• vydaný dne 26.09.1939
  • Autor: Nejvyšší správní soud
  • Pramen: [Boh. A 197/39 (5662/37)]
  • Vztah k 50/1874 ř.z.;

Farní obec jako subjekt. státní kultová správa.

(I.) Z hlediska státní správy kultové existuje farní obec po právu teprve udělením státního souhlasu s jejím zřízením.

(II.) Vydávaje rozhodnutí, jež předpokládá farní obec jako právní subjekt, může se státní úřad kultový dovolat pouze (právoplatného) výnosu ministerského, jímž bylo uděleno státní schválení se zřízením farní obce.

Z odůvodnění:

"Farní obec v Nedašově pro obec Nedašov, Nedašovu Lhotu a Návojnou byla zřízena právoplatným výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze 7. dubna 1934; při tom toto ministerstvo vyslovilo, že není možno z hlediska řádného finančního zabezpečení nové farní osady (nedašovské) ji omeziti jen na politické obce Nedašov a Nedašovu Lhotu; výnosem pak z 3. ledna 1935 poznamenalo toto ministerstvo, že obec Návojná sotva byla by as ochotna nahraditi obci nedašovské hmotné oběti, které jí vzešly stavbou kostela a fary, k jejichž zbudování došlo jen následkem společného souhlasu v roce 1908; konečně výnosem ze 4. března 1935 sdělilo ministerstvo školství a národní osvěty, že nehodlá měniti nic na svém výnosu ze 7. dubna 1934. Ostatně není ani obec Návojná podle nálezu nejvyššího správního soudu Boh. A 7405/28 jako přifařená místní obec legitimována ke stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu do rozhodnutí ministerstva, kterým bylo uděleno státní schválení ke změně farního obvodu v Brumově podle § 20 říšského zákona čís. 50/1874, záležející ve zřízení nové farnosti nedašovské.

"Vyhotovení zřizovací listiny, týkající se nové farnosti, zakládá se na předpisu čl. (kanonu) 1418 kanonického práva (codex iuris canonici), podle něhož zřízení beneficia má se státi právoplatnou listinou, v níž musejí býti mimo jiné vytčena též práva a povinnosti beneficiátovy. Předpis ten dlužno pokládati za platný i pro obor práva veřejného, ježto neodporuje předpisům státním (§ 14 říšského zákona čís. 50/1874). Vyhotovení zřizovací listiny uložilo ostatně ministerstvo školství a národní osvěty svým výše citovaným výnosem, povolujíc zřízení samostatné duchovní správy v Nedašově pro uvedené obce.

"Povinnost obce přifařené ku podpisu zřizovací listiny není sice v zákoně uvedena doslova (verbis expressis), než dá se dovoditi ze zákona takto: Farní obec je oproti farnímu obročí a ostatnímu církevnímu jmění nové farnosti konkurenčním činitelem ve smyslu moravského kostelního konkurenčního zákona číslo 11/1864 zemského zákona, jenž zákonem číslo 50/1874 říšského zákona o vnějších právních poměrech římsko-katolické církve ponechán byl v platnosti (§ 57). Členové římsko-katolické farní obce zastoupeni jsou navenek podle § 37 posledně citovaného zákona a ministerského nařízení číslo 5/1878 říšského zákona obecními zastupitelstvy přifařených obcí; agendu farní obce obstarává obecní zastupitelstvo nikoli samostatně, nýbrž v přeneseném oboru působnosti (viz nálezy správního soudu ve Vídni, Budw. 4470/1889, 13.982/1900, dále slovník veřejného práva Čsl., II. díl, str. 154). Výše uvedenými předpisy dána je tedy tímto výměrem vyslovená povinnost přifařené obce Návojné, aby svými zákonitými zástupci spolupůsobila při vyhotovení zřizovací listiny.

"Pokud citovaným výměrem okresního úřadu uložena byla starostovi obce Návojné podle § 105 odst. 1 moravského obecního zřízení pořádková pokuta ve výši 500 K.... zrušuje zemský úřad k současnému odvolání starosty obce napadenou část výměru, ježto povinnost obce ku podpisu zřizovací listiny vyslovuje se teprve tímto výměrem. Za zdroj povinnosti obce, o kterou zde jde, nelze pokládati výnos ministerstva školství a národní osvěty o zřízení samostatné duchovní správy v Nedašově, výše citovaný, jímž zároveň bylo uloženo zemskému úřadu, aby se postaral o vyhotovení zřizovací (erekční) listiny, ani výměr zemského úřadu z 19. října 1936, jímž bylo rozhodnuto ve sporu obce Návojné o úhradě výloh právního zastoupení obce, ve sporu vedeném touto obcí, z kostelních konkurenčních přirážek, neboť citovaný výnos, pokud se týče výměr týká se jiného předmětu. Okresní úřad ukládaje starostovi pořádkovou pokutu, vycházel, a to mylně, z názoru, že povinnost obce k podpisu zřizovací listiny je již právoplatně založena; opíraje se o tento názor, odepřel také odvolací právo obci proti příkazu danému ji v tom směru, aby podepsala zřizovací listinu, pokládaje tento příkaz za část řízení exekučního. Názor ten nelze udržeti, když o povinnosti obce ve výše uvedeném směru dosud nebylo instantně rozhodnuto. Nelze tedy takž mluviti o tom, že by starosta obce odepřením podpisu porušil povinnosti své v záležitostech přenesené působnosti obce."

Maje uvažovati o stížnosti, uznal nejvyšší správní soud za nutné, ujasniti si obsah naříkaného rozhodnuti.

Ze srovnání výroků obou stolic je patrno, že žalovaný úřad

1. zrušil onu část výměru okresního úřadu, kterou byla uložena starostovi obce Návojné pořádková pokuta a jemu nařízeno, aby do 15 dnů opatřil listinu o zřízení římsko-katolické fary v Nedašově podpisy a obecní pečetí,

2. rozhodl jako stolice odvolací - odstraniv výrok okresního úřadu o odmítnutí odvolání stěžující si obce - že obec je povinna podepsati jménem farní obce uvedenou listino svými zákonitými zástupci podle § 52 odst. 2 moravského obecního zřízení.

Stížnost obrací se celým svým obsahem proti výroku uvedenému pod č. 2 a snaží se dovoditi jeho nezákonnost.

Soud neuznal ji důvodnou.

Výrok, týkající se povinnosti k podpisu zřizovací listiny, zní doslova takto:

"... rozhoduje a ukládá obci Návojné, že obec Návojná, zastoupená podle ministerského nařízení č. 5/1878 říšského zákona obecním zastupitelstvem, povinna je do dvou týdnů po doručení tohoto výměru pod následky exekuce (§ 124 nařízení č. 8/1928 Sb.) jménem farní obce podepsati listinu o zřízení římsko-katolické fary v Nedašově svými zákonitými zástupci podle odst. 2 § 52 moravského obecního zřízení..."

Z tohoto znění je zřejmo, že autoritativním výrokem je toliko ona část, v níž se vyslovuje povinnost obecního zastupitelstva podepsati zřizovací listinu, kdežto část mluvící o tom, že se tak má státi do dvou týdnů po doručení výměru pod následky exekuce, je pouhou pohrůžkou, odkazující na případné další opatření úřadu, jež ovšem samo o sobě může pak býti napadáno. Nemusil se proto soud po této stránce zabývati námitkami stížnosti, které míří na tuto část naříkaného rozhodnutí.

Ke shora řečenému vlastnímu výroku dospívá žalovaný úřad na podkladě odůvodnění, jež se rozpadá ve dvě části. V prvé z nich, svou povahou zřejmě dějové, konstatuje žalovaný úřad, že farní obec byla zřízena, a dále, že je třeba vyhotovení zřizovací listiny pro faru nedašovskou, jak to žádá biskup, ježto to souhlasí i s předpisem canonu 1418 (codex iuris canonici). V druhé části pak uvádí žalovaný úřad předpisy, z nichž usuzuje na to, že zakládají povinnost obecního zastupitelstva k žádaným podpisům zřizovací listiny.

Podle toho zjišťuje si žalovaný úřad v prvé části svého odůvodnění pouze to, že předpoklady pro vyslovení zmíněné povinnosti obecního zastupitelstva jsou dány. Mýlí se proto stížnost, domnívá-li se, že žalovaný úřad spatřuje již ve výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze 7. dubna 1934 právoplatné rozhodnutí o závazku podepsati zřizovací listiny fary nedašovské. Povinnost tu teprve žalovaný úřad uznává a zakládá ji, jak níže bude uvedeno, na určitých zákonných předpisech a nikoliv tedy na určitém správním aktu. Předpoklady této povinnosti rozumí žalovaný úřad a) v prvé řadě "právoplatný výnos ministerstva školství a národní osvěty ze 7. dubna 1934", jímž vysloveno bylo státní schválení ke změně farního obvodu v Brumově, resp. ke zřízení farní obce v Nedašově, jakož i některé další výnosy téhož úřadu, tuto skutečnost potvrzující; b) skutkovou náplň (canonu) čl. 1418 codexu juris canonici.

Ad a). Stížnost svými námitkami staví se proti tomuto předpokladu žalovaného úřadu a vytýká, že žalovaný úřad nemohl vycházeti ze zjištění o zřízení farní obce, ježto citovaný výnos ministerský opírá se o usnesení obecního zastupitelstva v Návojné z 8. dubna 1908, jež je neplatné, že výnos ten vznikl protizákonně, což se ve stížnosti podrobněji rozvádí, a že žalovaný úřad se nezabýval věcnými námitkami odvolání, jež brojily proti tomuto výnosu a tím i proti jeho právoplatnosti.

O této námitce uvážil soud:

Pokud námitka ta "odkazuje k vůli stručnosti" na další námitky uvedené v tom směru v odvolání, nemohl se jí snad blíže zabývati již z toho důvodu, že jeví se z hlediska § 18 zákona o nejvyšším správním soudě nepřípustnou pro nedostatečnou formulaci stižního bodu v písemné stížnosti. Nestačí tedy pouhý odkaz na obsah instančního odvolání, není-li toto ke stížnosti v opisu přiloženo (srov. nálezy Boh. A 1396/22, 2186/23, 2982/23 a j.).

V ostatním obsahu této námitky přehlíží však stížnost, že žalovaný úřad nerozhodoval a také za dané situace nemohl ani rozhodovati o otázce, byl-li státní souhlas ke zřízení farní obce Nedašovské udělen ministerstvem právem, čili nic. Žalovaný úřad z citovaného výnosu ministerského - jak již podotčeno - vycházel pouze jako ze skutkového předpokladu, pro vlastní svůj výrok (o povinnosti podpisu zřizovací listiny). Žalovaný úřad toliko konstatuje, že pro něj, jako státní úřad kultový, stačí k tomu, aby pohlížel na novou farní obec (nedědovskou) jako na zřízenou, fakt, že výnos ministerský, jímž vysloven byl souhlas státní správy kultové se zřízením farní obce, stal se právoplatným. Tento názor žalovaného úřadu nutno pak uznati správným, jak vysvítá z této úvahy:

Podle § 20 zákona č. 50/1874 říšského zákona o úpravě vnějších právních poměrů církve katolické "ku zřizování nových diecézí a osad farních, ke změně v hranicích diecézí a farních osad již zřízených, též ke zřizování, rozdělování nebo ke spojení prebend je potřebí státního schválení". Z toho je patrno, že zřizování farních osad je vnitřní záležitostí církevní (§ 14 citovaného zákona) a je v hranicích diecéze věcí příslušného ordináře. Jmenované "státní schválení" tedy farní obec nezřizuje, nýbrž pouze přistupuje k volnímu projevu biskupa, jímž tento v autonomním církevním oboru působnosti farní obec zřizuje. Ono státní schválení má tedy podle toho pouze ten význam, že z hlediska státní správy kultové existuje farní obec po právu teprve po udělení státního souhlasu s jejím zřízením. Udělením státního souhlasu stává se farní obec právním subjektem. (Podobně judikoval i bývalý vídeňský správní soud jak patrno z nálezů Budw. 4687/1889, 5277/1890, 6366/1892.) Může tedy státní úřad kultový, který činí taková rozhodnuti, jež předpokládají farní obce jako právní subjekt, dovolati se pouze výnosu ministerského, jímž státní schválení se zřízením farní obce bylo uděleno. Tak tomu bylo také i v daném případě.

Je ovšem samozřejmo, že to vyžaduje, aby takový výnos ministerský byl právoplatný. Této právoplatnosti však nebrání, jestliže výnos ten vzešel za zřízení vadného, resp. že nebylo v něm šetřeno zákonných předpisů. Skutečnost pak, že výnos ten je opřen o usnesení obecního zastupitelstva (z 8. dubna 1908), jež podle tvrzení stížnosti nebylo vyhlášeno po 14 dnů způsobem předepsaným v § 95 obecního zřízení, resp. zákona č. 329/1921 Sb., mohla by nejvýše snad znamenati nezákonnost výnosu toho, nečiní jej však ještě neplatným do té míry, že by naň bylo pohlížeti jako na akt, který nemohl vytvořiti žádnou právní situaci.

Za této situace však žalovaný úřad na námitky odvolání, vytýkající nezákonnost a vadnost výnosu ministerského ze 7. dubna 1934, by vůbec nemusil odpovídati a neučinil-li by tak, nebylo by lze jeho postupu vytýkati vadnost řízení, tím méně podstatnou vadu. Než v daném případě žalovaný úřad dovoláním se právoplatnosti řečeného výnosu ministerského dal stejně najevo své stanovisko k námitkám odvolání, totiž potud, že pro něho je směrodatnou jedině právoplatnost výnosu toho, z níž jako dané vychází. Že tak učinil po stránce věcné právem, bylo dovoděno.

Než stížnost namítá ještě, že vůči obecnímu zastupitelstvu obce Návojné nelze výnos ten považovati za právoplatný z toho důvodu, že nebyl obci Návojné resp. obecní radě vůbec doručen a že výnos zemského úřadu ze 14. dubna 1934 nebyl žádným rozhodnutím, nýbrž pouhým uvědoměním o státním souhlase se zřízením farní obce. Stěžovatelka pak nemohla bez jakéhokoliv právního poučení podati stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, když přece taková stížnost je přípustná proti rozhodnutím správních úřadů, která již navenek musí býti znatelná jako taková nadpisem "výměr" (§ 68 odst. 1 vládního nařízení č. 8/1928 Sb.).

Ani této námitce nemohl soud přisvědčiti. Ze správních spisů se konstatuje, že výnos zemského úřadu ze 14. dubna 1934, který byl obci podle doručenky ve spisech uložené doručen 27. dubna 1934, odpovídal doslovně obsahu výnosu ministerstva ze 7. dubna 1934, jehož byl pouhým intimátem a že nezanechával pochybností, že intimuje obci rozhodnutí ministerské. Tomu nebrání ani skutečnost, že rozhodnutí to nebylo označeno jako "výměr" (srov. nález Boh. A 12.448/36), ani další okolnost, že nebylo k němu připojeno poučeni o opravných prostředcích, kdyžtě podle odst. 2 § 68 správního řádu toho není třeba u rozhodnutí úřadu ústředního. Zemský úřad pak žádného poučení o opravných prostředcích vůbec k svému intimátu nemohl připojovati, kdyžtě pouze intimoval (tedy nerozhodoval) rozhodnutí úřadu ústředního. Není také předpisu, který by bránil vyššímu úřadu, aby svá rozhodnutí nedoručoval straně přímo, a dal stranu o svém rozhodnutí uvědomiti prostřednictvím intimujícího úřadu nižšího. V takovém případě je ovšem z hlediska obrany práv strany před tímto soudem směrodatno znění, jakého se straně do rukou dostalo a je věcí nejvyššího správního soudu, aby k podstatnému nedostatku intimátu ex offo přihlížel. V tom směru však nejvyšší správní soud závad neshledal.

Zůstala tedy neotřesena zjištění žalovaného úřadu. o právoplatnosti výnosu ministerského ze 7. dubna 1934 vůči stěžovatelce.

Tím ovšem padají veškeré námitky stížnosti proti tomuto výnosu namířené, ježto měly býti proti němu uplatňovány případnou stížností k nejvyššímu správnímu soudu; v předmětné stížnosti jeví se opožděnými (§ 14 zákona o nejvyšším správním soudě) a jdou mimo dnes naříkané rozhodnutí (§ 18 zákona o nejvyšším správním soudě). Úřad za tohoto stavu věci tedy právem vycházel ze zjištění, že farní obec právně existuje.

Ad b). Ale pak padají i vývody stížnosti obírající se erekční listinou samou z hlediska canonu 1418 codexu iuris canonici, ježto jimi stížnost chce dovozovati, od kdy dlužno farní obec pokládati za zřízenou. Rovněž tak nemusil se soud zabývati vývody stížnosti po té stránce, pokud dovozuje, že citovaného církevního předpisu nelze se dovolávati a že proto nelze také na jeho základě dovozovati, že obecní zastupitelstvo je povinno podepsati zřizovací listinu. Neboť žalovaný úřad se tohoto předpisu jako podkladu uvedené povinnosti vůbec nedovolal, jak patrno již z toho, co zpředu Uvedeno o významu jednotlivých částí odůvodnění naříkaného rozhodnutí.

Pokud jde o povinnost stěžující si obce podepsati zřizovací listinu zákonnými zástupci farní obce žalovaný úřad výslovně přiznává, že není sice výslovného (expressis verbis) zákonného předpisu, který by přifařeným obcím, resp. jejím obecním zastupitelstvům nomine farníků (srov. výrok naříkaného rozhodnutí) ukládal povinnost k podpisu zřizovací listiny. Přesto však žalovaný úřad soudí, že lze povinnost tu dovoditi ze zákona a to z těchto úvah:

"Farní obec je proti farnímu obročí a ostatnímu církevnímu jmění nové farnosti konkurenčním činitelem ve smyslu moravského kostelního konkurenčního zákona č. 11/1864 zemského zákona, jenž zákonem č. 50/1874 říšského zákona o vnějších právních poměrech římsko-katolické církve ponechán byl v platnosti (§ 57). Členové římsko-katolické farní obce zastoupeni jsou navenek podle § 37 posledně citovaného zákona a ministerské nařízení č. 5/1878 říšského zákona obecními zastupitelstvy přifařených obcí; agendu farní obce obstarává obecní zastupitelstvo nikoli samostatně, nýbrž v přeneseném oboru působnosti (viz nálezy správního soudu ve Vídni Budw. 4470/1889, 13.982/1900, dále slovník veřejného práva čsl., II. díl, str. 154). Výše uvedenými předpisy dána je tedy tímto výměrem vyslovená povinnost přifařené obce Návojné, aby svými zákonitými zástupci spolupůsobila při vyhotovení zřizovací listiny.

"Pokud citovaným výměrem okresního úřadu uložena byla starostovi obce Návojné podle § 105, odst. 1 moravského obecního zřízení pořádková pokuta ve výši 500 K..... zrušuje zemský úřad k současnému odvolání starosty obce napadenou část výměru, ježto povinnost obce k podpisu zřizovací listiny vyslovuje se teprve tímto výměrem."

Toto odůvodnění vztahuje se k výroku, podle něhož "obec Návojná, zastoupená podle ministerského nařízení č. 5/1878 říšského zákona obecním zastupitelstvem, je povinna..... jménem farní obce podepsati listinu o zřízení římsko-katolické fary v Nedašově svými zákonitými zástupci podle odst. 2 § 52 moravského obecního zřízení". Poněvadž pak podle povahy věci a za daného skutkového stavu dlužno slova "jménem farní obce" čísti: jménem farníků v přifařené obci Návojné, je - jak plyne i z podškrtnutých slov v naříkaném rozhodnutí - zřejmo, že vlastním obsahem výroku naříkaného rozhodnutí je vyslovení povinnosti obecního zastupitelstva (nomine farníků) k podpisu zřizovací listiny jeho zákonitými zástupci. Poukaz na § 52, odst. 2 je již jen bližším určením oněch zástupců, resp. - u srovnání se shora reprodukovaným odůvodněním - též co do kvalifikace oné činnosti.

Z hlediska tohoto vlastního výroku dlužno odvodnění žalovaného úřadu podložiti jedině ten smysl, že zákonný podklad pro řečenou již povinnost k podpisu spatřuje žalovaný úřad toliko v §§ 57 zákona č. 50/1874 říšského zákona, resp. v jím v platnosti ponechané zásadě moravského konk. zákona č. 11/1864, podle níž farní obec je oproti farnímu obročí a ostatnímu církevnímu jmění nové farnosti konkurenčním činitelem, dále pak v předpisu § 37 zákona č. 50/1874, resp. v ministerském nařízení č. 5/1878 říšského zákona, jež před provedením § 37 cestou zákona má platnost právní normy ve smyslu § 52 citovaného zákona. Pokud k tomu ještě žalovaný úřad dodává, že agendu farní obce obstarává obecní zastupitelstvo v přeneseném oboru působnosti, jde tu, jak již řečeno, o pouhý projev názoru žalovaného úřadu, o kvalifikaci oné činnosti obecního zastupitelstva, aniž by to co měnilo na povinnosti obecního zastupitelstva k podpisu listiny, kteroužto povinnost samu o sobě opírá žalovaný úřad o určité zákonné předpisy.

Podle toho nestačí k tomu, aby stížnost mohla míti úspěch v otázce oné povinnosti obecního zastupitelstva k podpisu zřizovací listiny, aby brojila jen proti názoru žalovaného úřadu co do kvalifikace činnosti obecního zastupitelstva při podpisu zřizovací listiny. Z toho důvodu mohl soud ponechati zcela stranou vývody stížnosti po této stránce a nemusel se proto zabývati ani otázkou, je-li uvedený názor žalovaného úřadu skutečně správným. Jen zcela mimochodem se však podotýká, že v nálezech Budw. 4470/1889 a 13.982/1900, žalovaným úřadem dovolaných, nebylo nic takového řešeno, tím méně tedy vysloveno, že agendy farní obce obstarává obecní zastupitelstvo, vystupující nomine farníků na základě ministerského nařízení č. 5/1878 říšského zákona, v přeneseném oboru působnosti obce.

Proti závěru žalovaného úřadu, učiněnému na podkladě shora citovaných předpisů (moravský zemský zákon č. 11/1864, §§ 37 a 57 zákona č. 50/1874 říšského zákona a ministerského nařízení č. 5/1878) o povinnosti k podpisu listin, namítá stížnost toliko, že předpisy ty nemohou závěr ten udržeti, kdyžtě - mluvíce o farní obci - předpokládají farní obec již existující, kdežto v daném případě tomu tak není.

Leč námitka ta, opírající se o názor, že usnesení obecního zastupitelstva z 8. dubna 1908 není účinné, resp. že výnos ministerstva ze 7. dubna 1934 (udělení státního souhlasu) je v rozporu se zákonem, nemůže v tomto stadiu řízení - jak zpředu dovoděno - vůbec již přijíti v úvahu a žalovaný úřad právem vycházel z toho, že farní obec nedašovská po právu existuje.

Leč padá-li tato námitka, pak zůstává názor žalovaného úřadu, že z citovaných předpisů lze dovoditi povinnost obecního zastupitelstva k podpisu zřizovacích listin, stížností neotřesen.

Ježto se tedy stížnost nejeví v žádném směru důvodnou, a poněvadž konečně nemá ani námitek po té stránce, kteří činitelé mají listinu tu za obecní zastupitelstvo podepsati, bylo ji zamítnouti.