• Evidenční číslo: 11168 (JUD)
  • vydaný dne 20.02.1926
  • Autor: Nejvyšší správní soud
  • Pramen: [Boh. A 5402/26 (3252/26)]
  • Vztah k 51/1874 ř.z.; 31/1878 ř.z.;

O právní povaze náboženské matice.

z odůvodnění:

Zemská správa politická v Praze vyměřila rozhodnutím z 15. března 1922 stěžovateli jako držiteli děkanského obročí v M. příspěvek k matici náboženské za dobu od 1. května 1905 jakožto dne investitury stěžovatele do konce roku 1910 a za desetiletí 1911 až 1920 úhrnem 6.376 Kč 58 haléřů.

Rekursu stěžovatelovu, v němž bylo zejména uvedeno, že předepsaná dávka je oprávněna jenom za poslední čtyři roky, kdežto za roky dřívější je podle zákona z 18. března 1878 č. 31 říšského zákona promlčena, nebylo naříkaným rozhodnutím vyhověno, ježto zákon ze 7. května 1874 č. 51 říšského zákona nestanoví promlčitelnost příspěvků v náboženské matici a naopak § 20 tohoto zákona obsahuje ustanovení pro ten případ, že příspěvek k náboženské matici pro další desetiletí nebyl včas vyměřen.

O stížnosti uvážil nejvyšší správní soud takto:

Stížnost tvrdí v podstatě souhlasně s rekursem stěžovatelovým, že příspěvky k fondu náboženskému, jakožto fondu veřejnému státní správě podléhajícímu jsou podrobeny předpisům zákona z 18. března 1878 č. 31 říšského zákona o promlčení daní atd., že v daném případě počala promlčecí lhůta nejpozději koncem roku 1905 a že tudíž příspěvky, o které tu jde, většinou jsou promlčeny.

Dle tohoto je tedy na sporu jenom otázka, zda příspěvky k náboženské matici podléhají promlčení, zejména podle předpisů citovaného zákona z roku 1878. Žalovaný úřad zodpověděl otázku tu záporně, v čemž mu nejvyšší správní soud přisvědčuje.

Náboženská matice je podle svého vzniku, účelu a své správy - jak ostatně stížnost sama uznává - fondem veřejným (srovnej co do právní povahy náboženské matice příkladmo též nález nejvyššího správního soudu Boh. 2316 adm. a nález bývalého správního soudu ve Vídni Budw. 2400 A), státem spravovaným a doplňovaným, avšak od majetku státu rozdílným. Placení příspěvků do náboženské matice podle zákona ze 7. května 1874 č. 51 říšského zákona spočívá na titulu veřejnoprávním, totiž na veřejnoprávním poměru beneficáta jakožto držitele církevního obročí a má za účel úhradu potřeb katolického kultu, resp. zlepšení příjmů duchovenstva (§ 1 citovaného zákona). Již vzhledem k této veřejnoprávní povaze zmíněných příspěvků a k veřejnoprávní povaze jak nároku náboženské matice na příjem příspěvků, tak i povinnosti beneficiátů na placení jich, nelze na příspěvky ty aplikovati předpisy občanského práva, zejména o. z. o. o promlčení. Naopak platí i o těchto příspěvcích všeobecně uznávaná zásada, že veřejnoprávní pohledávky se promlčují jen potud, pokud zákon výslovně tak stanoví. Takových předpisů o promlčení veřejnoprávních pohledávek obsahuje ovšem platný právní řád porůznu; poněvadž však u veřejnoprávních pohledávek nepromlčitelnost je pravidlem a promlčitelnost výjimkou, nutno jednotlivé takové konkrétní předpisy o promlčení podle všeobecných zásad interpretačních vykládati striktně.

Zákon ze 7. května 1874 č. 51 říšského zákona sám nemá předpisu, který by stanovil promlčitelnost zmíněných příspěvků, ba naopak podává se z § 20 téhož zákona, že zákon pomýšlí (v § 20) například opožděného vyměřování příspěvků a (§ 22) rozeznává mezi příspěvky již více než 3 roky nesplacenými a ostatními jen co do přiznání zákonitého práva zástavního. Ani jiný zákon nestanoví výslovně promlčitelnost těchto příspěvků.

Stížnost ovšem se domnívá, že takový pozitivní předpis o promlčitelnosti příspěvků k náboženské matici jest dán zákonem z 18 března 1878 č. 31 říšského zákona; leč neprávem: Zákon tento pojednává a platí podle svého nadpisu a úvodu výlučně jen o přímých daních, platech z měr dolových a kutišť svobodných, daní potravných, tax, kolků a přímých poplatků a uvádí v § 5, že promlčuje se právo státu vymáhati dávky prošlé... Jelikož podle shora uvedené zásady předpisy citovaného zákona z roku 1878 nutno vykládati striktně a jelikož každý z názvů v záhlaví zákona uvedených má svůj ustálený technický význam, poněvadž dále "příspěvky" k "náboženské matici", tedy platby konané nikoliv státu, jakožto nositeli berní výsosti, nýbrž zvláštnímu veřejnému fondu, nelze zahrnouti pod žádný z uvedených tam druhů daní, dávek a poplatků, nelze také předpisy tohoto zákona č. 31/1878 rozšiřovati na uvedené příspěvky (srovnej nález bývalého rakouského správního soudu Budw. 14.793 A)

Na tom nemůže nic měniti ta okolnost, že náboženská matice je spravována státem a pokud nestačí na plnění závazků jí zákonem uložených (kongrua) je doplňována zálohami ze státních prostředků; neboť tím nepozbývá náboženská matice nikterak povahy veřejného fondu od státního majetku se různícího, majícího povahu samostatné osobnosti právnické (srovnej citované již nálezy Boh. 2316 adm. a Budw. 2400 A). Stejně na tom nemění nic předpis § 21 zákona č. 51 říšského zákona ex 1874, který stanoví, že příspěvky k náboženské matici se vymáhají stejným způsobem jako zeměpanské daně a dávky, neboť tím byl stanoven toliko předpis formální o tom jak jest postupovati při vymáhání příspěvků těch, nikoliv však předpis materiálně-právní o zániku práva a povinnosti promlčením. Předpis ten vztáhl tedy na příspěvek k náboženské matici jenom (procesní) předpisy o vymáhání státních daní a dávek, nikoliv materiální předpisy o jich promlčení.

Z uvedených úvah jde, že příspěvky k náboženské matici nejsou podrobeny promlčení.