Text dokumentu ve formátu MS
Word
Ústava
ze dne 4. března 1849
rakouské říše (Stadionova)
(A) Ústava
Částka I
O říši
§ 1
Císařství
Rakouské dělají následující země korunní:
Arciknížecství
Rakouské nad Enží a pod Enží, vojvodství Salcburské, vojvodství Štýrské,
království Illirské, ježto se skládá: z vojvodství Korutanského,
z vojvodství Krajinského, z pokněžněného hrabství Gorice
a Gradišče, z markrabství Istrie a z města Terstu
s jeho ouzemím, - pokněžněné hrabství Tirolské a Voralberské,
království České, markrabství Moravské, vojvodství Horního a Dolního
Slezska, království Halické a Vladimírské s vojvodstvím Osvěčimským
a Zatorským a velkovojvodstvím Krakovským, vojvodství Bukovina,
království Dalmatské, Chorvatské a Slavonské s chorvatským pomořím,
městem Rěkou1) a k tomu náležitým ouzemím, království Uherské,
velkoknížectví Sedmihradské, v to zahrnujíc zemi Saskou a k tomu
znova přivtělené stolice Krásná, Střední Szolnok a Zárand, pak kraj
Kövarský a město Ziláh (marka Zillská), ouzemí hranic vojenských
a království Lombardo-Benátské.
§ 2
Tyto
země korunní dělají svobodné i samostatné, nerozdílné nerozlučné ústavní
dědičné mocnářství Rakouské.
§ 3
Hlavní
město říše císařské a sídlo moci říšské jest Vídeň.
§ 4
Jednotlivým
zemím korunním pojišťuje se jich samostatnost v mezích takových, jež tato
ústava říšská ustanovuje.
§ 5
Všickni
národové mají rovná práva, a každý národ má neporušitelné právo
k chování i vzdělání národnosti své a svého jazyka.
§ 6
Meze
říše i jednotlivých zemí korunních změněni býti mohou jen zákonem.
§ 7
Celním
a tržebním ouzemím jest říše celá. Cla mezizemní pod žádným právním
důvodem zřizována býti nemohou, a kdež taková mezi jednotlivými částkami
ouzemí říšského nyní jsou, má se zrušení jich co nejspíše možné spůsobiti.
Vyhražování jednotlivých míst neb částí ouzemních z ouzemí celního
a připojování k němu ouzemí cizích zůstavuje se moci říšské.
§ 8
Znaky
a barvy císařství a jednotlivých zemí korunních zůstanou.
Částka II
O císaři
§ 9
Koruna
říše a každé jednotlivé země korunní dědična jest v domě
Habsbursko-Lottharinském, podlé pragmatické sankce a podlé řádu domu
rakouského.
§ 10
Co zákonné
domovní ustanovení o plnoletosti trunního nástupce, pak o zřízení
poručenství nebo regentství (vlády), zůstává v platnosti.
§ 11
Císař
přijímá k dosavadním svým titulům také ještě titul velkovojvody
Krakovského a vojvody v Bukovině.
§ 12
Císař
korunován bude jako císař Rakouský. Obšírnější toho ustanovení obsaženo bude
v nařízení zvláštním.
§ 13
Císař
při korunování přísahat bude na ústavu, kterážto přísaha vykonávána bude od
nástupců jeho při korunování, jakož i od regenta (vladaře) při nastoupení
v regentství.
§ 14
Císař
jest posvátný, neporučený a neodpovědný.
§ 15
Císař
vykonává vrchní velitelství nad veškerou zbrojnou mocí buď osobně nebo skrze
své vůdce.
§ 16
Císař
rozhoduje o vojně i o pokoji.
§ 17
Císař
přijímá i vysílá vyslance, i zavírá s cizími mocnostmi smlouvy.
Taková ustanovení ve smlouvách těchto, ježto vzkládají na říši nová břemena,
potřebují přivolení sněmu říšského.
§ 18
Císař
prohlašuje zákony a vydání toho se týkající nařízení. Ku každému opatření třeba
jest, aby bylo spolu podepsáno od jednoho odpovědného ministra.
§ 19
Císař
ustanovuje i propouští ministry, dosazuje na úřady ve všech odvětvích
služby státní, i propůjčuje šlechtictví, řády i vyznamenání.
§ 20
V celé
říši vykonává právo jménem císařovým.
§ 21
Císaři
přísluší právo k udělování milosti, ke zmírňování trestu
a k odpouštění jeho (amnestování), vyhražujíc obzvláštní nařízení, co
se týče ministrů.
§ 22
Právo
mincovní vykonává se jménem císařovým.
Částka III
O říšském právu občanském
§ 23
Všickni
národové říše mají jen jedno obecné rakouské říšské právo občanské. Zákon
říšský ustanoví, pod kterými výminkami lze rakouského říšského práva státního
nabýti, je vykonávati, a jeho pozbýti.
§ 24
V
žádné zemi korunní nesmí mezi příslušníky jejími a příslušníky jiné země
korunní jaký rozdíl býti ve právu občanském ani v hrdelním, v řízení
právním ani v rozdělení veřejných břemen.
Rozsudky
soudů všech korunních zemí rakouských, nabyvše moci právní, mají ve všech těch
zemích stejnou platnost i mohou být vykonány.
§ 25
Svobodné
stěhování se osoby v mezích říšských nemá obmezení žádného. Svoboda
k vystěhování - se ze země jest obmezena v příčině státní jen
povinností k vojenské službě.
§ 26
Všeliký
spůsob poddanství tělesného, všeliký závazek poddanosti nebo příslušnosti
zrušen jest na vždy.
Jakmile
který otrok vstoupí na půdu rakouskou neb na rakouskou loď, jest proto
svoboden.
§ 27
Všickni
občané rakouští jsou sobě vespolek před zákonem rovni, i poddáni jsou
stejnému osobnímu soudu.
§ 28
Veřejné
úřady a služby státní jsou stejně přístupni všem, kdož k tomu jsou
spůsobni.
§ 29
Vlastnota
(majetek) jest pod ochranou říše; i může jen pro pro veřejné dobré, za
náhradu podlé zákona, obmezena neb odňata býti.
§ 30
Každý
rakouský občan říšský může ve všech částech říše nabývati statků nemovitých,
i každý zákonem dovolený spůsob živnosti vykonávati.
§ 31
Svobodné
stěhování mohovitostí v mezích říše nikterak se neobmezuje. Obchodové
z věcí mohovitostních, ježto jdou do země cizé, bráti se může tehdáž, když
se užívá práva vzájemného.
§ 32
Všeliká
povinnost neb vykonávání, ježto na statcích nemovitých, pocházejíc ze závazku
poddanského nebo příslušenského, anebo z právního důvodu rozdělené
vlastnoty, může býti vyplacena, a na časy budoucí nesmí při rozdělování
vlastnoty na žádný statek nemovitý uvalována býti závada nevýplatná.
Částka IV
O obci
§ 33
Obci
pojišťují se jakožto práva základní:
a) Volba jejich zástupců;
b) Přijímání oudů nových do spolku obecního;
c) správa samostatná záležitostí jejich;
d) uveřejňování výsledků jejich hospodaření,
a vůbec
e) veřejnost v jednání zástupců jejich.
Obšírnější
ustanovení základních těchto práv obcí, a zvláště čeho zapotřebí jest ku
přijmutí do spolku obecního, obsahují zákony obecní.
§ 34
Zřízení
obcí okresních a krajských k obstarávání společných jejich
záležitostí vnitřních ustanoveno bude zvláštním zákonem.
Částka V
O záležitostech zemských
§ 35
Za
záležitosti zemské prohlašují se:
I. Všeckna nařízení, týkající se:
1. vzdělávání
země;
2. veřejných
staveb, ježto se zapravují z mohovitosti zemské;
3. ústavy
dobročinné v zemi;
4. předběžné
i konečné oučty zemské;
a) nejen
co se týče zemských příjmů ze spravování mohovitosti zemi náležité, ukládání
daní k účelům zemským, a užití úvěru zemského, nýbrž i
b) co
se týče zemských vydání, řádných i mimořádných.
II. Obšírnější nařízení v mezích zákonů
říšských, co se týče
1. záležitostí
obecních;
2. záležitostí
církevních a školních;
3. dávání
přípřeže, pak opatřování a vkládání vojska do domů; konečně
III. Nařízení o předmětech takových, ježto
se zákony říšskými přikazují k oboru působení moci zemské.
Částka VI
O záležitostech říšských
§ 36
Za
záležitostí říšské prohlašují se:
a) Všecky záležitosti, ježto se týkají
panujícího domu císařského a práv korunních;
b) zastupování říše i všech prospěchů jejich
podlé práva národního, zvláště pak zavírání smluv se státy cizími;
c) poměry státu k církvi;
d) vyšší vyučování;
e) veškeré vojenství na zemi i moc
námořní;
f) říšské hospodářství, v to zavírajíc
i korunní statky a panství říšská, čímž rozumí se mohovitost, kteráž
se dotud znamenala jmény: statky státní, komorní neb fiskální; říšské
hornictví, pak monopoly říšské, říšský ouvěrek, a veškeré daně
i platy k účelům říšským;
g) veškeré záležitosti živnostní
a tržební, v to zavírajíc i plavbu, cla a banky,
mincovnictví a hornictví i upravování míry a váhy;
h) spojování říše řekami plavnými
a silnicemi, železnicemi, poštami a telegrafy, vůbec veškeré stavby
říšské;
i) všecka zřízení i opatření, která
směřují k zachování vnitřní bezpečnosti říše; konečně
k) veškeré záležitosti, kteréž ústavou
říšskou nebo zákony říšskými neprohlašují se za záležitosti zemské.
Částka VII
O moci zákonodárné
§ 37
Moc
zákonodárná vykonává se v záležitostech říšských od císaře ve spojení se
sněmem říšským, v záležitostech pak zemských od císaře ve spojení se sněmy
zemskými.
Částka VIII
O sněmu říšském
§ 38
Obecný
rakouský sněm říšský má býti ze dvou komor: z komory vrchní
a z komory nižší, a každého roku z jara bude od císaře
svoláván.
§ 39
Sněm
říšský shromažďuje se ve Vídni, může však od císaře svolán býti také do místa
jiného.
§ 40
Komora
vrchní spůsobilosti se bude z poslanců, kteří pro každou zem korunní
voleni budou od jejího sněmu zemského.
§ 41
Počet
poslanců do komory vrchní obnáší polovici počtu toho, kterýž podlé ústavy
náleží do komory nižší.
Rozdělení
počtu toho ustanoví se zákonem volebním tak, aby každá země korunní posílal po
dvou oudech zemského sněmu svého poslance, i aby počet ostatní rozdělen
byl podlé poměry lidnatosti mezi všecky korunní země.
§ 42
Tito
dva oudové sněmu zemského, z každé země korunní, ke sněmu říšskému
vyslaní, musí býti v ouplném požívání práv občanských i politických,
musí též býti občany říše rakouské nejméně od pěti let, a míti nejméně
čtyřiceti let věku svého.
Ostatní
oudové komory vrchní mohou od sněmů zemských voleni býti jen z takových
občanů říšských, kteří mají výše řečené obecné vlastnosti osobní,
a v říši nejméně po pěti stech zlatých stříbra přímé daně platí.
V
těch zemích korunních, kdež počet takových říšských občanů, kteří platí po pěti
stech zlatých stříbra přímé daně, nedosahuje poměry jednoho na šest tisíc duší,
dosadí se ten počet až do té poměry z takových říšských občanů, kteří
podlé uložené daně potom nejprvé následují.
§ 43
Komora
nižší spůsobuje se přímou volbou lidu.
Volen
býti může každý říšský občan rakouský, kterýž jest plnoletý
i v ouplném užívání práv občanských i politických, a který
buď platí výročně přímé daně, v zákoně volebním ustanovenou, nebo který,
neplatě žádné přímé daně, podlé osobní vlastnosti své v některé obci
korunní země rakouské požívá přímého práva volebního.
§ 44
Volby
do komory nižší vykonávají se po okresích a na místech, které zákon
volební ustanovuje; týž zákon vyměřuje také počet poslanců dle lidnatosti.
Počet ten má se ustanoviti tak, aby pokaždé na stotisíc duší přišel nejméně
jeden poslanec.
Zákon
volební ustanoví výroční summu přímé daně, o kteréž v paragrafu
předešlém dotčeno, v každé zemi korunní, hledě k obzvláštním jejím
poměrům, i držeti se bude při tom té zásady, aby ta summa na venkově
a v městech do deseti tisíc duší neobnášela méně nežli pět zlatých
stříbra, a v městech přes deset tisíc duší ne méně než deset zlatých
stříbra, i aby v žádném případu ustavovati se nesměla výše než na
dvacet zlatých stříbra.
§ 45
Aby
kdo volen býti mohl do nižší komory, musí sám míti právo k volení,
i býti v ouplném požívání práv občanských a politických, musí
též býti říšským občanem rakouským nejméně od 5 let, a míti nejméně
třidcet let věku svého.
§ 46
Hlasování
při volbách do komory vrchní i nižší jest oustné a veřejné.
§ 47
Zvolencům,
kteří mají veřejný ouřad, dovolení odpírati se nesmí.
§ 48
Vezme-li
který oud sněmu říšského na se placený státní ouřad, podrobiti se musí nové
volbě.
§ 49
Oudové
komory vrchní voleni budou na deset let, oudové nižší komory na pět let po sobě
pořád zběhlých.
Po
projití mandátu svého mohou býti opět voleni.
§ 50
Oudové
vrchní komory neobdrží náhrady žádné, oudové nižší komory obdrží za každé
zasedání jisté ouhrnkové náhradné.
§ 51
Nikdo
nemůže býti oudem komory vrchní a spolu i nižší.
§ 52
Každý
oud sněmu říšského vykoná při svém do něho vstoupení přísahu císaři a na
ústavu říšskou.
§ 53
Poslancové
nesmějí přijímati žádných instrukcí, a musejí jen osobně vykonávati právo
své k hlasování.
§ 54
Každé
komoře sněmu říšského přísluší právo, volební mandáty oudů svých vyšetřovati
a o připuštění jich rozhodovati.
§ 55
Každá
komora zvolí absolutní většinou hlasu svého předsedatele a svého
místopředsedatele, na čas, pokud sedání bude trvati.
§ 56
Žádná
komora nesmí o ničem činiti usnešení, není-li většina ústavou vyměřeného počtu
oudů jejich pohromadě.
§ 57
Hlasování
tajného - vyjímajíc volby ježto se předsevzíti mají - žádné komoře se
nedovoluje.
§ 58
Usnešení
může se státi jen absolutní většinou hlasů. jsou-li hlasové sobě rovni, má
návrh, o němž byla porada, pokládán býti za zavržený.
§ 59
Sezení
sněmu říšského jsou veřejná, avšak má každá komora právo na návrh, od
předsedatele neb nejméně od deseti oudů učiněný, držeti sezení důvěrná.
§ 60
Jen
oudové sněmu říšského mohou v komoře, ku které náležejí, zadávati písemné
prosby.
§ 61
Deputace
na sněmu říšském připouštěny býti nesmějí.
§ 62
Žádný
oud sněmu říšského nesmí vně sněmu k odpovídání pro řeči v sezeních
brán, ani soudem stíhán býti.
§ 63
Oud
sněmu říšského, pokud tento jest pohromadě, může jen s volí a vědomím
komory, ku kteréž náleží, zatčen nebo stíhán býti, leč byl v skutku
postižen.
§ 64
Každá
komora má svůj jednací řád sama ustanoviti v mezích zásad, touto ústavou vyměřených.
Poměry jednací mezi komorou vrchní a nižší vespolek zřízeny budou
usnešením obou těchto komor.
§ 65
Císař,
jakož i každá z obou těch komor, má právo zákony navrhovati.
§ 66
K
zákonu každému třeba jest společného sjednocení císaře a z obou komor
sněmovních. Návrhy k vydání zákonů, kteréž od jedné obou komor anebo od
císaře nebyly přijaty, v témž sedání znovu přednešeny býti nemohou.
§ 67
Sněmu
říšskému přísluší oučastnost v zákonodárství o záležitostech
takových, které v této ústavě poznamenány jsou za záležitosti říšské.
§
68
V
zákonodárství o záležitostech říšských mají podíl poslanci ze všech zemí
korunních. Tato společná podílnost platí také o zákonodárství ve právu
občanském, ve právu trestním, ve zřízení a řádu soudním.
Pokud
ale v Uhřích, v Sedmihradech, v Chorvatsku a ve Slavonii
spolu s chorvatským pomezím a s Rěkou pro dotčená nyní odvětví
zákonodárství stává zákonních pravidel a zřízení obzvláštních, ježto se od
ostatních zemí korunních uchylují, zůstavuje se pro tuto zákonodární část,
působení sněmů zemských v napřed jmenovaných zemích korunních ve své
platnosti.
Budou
však míti sněmové zemští těchto zemí korunních za svou úlohu, by dosavadní
zákonodárství v dotčených odvětvích podrobili své přehlídce, aby co nejspíše
možné spůsobena byla žádaná srovnalost v zákonodárství všech částí říše.
Prvé
nežli se toto stane, povinni jsou poslanci takové země korunní, ve které jest
zákonodárství v řečených odvětvích rozdílné od ostatních zemí korunních,
zdržeti se všeho oučastenství ve vyjednávání toho na sněmu říšském.
§ 69
Císař
sněm říšský odročuje a zavírá, i může také každého času nařídit, aby
sněm říšský celý neb jedna jeho komora se rozešla.
Jest-li
sněm říšský odročen, aneb jen i jedna jeho komora rozpuštěna, má se
v sedání obou komor bez prodlení přestati.
Nové
svolání sněmu říšského, když byl rozpuštěn, musí se státi v třech měsících
po rozpuštění.
Částka IX
O zřízeních a sněmích zemských
§ 70
Země
korunní, v § 1 jmenované, zastupovány budou od sněmů zemských
v záležitostech takových, ježto ústava říšská neb říšští zákonové
prohlašují za záležitosti zemské.
§ 71
Zřízení
království Uherského zůstavuje se v platnosti potud, a tak, že
ustanovení taková, která se s touto ústavou říšskou nesrovnávají, již
neplatí, a že se rovné právo všech národností i jazyků v zemi
obyčejných pojišťuje vhodnými ustanoveními ve všech poměrech života veřejného
i občanského. Tyto poměry budou upraveny obzvláštním zákonem.
§ 72
Vojvodině
Srbské pojišťují se zřízení taková, ježto se k zachování obecnosti
církevní a národnosti její zakládají na výsadách starších i na
prohlášeních císařských času nedávného.
Spojení
Vojvodiny s jinou zemí korunní ustanoveno bude obzvláštním zřízením, po
vyslechnutí jejich poslaných.
§ 73
V
království Chorvatském a Slavonském, spolu s náležitým k tomu
pomořím, potom s městem Rěkou, a s ouzemím k němu
příslušným zůstávují se jich obzvláštní zřízení, v ouplné neodvislosti
jich od království Uherského, při své platnosti, v mezích svazku těchto
zemí s říší, vyměřeného touto říšskou ústavou. Vyslanci z Dalmatska
vyjednávati budou se sněmem zemským těchto království, za prostředkování
výkonné moci říšské, o připojení a jeho výminkách, a výsledek
předloží císaři ke schválení.
§ 74
Vnitřní
spůsobení a zřízení velkovévodství Sedmihradského ustanoveno bude novým
zákonem zemským podlé zásady úplné neodvislosti od království Uherského,
i rovnoprávnosti národů všech, v té zemi přebývajících, ve
srovnalosti s touto říšskou ústavou.
Práva
národu saského2) zůstávají se v mezích této říšské ústavy v platnosti.
§ 75
Hranice
vojenské, jsouc k ochraně celistvosti říše, zůstavuje ve svém vojenském
zřízení, a poddána bude i dále výkonné moci říšské jakožto podstatná
částka vojska říšského. Zvláštní zákon pojistí obyvatelům hranice vojenské
v poměrech držebnosti jejich týchž ulehčení, kteráž udělena byla
příslušníkům ostatních zemí korunních.
§ 76
Obzvláštní
zákon ustanoví zřízení Lombardsko-Benátského království, jakož i poměru
této země korunní k říši.
§ 77
Všechny
ostatní země korunní obdrží svá vlastní zřízení zemská. Zřízení stavovská
nemají platnosti.
§ 78
Sestavení
sněmů zemských má se státi tak, aby se při tom hledělo ke všem prospěchům
zemským. Poslanci do nich povoláni budou volbou přímou.
§ 79
Právo
o zvolnosti, které náležejí k působnímu okresu zastoupení zemského,
budou se vykonávati buď sněmy zemskými samými, aneb zemskými výbory od nich
zvolenými.
§ 80
Každému
sněmu zemskému pojišťuje se právo k oučastenství v dávání zákonů
v záležitostech zemských, a k navrhování zákonů, jakož
i právo, bdíti nad vykonáváním zákonů zemských.
Shodnutí
císaře a sněmu říšského potřebí jest ku každému zákonu zemskému.
§ 81
Změny
ve zřízeních zemských budou se moci obyčejným spůsobem zákonodárství navrhovati
na sněmích zemských, ježto nejprvé budou svolány. Ve sněmích zemských potom
příštích má býti k usnesení o takových změnách zapotřebí, aby nejméně
tři čtvrtiny všech poslanců byly přítomny, i aby nejméně dvě třetiny
přítomných k tomu svolovaly.
§ 82
Obšírnější
vyměření, kterak sněmy zemské a zemské výbory se působiti budou a co
v okres činnosti jejich náleží, ustanovena budou ve zřízeních zemských
a v zákonech volebních těchto korunních zemí.
§ 83
Všecka
zřízení jednotlivých zemí korunních, které dělají říši, mají v prodlení
roku 1849 vejíti v platnost, i musejí předloženy býti prvnímu
obecnému rakouskému sněmu říšskému, kterýž po uvedení jich bude bez prodlení
svolán.
Částka X
O moci výkonné
§ 84
Moc výkonná v říši celé i ve všech zemích korunních jest jedna a nedílná. Přísluší výhradně císaři, kterýž ji vykonává skrze odpovědné ministry a jim podané ouředníky a zřízené osoby.
§ 85
Bude-li
které společnosti neb komu koli svěřen díl moci výkonné, může se to státi jen
tak, by mohlo býti odvoláno, a koruna vždy právo má, u vykonávání svěřeného
díla výkonné moci učiniti opatření jiné.
§ 86
Vykonávání
a v platnost uvádění zákonů zemských, jakož i uskutečňování
rozhodnutí takových, kteráž vydána byla od sněmovních zemských výborů
v mezích působení jim ústavou vyměřeného, přísluší moci výkonné.
§ 87
Když
sněm říšský anebo zemský pohromadě není, a potřebí jest pilných, zákony
nevyměřených nařízení, kdež i spolu hrozí nebezpečenství říši neb korunní
zemi; v té případnosti má císař právo, učiniti potřebná opatření, pod
odpovědností ministrův, s prozatímní mocí zákonní, avšak s povinností
tou, aby důvody a výsledky toho předložil sněmu říšskému anebo zemskému,
když se tohoto dotýče.
§ 88
Ministři
mají správu v říši i v jednotlivých zemích korunních říditi,
opatření k tomu náležitá vydávati, i nad tím bdíti, aby zákony říšské
i zemské měly svůj průchod.
§ 89
Ministrům
přísluší právo, pod jich odpovídáním, v záležitostech takových, ježto
zůstaveny jsou obcím nebo sněmům zemským a jich zřízeným osobám
k samostatnému rozhodování, zastaviti neb zapověděti vykonávání takových
správních nařízení, které se příčí zákonům a obecnému dobrému.
§ 90
Ministrové
mají právo, do sněmu říšského přicházeti a každého času slova se ujmouti;
i mohou se také v určitých jednáních dáti zastupovati zřízenými
komissary.
Ve
hlasování sněmu říšského mají podíl jen tehdáž, když jsou jeho oudy.
§ 91
O
odpovědnosti ministrů, o soudním řízení na ně, pak o potrestání jich,
kdyžby byli odsouzeni, ustanoví obzvláštní zákon.
§ 92
Pro
každou zem korunní ustanoví císař náměstníky, kteří jakožto zřízení nástrojové
moci výkonné povoláni i povinni budou, nad tím bdíti, aby zákonům říšským
a zemským zjednán byl průchod, i pečovati o řízení záležitostí
vnitřních v okresu jich ouřední moci.
§ 93
Náměstníkové
mají právo, do sněmů zemských přicházeti sami, nebo své zřízené komisary
posílati, i každého času ujíti se slova.
Ve
hlasování sněmu zemských mají podíl jen tehdáž, když jsou jeho oudy.
§ 94
Náměstníkové
jsou ve svém vedení věcí z toho odpovědni, by zákony říšské i zákony
země korunní, jíž se dotýče, náležitě se zachovávaly i nad jich platností
se bdělo.
§ 95
Výkonná
moc říšská může náměstníkům i všem ouřadům jednotlivých zemí korunních
svěřiti také obstarávání záležitostí říšských, aneb může je jinými zřízenými
osobami ve všech částech říše dáti spravovati.
Částka XI
O říšské radě
§ 96
Po boku koruny a výkonné moci říšské zřízena bude říšská rada, kteráž ustanovena býti má k tomu, by svou poradou působila ke všem záležitostem takovým, v kterých od výkonné moci říšské za dobré zdání své bude požádána.
§ 97
Oudové
rady říšské ustanoveni budou od císaře; při ustanovování jich má se co možné
hleděti k rozličným částem říše.
§ 98
Zřízení
a působení (okres) rady říšské ustanoven (o) bude obzvláštním zákonem.
Částka XII
O moci soudcovské
§ 99
Moc
soudcovská vykonávati se bude samostatně od soudů.
§ 100
Všeliká
soudní moc vychází z říše. Na časy budoucí nemá býti žádných soudů patrimonialních3).
§ 101
Žádný
od státu zřízený soudce nesmí po konečném zřízení svém, vyjímajíc soudcův
výrok, od ouřadu svého na čas odstraněn ani propuštěn, aniž také, když by toho
sám nežádal, na jiné místo ke službě přikázán ani na odpočinutí dát býti.
Toto
poslední ustanovení však neplatí o dávání na odpočinek, ježto se podlé
předpisů zákonních stává pro vzešlou nespůsobilost ke službě, ani
o takových změnách v osobách soudních, které proměnami ve zřízení
soudním budou potřebny.
§ 102
Řízení
soudní a práva mají od sebe rozděleny a samostatně být zřízeny. Ve
sporech o příslušnost mezi ouřady správními a soudními rozhoduje
ouřad, kterýž k tomu zákonem bude ustanoven.
§ 103
Řízení
soudní má býti vůbec veřejné a oustné.
Výminky
z té veřejnosti ustanovuje zákon, pro dobré pořádku a mravnosti.
Ve
věcech trestních platiti má soud obviňovací, soudy porotní rozhodovati mají ve
všech těžkých zločinech, jichž zákon obšírněji poznamená, potom při výstupcích
politických a tiskových.
§ 104
Provedení
výše dotčených zásad obecných, dle kterých budoucně řízení soudní má býti
spůsobeno, a ouřad soudcovský, vykonáván, jakož i jich uvedení
v jednotlivých zemích korunních šetříc při tom poměr obzvláštních každé
země, zůstavuje se obzvláštním zákonům říšským a, pokud se dotýče (§ 68),
zákonům zemským.
§ 105
Ustanovení
zákonů domovních o soudu, k němuž oudové domu císařského přísluší,
zůstávají v platnosti.
Částka XIII
O soudu říšském
§ 106
Zřízen
býti má nejvyšší soud říšský, kterýž vkročovati bude z povinnosti ouřadu
neb na předešlou žalobu v případech těchto
I) Jakožto soud rozsudní: ve věcech
sporných mezi říší a jednotlivými zeměmi korunními, neb mezi jednotlivými
korunními zeměmi mezi sebou vespolek, pokud tato věc nenáleží do oboru zákonodárné
moci říšské.
II) Jakožto soud nejvyšší: v přerušování
práv politických.
III) Jakožto soud vyšetřující a nejvyšší
rozhodující:
a) v žalobách
na ministry a náměstníky, potom
b) ve
spiknutích a v odbojích proti mocnářství neb regentovi,
a v případech svatozrady nebo zrady zemské.
§ 107
Sídlo
soudu říšského jest ve Vídni, a zákon obzvláštní vyměří, kterak mají býti
soudcové ustanoveni, hledíc k jednotlivým zemím korunním, mnoho-li jich
býti má, a které má býti soudní řízení.
Částka XIV
O říšském hospodářství
§ 108
Daně a platy k účelům říšským a zemským ustanoveny budou zákony.
§ 109
O
veškerých příjmech a vydáním říšských musí každý rok učiněn býti předběžní
oučet, který zákonem bude ustanoven. Když se snad přes tento oučet předběžní
překročilo, musí se to předložiti sněmu říšskému k potomnímu schválení.
§ 110
Za
dluh státní ručí říše.
§ 111
Obecný
oučet o hospodářství říšském každého roku předkládán bude spolu
s překladem dluhů státních od nejvyššího ouřadu oučetního sněmu říšskému.
§ 112
Obzvláštní
zákon ustanoví zřízení a práva nejvyššího ouřadu oučetního.
Částka XV
O moci branné
§ 113
Branná
moc ustanovena jest proto, aby hájila říši před nepřítelem vnějším,
a uvnitř aby udržovala pořádek i pojišťovala vykonávání zákonů.
§ 114
Uvnitř
může k účelům těmto moc branná vkročovati jen na vyznání ouřadů civilních
a v případnostech i spůsobách zákonem vyměřeným.
§ 115
Moc
branná je podstatně poslouchající. Žádná její čásť nesmí se společně raditi.
§ 116
Zákon
ustanoví objem i spůsob obecné povinnosti branné k vojsku na zemi
i ke službě na moři.
§ 117
Vojsko
sluší pod soudní moc vojenskou i pod vojenské zákony.
Předpisy
kázně pro vojsko na zemi i na moři zůstávají v ouplné platnosti.
§ 118
Přísaha
vojska na ústavu říšskou pojata bude v přísahu korouhevní.
§ 119
Zřízení
brannosti občanské upraveno bude obzvláštním zákonem.
Částka XVI
Obecná ustanovení
§ 120
Pokud
se spůsobem v ústavě vyměřeným nedosáhne zákonů organických, touto ústavou
říšskou vymíněných, vydána budou přiměřená ustanovení spůsobem nařizovacím.
§ 121
Dokud
nové zákony a nařízení nevstoupí v platnost, zůstávají dosavadní ve
své moci.
Dosavadní
daně a platy i dále ještě vybírati se budou, dokud zákony nové jinak
neustanoví a v život uvedeny nebudou.
§ 122
Ouřadové
zůstanou ve svém působení, dokud nové organické zákony a nařízení, ježto
se jich týkají, uvedeny nebudou.
§ 123
Změny
této ústavy říšské navrženy býti mohou v prvním sněmu říšském obyčejným
spůsobem zákonodárství. ve sněmích říšských potom příštích k usnešení
o takových změnách potřebí jest, aby v obou komorách přítomny byly
nejméně tři čtvrtiny oudů všech, i aby nejméně dvě třetiny oudů přítomných
k tomu svolovaly.
Dáno
v Našem královském hlavním městě Holomouci dne čtvrtého Března léta
spasení tisícího osmistého devět a čtyřidcátého, říší Našich léta prvního.
(L. S.)4) František Josef v. r.
Schwarzenberg v. r.
Stadion v. r.
Krauss v. r.
Bach v. r.
Cordon v. r.
Bruck v. r.
Thienfeld v. r.
Kulmer v. r.
(B) Základní práva
My
František Josef První, z Boží Milosti císař Rakouský, král Uherský
a Český atd.
Nařizujeme
stran dole jmenovaných korunních zemí Rakouského mocnářství, a sice stran
arciknížectví Rakouského pod a nad Enží, stran vévodství Salcburgského,
vévodství Štyrského, království Illirského, záležejícího z vévodství
Korutan a Krajiny, z pokněžněného hrabství Gorického
a Gradiskanského, markrabství Istrianského a města Terstu s jeho
ouzemím - stran pokněžněného hrabství Tyrolského a Voralbergu, stran
království Českého, markrabství Moravského, vévodství Horno-
a Dolnoslezského, království Haličského a Vladimírského
s vévodstvími Osvěčimským a Zatorským a s velkovévodstvím
Krakovským, stran vévodství Bukovina, posléze stran království Dalmatského -
v uznání a k ochraně politických, obyvatelům těchto zemí
přijatou od Nás konstituční státní formou pojištěných práv, po návrhu naší
ministerské rady, jak následuje:
§ 1
Úplná
svoboda víry a právo domácího vykonávání náboženského vyznání každému jest
pojištěno. Požívání občanských a politických práv není závislé od vyznání
náboženského, nesmí se však vyznáním náboženským ujma činiti občanských
povinnostem.
§ 2
Každá
zákonně uznaná církev a náboženská společnost má právo ku společnému
veřejnému vykonávání svého náboženství, pořádá i spravuje své záležitosti
samostatně, zůstává v držení a požívání ústavů, nadání a fondů,
určených jejím svatoslužebným, vyučebním a dobročinným účelům, jest ale
jako každá společnost podrobena obecným státním zákonům.
§ 3
Věda
jest svobodna i s jejím vyučováním. Vyučovací i vychovávací
ústavy zřizovati a při nich vyučovati má právo každý občan, vykázav se
svou k tomu schopností zákonným spůsobem. Domácí vyučování není podrobeno
žádnému takovému obmezení.
§ 4
Obecně
národní vzdělání má se pečovati veřejnými ústavy, a sice v částkách zemí,
kdež smíšené obyvatelstvo přebývá, spůsobem takovým, aby i národní
kmenové, jsoucí v menšině, prostředků k pěstování svého jazyka
a ku vzdělání se v něm potřebných nabývali. Náboženské vyučování
v národních školách udílí se od příslušné církve náboženské společnosti.
Stát má vrchní dohled nad veškerými vyučovacími i vychovacími
záležitostmi.
§ 5
Každý
má právo slovem, písmem, tiskem aneb obrazným představením mínění své svobodně
projevovati. Tisk nesmí se censuře podrobovati. Na zlé užívání tisku vydá se
zákon odvětný (repressivus).
§ 6
Právo
žádosti (petice) jest každému zůstaveno. Petice pod společným jménem smějí
vycházeti pouze od ouřadů a zákonně uznaných jednot.
§ 7
Rakouští
občané mají právo shromažďovati se a spolky zřizovati, pokud se koli účel,
prostředky, aneb spůsob shromáždění aneb spolčení ani právu nepříčí, ani státu
nebezpečen není. Vykonávání tohoto práva, jakož i výminky, pod nimiž se
spolkovní práva nabývají, vykonávají aneb pozbývají, ustanoví zákon.
§ 8
Svoboda
osoby jest pojištěna. Postižení v samém skutku vyjmouc, nesmí se nikdo
zatknouti, leč mocí rozkazu, důvody opatřeného a vyšlého od soudce aneb od
ouřadu, soudcovské náležitosti zákonně vykonávajícího. Každý takový zatýkací
rozkaz má se zatčenému hned při jeho zatčení aneb nejdéle v čtyrmecítma5) hodinách po něm doručiti.
§ 9
Ouřad
veřejné bezpečnosti musí každého, kohož ve své zadržení vzal, ve čtyřidcíti
osmi hodinách buď propustiti aneb náležitému soudu odevzdati.
§ 10
Právo
domovní jest neporušené. Prohledávání příbytku a papírů aneb zabavení jich
připouští se jen v případnostech a způsobech zákonně určených.
§ 11
Listovní
tajemství nesmí se zrušiti, aniž se smějí psaní zabavovati, leč
v případnosti války anebo následkem soudcovského rozkazu.
§ 12
V
čas války aneb za nepokojů vnitřních smějí se stanovení předešlých §§ 5 až do
11, i ten v to zavírajíc, na čas a místo z platnosti
vyjmouti.
Zvláštní
zákon určí o tom místněji.
§ 13
Naši
ministerské radě ukládá se, by nařízení, kteráž se ku provedení těchto
ustanovení až k vyjednávání ústrojních zákonů prozatímně vydati mají,
navrhla a Nám ku schválení předložila.
Dáno
na Našem královském hlavním městě Holomouci dne 4. března 1849.
(L. S.) František Josef v. r.
Schwarzenberg v. r.
Stadion v. r.
Krauss v. r.
Bach v. r.
Cordon v. r.
Bruck v. r.
Thienfeld v. r.
Kulmer v. r.
1) Rijeka
2) Němečtí obyvatelé
Sedmihradska
3) Vrchnostenských
4) Locus sigillí = místo pro
pečeť
5) Dvaceti čtyř
čerpáno
z právní databáze Legsys