z odůvodnění: Po delším jednání ----- vyslovilo ministerstvo kultu a vyučení výnosem z 20. října 1893, že již výnosem ze 4. února 1893 za podmínek tam uvedených bylo schváleno systemizování třetího pomocného kněze při faře v U., který má býti exponován do N. a že nyní, kdy podmínky toho výnosu jsou splněny, se ponechává místodržitelství, aby další opatření učinilo, což se pak stalo. Žádostí ze 14. listopadu 1894 zažádal expozita v N. František O. za doplněk kongruy dle zákona ze 7. ledna 1894 na částku 510 zlatých, k tomu podotkla konsistoř 21. listopadu 1894, že jmenovaný požívá od kláštera t-ského ročního platu 350 zlatých a od obce N. ročně 100 zlatých, takže se na kongruu nedostává 60 zlatých a navrhla, aby mu tato částka byla poukázána z náboženské matice. Přípisem ze 4. března 1895 prohlásilo místodržitelství, že žádosti té vyhověti nelze, poněvadž zřízení expozitury v N. bylo schváleno jen s tou podmínkou, že z toho nevzejde žádné zatížení matice náboženské ani nějakého veřejného fondu. Místodržitelství ponechalo tudíž konsistoři, aby působila na klášter t-ský, aby tento roční příspěvek 350 zlatých, povolený podle vyjádření opata z 30. dubna 1893, zvýšil o ročních 60 zlatých. Když však opat t-ský 21. dubna 1895 toto zvýšení odmítl, přiznalo místodržitelství po delším jednání rozhodnutím z 19. června 1896 po úpravě fasse expozity Františka O. dle zákona z 19. dubna 1885 č. 47 říšského zákona jmenovanému od 1. ledna 1894, t.j. od účinnosti zákona ze 7. ledna 1894 č. 16 říšského zákona z náboženské matice doplněk kongruy ročních 30 zlatých. Podobně stalo se i v pozdějších letech a byla kongrua expozity v N. doplňována z náboženské matice. Výnosem z 31. října 1914 upravilo bývalé místodržitelství podle zákona z 19. září 1898 č. 176 říšského zákona fassi Josefa Z. jako exponovaného kaplana fary U-cké v N., přičemž mimo jiné vyloučilo položku za správu matrik. Proti tomu podal jmenovaný expozita rekurs, jemuž ministerstvo kultu a vyučení rozhodnutím z 23. května 1918 z důvodů rozhodnutí místodržitelského a z té úvahy nevyhovělo, že samostatná správa matrik expozitou v N. správou státní schválena nebyla. Zároveň vybídlo ministerstvo místodržitelství, aby vzhledem k tomu, že fara v U. jest inkorporována klášteru t-skému a že duchovenstvo fary v U. nepožívá doplňku kongruy z náboženské matice, uvážilo, zda adjustování fasse expozity n-ského, jak bylo provedeno výnosem místodržitelským z 19. června 1896, souhlasí z ustanoveními ministerského výnosu ze 4. února 1893 a s předpisy § 15 kongruového zákona z 19. září 1898 č. 176 říšského zákona. Na to vyslovila zemská správa politická v Praze rozhodnutím ze 13. ledna 1921, že - uváživši znovu stav věci dospěla k názoru, že již podle citovaného vynesení bývalého ministerstva kultu a vyučení z roku 1893 bylo použito náboženského fondu k doplnění kongruy exponovaného kaplana v N. v odporu s podmínkami, za kterých toto místo exponovaného kněze státního schválení došlo a že místodržitelský nález z 19. června 1896 nejenom, že dosti neocenil platnost těchto, pro zřízení místa exponovaného kaplana v N. státními úřady stanovených podmínek, nýbrž neměl zejména zření k tomu, že již podle tehdy platných zákonů kongruových nemohlo býti ustanovení o podpůrné závaznosti náboženského fondu k doplnění kongruy použito na beneficia duchovní, jež jsou přivtělena (inkorporována) některé regulární společnosti (§ 8 odstavce 1 zákona z 19 dubna 1885 č. 45 říšského zákona). Dále nemůže býti o tom pochybnosti, že exponovaný kaplan v N. ve smyslu ustanovení, učiněných při zřizování tohoto úřadu, musí býti pokládán za pomocného kněze fary v U. a tato sama za duchovní správu inkorporovanou klášteru v T., což jest zřejmo z výnosu ministerstva kultu a vyučení z 20. října 1893. Že zákon o kongrue má na zřeteli jen světský klerus, zaměstnaný duchovní správou, není v tomto zákoně výslovně ustanoveno, lež jest to patrno ze smyslu zákona obzvláště z § 8 odstavce 1, dle něhož ustanovení zákona nevztahují se na duchovní správu, jež jest inkorporována některé řádové komunitě (rozhodnutí správního soudu Budw. XI. 3341 a XII 38975). Výslovně jest však vyloučena platnost kongruačního zákona na inkorporované duchovní správy v § 15 zákona z 19. září 1898 č. 176 říšského zákona, pokud není prokázána trvalá nemožnost dotyčného obročí k zapravování stavu přiměřeného minimálního příjmu duchovní správou pověřeného duchovního. Ze shora uvedeného vyplývá, že ani pro přítomnost ani pro budoucnost není náboženský fond povinen doplňovati exponovanému knězi v N. kongruu, takže dlužno pokládati platy poskytnuté expozitovi v N. náboženským fondem z důvodů doplnění kongruy jako platy konané indebite. Vzdor tomu, že však dlužno uznati, že právoplatné přiznání doplňků kongruy ze strany náboženského fondu, popřípadě adjustování příjmových fassí jest závazné i pro náboženský fond a že tudíž nelze žádati náhrady za uplynulou dobu, oč neprávem byla kongura doplňována. Teprve od podání příjmových fassí expozitem P. Josefem Z. dlužno platy konané z náboženského fondu k doplnění kogruy pokládati za plnění konané indebite i domáhati se náhrady téhož od řádu v T., jemuž fara v U. jest inkorporována, poněvadž tento klášter jest dle zákona povinen doplňovati kongruu kněze každé jemu inkorporované duchovní správy. V důsledcích toho uznala zemská správa politická citovaným rozhodnutím klášter t-ský povinným nahraditi české matici náboženské částky, které z titulu služného expozity n-ského byly ode dne ustanovení expozity Josefa Z., t.j. od 1. října 1913 počínaje, indebite vypláceny a to -----. Zároveň zastavila zemská správa politická další výplatu požitků expozity n-ského Rudolfa W. z matice náboženské koncem ledna 1921 a uznala klášter poviným aby nynějšímu a každému budoucímu expozitovi n-skému doplňoval jeho místní důchod na kongruu, toho kterého času zákonem stanovenou a vyplácel mu zákonité přídavky služební, jakož i drahotní, nákupní a jiné mimořádné přídavky. Proti tomuto rozhodnutí podal klášter t-ský rekurs, jemuž však naříkaným rozhodnutím nebylo vyhověno z důvodů nálezu v odpor vzatého, přičemž žalovaný úřad k vývodům stížnosti pouze podotkl, že podmínka státní správy kultové pro systemizování místa třetího pomocného kněze při faře v U., který měl býti exponován do N., obsažena jest ve výnosu bývalého ministerstva kultu a vyučení ze 4. února 1893 a z 20. října 1893. Pokud zúčastněné strany nechtěly nebo nemohly splniti tuto podmínku, nemělo býti přikročeno k realizaci podmíněného státního svolení. O stížnosti uvážil nejvyšší správní soud takto : I. Pokud stížnost jest podána též P. Albertem St. jako dočasným držitelem úřadu expozity v N., shledal ji nejvyšší správní soud nepřípustnou ve smyslu § 5 zákona o správní soudu. II. Pokud pak stížnost - jsouc podána opatem kláštera - hodí se k projednávání, jest uvésti toto: Stížnost spatřuje nezákonnost v tom, že místo expozity v N. je prohlašováno za místo inkorporované klášteru t-skému. Touto námitkou nemohl se však nejvyšší správní soud z hlediska předpisů § 5, jakož i § 6 svého zákona meritorně zabývati, poněvadž stěžovatel v tomto směru zmeškal instanční postup. Musí-li však tudíž nejvyšší správní soud vycházeti z toho, že tu jde o místo t-skému kláštěru inkorporované, pak již pouhá tato okolnost stačí k tomu, aby jakékoliv nároky kláštera t-ského resp. expozity n-ského na kongruové platby z náboženské matice byly ze zákona vyloučeny. Stížnost snaží se ovšem také dovoditi nezákonnost naříkaného rozhodnutí z toho, že prý závazek vůči expozitovi n-skému je na základě zvláštní úmluvy učiněné při systemizaci tohoto místa omezeno na placení roční částky 700 Kč, takže přes tuto částku nemá klášter žádných povinností, kdežto naopak povinnost příslušných plateb spadá podle § 1 kongruačního zákona z roku 1898 na náboženský fond. V tomto směru neshledal nejvyšší správní soud stížnost důvodnou. Musí-li nejvyšší správní soud - jako již opětně uvedeno - vycházeti z toho, že tu jde o místo podle § 15 kongruačního zákona, pak ovšem závazek náboženské matice podle § 1 téhož zákona nastati nemůže ani na základě ujednání učiněného svého času při zřízení onoho místa, kde naopak ve výnosu ministerstva kultu a vyučení ze 4. února 1893 bylo výslovně stipulováno, že ze systemizace onoho místa nevznikne nižádný výdaj pro náboženskou matici. Neboť nehledě ani k otázce, zda by stav ze zákona plynoucí (§ 8 kongruačního zákona z roku 1885 resp. § 15 zákona z roku 1898) mohl vůbec býti úmluvou změněn v neprospěch náboženské matice, je toliko jisto, že by změna taková jako výjimka ze zákonného pravidla musila býti v úmluvě takové výslovně uvedena. Že by pak klášter t-ský neměl závazku, postarati se o vydržování kněží, ustanovených na místech duchovní správy, klášteru inkorporovaných, stížnost netvrdí, stejně jako netvrdí, že by tohoto svého povšechného závazku byla stran expozitury v N. - předkládaje, že i tu jde o místo inkorporované - zbavena výsledkem jednání z let 1890, konaných u příležitosti zřízení onoho místa. Naopak staví stížnost i zde svoje dedukce jen na tvrzení, že o místo inkorporované nejde. Poněvadž však po té stránce je stížnost podle § 5 zákona o správním soudě prekludována, nelze ani tu vývody stížnosti shledati důvodnými. |