zpet na puvodni stranku

Předkládací zpráva

Cílem materiálu je předložit vládě k posouzení návrhy "Tezí nového zákona o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností" (dále je "Teze"), který by měl nahradit současně platné zákony č. 308/1991 Sb. a 161/1992 Sb., a získat od vlády ČR souhlas, aby jí byl ve smyslu "Tezí" a připomínek členů vlády k "Tezím" předložen návrh paragrafovaného znění nového zákona.

Materiál byl předmětem širokého připomínkového řízení (viz příloha č. V). Do připomínkového řízení byl zaslán pod označením "Zásady". Protože toto označením překladatel vyvolal mylný dojem, že jde o věcný záměr zákona, bylo slovo "zásady" změněno na slovo "teze". Jde o materiál, který je vládě předkládán k posouzení jako výsledek jednání obou komisí pro otázky vztahu státu a církví. Je přitom natolik podrobný, že předkladatel navrhuje vládě, aby mu bylo uloženo, pokud vláda "Teze" schválí, vypracovat přímo paragrafované znění nového zákona.

V návaznosti na připomínkové řízení uvádíme, že oblast vztahu státu a církví komplexně upravují v současné době 3 zákony, tj. zákony č. 308/1991 Sb., 161/1992 Sb. a 218/1949 Sb. První dva z těchto zákonů by měl nahradit nový zákon, jehož teze jsou vládě předloženy ke schválení. Z dosavadních jednání obou komisí je zřejmé, že dohoda o nové koncepci financování církví a náboženských společností (dále jen "CNS") bude poměrně složitá, a to vzhledem k zatím velmi odlišným představám o budoucím modelu financování různých účastníků těchto jednání. I když Ministerstvo kultury hned od začátku příštího roku bude iniciovat velmi intenzivní jednání v obou komisích k řešení problematiky financování CNS, má za to, že nemůže z tohoto titulu doporučit, aby řešení, které vládě předkládá v "Tezích", bylo s ohledem na jeho závažnost odloženo až na dobu, kdy bude nalezena shoda na budoucím modelu financování CNS.

Důvody pro přijetí nového zákona

Navrhovanou novou právní úpravou by měly být řešeny především následující dva závažné problémy :

liberalizace přístupu k získání právní subjektivity pro CNS s menším počtem věřícím,

zpřesnění a rozšíření ustanovení o registraci CNS.

V prvním z nich jde o to, že k registraci podle současně platných zákonů je třeba, aby se CNS, ucházející se o registraci, prokázala tím, že se k ní hlásí nejméně 10 tisíc osob. To samozřejmě nemohou splnit CNS s menším počtem věřících, které projevují po přijetí zákona č. 161/1992 Sb. zájem o působení v ČR na základě registrace (z takových CNS s menším počtem věřících působí v ČR pouze CNS recipované zákonem č. 308/1991 Sb.). Onen vysoký počet 10 tis. osob – zletilých občanů s trvalým pobytem na území ČR (tzv. početní cenzus) je problematický a bývá často kritizován (podrobněji viz bod b v poznámkách níže).

Ve druhém z nich jde o to, že v době, kdy byl přijímán zákon č. 308/1991 Sb., se více pozornosti věnovalo potvrzení náboženských svobod CNS než promýšlení ustanovení týkajících se registrace jako metody pro získávání právní subjektivity CNS v právním řádu ČR. Absence některých a nepřesnost jiných ustanovení o registraci se projevila nejen při registraci CNS, ale i v evidenci církevních právnických osob, která jsou komentována např. i ve Slovníku českého práva. Z mnoha těchto nedostatků lze uvést zejména to, že nejsou veřejně známé údaje, které jsou nutné pro jistotu tzv. třetích osob při vstupování církevních právnických osob, které se evidencí na Ministerstvu kultury (dále jen "MK") stávají právnickými osobami podle  právního řádu ČR, do smluvních vztahů. Např. to, že evidenční list církevní právnické osoby obsahuje název tohoto subjektu, název města či obce (nikoli adresu), kde subjekt sídlí a jako statutární orgán je zde uvedena funkce v CNS (nikoli jméno konkrétní osoby) způsobuje problémy i CNS samotným. Proto se mezi jinými opatřeními navrhuje, a to v úplném souladu s názory všech představitelů CNS v Ministerské expertní komisi pro otázky vztahu státu a církví, aby registrace CNS a evidence církevních právnických osob byly vedeny formou veřejné listiny a aby v nich byly uvedeny všechny potřebné identifikační údaje.

Na tom, že je třeba výše charakterizované problémy řešit, a to urychleně, se shodli členové obou komisí pro otázky vztahu státu a církví. Dále navržený způsob řešení novým zákonem vyplynul z jednání těchto komisí.

Předkladatel přitom navrhuje, aby nešlo jen o novelu, ale o nový zákon, a to nejen s ohledem na rozsáhlost úpravy navrhované v "Tezích", ale zejména na novou koncepci přístupu k registraci CNS (nehledě na to, že i ustanovení Listiny, která zákon č. 308/1991 Sb. přebírá, jsou nezřídka převzata nepřesně).

Před popisem navrhovaného řešení považuje MK za potřebné uvést následující tři poznámky, a to proto, aby bylo zřejmé, že důvodem k návrhu zákona nejsou dále uvedené skutečnosti :

Současnou právní úpravou náboženských svobod a postavení CNS danou nejen zákonem 308/1991 Sb., ale především Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") lze považovat za přinejmenším srovnatelnou s právními úpravami v demokratických státech. Důvodem ke změně je pouze potřeba v novém zákoně zpřesnit různá ustanovení, aniž by došlo k jakémukoli zúžení svobody náboženského vyznání a jakémukoli omezení CNS spravovat si své záležitosti nezávisle na státních orgánech.

Početním cenzem (10 tis. osob) není nikterak omezována náboženská svoboda v ČR, protože Listinou je mj. zaručeno právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně. To, že se CNS nesplňující co do počtu věřících daný početní cenzus, nemohou dosud registrovat, znamená pouze to, že nemohou získat postavení právnické osoby podle právního řádu ČR. Důvodem k navrhované změně není tedy odstranit jakési diskriminační opatření vůči CNS s malým počtem věřících, protože neexistuje žádné kolektivní právo zaručené pro jakoukoli skupinu občanů ČR býti právnickou osobou např. Listinou, ale důvodem je pouze vyjít vstříc poptávce dalších CNS po působení v ČR na základě registrace.

 

Ke kritikám, které vytýkají současné právní úpravě (zákon č. 161/1992 Sb.), že zakládá nerovnost mezi církvemi tím, že připouští v případě CNS, které jsou členy Světové rady církví, místo početního cenzu 10 tisíc osob pouze 500 osob, uvádíme, že tato možnost od přijetí tohoto zákona nebyla využita (seznam registrovaných CNS – viz příloha č. 3 v části IV materiálu).

B. Ke koncepci nového zákona :

Novým zákonem nebudou v žádném ohledu jakkoli omezeny náboženské svobody a postavení CNS dané Listinou a výše uvedenými současně platnými zákony.

Poměrně značná poptávka po oficiálním působení CNS s malým počtem věřících, které mají zájem působit na území ČR jako právnické osoby, se navrhuje řešit dvoustupňovou registrací. Toto řešení, které navrhly obě komise pro otázky vztahu státu a církví, je známé z rakouské právní úpravy. Lze předpokládat, že přijetím zákona v roce 1998 byl v Rakousku řešen stejný problém poptávky po oficiálním působení subjektů s malým počtem věřících, jaký vznikl i v ČR.

Mezi těmito subjekty jsou různá společenství, a to od těch, které lze označit jako renomované CNS (např. islám, buddhismus, hinduismus, anglikáni) na jedné straně, jejichž oficiálnímu působení na území ČR by neměly být kladeny žádné překážky, až po společenství typu nebezpečných sekt (např. satanisté), jejichž oficiální působení na území ČR není žádoucí, na straně druhé.

Z důvodů, že :

nejen není zřejmé, které všechny subjekty usilují o možnost oficiálního působení jako právnické osoby na území ČR, ale navíc ani není možné před procesem registrace odpovědně konstatovat, jaké procento z nich je typu renomovaných CNS a jaké typu nežádoucích sekt,

ani u CNS, které lze označit jako renomované, není žádné centrum typu Vatikánu, a tudíž lze předpokládat, že zpočátku budou v ČR usilovat o registraci i v případě těchto CNS spíše nepříliš početné skupiny v zásadě téže víry,

se navrhuje v "Tezích" využít princip dvojstupňové registrace z rakouské právní úpravy, a to včetně podmínek této registrace (rozdílné početní cenzy pro dva stupně registrace a též podmínka nejméně 10letého existence v 1. stupni registrace před možností být registrován ve 2. stupni. Od tohoto přístupu lze mj. očekávat, že s cílem dosáhnout 2. stupeň registrace bude docházet i ke slučování skupin příbuzného náboženského vyznání. Lze důvodně předpokládat, že i tato úvaha vedla v Rakousku k přijetí principu dvoustupňové registrace, a tudíž lze pokládat za žádoucí přijmout tento princip jedné ze zemí EU i v ČR.

Současně se ale navrhuje, aby v ČR metodou získávání právní subjektivity CNS (v 1. i ve 2. stupni registrace) byla i nadále metoda registrace ve správním řízení. Jde totiž o metodu, kterou lze označit ze všech metod připadajících v úvahu za nejobjektivnější, a to i proto, že rozhodnutí zákonem určeného registrujícího orgánu (v současnosti MK) je přezkoumatelné soudní mocí.

Podstatou dvojstupňové registrace CNS je postupnost v získávání práv CNS nově zřizovaných jako právnické osoby podle právního řádu ČR. Výslovně je třeba v této souvislosti konstatovat, že nejde v žádném případě o porušení konfesní neutrality státu dané odst. 1 čl. 2 Listiny, protože rovnost CNS lze ve smyslu Listiny spatřovat pouze v rovnosti svobod, nikoli rovnosti v nárocích. Velkým přínosem nové právní úpravy je tedy právo CNS s menším počtem věřících v ČR působit jako právnické osoby ve smyslu právního řádu ČR na území naší republiky. Je třeba zdůraznit, že nejde o žádnou samozřejmost, o čemž svědčí i rakouská právní úprava, která byla přijata až v roce 1998. V souladu s rakouskou právní úpravou se navrhuje, aby postavení právnické osoby v ČR sebou neneslo žádné další zvýhodnění oproti subjektům typu občanských sdružení. I v tomto smyslu má předkladatel za to, že je třeba využít zkušeností této jedné ze zemí EU, protože se lze obávat, že přílišná zvýhodnění CNS v 1. stupni registrace by mohla mít za následek i spekulativní usilování různých společenství, která z tohoto důvodu "vytvořila" ve svých základních dokumentech "články víry", o zařazení se mezi CNS v 1. stupni registrace. K tomu lze podotknout, že možná právě tomu se rakouská právní úprava brání (kromě podmínek, které byly v "Tezích" převzaty) ještě ustanovením, že podmínkou možnosti získat 2. stupeň registrace je i "existence náboženského společenství v průběhu minimálně 20 let", která nebyla na doporučení členů obou komisí do návrhu předložené právní úpravy převzata pro problémy s dokazováním této skutečnosti.

V zájmu zajištění kontinuity práv a povinností CNS získaných podle zákona č. 308/1991 Sb. se navrhuje, aby CNS registrované podle tohoto zákona (tj. jak recipované zákonem č. 308/1991 Sb. tak registrované po jeho přijetí – viz příl. č. 3) byly novým zákonem recipovány jako CNS registrované ve 2. stupni registrace, a to včetně recepce právnických osob evidovaných do doby platnosti nového zákona podle zákona č. 308/1991 Sb. Protože však novým zákonem má být jednak zavedena registrace CNS a evidence církevních právnických osob formou veřejné listiny, a to s údaji v novém zákoně vyjmenovanými, jednak bude třeba k registraci CNS doplnit některé údaje jako je např. způsob zániku právnické osoby a naložení s jejím majetkem, včetně způsobu určení likvidátora při zániku pro případ majetkového vyrovnání, není-li určen její právní nástupce, navrhuje se uložit registrovaným CNS doplnit tyto údaje, pokud již nejsou součástí jejich registrovaných dokumentů do určité doby. Při tomto doplňování údajů nebudou – v souladu s výše uvedeným principem zajištění již nabytých práv - znovu přezkoumávány ty dokumenty, na základě kterých působí CNS jako registrované podle zákona č. 308/1991 Sb. Nové přezkoumávání těchto dokumentů bude možné jen např. v případě správního řízení o zrušení registrace.

Na základě návrhů členů obou komisí pro otázky vztahu státu a CNS se v Tezích navrhuje, aby registrace CNS a svazů CNS a též evidence církevních právnických osob byla vedena v Registru CNS, Registru svazů CNS a Evidenci církevních právnických osob formou veřejných seznamů. V  Tezích jsou vymezeny náležitosti těchto veřejných seznamů.

V Tezích je navrženo, aby nový zákon upravoval tu oblast, která je předmětem úpravy současně platnými zákony č. 308/1991 Sb. a 161/1992 Sb. Protože působení CNS, ale i některá další práva CNS upravují i jiné zákony, je v Zásadách navrženo, která z ustanovení vyjmenovaných v zásadě č. 10 by měla být v závěrečných ustanoveních nového zákona vyhražena pouze pro CNS registrované ve 2. stupni registrace. V těch případech, kde zůstává navržena platnost pro CNS pro 1. i 2. stupeň registrace, zůstane příslušný zákon bez úpravy.

Řešením navrženým v Tezích nevzniknou žádné dopady na bilanci státního rozpočtu v oblasti financování CNS. Lze pouze předpokládat výdaje Ministerstva kultury jako registrujícího orgánu se zavedením veřejných listin (Registr CNS, Registr svazů CNS, Evidence CPO) a výdajů na očekávanou registraci nových CNS v 1. stupni registrace.