Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni a příslušná doporučení Standard minimum rules for the treatment of prisoners and related recommendations United Nations Department of Economic and Social Affairs New York 1958
Pravidla vycházejí z obecných Standard vztahujících se k zacházení s vězni a byla formulována Mezinárodní trestní a penitenciární komisí, která připravila soubor pravidel schválených Společností národů již v roce 1934. Tato komise byla v roce 1951 rozpuštěna a OSN převzala na sebe úkol podporovat mezinárodní spolupráci na tomto úseku. Ještě předtím, než zmíněná komise přenesla své závazky na Organizaci spojených národů, revidovala jejich text, který předložila 1. Kongresu OSN o prevenci, zločinnosti a zacházení s pachateli, konaném v Ženevě v roce 1955. Kongres nová pravidla jednomyslně přijal a doporučil je ke schválení Hospodářské a sociální radě. Ta po další diskusi schválila v r. 1957 jejich znění tak, jak byla přijata 1. Kongresem. V průběhu dalších let se Výbor pro prevenci a kontrolu zločinnosti Hospodářské a ekonomické rady OSN zabýval Standardními minimálními pravidly ještě několikrát. /Uvedený text se opírá o české překlady, uveřejněné v Bulletinu SNV roku 1969 a ve Zpravodaji SNV roku 1990/ Rezoluce OSN přijatá dne 30. srpna 1955 První Kongres Spojených národů, který se zabýval prevencí zločinu a zacházením (treatment) s provinilci, přijal "Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni", připojená k této rezoluci, a
1) vyjadřuje přání, aby generální tajemník byl požádán dát publikovat v International Review of Criminal Policy informace zaslané vládami (ve shodě s paragrafem 2), a aby byl dále zmocněn vyžádat si doplňkové informace, pokud to bude nezbytné, aby tak byly vládám umožněny pravidelné informace o pokroku, který byl v tomto směru učiněn; 2) vyjadřuje též přání, aby generální tajemník byl požádán o zajištění pokud možno nejširší publicity těchto pravidel. Příloha
cl. 41 a 42 (1) Jestliže je v nápravném zařízení dostatečný počet vězňů stejného náboženského vyznání, bude jmenován nebo schválen kvalifikovaný zástupce tohoto náboženství. Jestliže to opravňuje počet vězňů nebo jestliže to okolnosti dovolí, mohl by tutočinnost vykonávat na plný úvazek. (2) Kvalifikovanému zástupci jmenovanému nebo schválenému podle odstavce (1) bude dovoleno ve vhodnou dobu pravidelně sloužit bohoslužby a vykonávat soukromé pastorační návštěvy vězňů, kteří vyznávají stejné náboženství. (3) Žádnému vězni nebude zakázán vstup ke kvalifikovanému zástupci jakéhokoliv náboženství. Na druhé straně, jestliže by vězeň odmítl návštěvu kteréhokoliv náboženského zástupce, jeho názor bude plně respektován. 42. Pokud to bude možné, každému vězni bude umožněno uspokojit potřeby jeho náboženského života návštěvou bohoslužeb, které budou pořádány v zařízení, a tím,že bude mít k dispozici knihy o náboženských obřadech a o učení jeho církve. |