Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. února 2004, sp. zn.
publikovaná právní věta:
Osoby, které byly rozhodnutím správního
orgánu na svých právech dotčeny toliko nepřímo, nejsou legitimovány
k podání žaloby proti tomuto rozhodnutí, a to ani v případě, že oprávněný
subjekt (zde: Náboženská matice), resp. osoba za něj jednající, nehodlá žalobu podat.
Plné znění:
http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=5594&myWord=církev
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud
rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Miluše
Doškové a JUDr. Jaroslava Vlašína v první věci
žalobců: a) Č. b. k., b) K. v. p. m. ř., c) K. v. p. ž. ř. d) dozorčí rada N. m., všichni zastoupeni JUDr.
Kateřinou Šimáčkovou, advokátkou se sídlem Brno, Mojžíšova 17, proti žalovanému
Ministerstvu kultury, Praha 6, Milady Horákové 139, o žalobě proti rozhodnutí
ministra kultury ze dne 19. 2. 2002, č. 1/2002 (č. j.
1786/2002), takto:
I. Žaloba s e o d
m í t á .
II. Žádný z
účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobcům s e
v r a c í částka 1000 Kč za zaplacený soudní poplatek, která b u d e u h r a z
e n a k rukám zástupkyně žalobců z účtu Nejvyššího správní soudu do 60 dnů od
právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ministra
kultury ze dne 19. 2. 2002, č. 1/2002 (č. j.
1786/2002) bylo vysloveno, že Ministerstvo kultury jako ústřední orgán státní
správy pro věci církví a náboženských společností podle č. IV odst. 1 statutu
Náboženské matice ze dne 9. 12. 1998, ve znění změn a doplňků ze dne 22. 6.
1999 zrušuje dnem 1. 3. 2002 Náboženskou matici se sídlem Dukelských hrdinů 47,
Praha 7. Dále bylo stanoveno, že Náboženská matice vstupuje do likvidace dnem
1. 3. 2002 s tím, že likvidace končí likvidací veškeré majetkové podstaty a
dořešením pohledávek a závazků podle zmocnění likvidátora. Od tohoto dne až do
skončení likvidace užívá tento subjekt v úředním styku označení Náboženská
matice „v likvidaci“. Po provedení likvidace Náboženská matice „v likvidaci“
zaniká. Konečně byl tímto správním aktem ustanoven rovněž dnem 1. 3. 2002
likvidátor pan Ing. I. K. V závěru je pak konstatováno, že toto rozhodnutí
nabývá účinnosti dnem 1. března 2002.
Proti tomuto rozhodnutí
byla dne 2. 4. 2002 u Vrchního soudu v Praze podána žaloba. Jako žalobci jsou
(pod bodem 1) označeni Česká biskupská konference, Konference vyšších
představených mužských řeholi a Konference vyšších představených ženských
řeholí a (pod bodem 2) dozorčí rada Náboženské matice. K otázce aktivní
legitimace žalobců bylo v žalobě uvedeno následující. „Zvláštní právní status
Náboženské matice, kdy státem jmenovaný ředitel řídí právní subjekt, který má
fungovat ve prospěch Římskokatolické církve, vede k tomu, že ministrem
jmenovaný ředitel, který byl údajně k datu vydání napadeného rozhodnutí stejně
z funkce odvolán, ani ministrem jmenovaný likvidátor nemají žádný zájem
zpochybňovat rozhodnutí svého „chlebodárce“ a Římskokatolická církev
(respektive ji zastupující orgány Česká biskupská konference, Konference
vyšších přestavených mužských řeholí, Konference vyšších představených ženských
řeholí) není subjektem výslovně uvedeným jako oprávněný jednat za Náboženskou
matici. Případnými rozhodnutími likvidátora (soudní smíry, prodeje majetku) je
však dotčena majetková podstata Náboženské matice, která je určena pro
financování Římskokatolické církve. Orgány zastupující Římskokatolickou církev
v České republice jsou aktivně legitimovány k podání této žaloby. Vydání
rozhodnutí o zrušení Náboženské matice bylo v každém případě rozhodnutím nebo
jiným zásahem orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a
svobod, a to zejména náboženských práv dle čl.
Žalovaný ve vyjádření k
žalobě navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Poukázal na to, že žalobu považuje za
nedůvodnou a že se jedná především o návrh podaný osobami, které nemají aktivní
legitimaci k takovémuto návrhu. Z čl. II. písm. a) bod 2 statutu Náboženské
matice vyplývá, že statutárním orgánem Náboženské matice je její ředitel.
Žalobci nejsou ani statutárním orgánem Náboženské matice, ani není v jejich
pravomoci rozhodovat o zrušení a zániku Náboženské matice.
Nejvyšší správní soud se
v prvé řadě zabýval otázkou, zda v žalobě označení žalobci jsou legitimováni k
podání žaloby o přezkoumání (zrušení) dotyčného správní aktu (rozhodnutí) a zda
jsou splněny i nezbytné podmínky řízení. Soud při posouzení těchto otázek
vycházel z následujících skutečností a úvah:
Podle ustanovení § 66
odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech
zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení
úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho
práva nebo povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení
takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li zvláštní
zákon jinak.
Předmětným rozhodnutím
ministra byla bezesporu přímo dotčena na právech Náboženská matice, jakožto
samostatná právnická osoba. Katolická církev, resp. subjekty označené jako
žalobci pod bodem 1. žaloby (pod písm. a/ až c/ záhlaví tohoto rozsudku) byly
bezesporu dotčeny ve svých zájmech a při existenci příp. právních vztahů mezi
nimi a Náboženskou maticí i ve svých právech, ovšem toliko nepřímo
(prostřednictvím těchto právních vztahů). Samotné žalované rozhodnutí ohledně
těchto žalobců nezakládá, nemění ani závazně neurčuje žádná jejich práva či
povinnosti. Z tohoto ustanovení nevyplývá, že by se tito žalobci mohli domáhat
ochrany cizích práv, a to ani za situace, že dotyčný subjekt, resp. osoba za
něj jednající z různých důvodů žalobu nehodlá podat. Druhý případ uvedený v
tomto ustanovení (porušení práv v předcházejícím řízení) nepřichází v úvahu již
proto, že žádné předchozí řízení s rozhodnutím, na které by bezprostředně
navazovalo žalobou napadené rozhodnutí, vedeno nebylo. Rovněž ani ustanovení §
65 odst. 2 s. ř. s. (dotčení tzv. zájemníka
na procesních právech účastníka řízení) na tento případ nedopadá. Proto
nezbylo, než žalobu ohledně žalobců sub. a) až c) podle ustanovení § 46 písm.
c) s. ř. s. odmítnout, neboť jde o návrh podaný
osobami k tomu zjevně neoprávněnými.
Vzhledem k tomu, že
žaloba byla podána v roce 2002 je třeba pro úplnost uvést, že tyto subjekty
nebyly legitimovány k podání dotyčné žaloby ani podle tehdejší právní úpravy
(část pátá o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12.
2002).
Pokud se týká žalobce
označeného pod bodem 2. žaloby (pod písm. d) záhlaví tohoto rozsudku), je třeba
především uvést, že dozorčí rada Náboženské matice je toliko jedním z orgánů
této právnické osoby a nikoli právnickou osobou jako takovou. Označení žalobce
jakožto „dozorčí rada“ je tedy označením non subjektu a již z tohoto důvodu
nejsou splněny podmínky řízení (§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř.
s.). I pokud označení žalobce pod bodem 2 žaloby by bylo posuzováno tak, že se
jedná o žalobu Náboženské matice, je třeba poukázat na to, že dozorčí rada
(resp. její členové, kteří zmocnili JUDr. Kateřinou Šimáčkovou k podání žaloby
a k zastupování v řízení) není orgánem oprávněným jednat za Náboženskou matici
navenek. Jednat za tuto právnickou osobu, jak vyplývá z předloženého statutu ze
dne 9. 12. 1998, může jen její ředitel. Ten by byl i oprávněn, především v
případě, že by bylo rozhodnutí o zrušení Náboženské matice a ustanovení
likvidátora posouzeno jako nicotné, za tuto právnickou osobu podat žalobu, event. zmocnit zástupce k tomuto právnímu úkonu. Jak je
však konstatováno v samotné žalobě tento ředitel ani likvidátor nemají žádný
zájem na zpochybňování rozhodnutí ministra.
Ze všech těchto důvodů
nezbylo, než společně podanou žalobu odmítnout.
Rozhodnutím o nákladech
řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s.,
podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba odmítnuta.
Žalobci zaplatili soudní
poplatek ve výši 1000 Kč. O jeho vrácení soud rozhodl analogicky podle § 10
odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších přepisů, když odmítnutí
projednání věci v daném případě odpovídá zastavení řízení.
Poučení: Proti tomuto
usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. 2. 2004
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu