Judikát byl publikován v Bulletinu advokacie č. 7-8/2004, str. 105-111

 

 

Problematika:

Ø     Způsob zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí na základě smlouvy o vrácení plnění, ve které její účastníci deklarovali, že předchozí smlouva, na základě došlo k převodu vlastnického práva k dotčeným nemovitostem, je od počátku neplatná a rozsah, v jakém je katastrální úřad oprávněn přezkoumávat takovou dohodu.

 

Vztah k:

Ø     § 5 a 7 zákona č. 265/1992 Sb.;

Ø     § 36 vyhl. č. 190/1996 Sb.;

Ø     vyhl. č. 351/1950 Ú.l.

Ø     § 457 zákona č. 40/1964 Sb.;

 

Údaje k judikátu:

Ø     Autor: Městský soud v Praze

Ø     sp. zn.: 27 C 9/2003 (řízení podle části páté o.s.ř. ve znění po 1.1.2003)

Ø     Datum vydání: 24. února 2004

 

 

sp. zn. 27 C 9/2003

 

(Publikovaná právní věta – dle Bulletinu advokacie)

 

I. Jedním z hledisek, která katastrální úřad v řízení o povolení vkladu zkoumá, je oprávnění subjektů posuzovaného právního úkonu nakládat s předmětem tohoto právního úkonu (§ 5 odst. 1 písm. e/ zákona o zápisech). V případě, že je nabývacím titulem právní úkon, postačí pro rozhodnutí katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu, omezí-li se na zjištění jeho existence. Platnost právního úkonu, na základě kterého bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, katastrální úřad nezkoumá. Eventuální negativní posouzení této otázky by totiž ve svém důsledku znamenalo zásah do práv uvedené osoby nemající oporu v zákoně.

 

II. Jestliže smluvní účastníci uzavřeli písemnou dohodu, v níž konstatují, že darovací smlouva ve prospěch nynějšího předávajícího je od počátku neplatná a v důsledku toho vrací předávající nabyvateli touto dohodou předmětné nemovitosti, katastrální úřad se zabývá pouze tím, zda jsou splněny podmínky vkladu; nemůže návrh zamítnout a účastníky odkázat na sporné řízení za situace, když mezi nimi není sporu o tom, jak jejich vlastnické vztahy k předmětným nemovitostem řešit.

 

sp. zn. 27 C 9/2003

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Z. V. v právní věci žalobce S. ř. M. r. - Č. v., Praha 1, zastoupeného JUDr. J. K., advokátkou, za účasti účastníků řízení 1/ Ř. f. u kostela P. M. p. ř. P. - M. S., Praha 1, 2/ A. p., Praha 1, o vklad vlastnického práva k nemovitostem,

 

takto:

 

I. Povoluje se vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí pro S. ř. M. r. - Č.v., k těmto nemovitostem:

ostatní stavební objekt na č. parc. N1, č. parc. N2, č. parc. N3, č. parc. N4, vše zapsáno na listu vlastnictví č. X pro katastrální území M. S. u Katastrálního úřadu Praha - město.

 

II. Právní účinky vkladu nastávají ke dni 6.12.2000.

 

III. Tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha - město ze dne 9.4.2001 č.j. V1-XXXX/2000/YY.

 

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

 

 

Odůvodnění

 

Žalobce v žalobě podané podle § 244 a násl. o.s.ř. uvedl, že dne 5.12.2000 byla mezi účastníky uzavřena Dohoda o vrácení si plnění. Předmětem tohoto smluvního vztahu byly nemovitosti, které jsou dosud zapsány ve vlastnictví Ř.c., A. p., F. ú. v Praze, Kostel P. M. p. ř. a které byly od nepaměti ve vlastnictví S. ř. M. r. Jejich správa přešla na základě vyhl. č. 351/1950 Ú.l. na náboženský fond (Náboženskou matici), která darovací smlouvou datovanou 18. a 28.4.1959 nemovitosti převedla na A. p. - f. ú. kostela M. B. p. ř.. Na tuto smlouvu je nutno hledět jako na smlouvou absolutně neplatnou, neboť Náboženský fond měl uvedené nemovitosti toliko ve správě a tudíž na něj nepřešlo vlastnické právo. Nebyl tedy oprávněn s nemovitostmi jakkoliv disponovat. Tuto skutečnost uznala Náboženská matice i A. p. a dne 13.9.1995 sepsali notářský zápis, v němž prohlásili darovací smlouvu neplatnou. Na základě těchto dokumentů požádali Katastrální úřad Praha - město o obnovení zápisu vlastnických vztahů k předmětným nemovitostem. Katastrální úřad tuto žádost odmítl a účastníkům zaslal vyjádření Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního ze dne 4.2.1998, v němž bylo účastníkům doporučeno, aby v zastoupení osob oprávněných za ně jednat uzavřeli dohodu o vrácení plnění, aby dohodli narovnání popř. jinou obdobnou smlouvu, kde musí být určeno, kdo a na základě čeho je vlastníkem daných nemovitostí. Uzavřená dohoda pak měla být předložena katastrálnímu úřadu spolu s návrhem na vklad vlastnického práva. Na základě tohoto stanoviska byla uzavřena dohoda ze dne 5.12.2000 a podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitosti.

 

Rozhodnutím Katastrálního úřadu Praha - město ze dne 9.4.2001 č.j. Vl- XXXX/2000/YY byl návrh na vklad vlastnického práva podle dohody o vrácení plnění uzavřené mezi účastníky dne 5.12.2000 zamítnut s tím, že navrhovaný vklad není odůvodněn obsahem předložených listin, tj. že není splněna podmínka vkladu stanovená v § 5 odst. 1 písm. b) zák. č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

 

Žalobce se domnívá, že katastrální úřad nesprávně vyložil a aplikoval ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) zák. č. 265/192 Sb. a v odůvodnění svého rozhodnutí neuvedl, na čem zakládá svůj názor, že navrhovaný vklad není odůvodněn obsahem předložených listin. V dohodě o vrácení plnění účastníci jasně vymezili nemovitosti, které si hodlají vrátit, jasně vyjádřili svou společnou a souhlasnou vůli provést zamýšlený převod nemovitosti. Smlouva jako taková splňovala náležitosti, které občanský zákoník s převodem nemovitosti spojuje. Katastrální úřad při svém rozhodování překročil rozsah přezkoumávání podkladů návrhu, který vymezuje § 5 z. ř. 265/1992 Sb., neboť své zkoumání rozšířil i na pohnutku právního úkonu, byť vyjádřenou v textu smlouvy (náprava neplatné darovací smlouvy, narovnání mezi smluvními stranami). Katastrální úřad nebyl oprávněn na tuto pohnutku hledět, neboť z hlediska uvedeného v § 5 z.č. 265/1992 Sb. byla irelevantní. Svým postupem zasáhl do smluvní volnosti stran v občanskoprávních vztazích, tedy do sféry, ve které se může veřejná moc autoritativně pohybovat jen na základě výslovného ustanovení zákona, přičemž toto ustanovení v tomto případě (posuzováni pohnutky právního úkonu) zcela chybí. Katastrální úřad ve svém stručném odůvodnění konstatuje, že mu nepřísluší zkoumat neplatnost smlouvy a pokud se účastníci dohody domnívají, že smlouva byla uzavřena v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, je nutné se obrátit s žalobou na příslušný soud. Právě touto citovanou větou se katastrální úřad "usvědčuje" z překročení svých zákonných oprávnění při zkoumání návrhu a podkladů návrhu na vklad vlastnického práva. Předmětem posuzování katastrálního úřadu měla být dohoda z 5.12.2000. Katastrální úřad se však v odůvodnění vyjadřuje ne k předložené smlouvě, ale zabývá se dohodami z r. 1959. Zabývá se tedy listinami, které vůbec neměly být předmětem jeho zkoumání. Ostatně ani účastníci nežádali provedení vkladu "z důvodu neplatnosti smluv z r. 1959", ale na základě "vzájemné dohody z 5. prosince 2000". Pakliže v této dohodě vyjadřují svůj společný názor na dohody z roku 1959, jde jen o jejich konstatování a ne o žádost adresovanou katastrálnímu úřadu o přezkum těchto dohod.

 

Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby byl povolen vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle dohody uzavřené mezi účastníky dne 5.12.2000.

 

Katastrální úřad Praha - město ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že do přezkumné činnosti katastrálního úřadu ve vkladovém řízení náleží také posouzení, zda je navrhovaný vklad odůvodněn obsahem předložených listin. Z listiny, podle které byl vklad navržen, musí být bez jakéhokoli odkazu na jinou listinu zjistitelné určení vzniku, změny nebo zániku práva, jehož se účastníci domáhají. V tomto smyslu rozsah přezkumné činnosti katastrálního úřadu dopadá na to, zda v listině, v níž specifikovaná práva jsou předmětem vkladu, jsou uvedeny subjekty smlouvy, zda z takové listiny vyplývá právní důvod převodu a konečně, zda je z ní seznatelný projev vůle účastníků smlouvy. Listina tedy musí mimo jiné obsahovat konkrétní důvod, od něhož se odvíjí účastníky sledované nabytí, změna či zánik práva. Nestačí tudíž v listině odkázat např. na příslušné ustanovení konkrétního hmotněprávního předpisu, nýbrž je nutno, aby v listině tento právní důvod byl také relevantním způsobem (koupě, darování, směna atp.) precizován (srov. Vrcha, P.: Zápisy věcných práv k nemovitostem, 1. vydání, Newsletter Praha 1999). V dané věci byla katastrálnímu úřadu předložena listina označená jako "dohoda o vrácení plnění", sepsaná dne 5.12.2000. V článku druhém této dohody je uvedeno, že "na základě prohlášení Náboženské Matice v Praze ... o neplatnosti darovací smlouvy datované dne 18. a 28.4.1959 ... přítomní účastníci prohlašují, že po důkladném přezkoumáni a projednání bez výhrad uznávají, že tato tzv. smlouva darovací je od počátku neplatná". V článku třetím se dále uvádí, že "přítomní účastníci dále prohlašují, že na základě skutečností uvedených v článku druhém Ř. f. u k. P. M. p. ř. vrací touto dohodou plnění získané na základě neplatné darovací smlouvy uvedené v článku druhém a to nemovitosti ... a S. ř. M. r. - Č. v. tyto nemovitosti přijímá zpět do svého vlastnictví", a že "Arcibiskupství pražské tuto dohodu bez výhrad schvaluje".

 

Katastrální úřad dále uvedl, že v případě smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem se lze žalobou podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. domáhat přímo určení vlastnického práva. Otázku neplatnosti smlouvy, resp. i další otázky, které by mohly mít na posouzení vlastnického práva vliv (zda např. nabyvatel i přes neplatnost smlouvy o převodu vlastnictví nenabyl vlastnické právo vydržením podle ust. § 134 o.z.) si v takovém případě posoudí soud jako otázku předběžnou; pokud soud takové žalobě vyhoví, bude ve výroku rozsudku určeno, že vlastníkem je žalobce. Takový rozsudek je mimo jakoukoli pochybnost podkladem pro zápis žalobce (tj. pro obnovení zápisu tohoto práva), a to záznamem podle ust. § 7 a násl. zákona o zápisech a § 36 a násl. vyhl. č. 190/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Soudní praxe proto dospěla k závěru, že má-li být rozsudek podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí, je třeba žalovat přímo na určení vlastnictví a nikoliv na určení neplatnosti smlouvy. Soud pak samostatné žaloby na určení neplatnosti smlouvy zamítají pro nedostatek naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., když žalobce se může domáhat přímo určení, že je vlastníkem. Soudy v těchto případech docházejí k závěru, že na rozsudku, jímž bylo určeno, že smlouva o převodu vlastnictví k nemovitosti je neplatná, není naléhavý právní zájem, neboť na základě takového rozsudku (jehož výrok by o vlastnických vztazích k nemovitosti nijak nevypovídal) nelze zápis do katastru nemovitostí provést.

 

Podle katastrálního úřadu v této věci jde o případ, kdy mezi původními účastníky darovací smlouvy je nesporné, že tato darovací smlouva je od počátku neplatná. Katastrální úřad poté, co obdržel předmětný návrh na vklad, proto musel zodpovědět mimo jiné otázku, zda je navrhovaný vklad odůvodněn obsahem předloženým listin a zda má (může) být zápis vlastnického práva původního vlastníka obnoven vkladem či záznamem. V této souvislosti poukázal na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000 sp. zn. Cpjn 38/98, uveřejněné pod č. 44/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, kde je řešena otázka obnovení zápisu vlastnického práva v důsledku odstoupení od smlouvy, podle které již byl proveden vklad do katastru nemovitostí. Mezi důsledky odstoupení od smlouvy a důsledky neplatnosti smlouvy je totiž jistá podobnost, spočívající zejména v tom, že odstoupením od smlouvy se smlouva od samého počátku ruší (§ 48 odst. 2 o.z.) a smlouva, která je neplatná, je neplatná od samého počátku. V obou případech jsou také shodně upraveny důsledky plynoucí z bezdůvodného obohacení ze rušené (neplatné) smlouvy, spočívající v povinností účastníka vrátit druhému vše, co podle takové smlouvy dostal (§ 457 o.z.). Podle citovaného stanoviska odstoupením od smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitosti zaniká právní titul, na jehož základě nabyl účastník smlouvy vlastnické právo a obnovuje se původní stav. Následný zápis vlastnického práva do katastru nemovitosti má pouze deklaratorní účinky a provádí se záznamem (§ 7 odst. 1 zákona o zápisech). Vzhledem k podobnosti obou případů lze podle názoru katastrálního úřadu aplikovat zmíněné stanovisko nepřímo i na případy neplatnosti smlouvy. Lze tak dojít k jednoznačnému závěru, že také obnovení zápisu vlastnického práva v případě neplatnosti smlouvy se provádí záznamem a nikoli vkladem. Není-li mezí účastníky neplatné smlouvy sporné, že v důsledku neplatnosti smlouvy se "obnovilo" vlastnické právo původního vlastníka (který jím vlastně ani nikdy nepřestal být), může se listinou způsobilou pro obnovení zápisu původního vlastníka v katastru nemovitostí záznamem stát např. dohoda o narovnání právního vztahu nebo listina o uznání vlastnického práva, popřípadě lze uvažovat o souhlasném prohlášení obou stran původní smlouvy ve smyslu ust. § 36 odst. 5 písm. a) vyhl. č. 190/1996 Sb. (s náležitostmi taxativně vypočtenými v ust. § 36 odst. 6 této vyhlášky pod písmeny a) - g) a s úředně ověřenými podpisy všech účastníků).

 

Katastrální úřad vyjádřil názor, že pokud byla převedena nemovitost na základě neplatné smlouvy nebo na základě smlouvy, která zanikla, nelze nemovitost vydávat, popřípadě vracet (převádět zpět na základě dohody), jelikož vlastnické právo k ní pro nabyvatele podle absolutně neplatného nabývacího titulu nevzniklo, resp. vlastnické právo k nemovitosti se poté, co zanikl nabývací titul, ze zákona ve prospěch původního vlastníka obnovilo. Pro tento závěr lze ostatně argumentovat i konstantní judikaturou týkající se vrácení nemovitého daru, kdy má následný zápis (obnoveného) vlastnického práva dárce do katastru nemovitostí rovněž pouze deklaratorní účinky a provádí se proto záznamem. Katastrální úřad má za to, že v dané věci rozhodl správně, když návrh na vklad vlastnického práva zamítl.

 

Městský soud v Praze jako soud věcně a místně příslušný (§ 249 odst. 2, § 250 odst. 2 o.s.ř.) po zjištění, že žaloba proti rozhodnutí katastrálního úřadu byla podána ve lhůtě uvedené v § 46 odst. 2 zák. č. 150/2002 Sb., tj. ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci usnesení zdejšího soudu ze dne 31.1.2003 č.j. 33 Ca 49/2002-15, kterým byl s ohledem na změnu právní úpravy opravný prostředek proti rozhodnuti katastrálního úřadu odmítnut (právní moc nastala 27.2.2003 a žaloba byla podána 27.3.2003), na základě podané žaloby přezkoumal rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu na vklad. O žalobě rozhodl bez nařízení jednání vzhledem k tomu, že účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a, § 245 o.s.ř.).

 

V této věci Katastrální úřad Praha - město rozhodoval o návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o zápisech). Z jeho rozhodnutí ze dne 9.4.2001 č.j. V1- XXXX vyplývá, že důvodem zamítnutí bylo zjištění, že v rozporu s ust. § 5 odst. 1 písm. b) zákona o zápisech navrhovaný vklad není odůvodněn obsahem předložených listin. Katastrální úřad uvedl, že mu nepřísluší zkoumat platnost či neplatnost smlouvy a pokud se účastníci smlouvy domnívají, že smlouva byla uzavřena v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, je nutné obrátit se s žalobou na příslušný soud.

 

Správnost tohoto postupu může být v soudním řízení zahajovaném žalobou podle § 244 a násl. o.s.ř. přezkoumávána jen z těch hledisek, kterými se při rozhodování o vkladu řídí katastrální úřad. Ten v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí zkoumá právní úkon, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, z hledisek taxativně vypočtených v ust. § 5 odst. 1 písm. a) - g) zákona o zápisech. Není-li některá z podmínek vkladu splněna, katastrální úřad návrh na vklad zamítne (§ 5 odst. 2 věta za středníkem cit. ustanovení).

 

Soud se plně ztotožňuje s vyjádřením katastrálního úřadu v tom, že v případě neplatnosti smlouvy se lze určovací žalobou podle § 80 písm. c) o.s.ř. domáhat určení vlastnického práva a takový rozsudek se stane podkladem pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí záznamem podle § 7 zákona o zápisech. Jeho argumentace, že soudy zamítají žaloby na určení neplatnosti smlouvy pro nedostatek naléhavého právního zájmu, je sice správná, avšak na daný případ nedopadá, neboť účastníci tím, že uzavřeli předmětnou dohodu a podali návrh na vklad vlastnického práva u katastrálního úřadu, dali dostatečně najevo, že nemají v úmyslu otázku vlastnictví řešit podáním určovací žaloby, nýbrž převodem vlastnického práva. Účastníci se nedomáhají povolení vkladu vlastnického práva na základě tvrzení, že darovací smlouva z r. 1959 je neplatná, nýbrž na základě dohody uzavřené dne 5.12.2000, podle níž má dojít k převodu vlastnického práva. Pokud v rámci této smlouvy uváděli, že darovací smlouva z r. 1959 je neplatná, je nutno na tento údaj hledět jako na jakési vysvětlení, proč došlo k uzavření právě takové dohody, která byla posléze s návrhem na vklad předložena katastrálnímu úřadu. Je jisté, že účastnící měli možnost vyřešit vlastnické vztahy k předmětným nemovitostem způsobem, který ve svém vyjádření naznačil katastrální úřad, tj. žádostí o zápis vlastnického práva záznamem. V takovém případě by však listina, podle níž by mělo být vlastnické právo zapsáno, musela být jiného obsahu, kdy v úvahu připadají listiny zmiňované ve vyjádření katastrálního úřadu (dohoda o narovnání právního vztahu, listina o uznání vlastnického práva či souhlasné prohlášení obou stran původní smlouvy ve smyslu § 36 odst. 5 písm. a) vyhl. č. 190/1996 Sb.). Pokud však účastníci vyjádřili shodnou vůli v tom směru, že dojde k převodu vlastnictví a v tomto duchu uzavřeli předmětnou dohodu s vědomím, že podle ní má být vlastnické právo nabyvatele zapsáno ke dni, kdy bude návrh na vklad podán (bude-li návrhu vyhověno), nelze takový postup účastníků řešit zamítnutím návrhu na vklad s odůvodněním, že se mají domáhat obnovení vlastnického práva záznamem. V předmětné věci byla spolu s návrhem na vklad vlastnického práva předložena dohoda o vrácení plnění, která zcela nepochybně vyjadřuje vůli účastníků smlouvy směřující k převodu vlastnického práva a tudíž je nutno ji posuzovat jako smlouvu o převodu nemovitostí. Pokud se účastníci domáhali vkladu vlastnického práva na základě předložené dohody, je na místě posuzovat pouze ta hlediska, která jsou určující pro vkladové řízení.

 

Je nepochybné, a v tom soud souhlasí se závěrem katastrálního úřadu, že katastrální úřad v řízení o povolení vkladu nezkoumá platnost smlouvy, na základě které má být vklad práva povolen. I když katastrální úřad si byl vědom mezí, v nichž zkoumá právní úkon, ve skutečnosti se tím neřídil, když tvrzeni účastníků o neplatnosti darovací smlouvy z r. 1959, která je nabývacím titulem pro dosud zapsaného vlastníka předmětných nemovitostí, vedlo k zamítnutí návrhu na vklad. Takový postup pokládá soud za nesprávný, neboť nemá-li se katastrální úřad zabývat platnosti právního úkonu, na základě kterého má být vklad povolen, už vůbec se nemůže zabývat tím, zda je platný nabývací titul svědčící tomu, kdo je již v katastru nemovitosti jako vlastník zapsán a kdo v předmětném řízení svá vlastnická práva převádí na jinou osobu. Pro předmětné řízení je podle názoru soudu rozhodující pouze to, že převádějící je zapsán jako vlastník předmětných nemovitostí, že mu svědčí nabývací titul. V tomto směru soud odkazuje na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000, Cpjn 38/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000 pod č. 44, z něhož výslovně vyplývá, že jedním z hledisek, která katastrální úřad v řízem o povolení vkladu zkoumá, je oprávnění subjektů posuzovaného právního úkonu nakládat s předmětem tohoto právního úkonu (§ 5 odst. 1 písm. e) zákona o zápisech). Pro závěr katastrálního úřadu o této otázce je rozhodné především zjištění, zda subjektu disponujícímu s právem, jež se váže k předmětu právního úkonu, svědčí právní důvod (titul) nabytí tohoto práva. V případě, že je tímto nabývacím titulem právní úkon, postačí pro rozhodnutí katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu omezí-li se na zjištění jeho existence. Platnost právního úkonu, na základě kterého bylo v katastru nemovitostí zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, katastrální úřad nezkoumá, a to ani v rozsahu, v jakém je podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona o zápisech oprávněn posoudit platnost právního úkonu, na jehož podkladě má být právo do katastru nemovitostí teprve zapsáno. Eventuální negativní posouzení této otázky by totiž ve svém důsledku znamenalo zásah do práv uvedené osoby nemající oporu v zákoně.

 

Odůvodnění rozhodnutí katastrálního úřadu je správné potud, pokud katastrální úřad konstatuje, že mu nepřísluší zkoumat platnost či neplatnost smlouvy a že zkoumá pouze skutečností uvedené v § 5 zákona o zápisech. Ve smyslu tohoto závěru, který učinil, se měl zabývat pouze tím, zda jsou splněny podmínky vkladu a nikoliv návrh zamítnout a účastníky odkázat na sporné řízení za situace, kdy mezi nimi není sporu o tom, jak jejich vlastnické vztahy k předmětným nemovitostem vyřešit.

 

Nemá-li se katastrální úřad (a tudíž ani soud v tomto řízení) zabývat otázkou platnosti darovací smlouvy z r. 1959, nemůže obstát ani argumentace, podle níž v důsledku neplatnosti této darovací smlouvy nevzniklo nabyvateli vlastnické právo a tudíž nemůže dojít k vrácení předmětných nemovitostí, když navíc je otázkou, zda v tomto případě nedošlo k vydržení vlastnického práva. Posuzování takových otázek však není a nemůže být předmětem tohoto řízení. Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno o možnosti zabývat se neplatností právního úkonu, na základě kterého je v katastru zapsáno vlastnické právo disponujícího subjektu, nejde v předmětné věci o situaci obdobnou odstoupení od smlouvy, kdy odstoupením od smlouvy o převodu nemovitostí zaniká právní titul, na jehož základě nabyl účastník smlouvy vlastnické právo, a obnovuje se původní stav a kdy následný zápis vlastnického práva se provádí záznamem. Nejde ani o situaci obdobnou vrácení daru podle ustanovení § 630 o. z. Podle tohoto ustanovení k zániku darovacího vztahu dochází na základě jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému, kdežto v tomto případě jde o dohodu představující vícestranný právní úkon, který vyjadřuje shodnou vůli všech účastníků o tom, že má dojít k převodu vlastnictví k nemovitostem.

 

Po zhodnocení všech uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že katastrální úřad nepostupoval správně, když návrh na vklad podle předložené listiny zamítl. Soud posoudil předloženou listinu z hledisek stanovených v § 5 odst. 1 písm. a) - g) zákona o zápisech a dospěl k závěru, že nejsou dány žádné překážky, které by znemožňovaly povolení navrhovaného vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Ve smyslu § 250j odst. 1 o.s.ř. proto rozhodl o povolení vkladu vlastnického práva podle dohody o vrácení plnění uzavřené dne 5.12.2000 formou notářského zápisu č. N HHH/2000, NZ KKK/2000 před JUDr. A. P., notářkou se sídlem v Praze.

 

Vzhledem k tomu, že návrh na vklad vlastnického práva byl u Katastrálního úřadu Praha - město podán dne 6.12.2000, vznikají právní účinky vkladu k tomuto dni (§ 2 odst. 3 zákona o zápisech).

 

Podle § 250j odst. 2 o.s.ř. tento rozsudek soudu v plném rozsahu nahrazuje rozhodnutí Katastrálního úřadu Praha - město ze dne 9.4.2001 č.j. V1-XXXX/2000/YY, kterým byl návrh na vklad zamítnut.

 

Výrok o nákladech řízení je opodstatněn ustanovením § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (§ 245 o.s.ř.), neboť toto řízení mělo charakter řízení nesporného a okolnosti případu neodůvodňovaly přiznání náhrady nákladů řízení mezi účastníky navzájem.

 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu.

 

 

V Praze dne 24. února 2004

 

 

 

JUDr. Z. V., v. r.

samosoudkyně

 

Za správnost vyhotovení:

K.