N á v r h věcného záměru zákona o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností a o změně některých dalších zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)   I. Přehled platné právní úpravy Ústavním základem pro realizaci svobody náboženské víry je Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina"), která zejména v článcích 3, 15 a 16 stanovuje individuální i kolektivní práva. Omezení výkonů výše označených individuálních a kolektivních práv připouští čl. 16 odst. 4 Listiny v případech stanovených v zákonech, jestliže je to v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, ochranu práv a svobod druhých. Na základě ustanovení § 8 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, ve znění pozdějších předpisů, je výkon státní správy pro věci církví a náboženských společností svěřen Ministerstvu kultury (dále jen "ministerstvo"). Vztah státu na jedné straně a církví a náboženských společností na straně druhé je přitom v Listině rámcově vymezen v čl. 2 odst. 1 ustanovením, že stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii ani na náboženské vyznání. Zákonná úprava je obsažena jednak v zákoně č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, jednak v zákoně č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností. Zákon č. 308/1991 Sb. konkretizuje individuální a kolektivní práva daná Listinou základních práv a svobod a vztah mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi, který je založen na respektování svobody náboženského vyznání a vnitřní autonomie církví a náboženských společností a na důsledném uplatňování konfesní neutrality státu vůči církvím a náboženským společnostem. Upravuje též registraci církví a náboženských společností, která je realizována podle zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a evidenci orgánů církví a jiných církevních institucí, které si podle čl. 16 odst. 2 Listiny církve a náboženské společnosti zřizují nezávisle na státních orgánech, na základě kterých mohou církve a náboženské společnosti a jejich výše uvedené jednotky působit v České republice jako právnické osoby. Konkretizuje práva a povinnosti registrovaných církví a náboženských společností vyplývající především z uplatňování vnitřní autonomie církví a náboženských společností. Zákon č. 161/1992 Sb. stanovuje jednak tzv. početní census, tj. počet osob hlásících se k církvi nebo k náboženské společnosti, jehož splnění je nutnou podmínkou pro registraci církve nebo náboženské společnosti, jednak stanovil Ministerstvo kultury jako registrující orgán, tedy věci, které měly být podle § 23 zákona č. 308/1991 Sb. stanoveny dodatečně. Některá konkrétní práva a povinnosti související s přiznáním zvláštního postavení církví a náboženských společností např. v oblasti školství, vězeňství a v armádě ČR jsou ponechána úpravám ve zvláštních právních předpisech. Jde zejména o tyto zákony: zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 359/1999 Sb., zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, zákon č. 18/1992 Sb., o civilní službě, zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze, zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. S problematikou církví a náboženských společností souvisí další zákony, které s ohledem na zvláštní postavení církví a náboženských společností přiznávají církvím a náboženským společnostem další práva, např. daňové či jiné úlevy. Jde např. o zákony : zákon č. 37/1973 Sb., o veřejných sbírkách a o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 357/1990 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších změn a doplňků, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, zákon č. 114/1998 Sb., o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších změn a doplňků, zákon č. 13/1993 Sb., celní zákon, zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Z nižších právních norem jde např. o vyhlášku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky č. 452/1991 Sb., o zřizování a činnosti církevních škol a škol náboženských společností, ve znění pozdějších předpisů, a o vyhlášku Ministerstva financí č. 136/1998 Sb., o osvobození zboží od dovozního cla, ve znění pozdějších předpisů. Předmětem právní úpravy nejsou taková práva a povinnosti, která mají nebo mohou získat církve a náboženské společnosti pouze na základě splnění podmínek stejných s podmínkami platnými pro ostatní právnické osoby (např. zřizování nemocnic, charitativních a sociálních zařízení). Problematika financování církví a náboženských společností je upravena zákonem č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění zákona č. 88/1950 Sb., zákona č. 16/1990 Sb., zákona č. 165/1992 Sb. a zákona č. 522/1992 Sb. Předkládaný návrh věcného záměru zákona oblast financování církví a náboženských společností nemění oproti současnému stavu (bude-li akceptován návrh, že povinnost financování církví a náboženských společností podle zákona č. 218/1949 Sb., bude omezena jen na současně registrované církve a náboženské společnosti, tj. subjekty navrhované dále k recepci do druhého stupně registrace). Tedy předpokládá se, že platnost zákona č. 218/1949 Sb. zůstane nedotčena, a to bez ohledu na to, že je zřejmě žádoucí tento zákon co nejdříve nahradit jinou právní úpravou. Jeho, byť předpokládaná časově omezená platnost současně s novým zákonem, není s navrhovanou novou právní úpravou v rozporu, protože ze zákona č. 218/1949 Sb. byla výše uvedenými novelizacemi odstraněna všechna ustanovení týkající se práv a povinností daných Listinou základních práv a svobod. Předpokládá se sice, jak již bylo uvedeno, nahrazení zákona č. 218/1949 Sb. novým zákonem, ovšem proto, že dosud nebyl nalezen konsensus na novém modelu financování církví a náboženských společností, není předkládaným návrhem věcného záměru zákona navrhována též nová právní úprava v oblasti financování. S ohledem na naléhavost řešení problémů uvedených v části II tohoto materiálu bylo dohodnuto, a to i v obou komisích pro otázky vztahu státu a církví, že právní úprava financování církví a náboženských společností bude řešena odděleně.   II. Zhodnocení platné právní úpravy Zákon č. 308/1991 Sb. byl jedním z nejvýznamnějších právních předpisů, přijatých po listopadu 1989. Tímto zákonem, spolu s Listinou základních práv a svobod a novelizacemi zákona č. 218/1949 Sb., byly zcela zásadním způsobem napraveny deformace ve vztazích státu na jedné straně a církví a náboženských společností na straně druhé, které byly do tohoto vztahu vneseny komunistickým režimem, tj. zejména typické snahy o ovládnutí a marginalizaci církví a náboženských společností, nepřijatelné pro novou demokratickou společnost. Uvedeným zákonem byly vztahy státu a církví a náboženských společností co do respektování svobody náboženského vyznání, vnitřní autonomie církví a náboženských společností, ale i důsledného uplatňování konfesní neutrality upraveny přinejmenším na úrovni odpovídající úrovni tohoto vztahu ve vyspělých demokratických státech. Dokonce tím, že šlo o zcela novou právní úpravu, bylo možné tento vztah upravit na úrovni plně odrážející nové trendy vztahu státu a církví. Zásadní náprava vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi byla v době přijetí zákona č. 308/1991 Sb. prioritní a naprosto nezbytnou záležitostí i co do časové naléhavosti. Je proto pochopitelné, že v této době nebyl prostor pro detailní promýšlení těch částí zákona, které se týkaly konkrétních ustanovení ve věci registrace církví a náboženských společností apod. S ohledem na dlouhou dobu deformace vztahu státu a církví před listopadem 1989 je dokonce otázkou, zda veškeré zkušenosti z aplikace zákona č. 308/1991 Sb., které jsou dále uvedeny jako důvody jeho nahrazení novým zákonem, jehož věcný záměr je předkládán, bylo v době hodnoceného zákona možné předvídat. Problémy, které jsou důvodem návrhu nového zákona, působí zejména jednak dosavadní vysoký tzv. početní cenzus, tj. počet 10 tisíc dospělých osob hlásících se k církvi nebo náboženské společnosti, jako nutná podmínka registrace církve nebo náboženské společnosti, jednak v mnoha ustanoveních nedostatečná úprava registrace včetně zániku registrace a evidence subjektů zřizovaných podle vnitřních předpisů církví a náboženských společností ve smyslu čl. 16 odst. 2 Listiny. Vzhledem k tomu, že zákon č. 161/1992 Sb. stanovuje tzv. početní cenzus na 10 tisíc dospělých osob, občanů ČR, kteří mají k církvi nebo náboženské společnosti věroučný vztah, nemohou se stát právnickými osobami v naší republice církve nebo náboženské společnosti s menším počtem věřících, jako jsou např. anglikáni, muslimové a buddhisté. Stát se právnickou osobou mohou tyto subjekty pouze registrací podle zákona č. 308/1991 Sb. Řešením přitom není prosté snížení tzv. početního cenzu, protože z registrace podle uvedeného zákona vyplývají další práva církví a náboženských společností, např. nárokovost jejich financování ze státního rozpočtu podle zákona č. 218/1949 Sb., a to pouze na základě jejich žádosti, ale i přístup do takových oblastí veřejné sféry, jako je vězeňství a Armáda ČR, který není obvyklý u mnoha jiných právnických osob. Uvedený vysoký početní cenzus bývá často kritizován, a to převážně náboženskými subjekty usilujícími o registraci v ČR. Tento problém neřeší ani možný nižší početní cenzus 500 zletilých občanů ČR pro církve a náboženské společnosti, které jsou členy Světové rady církví, protože se nevztahuje na mimokřesťanské konfese, a jehož aplikace podle současné právní úpravy nebyla nikdy využita. V zákoně č. 308/1991 Sb. jsou nedostatečně upraveny nutné podmínky pro podání návrhu na registraci. Jde např. o náležitosti základního dokumentu, v němž schází např. uvedení práv a povinností osob hlásících se k dané církvi nebo náboženské společnosti, anebo vztah církve a náboženské společnosti k její zahraniční součásti, je-li součástí "nadstátního" subjektu. V současné platné právní úpravě chybí specifikace podmínek výkonu práv církví a náboženských společností podle čl. 16 odst. 4 Listiny. Jde o závažný problém, protože při předpokládaném snížení tzv. početního cenzu je třeba vytvořit zábrany proti registraci nebezpečných sekt, a to v souladu s názory vyjadřovanými v komisích Rady Evropy a orgánů Evropské unie. V současné platné právní úpravě není dostatečně upravena problematika zrušení církve a náboženské společnosti, a to jak po stránce procesní, tak po stránce obsahové, kde se projevuje též nedostatek podmínek podle bodu 3 výše. Nevyhovující je i to, že v současné právní úpravě není řešena ani úprava zániku církve nebo náboženské společnosti ani zániku právnických osob, které odvozují svou právní subjektivitu od církví a náboženských společností. V této souvislosti tudíž zcela chybí zajištění ochrany práv třetích osob, s nimiž církve a náboženské společnosti nebo právnické osoby, odvozující od nich svou právní subjektivitu, vstupují do smluvních vztahů. Zákon č. 308/1991 Sb. sice stanovuje možnost vzniku právnických osob podle právního řádu ČR, které odvozují svou právní subjektivitu od církví a náboženských společností, nespecifikuje však jasně, které z nich mají být evidovány podle zákona č. 308/1991 Sb., a které naopak podle zvláštních právních předpisů, jako jsou např. nadace, nadační fondy, nakladatelství, ale i školy, nemocnice, sociální zařízení. Současnou právní úpravou byla sice uložena registrujícímu orgánu povinnost vést evidenci registrovaných církví a náboženských společností a od nich odvozených právnických osob, avšak k vedení této evidence nebyl registrující orgán pověřen vydat prováděcí právní předpis, ale mohl si ji pouze upravit vnitřními předpisy nižší právní síly. Současně nebylo též např. zákonem stanoveno, jaká různá potvrzení je registrující orgán povinen, ale i oprávněn vydávat. Současná právní úprava též nepředpokládá vedení rejstříku církví a náboženských společností ani evidenci právnických osob odvozených od církví a náboženských společností jako veřejných seznamů pro zajištění právní jistoty třetích osob. Nedostatkem je také to, že současná právní úprava neřeší problematiku právního postavení svazů církví a náboženských společností. Současná právní úprava v případě duchovenské služby dostatečně neupravuje vztah vnitřních předpisů církví a náboženských společností a zákoníku práce, který v roce 1997 upřesnil Ústavní soud svým nálezem sp. zn. I ÚS 211/96. Ačkoli problémy naopak nepůsobí úroveň svobody náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností, je zapotřebí některá ustanovení, v nichž je nepřesně citována Listina (např. místo slova "každý" v Listině se v zákoně č. 308/1991 Sb. použilo slovo "věřící") upravit. Jako vhodné se ukazuje i vynechání některých ustanovení, která jsou samozřejmá nejen pro církve a náboženské společnosti, ale i pro jiné subjekty našeho právního řádu (např. vysílat své zástupce do zahraničí a přijímat zahraniční návštěvy).   III. Návrh věcného řešení Navrhovaný zkrácený název zákona (zákon o církvích a náboženských společnostech) se předkládá jako návrh, který by usnadnil při slovní komunikaci snadnou identifikaci tohoto zákona. Úroveň základních práv a svobod ve věci náboženství a víry dané již Listinou, která je přinejmenším srovnatelná s úrovní základních práv a svobod ve vyspělých státech, bude v novém zákoně zachována. V souladu s názorem vládní i ministerské expertní komise pro otázky vztahu státu a církví Ministerstvo kultury navrhuje příslušná ustanovení Listiny znova uvést tak, aby nový zákon byl přehledným dokumentem o úrovni vztahu státu a církví v oblasti svobody náboženské víry. Navrhovaná úprava vztahu státu a církví je v souladu s ustanovením Listiny, že "stát se nesmí vázat na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání". Proto je také přístup k registraci církve a náboženské společnosti navrhován jako nárokový, a to pro všechny CNS, které splní zákonem dané podmínky.   Proto se v návrhu věcného záměru zákona zachovává metoda uznávání církví a náboženských společností státem, kterou je registrace podle obecných předpisů ve správním řízení, jejíž výsledky jsou přezkoumatelné soudy. Tímto postupem se v míře větší než je tomu u jiných přístupů zajišťuje objektivnost přístupu státu vůči jednotlivým náboženským vyznáním, protože ono uznání je vázáno výhradně na splnění zákonem daných, a tedy obecně známých podmínek, které nelze měnit jinou cestou než zákonem. Registrace dává tomuto uznávání povahu nárokovosti, a tím též posiluje právní jistotu občanů, a to jak těch, kteří se hlásí k určité církvi a náboženské společnosti, že tato církev a náboženská společnost bude registrována za splnění zákonem daných podmínek, tak ostatních občanů, že nemůže být registrována církev a náboženská společnost, která zákonem stanovené podmínky nesplňuje.   Navrhovaná právní úprava zachovává koncepci zákona 308/1991 Sb. v tom, že konkretizuje základní práva a svobody, práva a povinnosti církví a náboženských společností a upravuje jak proces registrace tak jednotlivá práva a povinnosti církví a náboženských společností z této registrace vyplývající. Nezahrnuje však, stejně jako zákon č. 308/1991 Sb., úpravu zvláštních práv a povinností církví a náboženských společností v těch oblastech, kde jde o působení církví nad rámec její hlavní činnosti, která je vyjádřena níže ve vymezení pro účely tohoto zákona (bod 1). Navrhovaná nová právní úprava pouze dané oblasti vymezuje (viz "zvláštní práva církví a náboženských společností" v bodě 2 níže), avšak jejich podrobnou úpravu ponechává zvláštním právním předpisům. Jde např. o zvláštní právní předpisy pro oblast školství, vězeňství a Armádu ČR, kde je logické, aby odlišnosti právní úpravy práv a povinností církví a náboženských společností oproti obdobným subjektům byly stanoveny v tomtéž právním předpisu. Z obdobných důvodů je individuální právo "nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním" dané Listinou základních práv a svobod upraveno zvláštním právním předpisem. Významná je konkretizace podmínek, které omezují právo na registraci, ale i působení všech církví a náboženských společností. Tyto podmínky jsou formulovány v souladu s možností omezení výkonu práv podle Listiny. Konkretizovány byly i na základě dostupných podkladů komisí Rady Evropy a orgánů Evropské unie, a to tak, aby se mohly stát účinným nástrojem pro zabránění registrace nebezpečných sekt, ale i jejich činnosti jako neregistrovaných subjektů. Výrazným rysem navrhované právní úpravy je liberalizace tzv. početního cenzu pro získání postavení právnické osoby. Navrhuje se, aby toto postavení mohla získat církev nebo náboženská společnost již při prokázání, že se k ní hlásí 300 zletilých osob namísto současné nutnosti tuto skutečnost prokázat u 10 tisíc zletilých občanů ČR (neuvažujeme-li výše uvedenou současnou variantu 500 zletilých občanů ČR, která nebyla nikdy aplikována). Zároveň se liberalizuje uvedená podmínka i v tom, že nemusí jít pouze o zletilé občany ČR, ale návrh může být podán i jménem cizinců, kterým bylo vydáno povolení k pobytu. Výrazná liberalizace přístupu církví a náboženských společností k získání postavení právnické osoby je vyvážena dvoustupňovou registrací. Podstatou dvoustupňové registrace je postupnost získávání práv církví a náboženských společností nově zřizovaných jako právnické osoby. K tomu je třeba konstatovat, že tím není porušována konfesní neutralita státu daná Listinou, protože rovnost mezi těmito subjekty lze spatřovat pouze v rovnosti svobod, ale nikoli v rovnosti nároků. Princip dvoustupňové registrace, a to včetně podmínek této registrace (např. rozdílné početní cenzy pro oba stupně registrace) je převzat z rakouské právní úpravy vztahu státu a církví. Navrhovanou právní úpravou budou upřesněny náležitosti a postup registrace, ale i evidence organizačních jednotek církví a náboženských společností včetně zrušení registrace a evidence a postupu při jejich případném zániku. Navrhuje se zavést též Rejstřík církví a náboženských společností a Evidenci církevních právnických osob, tj. těch součástí církví a náboženských společností, které mají být dle rozhodnutí církví a náboženských společností právnickými osobami, v obou případech jako veřejné listiny pro zajištění práv třetích osob. Řešena je i problematika právního postavení svazů církví a náboženských společností, které registrací na ministerstvu získají postavení právnické osoby. Jejich seznam s potřebnými údaji bude veden v Rejstříku svazů církví a náboženských společností formou veřejné listiny. Zpřesňují se též ustanovení o právní úpravě výkonu duchovenské služby tak, aby bylo zřejmé, které právní vztahy mohou řešit vnitřní předpisy církví a náboženských společností a na které se vztahuje zákoník práce. Navrhuje se zvážit, zda začlenit do nové právní úpravy i zásady hospodaření církví a náboženských společností, které nejsou upraveny žádným právním předpisem. Předmětem zákonné úpravy bude zejména: Vymezení principů svobody náboženské víry v souladu s Listinou, vymezení základních pojmů (církev a náboženská společnost, osoba hlásící se k církvi) pro účely navrhovaného zákona, ale též stanovení tzv. kvalitativních podmínek působení církví a náboženských společností v rámci možností daných Listinou. Jako nový návrh ministerské expertní komise z roku 2000 se doplňuje doporučení vymezit používání názvů "církev" nebo "náboženská společnost" jen pro registrované církve a náboženské společnosti. Porušení tzv. kvalitativních podmínek bude důvodem pro zahájení řízení o zrušení registrace i v případě církve nebo náboženské společnosti s druhou registrací. Přebírají se ustanovení Listiny týkající se církví a náboženských společností. K výkonu příslušných práv není třeba povolení státního úřadu. Církví nebo náboženskou společností se pro účely tohoto zákona rozumí dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, s vnitřními předpisy, zpravidla náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry ať veřejně nebo soukromě a s tím spojeného shromažďování a bohoslužby, vyučování a duchovní služby. Pro účely nového zákona je třeba vymezit pojem "osoba hlásící se k církvi nebo k náboženské společnosti", a to speciálně pro vymezení okruhu osob, které jsou oprávněny podpořit registraci církve nebo náboženské společnosti. Původní pojem "věřící", uvedený v zákonu č. 308/1991 Sb., byl některými představiteli církví a náboženských společností zamítnut. Pojem "věřící" je tedy nahrazen pojmem "osoba hlásící se k církvi nebo k náboženské společnosti". Z dosavadních zkušeností z registrace církví a náboženských společností vyplynulo, že tento pojem je třeba podrobněji vymezit pro účely sbírání podpisů pro podporu registrace církví a náboženských společností. Celý tento problém je dán tím, že výše početních cenzů pro první i druhý stupeň registrace je navržena pro "osoby hlásící se k církvi nebo k náboženské společnosti" nikoli pouze pro "sympatizanty" jako je tomu v zákoně č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích. V dosavadních řízeních o registraci se ale projevily snahy některých subjektů usilujících o registraci argumentovat, že může jít pouze o sympatizanty tohoto subjektu anebo dokonce pouze o sympatizanty s některými jím hlásanými aktivitami (např. podpora rodiny).   Návrhy upřesnění tohoto pojmu jako "osoby s věroučnou vazbou k dané církvi, tj. nikoli osoby s věroučnou vazbou k jiné církvi nebo náboženské společnosti anebo osoba bez náboženského vyznání" byly v roce 2000 zamítnuty ministerskou expertní komisí z různých důvodů, např. proto, že některé konfese připouštějí "členství" ve více církvích nebo náboženských společnostech. Také označení "člen církve nebo náboženské společnosti" nejsou akceptovatelné s ohledem na to, že neexistuje evidence takových osob ani na státní úrovni ani na úrovni některých církví a náboženských společností. Z návrhů projednaných na ministerské expertní komisi v roce 2000 navrhují tyto varianty upřesnění pojmu "osoba hlásící se k církvi nebo k náboženské společnosti" : osoby, které podle vnitřních řádů církve nebo náboženské společnosti k ní přináležejí, osoby, které jsou nebo chtějí být příslušníky církve nebo náboženské společnosti. doporučuje MK druhou z uvedených variant. Tzv. kvalitativní podmínky působení církví a náboženských společností se navrhuje formulovat takto: Církev nebo náboženská společnost nesmí dosahovat svých cílů nebo vyvíjet činnost způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a zákony, ohrožují bezpečnost občanů a veřejný pořádek, zdraví a mravnost nebo práva a svobody druhých, nezávislost a územní celistvost státu, zejména jejímž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva fyzických osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání nebo sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporovat násilí, anebo jinak porušovat ústavu a zákony, jejíž učení je v rozporu s principy náboženské tolerance, lidskosti a snášenlivosti, která používá mentální či fyzický nátlak a zacházení se členy a jejich rodinnými příslušníky, vede k jejich fyzické, psychické, ekonomické destrukci nebo destrukci jejich sociálních vazeb včetně omezování psychického vývoje nezletilých a omezování jejich práva na vzdělávání, zabraňuje přijmout zdravotní péči odpovídající zdravotním potřebám a utajuje své učení nebo jeho části, stejně jako svou organizační strukturu a vazby na zahraniční složky, je-li součástí církve nebo náboženské společnosti působící mimo území České republiky. Porušení tzv. kvalitativních podmínek, ať již jde o církev nebo náboženskou společnost pouze s právní subjektivitou nebo s druhou registrací bude důvodem k zahájení řízení o zrušení registrace.   Na návrh ministerské expertní komise se do tohoto věcného záměru zákona vkládá doporučení vyhradit používání názvů "církev" nebo "náboženská společnost" jen pro registrované církve a náboženské společnosti s cílem, aby např. označení "církev"nebo "náboženská společnost" nemohly být používány nežádoucími subjekty (např. "satanská církev"). Tento návrh je odůvodňován tím, že takový návrh není v našem právním řádu neobvyklý (např. v případě nadací). K tomu MK uvádí, že pro účely posouzení tohoto návrhu je třeba vzít v úvahu i Listinu základních práv a svobod, která tyto názvy používá, aniž by je omezovala na registrované subjekty. Proto MK tento poslední návrh, i když ho přislíbilo v návrhu věcného záměru uvést, nedoporučuje akceptovat.         2. Definují se práva církví a náboženských společností, a to společně pro všechny registrované církve a náboženské společnosti (dále jen "církve a náboženské společnosti") tak, že církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustanovují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují církevní a jiné instituce nezávisle na státních orgánech. Dále, že církve a náboženské společnosti mohou k plnění svého poslání vydávat vnitřní předpisy, pokud nejsou v rozporu s obecně závaznými předpisy, vzdělávat své duchovní i laické pracovníky na vysokých školách bohosloveckých a bohosloveckých fakultách podle zvláštních právních předpisů, popřípadě i ve vlastních vzdělávacích zařízeních a organizovat bez oznámení svá shromáždění podle zvláštního právního předpisu. S ohledem na to, že související zákony při přiznávání práv církvím a náboženským společnostem je přiznávají pouze církvím a náboženským společnostem s právní subjektivitou, tedy registrovaným církvím a náboženským společnostem, nezavádí se pojem "první registrace" ani pojem "registrace v 1. stupni". Pouze u 2. stupně registrace se zavádí pojem "druhá registrace", což znamená, že mohou být novelizovány jen ty zákony, kterými má být přiznáno příslušné právo jen církvím a náboženským společnostem, které získaly druhou registraci. 3. Definují se tzv. zvláštní práva církví a náboženských společností, která náleží pouze církvím a náboženským společnostem po získání druhé registrace. Zvláštní práva církví a náboženských společností jsou práva přístupu do některých oblastí veřejné sféry, jako je vězeňství a Armáda ČR, do nichž nemají právo přístupu všechny ostatní právnické osoby. Jde dále o vyučování náboženství na státních školách, právo být financovány ze státního rozpočtu (do doby, než bude zákon č. 218/1949 Sb. nahrazen zákonem novým), zřizovat církevní školy, zachovávat zpovědní tajemství a uzavírat církevní sňatky s občanskoprávní platností. Jde vesměs o práva, která nelze označit jako "nároková" jako jsou např. práva daná Listinou. Jejich přiznání se proto navrhuje omezit pouze pro ty církve a náboženské společnosti, které mají druhou registraci, a které splní podmínky pro jejich přiznání dané zvláštními zákony (splní-li takové podmínky, pak mají církve a náboženské společnosti s druhou registrací na přiznání takového práva "nárok"). Zákony, které tato práva podle současné právní úpravy přiznávají registrovaným církvím, budou novelizovány (viz část IV tohoto materiálu), popř. se toto omezení provede podle nového zákona. Pro upřesnění po připomínkovém řízení je třeba uvést, že v případě uvedených "práv" jde u většiny z nich o "oprávnění vstupu do veřejné sféry" v těch oblastech, které jsou doménou státu. Tímto "oprávněním" stát umožňuje (vzdává se ve prospěch) církvím a náboženským společnostem takové působení, které si jinak vyhrazuje pro sebe.Je logické, že tak činí ve prospěch takových subjektů, v jejichž působení má důvěru. K tomu je třeba dále uvést, že jednak lze předpokládat, že zpočátku budou usilovat o registraci spíše nepříliš početné skupiny, navíc i skupiny v zásadě téže víry, jednak též náboženská společenství s nepříliš dlouhou tradicí, s jejichž působením i v jiných státech bude velmi málo zkušeností. Z těchto důvodů a také proto, že např. přiznání práva uzavírat církevní sňatek s občanskoprávní platností, které je v ČR (oproti jiným vyspělým zemím) nadstandardní v tom, že se přiznává všem v současnosti registrovaným církvím, by způsobilo nejen administrativní problémy, se navrhuje přiznat speciální (nenároková) práva jen církvím a náboženským společnostem s druhou registrací. Právo uzavírat církevní sňatek však zůstává nedotčeno jako právo vykonávat náboženské obřady, není však uzavřením manželství podle právního řádu ČR. Právo zřizovat církevní školy je v tomto návrhu uvedeno s ohledem na to, že takto označené školy jsou podle současné právní úpravy financovány co do neinvestičních nákladů jako školy státní, tedy výhodněji než školy soukromé. Přiznání tohoto práva pro všechny registrované církve a náboženské společnosti by mohlo vyvolat zvýšení mandatorních výdajů státního rozpočtu. Přiznání tohoto práva církvím a náboženským společnostem s druhou registrací však nebrání žádné jiné právnické osobě, tj. ani církvi nebo náboženské společnosti, v založení soukromé školy. Jde o jediné z výše uvedených "práv", která nejsou typu "oprávnění vstupu do veřejné sféry". Všechna výše uvedená speciální práva, tj. i právo zachovávat zpovědní tajemství, jsou podle současné právní úpravy dána všem v současnosti registrovaným církvím a náboženským společnostem. Navrhuje se, aby podmínkou registrace církví a náboženských společností, tj. získání statutu právnické osoby, bylo : předložení základní charakteristiky církve nebo náboženské společnosti, jejího učení a poslání, zápisy o založení církve nebo náboženské společnosti, v originále podpisů 300 zletilých osob hlásících se k ní, (s uvedením jejich jmen a příjmení, adres místa trvalého pobytu a rodných čísel, anebo v případě cizinců údaj o státním občanství a o tom, kdy a kým bylo vydáno povolení k pobytu, číslo cestovního dokladu a průkazu), předložení základního dokumentu církve nebo náboženské společnosti. Obsah základního dokumentu se přitom navrhuje zpřesnit tak, že bude obsahovat: název církve nebo náboženské společnosti, který se musí lišit od názvu právnické osoby, která již působí na území České republiky nebo která již o registraci požádala, její sídlo, kterým se pro účely tohoto zákona rozumí adresa jejího ústředí na území České republiky, poslání církve a články víry, označení jejího statutárního orgánu, který ji zastupuje na území České republiky a způsob jeho ustavování a odvolávání, jména a příjmení, rodná čísla a bydliště osob, které jsou jejím statutárním orgánem, nebo jeho členů, je-li statutární orgán kolektivní, a uvedení způsobu a rozsahu oprávnění, jakým jednají jménem církve nebo náboženské společnosti a délky jejich funkčního období, organizační strukturu církve nebo náboženské společnosti, typy orgánů církve a jiných církevních institucí, vyznačení těch, které z nich mají být právnickými osobami podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu, způsob jejich vzniku a zániku včetně uvedení právního nástupnictví při zániku, označení jejich statutárních orgánů včetně způsobů jejich ustavování a odvolávání, délky jejich funkčního období a rozsahu jejich oprávnění k právním úkonům, způsob ustanovování a odvolávání osob vykonávajících duchovenskou činnost, způsob schvalování základního dokumentu a jeho změn, její začlenění do struktur církve nebo náboženské společnosti mimo území České republiky, zásady jejího hospodaření, zejména způsob získávání finančních prostředků, včetně rozsahu oprávnění osob, orgánů církve nebo náboženské společnosti a jejích jiných církevních institucí k nakládání s majetkem a způsob zveřejňování výroční zprávy, způsob naložení s likvidačním zůstatkem, který vyplyne z likvidace církve nebo náboženské společnosti nebo její organizační jednotky v případě jejich dobrovolného zrušení nebo určení orgánů, jímž přísluší rozhodnutí o způsobu naložení s tímto likvidačním zůstatkem, práva a povinnosti osob hlásících se k církvi nebo náboženské společnosti. Současně se navrhuje výslovně stanovit, že ministerstvo jako registrující orgán je oprávněno si vyžádat doplňující informace od církve a náboženské společnosti k návrhu na registraci. Výše uvedenými náležitostmi návrhu na registraci včetně základního dokumentu se sleduje zpřesnění podkladů potřebných pro registraci tak, aby byl zaručen jednotný přístup ke všem žadatelům o registraci. Některé z výše uvedených údajů základního dokumentu, týkající se identifikace osob, mají být podle bodu 10 níže vedeny v neveřejné části Rejstříku církví a náboženských společností. Přesto však ministerstvo navrhuje, aby mu byla dána možnost požádat o doplňující vyjádření církev nebo náboženskou společnost, protože mu již byl pro účely registračního řízení předložen podle jeho názoru neúplný dokument a příslušný subjekt se odmítal vyjádřit k publikovanému textu jeho věrouky, pro kterou mohla být registrace odmítnuta. Navrhuje se, aby církve registrované k získání právní subjektivity vedle tímto zákonem jim přiznaných práv nabyly z dalších práv pouze taková, jako mají tzv. neziskové právnické osoby, jako jsou spolky, nadace apod. Tento návrh souvisí s bodem 2 výše. Je však takto zdůrazněn proto, že je třeba stanovit takové podmínky získání právní subjektivity, aby k registraci podle navrhovaného zákona byly motivovány jen církve a náboženské společnosti, ale nikoli seskupení, která by při rozdílech výhod mezi církvemi a náboženskými společnostmi na jedné straně a např. spolky na straně druhé, mohly o registraci usilovat ze spekulativních důvodů (pro získání některého ze speciálních práv). Navrhuje se, aby druhá registrace církví a náboženských společností, tj. registrace k získání speciálních práv, byla umožněna za současného splnění těchto podmínek: je-li církev nebo náboženská společnost registrována do doby podání návrhu na druhou registraci nepřetržitě nejméně 10 let, jsou-li k návrhu přiloženy v originále podpisy tolika zletilých osob hlásících se k církvi nebo náboženské společnosti, kolik činí 2 promile obyvatel České republiky podle posledního sčítání lidu (s uvedením jejich jmen a příjmení, adres místa trvalého pobytu a rodných čísel, anebo v případě cizinců údaj o státním občanství a o tom, kdy a kým bylo vydáno povolení k pobytu, číslo cestovního dokladu a průkazu, zveřejňuje-li církev nebo náboženská společnost nepřetržitě každoročně po 10 let před podáním návrhu na druhou registraci roční výroční zprávy, její dosavadní činnost jako právnické osoby podle tohoto zákona neodporuje zákonem stanoveným podmínkám. Výše početního cenzu pro oba stupně registrace se navrhuje stanovit podle rakouské právní úpravy (viz též teze č. 2). Z rakouské právní úpravy se nenavrhuje převzít pouze jedinou podmínku pro získání registrace ve 2. stupni, kterou je nepřetržitá existence dané CNS po dobu 20 let pro obtížnou prokazatelnost této skutečnosti a pro nejasnosti, zda by měla být za onu nepřetržitou existenci pokládána existence na území ČR, v Evropě či jinde. I z důvodů nevyužití výše uvedené jedné z podmínek registrace z rakouské právní úpravy se navrhuje zvážit, aby další podmínkou registrace ve 2. stupni bylo každoroční zveřejňování výroční zprávy po dobu 10 let před žádostí o zařazení do 2. stupně registrace.Návrh předkládání výroční zprávy není v právním řádu ČR neobvyklý. Tato povinnost je ukládána významným subjektům v oblasti školství, vědy apod., navíc by předkládání výroční zprávy bylo v souladu i s nově přijatým zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Protože návrh na druhou registraci podává již registrovaná církev, je zaručeno, že byly prokázány podmínky registrace pro získání statutu právnické osoby.Na základě zkušeností (viz též bod 4) výše se však navrhuje dát ministerstvu možnost, aby mohlo při registračním řízení požádat o vyjádření církve nebo náboženské společnosti k některým aspektům jejího dosavadního působení. Při registraci a při druhé registraci se postupuje podle obecných předpisů ve správním řízení, stejně jako v řízení o registraci změn základního dokumentu církve nebo náboženské společnosti, a to s výjimkou změn údajů o jménu a příjmení, rodném čísle a bydlišti fyzických osob, které jsou dle základního dokumentu církve nebo náboženské společnosti statutárními orgány těchto subjektů. Tyto změny registrující orgán neprodleně (nejpozději např. do 5 dnů) zapíše do příslušného rejstříku (viz dále), obsahuje-li návrh na uvedenou změnu všechny údaje a je-li v žádosti o tuto změnu dokladováno, že změna byla provedena k tomu příslušným orgánem církve nebo náboženské společnosti podle jejího základního dokumentu. Odchylka od postupu ve správním řízení se navrhuje z praktických důvodů, protože ke změnám osob zastávajících funkci statutárního zástupce bude docházet zjevně mnohem častěji než k ostatním změnám. Navrhuje se řešit právní postavení svazů registrovaných církví a náboženských společností, které registrací na Ministerstvu kultury podle obecných předpisů ve správním řízení získávají postavení právnické osoby. Nezískávají však tímto status církví a náboženských společností. Návrh na registraci může být podán, je-li doložen písemnou zakládající smlouvou mezi zakládajícími církvemi a náboženskými společnostmi, doloženou příslušnými identifikačními údaji o těchto zakladatelích a o osobách oprávněných za svaz registrovaných církví a náboženských společností jednat. Současná právní úprava sice umožňuje církvím a náboženským společnostem se sdružovat, ale není v ní stanoveno, jakým způsobem mohou získat postavení právnické osoby. Navrhovaným zákonem by tento problém měl být řešen tak, že by postavení právnické osoby získaly registrací na Ministerstvu kultury. Navrhuje se konkrétněji upravit problematiku orgánů, organizačních jednotek a jiných institucí, zřizovaných církvemi. Především již v základním dokumentu církve nebo náboženské společnosti bude uvedeno, které z nich mají nabývat právní subjektivitu podle právního řádu ČR. Přesněji se stanoví, že ty z nich, které jsou církví a náboženskou společností zřizovány pro plnění hlavního cíle církve (podle jejího vymezení v bodě 1 výše), nabývají tohoto postavení nárokově, a to na základě evidence na ministerstvu, která je s ohledem na nárokovost získané právní subjektivity podle právního řádu neprodleně (např. nejpozději do 5 dnů), je-li v žádosti o její evidenci dokladováno, že návrh je v souladu se základním dokumentem církve nebo náboženské společnosti. Pro nejednotnost dikce vyznačení subjektů odvozujících svou existenci od církve nebo náboženské společnosti v různých právních normách se navrhuje jejich označení jediným termínem "církevní právnické osoby". Současně bude stanoveno, že subjekty odvozující svou existenci od církve nebo od náboženské společnosti, které nejsou zřizovány k hlavnímu poslání církve, jako jsou školy, nemocnice, sociální zařízení, nadace, nakladatelství apod., jsou zřizovány podle zvláštních právních předpisů. V souladu s Listinou se navrženým přístupem nikterak neomezuje právo církví zřizovat si od nich odvozené subjekty, stejně jako se neomezuje určení, které z nich mají být právnickými osobami podle právního řádu ČR. Obdobně státní orgán nemůže jakkoli pozdržovat evidenci takového subjektu, který se na principu nárokovosti stává právnickou osobou ve smyslu právního řádu ČR. Církve a náboženské společnosti mohou podle Listiny ustavovat své orgány a zřizovat jiné instituce nezávisle na státních orgánech. Jsou to subjekty, které by bylo možné charakterizovat jako subjekty založené k "hlavní" činnosti církví a náboženských společností, např. u Římskokatolické církve Česká biskupská konference, arcibiskupství a biskupství, farnosti, řeholní společnosti, veřejná a soukromá sdružení křesťanů, charity aj. (viz přílohu č. 2 v části V. materiálu). Dále ty církve a náboženské společnosti, které chtějí působit ve veřejné sféře, mohou zakládat další právnické osoby podle právního řádu ČR, např. školy, nemocnice, sociální zařízení, nadace, jejich vznik se řídí zvláštními právními předpisy. Pro první z nich se již v současnosti užívá termín "církevní právnické osoby" a jsou evidovány na MK, což má být podle tohoto věcného záměru zachováno i v budoucnu. Druhé z nich podle téhož návrhu i nadále mohou nabývat právní subjektivity podle zvláštních právních přepisů. Novým zákonem se navrhuje zavést Rejstřík církví a náboženských společností, Rejstřík svazů církví a Evidenci církevních právnických osob jako veřejné seznamy vedené ministerstvem, do kterých se zapisují zákonem stanovené údaje. Půjde v podstatě o údaje obdobné údajům vedeným v obchodním rejstříku. Jde o údaje o názvu a sídle právnické osoby, o identifikačním čísle právnické osoby, o jménu a příjmení, rodném čísle, bydlišti osob, které jsou statutárním orgánem či jeho členy (v případě cizinců též údaje o státním občanství a povolení k pobytu), včetně uvedení názvu statutárního orgánu, je-li kolektivní a včetně uvedení způsobu, jakým jednají jménem právnické osoby. Součástí Rejstříku budou i listinné doklady obsahující náležitosti potřebné k registraci anebo evidenci, rozhodnutí o změnách příslušných údajů, ale i o zrušení právnických osob vzniklých podle navrhovaného zákona včetně dalších rozhodnutí (včetně soudních rozhodnutí) týkajících se registrovaných nebo evidovaných právnických osob. Rejstřík je každému přístupný, každý má právo do něj nahlížet a pořizovat si z něj opisy a výpisy. Pokud bude nadále IČO vydávat Český statistický úřad, bude ministerstvu novým zákonem uložena povinnost neprodleně doručit Českému statistickému úřadu doklad o registraci církve nebo náboženské společnosti. Současně se navrhuje, aby identifikační údaje o fyzických osobách, jako je jejich rodné číslo a bydliště, byly vedeny v neveřejné části rejstříků a v evidenci přístupné zřejmě pouze omezenému okruhu osob, tj. příslušným církvím a náboženským společnostem, v odůvodněných případech orgánům činným v trestním řízení a soudům. Seznam údajů vedených ve veřejné i neveřejné části rejstříků a evidence bude specifikován v paragrafovaném znění. Dále se navrhuje, aby s ohledem na značný počet církevních právnických osob a možné častější změny údajů, týkající se zejména identifikace fyzických osob jako statutárních orgánů právnické osoby, nemusely být některé jejich druhy (např. farnosti) povinně vedeny v Evidenci církevních právnických osob, ale mohly by být nahrazeny konstatováním, že tyto údaje jsou sdělovány k tomu příslušným církevním orgánem (u každé církevní právnické osoby konkrétně označeným). V Evidenci budou přesně vymezeny ty druhy církevních právnických osob a příslušný církevní orgán, který bude povinen v Evidenci uvedené údaje potvrdit. Dosavadní neveřejné vedení seznamu církví a náboženských společností a církevních právnických osob je nedostatečné. Navrhovaná úprava proto vytváří prostor, aby se každý mohl se stanoveným okruhem údajů nejen seznámit, ale jednat i v důvěře v zapsané skutečnosti. Rejstříky a Evidence jsou proto zavedeny jako veřejný seznam založený na principu materiální publicity. Neveřejná část rejstříku je navrhována pro možné zneužití těchto údajů, a to včetně adresy, kdyby mohlo z různých důvodů netolerance vůči dané církvi nebo náboženské společnosti např. různými extremistickými seskupeními dojít ke společensky nežádoucím činům. Zavedením obou rejstříků a Evidence církevních právnických osob se sleduje zabezpečení jistoty právních vztahů, do nichž dotčené právnické osoby vstupují, a to též v zájmu zajištění právní jistoty třetích osob. Rejstříky a evidence budou vedeny a údaje v nich zveřejňovány v souladu s § 5 a násl. zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a změně některých údajů a v souladu s § 8 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Varianta I: Hospodaření církví a náboženských společností, které v současné právní úpravě zahrnuto nebylo, se navrhuje v novém zákoně výslovně upravit, a to výčtem jejích příjmů, obdobně jako je tomu v navrhovaném zákonu o spolcích. Jde zejména o příspěvky fyzických a právnických osob, příjmy z prodeje a z pronájmu movitého, nemovitého a nehmotného majetku církví a náboženských společností, úroky z vkladů, dary, příspěvky z části výtěžků podle zvláštního zákona (o veřejných sbírkách a o loteriích a podobných hrách), půjčky a úvěry, příjmy z podnikání nebo z jiné výdělečné činnosti, dotace. Současně se navrhuje stanovit, že příjmy z podnikání a jiné výdělečné činnosti mohou být pouze doplňkovou výdělečnou činností a dosažený zisk smí být použit výhradně k naplnění hlavního cíle činnosti církve nebo náboženské činnosti. Navrhuje se tento výčet zákonem stanovit, a to v tomtéž rozsahu a znění, jako je tomu v návrhu zákona o spolcích, i když tento výčet nebyl součástí vládou projednaných Tezí. Uvedený výčet neredukuje současné druhy příjmů církví a náboženských společností. Po jednání ministerské expertní komise v roce 2000 se doplňuje informace, že pokud jde např. o příspěvky a dary, není třeba doplňovat, že mohou být i od zahraničních subjektů. Omezení v poslední větě tohoto bodu je navrženo v souladu s vládou projednanými Tezemi, že církev nebo náboženská společnost nemůže být založena výlučně či převážně za účelem podnikání či provozování jiné výdělečné činnosti. Tato formulace by mohla být uvedena v souvislosti s vymezením pojmu církev, jak bylo zamýšleno v Tezích, avšak ukazuje se, že její využití v souvislosti s vymezením možných příjmů církví a náboženských společností by bylo vhodnější. Varianta II: Výčet příjmů církví a náboženských společností do nového zákona nezařazovat. V případě přijetí varianty II však bude nutné (zřejmě k vymezení církve a náboženské společnosti) doplnit ustanovení nahrazující poslední tučně vytištěnou větu varianty I. Navrhuje se též konkretizovat ustanovení týkající se duchovenské činnosti v církvích a náboženských společnostech. Podle Listiny je rozhodující, že to, kdo je považován za osobu vykonávající duchovenskou činnost, je ve výhradní pravomoci církví a náboženských společností. Oproti současné právní úpravě se však navrhuje upřesnění vztahu vnitřních předpisů v této věci k zákoníku práce. Navrhuje se, aby se vztah církve a náboženské společnosti k osobám vykonávajícím duchovenskou činnost, a to zejména vznik, průběh, změny a ukončení tohoto vztahu mohl řídit včetně věcí s tím souvisejících (např. kárná opatření, převedení a jiné místo apod.) výhradně vnitřními předpisy církví, nezávisle na státních orgánech. V ostatních věcech se postupuje podle pracovněprávních předpisů. V záležitostech vzniku, průběhu a změny duchovenské činnosti se nehledí na duchovenskou činnost jako na pracovněprávní vztah ve smyslu zákoníku práce. Bude však stanoveno, že duchovenská činnost je pokládána pro účely nemocenského a důchodového pojištění za pracovní poměr podle zvláštních právních předpisů. Pokud vnitřní předpisy církví a náboženských společností výše uvedená pravidla neobsahují, řídí se duchovenská činnost výhradně zvláštními právními předpisy. Cílem uvedené konkretizace je realizovat právo církví a náboženských společností rozhodovat o vzniku, změnách a zániku duchovenské služby, do čehož státní orgány nemohou a ani nechtějí zasahovat. V ostatním se duchovenská činnost řídí zvláštními právními předpisy v rámci právního řádu ČR. Tento návrh je formulován též na základě výše uvedeného nálezu Ústavního soudu. Pokud jde o pracovněprávní poměr civilních zaměstnanců církví a náboženských společností, řídí se výhradně zvláštními právními předpisy. Všechny církve a náboženské společnosti registrované podle současně platných zákonů budou novým zákonem uznány jako církve a náboženské společnosti registrované s druhou registrací. Do určité doby (např. do 6 měsíců) od účinnosti nového zákona doplní registrujícímu orgánu všechny náležitosti zapisované do Registru církví a náboženských společností. Tato recepce se bude vztahovat i na církevní právnické osoby, které budou evidovány na Ministerstvu kultury ke dni, kdy vstoupí v platnost nový zákon. Pokud nebudou zákonem dané údaje do zákonem stanovené doby doplněny, zahájí registrující orgán s příslušnou církví a náboženskou společností řízení o zrušení registrace. Při doplňování náležitostí zákona v určené době se nepřezkoumávají dokumenty, které byly předmětem registračního řízení podle současného zákona. Tímto jednorázovým aktem stát potvrdí kontinuitu práv a povinností církví a náboženských společností získaných podle současných zákonů a trvání státního uznání církví a náboženských společností na úrovni dané již současnými zákony. Půjde o jednorázový a mimo zákon neopakovatelný akt. Při tomto aktu recepce všech církví a náboženských společností registrovaných podle současné právní úpravy nebudou uplatněny podmínky pro druhou registraci. V případě navrhované recepce nejde o jakékoli narušení konfesní neutrality státu dané Listinou, jde jen o potvrzení kontinuity práv a povinností církví a náboženských společností získaných podle zákona č. 308/1991 Sb. na území České republiky, kdy byla provedena rovněž recepce státního uznání většiny současně registrovaných církví a náboženských společností. Navrhuje se přitom neuvažovat při recepci o zúžení seznamu již v současnosti registrovaných církví a náboženských společností ani o přezkoumávání náležitostí, které již byly předmětem recepce současně platným zákonem či předmětem správního řízení k získání registrace podle současných zákonů, protože zúžení seznamu církví a náboženských společností již registrovaných pro akt recepce by mohlo být chápáno jako porušení konfesní neutrality státu a mohlo by být ze strany případně dotčené církve nebo náboženské společnosti předmětem ústavní stížnosti. Proto pro jakékoli případné zúžení tohoto seznamu musí být použito výhradně řízení o zrušení registrace. Zásadu nepřezkoumávat při recepci všech v současnosti registrovaných církví a náboženských společností náležitosti, které byly předmětem registračního řízení podle současně platných zákonů anebo recepce zákonem č. 308/1991 Sb. se též navrhuje přijmout z důvodů zajištění kontinuity práv a povinností subjektů působících na území ČR. K přezkoumávání těchto náležitostí může dojít pouze na základě řízení podle správního řádu ČR. V zájmu zajištění kontinuity práv a povinností církví a náboženských společností na území ČR se současně navrhuje, aby recepce zahrnovala i církevní právnické osoby evidované ke dni účinnosti nového zákona na Ministerstvu kultury. Doplnění požadovaných údajů do zákonem stanovené doby se vztahuje i na údaje o církevních právnických osobách. Promítnutí navrhovaného věcného řešení do právního řádu Přijetí nového zákona o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, jímž se současně zruší zákon č. 308/1991 Sb. a zákon č. 161/1992 Sb., si vyžádá též změny, které se dotknou dalších zákonů. Jde o následující změny : Omezení zvláštních práv církví a náboženských společností (bod 3 části III) na církve a náboženské společnosti, které mají druhou registraci Jde o následující zvláštní právní předpisy : zákon č. 29/1984 Sb., školský zákon, zákon č. 78/1978 Sb., o školských zařízeních a zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, všechny ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze, zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 359/1999, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, ve znění pozdějších změn a doplňků, zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších změn a doplňků, zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších změn a doplňků, zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších změn a doplňků, zákon č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších změn a doplňků. U všech zákonů vyjmenovaných v bodech a) až g) jde po řadě o omezení zakládání církevních škol, financování církví a náboženských společností státem, uzavírání církevních sňatků, oprávnění působení duchovních církví a náboženských společností v Armádě ČR a ve vězeňství, o omezení platnosti daňových zákonů jen na církve a náboženské společnosti s druhou registrací. V případě a) jde o zřizování církevních škol, které jsou podle současné právní úpravy ve školství dosud financovány co do neinvestičních nákladů shodně jako školy státní, tedy výhodněji než soukromé školy. Rozšíření této možnosti i na církve a náboženské společnosti s pouze s první registrací, které dle návrhu věcného záměru zákona mohou zakládat soukromé školy, by mělo značný dopad na státní rozpočet. Pokud by se změnil způsob financování ve školství, tedy odlišování financování škol státních, soukromých a církevních, nebylo by důvodu vůbec vymezovat zvláštní kategorii církevních škol, což by se projevilo i vynecháním možnosti zřizování církevních škol ve výčtu zvláštních práv církví a náboženských společností. V případě b) jde o omezení obligatorního financování církví a náboženských společností ze státního rozpočtu pouze na církve a náboženské společnosti s druhou registrací. Ponechání této možnosti i pro nově registrované církve a náboženské společnosti by vyvolalo výrazné zvýšení mandatorních výdajů státu. Navrhované omezení je odůvodněno tím, že církvemi s druhou registrací se dle tohoto návrhu věcného záměru zákona mají stát na základě recepce současně registrované církve a náboženské společnosti, tedy církve, které byly ve svém působení ekonomicky omezeny komunistickým režimem před listopadem 1989. K případu c) lze uvést, že jde o zachování současného stavu, k němuž lze konstatovat, že jde o úpravu co do počtu církví a náboženských společností, oprávněných uzavírat církevní sňatky s občanskoprávní platností, přesahující výrazným způsobem rozsah tohoto oprávnění ve všech dalších vyspělých státech. Obdobně se navrhuje v případech d) a e) omezení působení duchovních v Armádě ČR a ve vězeňství na církve a náboženské společnosti se druhou registrací. V bodě f) jsou uvedeny ty daňové zákony, v nichž nejsou příslušné daňové úlevy vztaženy i na jiné tzv. neziskové právnické osoby. Ty zákony, které příslušné úlevy umožňují spolkům, nadacím apod., nejsou v bodě f) vyjmenovány, tedy nenavrhuje se jejich omezení jen na církve a náboženské společnosti s druhou registrací, budou platit pro všechny registrované církve a náboženské společnosti. Ve všech výše uvedených případech a) až f) se navrhuje uvedené omezení provést ve společných ustanoveních zákona, jehož věcný záměr je tímto předkládán. Zpřesnění anebo doplnění některých zvláštních právních předpisů Jde o zpřesnění právní úpravy zákoníku práce a v této souvislosti též zákona o nemocenském pojištění zaměstnanců, zákona o důchodovém pojištění a případně i zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, doplnění zákonů upravujících působení duchovních v Armádě ČR a ve vězeňství v souladu s Tezemi nového zákona o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, které projednala vláda dne 13. prosince 1999 (usnesení vlády č. 1308). Konkrétně jde o tato zpřesnění a doplnění : v zákoníku práce vynětí z jeho účinnosti vzniku, průběhu a zániku duchovenské služby v církvi nebo náboženské společnosti a v zákonech o nemocenském pojištění zaměstnanců, o důchodovém pojištění a případně i o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti o upřesnění toho, že z hlediska pojištění a důchodového zabezpečení se na duchovenskou činnost hledí jako na pracovněprávní vztah. Jednání o souladu této úpravy s předkládaným věcným záměrem zákona probíhají mezi pracovníky Ministerstva kultury a Ministerstva práce a sociálních věcí. stanovit jednotné podmínky pro působení církví a náboženských společností v Armádě ČR, Podle vládou projednaných Tezí by mělo jít o možnosti působení na základě dohod s církvemi a náboženskými společnostmi, přičemž podmínky k uzavření dohod by byly stanoveny zákonem. Těmito podmínkami by podle Tezí měly být - vedle samozřejmého respektování zákonů a dalších právních norem upravujících danou oblast - např. závazky o působení duchovních na principu náboženské tolerance, na bázi spolupráce mezi jednotlivými církvemi a náboženskými společnostmi, kvalifikační předpoklady pro působení v těchto oblastech, délka praxe v církvi a náboženské společnosti pro výkon duchovenské činnosti v Armádě ČR, způsob výběru duchovního orgány církví a náboženských společností, ale i absolvování základní vojenské služby a v případě účasti v zahraniční misi znalost angličtiny. Popsaný návrh vychází ze současné praxe, kdy je příslušná dohoda uzavřena MO s Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví, stejně jako návrh výše uvedených podmínek, který je z této dohody vypsán. Jde jen o to, aby tato praxe byla stanovena zákonem a jednotně upravena pro možnost působení všech církví a náboženských společností s druhou registrací, pokud splňují dané podmínky. stanovit jednotné podmínky pro působení církví ve vězeňství. Podle vládou projednaných Tezí by mělo jít o možnosti působení na základě dohod s církvemi a náboženskými společnostmi, přičemž podmínky k uzavření dohod by byly stanoveny zákonem, a to pokud možno zejména co do báze spolupráce mezi jednotlivými církvemi a náboženskými společnostmi, kvalifikačními předpoklady, délkou praxe v církvi nebo náboženské společnosti, ale i způsobu výběru duchovního orgány církví a náboženských společností, obdobně jako je tomu v případě dohod pro působení církví a náboženských společností v Armádě ČR. Popsaný návrh vychází ze současné praxe, kdy je příslušná dohoda uzavřena Vězeňskou službou s Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví. Jde jen o to, aby tato praxe byla stanovena zákonem a jednotně upravena pro možnost působení všech církví a náboženských společností s druhou registrací ve vězeňství, pokud splňují dané podmínky. Doporučuje se přitom, aby "obecné" podmínky působení církví a náboženských společností ve vězeňství byly sjednoceny s podmínkami působení církví a náboženských společností v Armádě ČR. Výše uvedení úpravy lze provést dvojím způsobem : novelizací příslušných zákonů novým zákonem, jehož věcný záměr je tímto předkládán, novelizací příslušných zákonů na základě úkolu uloženého v případě a) Ministerstvu práce a sociálních věcí,v případě b) Ministerstvu obrany, v případě c) Ministerstvu spravedlnosti. Na základě připomínkového řízení MK navrhuje provedení úpravy popsané v tomto bodě IV.2 druhým z uvedených způsobů. Stalo by se tak v případě b) a c) v souladu se zásadou upravovat působení církví a náboženských společností v případech, kdy nejde o tzv. hlavní činnost církví a náboženských společností zvláštními právními předpisy, jak je též popsáno v části I a III věcného záměru zákona. Protože jednak daná úprava není časově naléhavá (alespoň do 10 let od účinnosti nového zákona, protože se týká církví a náboženských společností s druhou registrací), jednak navrhovaná úprava je v současné době realizována, byť bez žádoucího právního zmocnění (které je však nezbytné, protože by mohla být ad hoc dohodami porušena konfesní neutralita státu vůči církvím a náboženským společnostem v případě nestanovení jednotných podmínek zákonem), navrhuje se uložit Ministerstvu práce a sociálních věcí, Ministerstvu obrany a Ministerstvu spravedlnosti provést novelizaci příslušných zákonů ve výše uvedeném smyslu při jejich časově nejbližší novelizaci. Současně bude Ministerstvo financí požádáno o novelizaci ustanovení § 118 vyhlášky č. 136/1998 Sb., o osvobození zboží od dovozního cla tak, že § 118 včetně nadpisu bude znít: Liturgické předměty. Od cla jsou osvobozeny liturgické předměty používané při výkonu bohoslužby, dovážené pro potřeby církví, náboženských společností registrovaných státem ve druhé registraci.   Soulad s ústavním pořádkem České republiky, mezinárodními smlouvami a právem Evropských společenství   Navrhovaná právní úprava je v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh věcného záměru zákona respektuje mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR vázána. Jde zejména o Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (č. 120/1976 Sb.), Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), Úmluvu o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.), Deklaraci o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství a víře (rezoluce OSN č. 36/55 z 25.11.1981). Z hlediska sbližování právního řádu České republiky s právem Evropského společenství se konstatuje, že legislativní úprava této oblasti nespadá do pravomoci Evropských společenství, nýbrž do pravomoci členských států.   Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhovaného věcného řešení Věcné řešení je koncipováno tak, aby z navrhované právní úpravy nevyplývalo zvýšení mandatorních výdajů ze státního rozpočtu. Předpokládá se dopad na státní rozpočet pouze z následujících dvou titulů: V souvislosti se zavedením Rejstříku církví a náboženských společností, Rejstříku svazů církví a Evidence církevních právnických osob půjde podle odhadu: o jednorázovou částku na potřebné technické vybavení (1 - 2 ks počítačů s odpovídajícím programovým vybavením a napojení na sítě), o zvýšení o 2 - 3 zaměstnance (z toho 1 s vysokoškolským vzděláním) MK, a to pro složité posuzování návrhů na registraci nových církví a náboženských společností a vedení registrů a evidence (zejména v prvních letech od účinnosti zákona lze očekávat řádově desítky návrhů na registraci). Náklady na jejich platy budou činit přibližně 800 tis. Kč ročně. MK bere na vědomí stanovisko MF, že náklady uvedené v bodě a) ponese MK. Náklady v bodě b) budou řešeny podle aktuální situace při návrhu rozpočtu na příslušný rok s tím, že požadovaný nárůst pracovníků bude případně možné řešit i v rámci přesunů uvnitř MK. V souvislosti s případnou likvidací církve nebo náboženské společnosti v případě, kdy je likvidátor jmenován MK. Likvidace jednoho takového subjektu by si v průměru vyžádala částku 50 tis. Kč ze státního rozpočtu. Lze však očekávat, že takové případě by mohly nastat spíše až po několika letech od doby účinnosti nového zákona. Požadavek na krytí nezbytných nákladů spojených s případnou likvidací CNS bude řešen až na základě aktuální situace v daném roce, s ohledem na možnosti státního rozpočtu, při návrhu rozpočtu na následující rok.     Poznámky: Nenastanou-li komplikace při schvalování nového zákona, jehož věcný záměr je tímto předkládán, lze očekávat náklady podle bodu 1b) až v roce 2002, přičemž část nákladů podle bodu 1a) by případně mohla být uplatněna již v roce 2001. Náklady podle bodu 2 by mohly nastat nejdříve v roce 2003, ale spíše ještě později. MK si je vědomo nutnosti nezvyšovat výdaje státního rozpočtu, ale je povinno upozornit na možné finanční dopady věcného záměru zákona. Má tuto informaci za nutnou i proto, že v nejbližší době zřejmě v souvislosti s převodem řady kompetencí na kraje dojde k úpravám počtu pracovníků ústředních orgánů státní správy.