8 Tdo 1439/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2006 o dovoláních obviněných A. R., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici B., a L. B. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2005, sp. zn. 9 To 242/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 167/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných A. R. a L. B. o d m í t a j í . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 3 T 167/2004, byl obviněný A. R. uznán vinným v bodě 1. trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., v bodech 2) – 8) a 11) pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., který spáchal zčásti sám, zčásti ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., pokračujícím trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., který spáchal zčásti sám, zčásti ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a v bodě 4. trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., v bodě 9. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a v bodě 10. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil jednak sám tak, že 1. v přesně nezjištěné době od 26. 10. 2003 do počátku měsíce března 2004 od nezjištěných osob postupně převzal: - 2 páry křídel andělů v přesně nezjištěné hodnotě, které byly v období od 29. 10. do 1. 11. 2003 odcizeny z kostela sv. Š. a J. v P., okr. M. B., - obraz sv. Jana Křtitele z první poloviny 19. století o rozměrech 59 x 47 cm – olejomalba, v hodnotě 12.000,- Kč, relikviář s ostatky sv. Vincence v hodnotě 25.000,- Kč a relikviář s ostatky světce v hodnotě 25.000,- Kč, tedy věci odcizené v přesně nezjištěný den v období od 6. 12. do 13. 12. 2003 z kostela S. sv. J. K. ve S., okr. K., - sochu Nejsvětějšího srdce Páně bílé barvy o výšce asi 65 cm v hodnotě 2.500,- Kč, která byla v přesně nezjištěný dne v období od 7. 12. do 2. 12. 2003 odcizena z kostela sv. M. v L., okr. M. B., - 2 ks mosazných svícnů v celkové hodnotě 29.000,- Kč, 2 ks mosazných svícnů v celkové hodnotě 30.000,- Kč, 2 ks cínových svícnů v celkové hodnotě 35.000,- Kč a 1 ks mosazného svícnu v hodnotě 15.000,- Kč, které byly v přesně nezjištěné době v noci z 31. 12. 2003 na 1. 1. 2004 odcizeny z kostela sv. Š. a J. v P., okr. M. B., - dřevěnou polychromovanou sochu Jana Evangelisty ze skupiny Kalvárie o výšce asi 130 cm z druhé poloviny 19. století v hodnotě 120.000,- Kč, která byla v přesně nezjištěné době v období od 8. 2. do 26. 2. 2004 odcizena z kostela sv. P. a P. v K., okr. L., - polychromovanou sochu dřevěného anděla z Božího hrobu v hodnotě 12.000,- Kč, lucernu v hodnotě 18.000,- Kč a plastiku Jezulátka v hodnotě 1.200,- Kč, tedy věci odcizené v přesně nezjištěné době v období od 26. do 30. 10. 2003 z kostela sv. K. v D. B., okr. M. B., přestože věděl, že věci pocházejí z trestné činnosti, kdy část těchto věcí následně předal obviněnému P. G. a 1 ks mosazného svícnu v hodnotě 15.000,- Kč předal obviněné L. B., 2) v přesně nezjištěné době v období od 1. 1. do 3. 1. 2004 násilím tak, že vypáčil vchodové dveře, vnikl do kostela N. P. M. ve V., okr. S., z něhož odcizil dvě dřevěné sochy světců sv. Anny a sv. Jáchyma vysoké 130 cm z 18. století, dřevěnou sochu Jezulátka vysokou 35 cm z počátku 20. století, 50 kusů dřevěných sošek vysokých asi 15 cm, stříbrnou obětní misku – pozlacenou, o průměru 15 cm, 2 kusy mosazných svícnů vysokých asi 4 cm a dva kusy mosazných konzolových svícnů z počátku 20. století, čímž způsobil škodu na majetku Ř. c., B. L., v celkové výši 317.500,- Kč, 3) dne 10. 1. 2004 okolo 7.30 hodin v D. B., okr. M. B., po odstranění zámku vstupních dveří a vypáčení jejich spodní části vnikl do kostela sv. K., z něhož odcizil 15 kusů dřevěných figurek ze souboru Betléma o výšce asi 15 cm z přelomu 19. a 20. století, čímž způsobil na majetku Ř. c. škodu ve výši 40.000,- Kč, přičemž poškozením objektu způsobil škodu ve výši 3.000,- Kč, 4) v přesně nezjištěné době v období od 30. 1. do 31. 1. 2004 po převzetí klíčů a natipování bytu od obžalovaného J. G. opakovaně vnikl za použití duplikátů klíčů a následně za použití násilí do bytu poškozeného P. D., v ulici T., L., z něhož odcizil jednu dřevěnou plastiku s motivem chlapce hrajícího na píšťalu o rozměrech asi 25 x 30 cm, jednoho dřevěného draka o výšce asi 25 cm, ruční dřevořezbu, jeden cínový talíř o průměru asi 25 cm – na dně s motivem ženy v lidovém kroji při ruční práci, jednu skleněnou sošku Madony z růžového skla o výšce asi 40 cm pocházející z první poloviny 19. století, jeden pivní džbán z hnědé keramiky s cínovým víčkem, dva keramické džbány s cínovými víčky o výšce asi 20 cm s motivem zámku, jeden keramický džbán s cínovým víčkem se znakem města Memingen, čímž poškozenému P. D. způsobil škodu v celkové výši 12.000,- Kč, přičemž poškozením dveří způsobil škodu ve výši 18.537,50 Kč, 5) v přesně nezjištěné době v období od 7. 2. do 9. 2. 2004 vnikl tak, že odstranil mříž vchodových dveří do kanceláře společnosti S., s. r. o., v M. B. – D. n. J. v objektu hlavního nádraží ČD, z níž odcizil jeden notebook zn. Acer Aspire 1703 sc, se 17ti palcovým monitorem TFT 512, dva kusy podavače V F 106 zn. Selko, a jeden malý invertor zn. Genezis AD/CD, svářecí agregát W 240 EI, dva propojovací kabely 1,5 m černé barvy, čímž poškozené společnosti S., s. r. o., se sídlem v M. B., způsobil celkovou škodu ve výši 241.806,- Kč, přičemž poškozeným objektu způsobil škodu ve výši 3.900,- Kč, 6) dne 16. 2. 2004 v době od 5.40 hodin do 7.30 hodin v Č., okr. P. – v., násilím tak, že překonal zabudované visací zámky řadové garáže v ulici J. Z. majitelky Ing. A. Š., do garáže vnikl a odcizil z ní osobní automobil zn. Škoda 105 L, dále odcizil 3 kusy letních pneumatik nezjištěné značky, 400 kusů řezných kotoučů 230 mm, 10 kusů řezných kotoučů zn. Dranco, přenosnou plechovou skříňku, 50 kusů hasáků, čímž poškozené Ing. A. Š. způsobil škodu ve výši 28.550,- Kč, přičemž poškozením objektu způsobil poškozené další škodu ve výši 1.250,- Kč, 7) dne 26. 2. 2004 kolem 23.00 hodin po poškození zámků vstupních dveří vnikl v úmyslu odcizit zde věci do kostela v obci S., okr. J., odkud nic neodcizil, neboť byl vyrušen bezpečnostním zařízením, na poškozeném zařízení způsobil škodu 11.329,- Kč poškozené Ř. f. S. u J. – A. J., 8) v přesně nezjištěné době v období mezi 26. 2. a 1. 3. 2004 se v areálu benzinového čerpadla T. v B. n. J. zmocnil přívěsného vozíku v hodnotě 3.400,- Kč ku škodě majitele Ch. s., s. r. o., 9) od přesně nezjištěné doby, nejpozději od počátku měsíce listopadu 2003 do odhalení věci dne 11. 3. 2004 v P. – K., ve Z., ale i na jiných místech přenechal spoluobžalované L. B., větší množství - nejméně však 6 g metamfetaminu (pervitinu) – látky uvedené v příloze č. 5 „Psychotropní látky“ zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách k zákonu č. 167/98 Sb., ačkoliv věděl, že rozšiřování této látky je zakázáno, 10) od přesně nezjištěné doby do svého zadržení dne 11. 3. 2004 přechovával ve svém domku ve Z., okr. M. B., chemikálie – kyseliny, dále skleněné nádoby jako baňka, zkumavky a jiné, dále gumové hadice a další množství komponentů, které byly užity k výrobě omamné či psychotropní látky, v konkrétním případě metamfetaminu – látky uvedené v příloze č. 5 „Psychotropní látky“ zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách k zákonu č. 167/98 Sb., k jejíž výrobě nebyl oprávněn, jednak společně s obviněným P. G. tak, že 11) v přesně nezjištěné době v období od 26. 12. 2003 do 9. 3. 2004 za použití násilí poškozením vstupních dveří vnikli do kostela sv. V. v obci Č., okr. M. B., kde odcizili obraz sv. Šebestiána, sv. Rocha a sv. Rozálie, obraz Panny Marie Immaculaty z přelomu 18. a 19. století - olej na plátně tak, že jej vyřízl z rámu, dřevěnou sochu Nejsvětějšího srdce Páně z konce 19. století, sádrovou sochu sv. Terezie o výšce 100 cm, Beltlém s 19 kusy figurek z první poloviny 20. století – výška figurek 20 – 40 cm a sochu sv. Vavřince o výšce 50 - 60 cm, čímž způsobili škodu Ř. c., F. B. p. B., v celkové výši 268.500,- Kč, poškozením bočního oltáře škodu ve výši 60.000,- Kč a poškozením objektu způsobili škodu ve výši 600,- Kč, Za trestné činy pod body 1) – 8) a 11) a za sbíhající se trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., kterými byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 3 T 3/2004, byl odsouzen podle § 247 odst. 3 a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 40 měsíců. Pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci, a to 4 ks planžet pro vyhmatání stavítek patentních zámků, z toho 1 zlamovací, a 1 ks páčidla – spojovací tyče o délce 95 cm a průměru 12 mm, které bylo zajištěno při ohledání místa činu – kostela N. P. M. ve V., okres S. – dne 3. 1. 2004. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 3 T 3/2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 37 tr. zák. bylo upuštěno od uložení dalšího trestu za trestné činy pod body 9) a 10). Podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. zák. bylo rovněž rozhodnuto o uložení ochranného opatření zabrání věci jak jsou v rozsudku konkrétně popsány. Obviněná L. B. byla tímtéž rozsudkem uznána vinnou v bodě 14) trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a v bodě 15. jednak pomocí k trestnému činu krádeže podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., jednak pomocí k trestnému činu poškozování cizí věci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustila tím, že 14) v přesně nezjištěné době, nejdříve 1. 1. 2004, na nezjištěném místě převzala od obviněného A. R. a přechovávala ve svém bytě v P. – K., jeden mosazný trojhranný svícen o výšce 42 cm v hodnotě 15.000,- Kč, který byl v přesně nezjištěné době v noci z 31. 12. 2003 na 1. 1. 2004 odcizen z kostela sv. Š. a J. v P., okr. M. B., ačkoliv věděla, že pochází z trestné činnosti, 15) poskytla obviněnému A. R., tím, že jej doprovázela na místa jednotlivých vloupání, kam jej vozila a jezdila s ním autem a hlídala před jednotlivými objekty, pomoc, kdy věděla, že obviněný se na těchto místech dopouští trestné činnosti a za dané jednání obdržela od obviněného buď odměnu finanční, nebo ve formě poskytnutí pervitinu, přičemž obviněný R. na základě obviněnou vytvořených podmínek pro spáchání trestné činnosti - v přesně nezjištěné době v období od 1. 1. do 3. 1. 2004 vnikl násilím tak, že vypáčil vchodové dveře, do kostela N. P. M. ve V., okr. S., z něhož odcizil dvě dřevěné sochy světců sv. Anny a sv. Jáchyma vysoké 130 cm, z období 18. století, dřevěnou sochu Jezulátka vysokou 35 cm, z počátku 20. století, 50 kusů dřevěných sošek vysokých asi 15 cm, stříbrnou obětní misku – pozlacenou, o průměru 15 cm, 2 kusy mosazných svícnů vysokých asi 4 cm a dva kusy mosazných konzolových svícnů z počátku 20. století, čímž tedy způsobil škodu na majetku Ř. c., B. L. v celkové výši 317.500,- Kč, - dne 10. 1. 2004 okolo 7.30 hodin v D. B., okr. M. B., po odstranění zámku vstupních dveří a vypáčení jejich spodní části vnikl do kostela sv. K., z něhož odcizil 15 kusů dřevěných figurek ze souboru Betléma o výšce asi 15 cm z přelomu 19. a 20. století, čímž způsobil na majetku Římskokatolické církve škodu ve výši 40.000,- Kč, přičemž poškozením objektu způsobil škodu ve výši 3.000,- Kč, - v přesně nezjištěné době v období od 7. 2. do 9. 2. 2004 vnikl tak, že odstranil mříž vchodových dveří do kanceláře společnosti S. s. r. o. v M. B. – D. n. J. v objektu hlavního nádraží ČD, z níž odcizil jeden notebook zn. Acer Aspire 1703 sc, se 17ti palcovým monitorem TFT 512, dva kusy podavače V F 106 zn. Selko, a jeden malý invertor zn. Genezis AD/DC, svářecí agregát W 240 EI, dva propojovací kabely 1,5 m černé barvy, čímž poškozené společnosti S., s. r. o., se sídlem v M. B., způsobil celkovou škodu ve výši 241.806,- Kč, přičemž poškozením objektu způsobil škodu ve výši 3.900,- Kč. Za tyto trestné činy byla obviněná L. B. odsouzena podle § 247 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. V dalších částech rozsudku bylo rozhodnuto o vině a trestech obviněných P. G. a J. G., jakož i o částečném zproštění obžaloby obviněných A. R., L. B. a P. G. podle § 226 písm. c) tr. ř. Rovněž bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o náhradě škody tak, že obvinění A. R. a L. B. jsou povinni nahradit společně a nerozdílně Ř. f. R. p. Tr. způsobenou škodu ve výši 207.500,- Kč. Tento rozsudek napadli odvoláními obvinění A. R., L. B., J. G., státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi v neprospěch obviněných A. R. a P. G. a poškozená Ř. f. P. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 6. 2005, sp. zn. 9 To 242/2005, rozhodl tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi částečně zrušil, a to ve výroku o upuštění od uložení dalšího trestu podle § 37 tr. zák. u obviněného A. R. a ve výroku o trestu u obviněného P. G. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného A. R. při nezměněných výrocích o vině, o souhrnném trestu, o náhradě škody a o zabrání věci odsoudil za trestné činy pod body 9) a 10) napadeného rozsudku podle § 187 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Pro výkon tohoto trestu jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Nově rozhodl také o trestu ohledně obviněného P. G. Odvolání obviněných A. R., L. B. a J. G. a poškozené Ř. f. P. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2005, sp. zn. 9 To 242/2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 3 T 167/2004, podali obvinění A. R. a L. B. dovolání. Obviněný A. R. uplatnil dovolání prostřednictvím obhájkyně JUDr. D. J. K., zaměřil ho proti všem výrokům o vině a vymezil je dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. Ve vztahu ke skutku pod bodem 1) rozsudku okresního soudu namítl, že z provedeného dokazování nelze jednoznačně dovodit závěr o naplnění subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve formě úmyslu, když ze skutkových zjištění nevyplývá, že převzal věci v nich vyjmenované s vědomím, že tyto byly získány trestnou činností. Soudům vytkl, že pro své závěry vycházely jen z toho, že uvedené věci byly odcizeny z kostela a byly zajištěny při domovní prohlídce u spoluobviněného P. G., který je získal od obviněného A. R., aniž by byly provedeny další důkazy, jež by umožňovaly vyslovit právní závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu podílnictví. Závěr o vině uvedeným trestným činem proto nemá dostatečnou oporu ve skutkových zjištěních. Ohledně činů uvedených pod body 2) – 8) a 11) obviněný A. R. vyjádřil pochybnosti o tom, zda jde o trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaný v pokračování, když nebyly prokázány všechny zákonné podmínky charakterizující pokračování v trestném činu podle § 89 odst. 3 tr. zák. Všechny znaky pokračování v trestném činu na rozdíl od ostatních dílčích útoků spatřoval naplněné pouze u skutků popsaných v bodech 2), 3) a 7), u nichž se jednalo o věci sakrální povahy odcizené po násilném překonání zámku vstupních dveří u kostelů. V případě činu pod bodem 4) pachatel vnikl do soukromého bytu jiného bez použití násilí, tudíž šlo o jiný způsob provedení činu a v bodech 5) a 6) byly předmětem útoku věci zcela jiné povahy. Vzhledem k tomu, že se jednalo o jiný předmět útoku, schází u nich propojenost s předchozími třemi dílčími útoky. Podobný nedostatek zmínil i u dílčího skutku pod bodem 8), u něhož poukázal na odlišný způsob provedení činu, a u bodu 11), kde nebyl naplněn stejný způsob provedení činu ani neodpovídala časová provázanost s ostatními činy. Mylné posouzení uvedeného trestného jednání jako jeden pokračující čin mělo za následek sčítání jednotlivých škod a tím i nesprávnou právní kvalifikaci podle § 247 odst. 1 písm. b), 3 písm. b) tr. zák. Pokud by o pokračování nešlo, jednalo by se o opakované spáchání trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Na nedostatky obviněný poukázal i ve vztahu k bodu 9), protože jím byl uznán vinným, že čin páchal ještě poté, co převzal trestní příkaz Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 3 T 3/2004, což zapříčinilo, že mu byl uložen samostatný trest, ačkoli k tomu nebyly provedeny žádné důkazy. Ve vztahu ke skutku pod bodem 10) zmínil svoji dřívější obhajobu založenou na tvrzení, že neznal obsah tašek nalezených při domovní prohlídce. Skutkový stav, z něhož soud vycházel, nebyl dostatečný, neboť v rámci dokazování nebyly provedeny důkazy vztahující se k subjektivní stránce tohoto trestného činu ani k prověření jeho obhajoby, že tašky si u něj uschovaly třetí osoby. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2005, sp. zn. 9 To 242/2005, jakož i rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 3 T 167/2004, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. S ohledem na požadované zrušení výroku o trestu navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl podle § 265l odst. 4 tr. ř. o vazbě, a to tak, že obviněný se do vazby nebere, neboť při použití správné právní kvalifikace trestných činů již uplynula celková doba vazby v trestním řízení stanovená v § 71 odst. 8 písm. a) tr. ř. Obviněná L. B. podala prostřednictvím obhájce JUDr. M. K. z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jímž napadla výrok o náhradě škody ve vztahu ke své osobě, který shledala nesprávným proto, že jím byla zavázána k solidární odpovědnosti s obviněným A. R., ačkoli i z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplynulo, že její účast na trestné činnosti byla spíše okrajová a závislá na trestné činnosti obviněného R. Nebylo tím respektováno ustanovení § 438 odst. 2 obč. zák., podle něhož ti, kdo škodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na jejím vzniku. Další výhrady zaměřila proti poškozené Ř. f. R. p. T., jíž byla přiznána náhrada škody, neboť tato nemá způsobilost být účastníkem řízení a tedy nemůže v trestním řízení vystupovat jako poškozený, což je okolnost, na kterou poukázala již v rámci odvolání, aniž by na ověření této okolnosti bylo dokazování zaměřeno. Poukázala též na výrok o vině, v němž je poškozený nedostatečně specifikován, neboť ve výroku není označen sídlem, názvem ulice ani číslem domu, a proto nemohlo být s tímto subjektem jednáno jako s poškozeným. Závěrem dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil ve výroku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 3 T 167/2004, výrok o náhradě škody, kterým bylo rozhodnuto, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. jsou obvinění L. B. a A. R. povinni nahradit společně a nerozdílně Ř. f. R. p. T. škodu ve výši 207.500,- Kč, a z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2005, sp. zn. 9 To 242/2005, výrok, jímž byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání obviněných i poškozené, a to část ohledně náhrady škody poškozené Ř. f. R. p. T., a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, aby ji ve zrušené části znovu projednal a rozhodl. K předmětným dovoláním se v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve se zabývala obsahem dovolání obviněného A. R. Ve vztahu k jeho námitce týkající se bodu 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně konstatovala, že byla opřena o neúplnost provedeného dokazování, a proto ji nelze v dovolacím řízení přezkoumat, když učiněná skutková zjištění jsou navíc v naprostém souladu s přijatým právním závěrem. K námitkám uplatněným ve vztahu ke skutkům popsaným v bodech 2) – 8) a 11) téhož rozsudku neshledala žádné v nich namítané překážky, které by bránily posouzení jednání obviněného jako pokračujícího trestného činu krádeže, neboť jak podmínky objektivní, tak i subjektivní souvislosti podle § 89 odst. 3 tr. zák. byly naplněny u všech dílčích útoků. Neztotožnila se ani s názorem obviněného o chybějící subjektivní stránce v případě drogové činnosti vymezené v bodě 10) předmětného rozsudku, když poukázala na souvislost se skutkovými zjištěními k bodu 9) téhož rozsudku, z nichž jsou naprosto zřejmé zkušenosti obviněného z oblasti drogové kriminality. Pokud u skutku pod bodem 9) dovolatel zpochybnil časové okolnosti jeho spáchání a implicitně tuto svoji výhradu zaměřil i proti skutku popsanému pod bodem 10), protože oba tyto skutky byly ukončeny dne 11. 3. 2004, mají tyto námitky podle názoru státní zástupkyně skutkový základ a nelze k nim přihlížet. Nepřisvědčila ani argumentům obsaženým v dovolání obviněné L. B., neboť postup soudu při stanovení solidární odpovědnosti za škodu považuje za správný a v souladu s ustanovením § 438 a násl. obč. zák. Nesouhlas vyjádřila rovněž s druhou námitkou obviněné týkající se nezpůsobilosti poškozené Ř. f. R. p. T. být účastníkem řízení s tím, že tento samostatný právní subjekt je v rejstříku církví a náboženských společností a dalších právnických osob veden pod IČ. Vzhledem k výše uvedenému navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a aby takto rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a zda je podaly osoby oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř. Obdobně zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále musel posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž shodně opřeli svá dovolání oba obvinění, lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Provádění dokazování a posuzování správnosti hodnocení důkazů, totiž neupravuje hmotné právo, ale trestní právo procesní (§ 2 odst. 5, 6, 89 a násl. tr. ř.). Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoliv však podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů, zejména podle § 265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f), a l) tr. ř. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03). V této souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.). S ohledem na obsah podaných dovolání je též vhodné poznamenat, že v případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na to i soudu druhého stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozovat, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. Na základě takto vymezených principů Nejvyšší soud ve vztahu k dovolání podanému obviněným A. R. posuzoval, které z jím vznesených námitek s takto zákonem vymezeným obsahem zvoleného dovolacího důvodu korespondují a které nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a shledal, že v rozporu s jeho zákonným obsahem byly uplatněny námitky vztahující se ke skutku popsanému ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1), neboť i když obviněný takto uplatněné výhrady podřadil pod právní pojem a vytýkal nesprávné vyhodnocení subjektivní stránky trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák., obsahem těchto svých námitek ve skutečnosti nebrojil proti hmotně právní povaze tohoto znaku skutkové podstaty zmíněného trestného činu ve skutkových zjištěních výroku rozsudku soudu prvního stupně výstižně popsanému tak, že obviněný věděl, že věci pocházejí z trestné činnosti, ale vytýkal tomuto zjištění, že nemá oporu v provedeném dokazování. Uvedeným způsobem formulované námitky nejsou vzhledem k obsahu předmětného skutkového zjištění námitkami právní povahy, nýbrž jsou jimi vytýkány nedostatky v rozsahu provedeného dokazování a zpochybňována učiněná skutková zjištění. Na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají rovněž výhrady vznesené ve vztahu k bodu 9), jejichž prostřednictvím obviněný vytkl soudu, že podle jeho skutkových zjištění měl tento čin páchat ještě poté, co převzal trestní příkaz Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 3 T 3/2004, což vedlo k tomu, že mu byl uložen samostatný trest, ačkoli k tomu nebyly provedeny žádné důkazy. Ani takto formulovaná námitka totiž obsahově nedopadá na uplatněný dovolací důvod, neboť směřuje výlučně proti vymezení časového rozsahu páchání trestné činnosti, konkrétně proti datu jejího ukončení. Jde o skutkovou okolnost zjištěnou na základě provedeného dokazování a uvedenou v příslušné části skutkových zjištění, a proto se její změny nelze domáhat prostřednictvím uvedeného, ale ani žádného jiného dovolacího důvodu. Mimo označený dovolací důvod byly uplatněny též výhrady obviněného, jež zaměřil proti skutku vymezenému pod bodem 10) a jimiž poukázal na svoji dřívější obhajobu spočívající v tvrzení, že neznal obsah tašek u něj nalezených při domovní prohlídce a že skutkový stav, z něhož soud vycházel, je zcela nepostačující, neboť neobsahuje žádný údaj ani šetření vztahující se k subjektivní stránce tohoto trestného činu a k prověření jeho obhajoby, že tašky si u něj uschovaly třetí osoby. Tyto argumenty obviněného jsou ve své podstatě pouhou polemikou s opatřenými důkazy, jejich hodnocením a z nich vyvozenými skutkovými závěry, a nemají tudíž povahu právních námitek, nýbrž směřují výlučně proti učiněným skutkovým zjištěním. Tyto rozvedené námitky, o něž obviněný A. R. své dovolání opřel, nejsou zcela zjevně způsobilé naplnit žádný ze zákonných dovolacích důvodů vymezených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., a nemohou být proto podkladem k tomu, aby se Nejvyšší soud z jejich podnětu zabýval napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím řízením. Dovolání obviněného A. R. bylo relevantně uplatněno pouze v té části, jejímž prostřednictvím brojil proti právnímu posouzení jeho jednání vymezeného skutky pod body 2) – 8) a 11) jako pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., a proto z důvodu takto vyjádřených námitek mohl dovolací soud dále zkoumat, zda jsou opodstatněné. Ve vztahu k těmto výhradám obviněného je vhodné nejprve obecně uvést, že trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá vloupáním, způsobí-li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Pokračováním v trestném činu se podle § 89 odst. 3 tr. zák. rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Z dikce tohoto ustanovení plyne, že pokračování v trestném činu je vymezeno čtyřmi znaky, které musí být dány současně: a) útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, b) musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), c) musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a d) blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislost). Jednou ze základních podmínek pokračování v trestném činu je, že pachatel dílčími útoky uskutečňuje určitý trestný čin (srov. rozhodnutí. č. 22/1990 Sb. rozh. tr.). Dílčí útoky (a to každý z nich) musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu trestného činu, a to popř. i různé alternativy téhož ustanovení. Každý dílčí akt pokračování v trestném činu musí znovu naplňovat znaky trestného činu, ať dokonaného, nebo nedokonaného. Subjektivní souvislost pak spočívá v postupném uskutečňování jednotného záměru, který zde musí být již na počátku pokračování v trestném činu, tj. při prvním dílčím útoku, neboť jediný trestný čin musí vyplývat z jediné vůle pachatele. Rozhodujícím znakem pokračování v trestném činu, jenž jej odlišuje od opakování trestného činu (od stejnorodého vícečinného souběhu), je, že jednotlivé útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel již od počátku zamýšlí aspoň v nejhrubších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru (srov. rozhodnutí č. 3/1972 Sb. rozh. tr.). Jednotný záměr je třeba v trestním řízení dokazovat a je ho možno vyvodit např. ze stejnorodého způsobu jednání, když pachatel odcizuje stále stejné předměty, z objektivních souvislostí, jako je doba a místo spáchání jednotlivých dílčích útoků apod. Vždy je však třeba hodnotit všechny zjištěné okolnosti komplexně (srov. rozhodnutí č. 46/1967 Sb. rozh. tr.). Ze skutkových zjištění, jak jsou ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsána pod body 2) – 8) a 11), vyplývá, že obviněný se takto vymezené trestné činnosti dopustil v době od 26. 12. 2003 do 9. 3. 2004, a to celkem osmi dílčími útoky. Blízká časová souvislost je tedy nepochybná. Podle obecných pravidel ji sice nelze přesně ohraničit nějakou maximální lhůtou, ale vzhledem k tomu, že je vyžadována blízká časová souvislost, půjde zpravidla o několik dnů či týdnů. Při posuzování podmínek pokračování v trestném činu ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák. z hlediska blízké časové souvislosti jednotlivých útoků je totiž nutné brát ohled i na čas potřebný k přípravě pachatele na další útok (srov. rozhodnutí č. 15/1996-II. Sb. rozh. tr.). Podle skutkových zjištění nebyla časová souvislost přerušena na dobu, která by představovala např. několik měsíců, neboť, jak bylo zjištěno, celková délka doby, po níž se obviněný předmětného pokračující trestného činu dopouštěl, činila necelé tři měsíce. Taktéž blízká souvislost v předmětu útoku je v projednávaném případě dána, neboť ve všech dílčích útocích se jednalo o majetkovou trestnou činnost, přičemž, jak již bylo uvedeno výše, předmět útoku nemusí být zcela totožný, nýbrž postačí, směřovaly-li všechny dílčí útoky proti majetku a byly vedeny jednotným záměrem, v daném případě snahou předměty odcizit a opatřit si tak majetkový prospěch. Ani způsob provedení jednotlivých útoků nebyl odlišný, jak se nesprávně domáhal obviněný, neboť vždy byly věci ve skutkových zjištěních vyjmenované získány vloupáním, resp. neoprávněným vniknutím do nemovitostí patřících právnické či fyzické osobě, v převážné většině případů se jednalo o kostely, v případě skutku pod bodem 8) pak protiprávním odejmutím (odcizením) věci movité – přívěsného vozíku jejímu majiteli. Stejnorodost způsobu provedení trestného činu je totiž třeba vykládat ve spojitosti se společným záměrem pachatele (srov. rozhodnutí č. 29/1977 Sb. rozh. tr.). Pokračování v trestném činu krádeže podle § 247 tr. zák. není přerušeno např. tehdy, jestliže se pachatel odcizující jednotlivými útoky na pracovišti zpočátku věci menší hodnoty a v menším množství v průběhu páchání tohoto trestného činu rozhodne, že další útok spáchá za použití dopravního prostředku a odcizí tak na pracovišti podstatně více takových věcí, čímž způsobí výrazně vyšší škodu. Podobnost ve způsobu provedení pachatelova jednání ani jednota záměru předpokládané v ustanovení § 89 odst. 3 tr. zák. nejsou takovými rozdíly narušeny. Soud prvního stupně i odvolací soud v rámci svých rozhodnutí plně respektovaly všechny uvedené zásady a nepochybily, pokud část trestného jednání obviněného vymezeného v rozsudku soudu prvního stupně pod body 2) – 8) a 11) právně posoudily jako pokračující trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., který spáchal zčásti sám, zčásti ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Dovolací soud se s tímto právním posouzením plně ztotožnil a pro úplnost odkazuje na příslušné pasáže rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, která považuje za správná. Dovolání obviněného A. R. v této části posoudil jako neopodstatněné. Jestliže obviněný A. R. své dovolání podal též z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je vhodné konstatovat, že tento dovolací důvod je dán při naplnění alespoň jednoho ze dvou zde alternativně uvedených dílčích důvodů. U prvního z nich se tak stane, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedená alternativa dovolacího důvodu má procesní charakter. Má zabránit porušení práva na přístup strany k druhé instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného v posuzovaném případě však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení podle § 254 tr. ř. věcně přezkoumáno a za dodržení zákonných podmínek odvolacím soudem podle § 256 tr. ř. zamítnuto, protože nebylo shledáno důvodným. Procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí odvolacího soudu tedy splněny byly, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu. Druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dána tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z dalších důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. však obviněný tvrdí existenci pouze výše zmíněného důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se shora citovaným konkrétním odůvodněním. Jak však vyplývá z již shora vyjádřených závěrů dovolacího soudu, tento důvod dovolání nebyl zčásti shledán obsahově naplněn a zčásti byl neopodstatněný, tudíž není dána ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněná L. B. ve svém dovolání odkázala pouze na důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož prostřednictvím se zaměřila výhradně proti výroku o náhradě škody, jímž jí byla uložena povinnost škodu nahradit v rámci solidární odpovědnosti s obviněným A. R., a jednak zpochybnila způsobilost poškozené Ř. f. R. p. T. být účastníkem adhezního řízení. S ohledem na výše rozvedené zásady určující, jakými námitkami lze obsahově naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., byla mimo zvolený dovolací důvod uplatněna výtka poukazující na procesní nezpůsobilost poškozené Ř. f. R. p. T. Způsobilost poškozeného jako strany v trestním řízení je vymezena v ustanovení § 43 tr. ř., které upravuje i další práva a povinnosti poškozených, jakož i v dalších procesních ustanoveních, např. § 206 a násl. tr. ř. Pokud tedy obviněná vznesla uvedené výhrady proti tomu, že Ř. f. R. p. T. není oprávněna vystupovat v trestním řízení v postavení poškozeného (ač je zapsána v Rejstříku církevních právnických osob podle zák. č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, ve znění pozdějších předpisů, vedeném Ministerstvem kultury České republiky a jejím zřizovatelem je B. l.), nebrojí proti hmotně právní otázce, jak ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, ale v rozporu s ním vytýká vadu, která je procesní povahy. V souladu s označeným dovolacím důvodem je proto pouze ta část dovolání obviněné L. B., v níž napadá rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně uložení povinnosti k náhradě škody solidárně a nerozdílně s obviněným A. R. V této souvislosti je významné, že v případě uložení náhrady škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. dvěma spolupachatelům jsou k plnění z tohoto právního titulu povinni oba společně a nerozdílně, jak vyplývá z § 438 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák.), když dělená odpovědnost podle § 438 odst. 2 obč. zák. je výjimkou z obecného pravidla a musí vyplývat ze zvláštních okolností konkrétního případu (viz rozhodnutí. č. 25/1993-II Sb. rozh. tr.). Tzv. solidární odpovědnost je charakterizována tím, že poškozený může žádat náhradu škody na kterékoli z odpovědných osob nebo může žádat, aby mu náhradu škody všichni či někteří odpovědní poskytli společně a nerozdílně, přičemž odpovědnostní právní vztah zaniká splněním závazku kterýmkoliv z odpovědných. Vzájemné vypořádání solidárně odpovědných osob upravuje § 439 obč. zák., podle kterého se ten, kdo odpovídá za škodu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá s nimi podle účasti na způsobení vzniklé škody. V případě, že bylo plnění z odpovědnostního vztahu poskytnuto jedním z odpovědných, zaniká tedy odpovědnostní právní vztah a osoba, která poskytla plnění z tohoto vztahu, může na základě posledně uvedeného ustanovení požadovat vypořádání s osobami spoluodpovědnými podle účasti na způsobení vzniklé škody. Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že použití ustanovení o dělené odpovědnosti je věcí úvahy soudu. V souladu s uvedenými podmínkami bylo o povinnosti obviněné k náhradě škody rozhodnuto na základě zásady, že soud v případě, že odsuzuje obviněné pro trestný čin, kterým byla způsobena škoda jejich společným jednáním (pod něž je nutné podřadit i jednání účastníka na tomto trestném činu ve smyslu § 10 tr. zák.), zpravidla zaváže obviněné nahradit tuto škodu společně a nerozdílně podle § 438 odst. 1 obč. zák. Solidární odpovědnost k náhradě škody založená rozhodnutím soudu je výhodnější z hlediska ochrany práv poškozeného. S ohledem na všechny skutečnosti, které byly v daném případě zjištěny k okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a to i s posouzením osoby obviněné a jejího, byť menšího podílu na spáchaném činu, nelze dovodit, že by se jednalo o natolik zvláštní okolnosti, které by se vymykaly možnosti použít obvyklé pravidlo. Nejvyšší soud na základě těchto okolností dospěl k závěru, že výrok o náhradě škody, který obviněná L. B. svým dovoláním napadla, vytýkanými nedostatky netrpí a je správný, čímž její dovolání v této části posoudil jako neopodstatněné. Nejvyšší soud s ohledem na všechny výše rozvedené skutečnosti shledal dovoláními napadené výroky rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 3 T 167/2004, s nimiž se ztotožnil ve svém rozsudku ze dne 24. 6. 2005, sp. zn. 9 To 242/2005, i Krajský soud v Praze, za zcela správné a odpovídající zákonu a dovolání obviněných A. R. a L. B. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl. V takovém případě nemusel a ani nemohl postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. ledna 2006 Předsedkyně senátu: JUDr. Milada Šámalová