlouvy (SächsBVBl. 1993, str. 353).

K čl. 16, odst. 1:


Církve jsou oprávněny stanovit v řádech upravujících církevní daň minimální částky a horní hranice vybíraných částek.

K čl. 16, odst. 2:


Smluvní strany se shodují v tom, že předpokladem pro státní správu církevní daně je vyrozumění o jednotné příplatkové sazbě ze strany církví. Pokud není dosaženo jednoty o příplatkové sazbě s ostatními náboženskými společnostmi oprávněnými vybírat církevní daň, rozhodne státní ministerstvo financí na základě zemské právní úpravy o tom, jestli mají finanční úřady vykonávat správu daně ohledně těch církví, které uzavřely tuto smlouvu.

K čl. 16, odst. 4:


Církve budou předkládat svá usnesení o církevní dani, i když budou odpovídat usnesením minulého rozpočtového roku.

K čl. 17, odst. 1, věta 1:


Církve uzavírající tuto smlouvu uvedou státnímu ministerstvu financí jedno konto zřízené některou Evangelicko-Lutherskou zemskou církví v Sasku, na které budou převedeny veškeré příjmy z církevních daní dotčených církví poté, co se církve dohodnou na rozdělení těchto příjmů a oznámí to státnímu ministerstvu financí.

K čl. 17, odst. 2, věta 3:


Smluvní strany se shodují v tom, že finanční úřady jsou povinny poskytovat pouze údaje. Zpracování těchto údajů podle určitých kritérií toto ustanovení neobsahuje.

K čl. 20, odst. 1, věta 2:


Smluvní strany vycházejí z toho, že církevní provozovatelé mohou čerpat finanční podpory ve stejné výši jako komunální nebo soukromí provozovatelé, kteří poskytují srovnatelné služby.

K čl. 20, odst. 2:


Závěrečné zkoušky na církevních vzdělávacích zařízeních jsou ze strany státu uznány v případě, že je zaručena stejná úroveň jako na odpovídajících státních vzdělávacích stupních. Rozhodnutí o tom učiní příslušné státní ministerstvo. Podpora vzdělávacích míst se řídí obecnými zásadami.

K čl. 21:


Stanovení zákonných a církevních svátků bude upraveno zemským zákonem. Pokud není církevní svátek zároveň zákonným svátkem, svobodný stát zaručuje, že

1.      žáci a studující, jakož i

2.      osoby, které jsou zaměstnáni, pokud se nevyskytují naléhavé provozní potřeby,

budou moci být účastni hlavní bohoslužby a po tuto dobu se budou moci vzdálit ze svého vzdělávacího zařízení nebo pracoviště.

K čl. 22, odst.3:


Státní exekuční pomoc se podle shodného vyjádření smluvních stran vztahuje podle poplatkového řádu jen na poplatky, které se vybírají za užívání a na udržování zařízení hřbitova. Oproti tomu nelze použít cestu správní exekuce na poplatky za církevní doprovodné slavnosti, cizí úkony jiných podnikatelských subjektů, jakož i určité poplatky za církevní úřední výkony.

K čl. 23, odst. 1:


Svobodný stát provozuje veřejnoprávní rozhlasové a televizní stanice na základě státních smluv pouze s jinými spolkovými zeměmi. Smluvní strany se shodují v tom, že cíl článku 23, odst. 1 této smlouvy byl dostatečně naplněn ve stávajících státních smlouvách o rozhlasovém vysílání (státní smlouva o středoněmeckém rozhlase z 30. května 1991, SächsGVBl., str. 169; státní smlouva o rozhlase ve sjednoceném Německu z 31. srpna 1991, SächsGVBl., str. 425). Při doplnění nebo změnách těchto státních smluv o rozhlase bude svobodný stát dbát na to, aby byly zohledněny zásady zmíněné v odstavci 1. Pokud se toto bude zdát neprosaditelné, odpadá pro svobodný stát vázanost úpravou obsažené ve smlouvě s církvemi.

K čl. 26, odst. 2:


Církve prohlašují, že z jejich pohledu tato smlouva nastupuje pro bývalé pruské zemské části na místo smlouvy Svobodného státu Prusko s Evangelickými zemskými církvemi z 11. května 1931.

Drážďany, 24. března 1994

(následují podpisy zástupců smluvních stran)


Přeložil Štěpán Hůlka