(II.) Z okolnosti, že kostel se stal následkem sešlosti stavby nepouživatelným, nelze dovozovat, že zanikl patronátní poměr. Tento výměr byl naříkaným rozhodnutím potvrzen. O stížnosti podané do, tohoto rozhodnutí uvážil nejvyšší správní soud toto: Stěžovatel popírá nejprve kompetenci žalovaného úřadu k rozhodování tohoto sporu a odůvodňuje svoji námitku tím, že jde v daném případě o spor ze soukromoprávního a nikoli veřejnoprávního poměru, neboť prý při založení patronátu mezi prvým patronem a římsko - katolickou církví byl uskutečněn čistý soukromoprávní poměr, podle kterého patron vzal na sebe povinnost udržovati kostel v dobrém stavu. Nejvyšší správní soud nedal této námitce za pravdu. Patronát jest instituce práva církevního státním zákonodárstvím uznaná a za poměr veřejnoprávní považovaná. Na tomto stanovisku po určitém kolísání ustálila se i praxe bývalých úřadů uherských (srov. rozhodnutí ministerské rady z 23. června 1897 č. 32.915) a na témž stanovisku stojí i judikatura nejvyššího správního soudu (viz na př. Boh. A 6476/27). Jsou proto k rozhodování sporů mezi církevní vrchností a patrony o plnění patronátních břemen, o kterýžto případ zde jde, příslušny úřady správní. Neprávem domnívá se stížnost, že jde o soukromoprávní spor proto, že patronátní poměr byl založen soukromoprávní úmluvou, neboť i soukromoprávní úmluvou vzniklý patronát jest poměrem veřejného práva. Dále namítá stěžovatel, že patronátní právo, které příslušelo majitelům velkostatku šimonovanského ke kostelu a faře v Malých Kršteňanech, i zaniklo zánikem kostela toho, případně tím, že kostel se stal nepouživatelným. Tuto námitku odůvodňuje tím, že podle kanonického práva i judikatury jest zásadou, že patronátního práva nabude ten, kdo bez ohledu na vyznání postaví kostel; takový patron je pak oprávněn vykonávati práva patronátní a nésti povinnosti patronátní ovšem jen na tu dobu, pokud kostel trvá nebo jest použivatelný. Poněvadž ale kostel Malých Kršteňanech byl výměrem okresního úřadu v Topolčanech z důvodů bezpečnostních uzavřen, zanikla tím i patronátní práva i povinnosti s kostelem související. Ani této námitce nemohl nejvyšší správní soud dáti za pravdu, neboť z té okolnosti, že kostel byl uzavřen nebo se stal neupotřebitelným, neplyne ještě logicky závěr, že kostel úplně zanikl a více netrvá. Dovozuje-li tedy stěžovatel zánik patronátu z titul úplného zániku kostela, k němuž nedošlo, jeví se stížnost neodůvodněnou. Rovněž z okolnosti, že kostel stal se následkem sešlosti stavby nepouživatelný, nelze ještě dovozovati, že patronátní poměr zanikl, neboť v tom případě je právě povinností těch, kdož mají kostel udržovati, aby i kostel opravili a do použivatelného stavu přivedli. Dále namítá stěžovatel, že patronátní právo pro jeho osobu zaniklo tím, že i pozemky jeho v obvodu obce Malé Kršteňany ležící, byly u příležitosti pozemkové reformy státem zabrány a přiděleny jiným jednotlivcům, takže patronátní právo ke kostelu v Malých Kršteňanech přešlo na jednotlivé přídělce. V přifařené obci Velkých Kršteňanech byla prý mu zabrána velká část pozemků, takže zůstalo, mu pouze 7 kat. jiter rolí a luk, a z lesa o výměře 554 kat. jiter jest ještě v záboru 338 kat. jiter. Následkem toho, že mu nezůstaly v obci Malých Kršteňanech žádné pozemky, dovozuje stěžovatel, že jest absolutně nemožné, aby dále existovalo jeho patronátní právo, a to tím více, neboť patronátní právo nikdy neexistovalo jako samostatné na nemovitostech v Malých Kršteňanech. Konečně popírá stěžovatel, že by byl při provádění pozemkové reformy dal souhlas k tomu, že by byl ochoten nésti patronátní břemena dosavadním způsobem, neboť dohoda byla uskutečněna jen ohledně nemovitostí v Šimonovanech. Ani této námitce nedal nejvyšší správní soud za pravdu. Především jest nesporno, že patronát ke kostelu a faře v Malých Kršteňanech jest patronátem reálním, spojeným s vlastnictvím pozemkovým k velkostatku šimonovanskému. Dále jest nesporno, že majitelem tohoto velkostatku jest stěžovatel. Pozemkovou reformou byla sice, jak plyne ze zápisnice sepsané u okresního soudu v Topolčanech ze 14. října 1927, výměra tohoto velkostatku značně ztenčena, přesto však sám tehdejší majitel, předchůdce stěžovatelův, prohlásil podle této zápisnice, že tento kmenový zbytek (sc. velkostatku šimonovanského) poskytuje dostatečnou jistotu pro patronátní povinnosti, žádal, aby od stanovení zvláštního zajišťovacího kapitálu bylo upuštěno a aby jistota kmenového zbytku statku byla za dostatečnou uznána, a prohlásil výslovně, že se zavazuje dosavadní patronátní povinnosti plniti v plném rozsahu. Doslovný obsah tohoto závazku převzal také okresní soud do svého výroku ze 14. prosince 1927. O tato prohlášení předchůdce stěžovatelova se žalovaný úřad opírá a také stěžovatel z nich zřejmě vychází, namítá však, že prohlášení ona týkala se jen patronátních povinností ke kostelu a faře v Šimonovanech, nikoli však v Malých Kršteňanech. Toto tvrzení stížnosti odporuje však obsahu zápisnice sepsané dne 14. října 1927 u okresního soudu v Topolčanech, do níž pojato bylo, dotčené prohlášení předchůdce stěžovatelova Josefa S. Zápisnice tato podle svého nadpisu obsahuje jednání o patronátních ťarchách, obtěžujících převzaté nemovitosti od velkostatku Šimonovan. Pod patronát velkostatku Šimonovan, jak v zápisnici se uvádí, spadají dva farské kostely, a to v Šimonovanech a Malých Kršteňanech s příslušnými budovami farskými. K úhradě břemen spojených s patronátem bylo by podle téže zápisnice zapotřebí zajišťovacího kapitálu v částce 63.000 Kč. Vlastník Josef S. učinil však v zápisnici uvedené prohlášení, že výměra pozemků zbývajících velkostatku poskytuje dostatečnou jistotu pro patronátní povinnosti, a žádal, aby od stanovení zvláštního zajišťovacího kapitálu bylo upuštěno a aby se církev spokojila s tím, že se vlastník zavazuje dosavadní povinnosti patronátní v plném rozsahu, tedy též pokud se týkají převzatých nemovitostí, nadále plniti a jistotu kmenového zbytku za dostatečnou uznati. K prohlášení tomu výslovně poznamenal zástupce biskupské administratury, že dohodou touto církev nikterak se nevzdává svého práva, aby patron znovu vybudoval kostel v Malých Kršteňanech, který je již na spadnutí, takže úřady zakázaly ho dále užívati. Z uvedeného je patrno, že jednání ono týkalo se patronátních břemen nejen se zřetelem k patronátním budovám v Šimonovanech, nýbrž i s ohledem na patronátní budovy v Malých Kršteňanech a že zejména prohlášení předchůdce stěžovatelova týkala se též kostela a fary v Malých Kršteňanech. Je tedy výtka stížnosti, že prohlášení předchůdce stěžovatelova týkalo se jen kostela a fary v Šimonovanech, v odporu se spisy. Tím padá i námitka stížnosti, že předchůdce stěžovatele nemohl přec uzavírati dohodu ohledně patronátních břemen, týkajících se nemovitostí v Malých Kršteňanech, když nemovitosti ty byly mu odňaty a rozparcelovány, následkem čehož prý přešlo snášení patronátních břemen na nové nabyvatele, neboť podle nadpisu zápisnice týkalo se celé jednání právě těch nemovitostí, které od velkostatku Šimonovan byly přejímány, tedy i odňatých nemovitostí od velkostatku šimonovanského v Malých Kršteňanech, a předchůdce stěžovatelův právě také ohledně těchto nemovitostí se zavázal, že bude patronátní břemena, která dosud s těmito nemovitostmi byla spojena, dále plniti a že uzná jistotu kmenového zbytku za dostatečnou. Pokud konečně stížnost namítá, že je nemožno, aby existovala patronátní břemena stěžovatelova ke kostelu a faře v Malých Kršteňanech, poněvadž patronátní právo nikdy neexistovalo jako samostatné na nemovitostech v Malých Kršteňanech, sluší poukázati k tomu, že i žalovaný úřad má za to, že reální patronát stěžovatelův ke kostelu a faře v Malých Kršteňanech vztahoval se na celý velkostatek Šimonovany, leč z okolnosti té nemůže stěžovatel pro sebe nic vytěžiti, naopak tím jen uznává, že dotčené patronátní právo nebylo spojeno výlučně s nemovitostmi v Malých Kršteňanech, jež od velkostatku při provádění pozemkové reformy byly odloučeny. |