postavení učitelů jako stran v řízení. Místní školní rada usnesla se 24. listopadu 1923 všemi hlasy na odstranění křížů. Na to pojednal okresní správní výbor v K. 29. listopadu 1923 o usnesení učitelské konference ze 7. listopadu 1923 a vzav v úvahu odchylné mínění některých členů učitelského sboru a vyjádření místní školní rady, rozhodl podle ministerského výnosu ze 17. srpna 1921 č. 37.715, že pokud jde o otázku pedagogické účelnosti, není námitek proti konferenčnímu usnesení učitelských sborů dívčích škol v K. ------ Proti tomuto výměru okresního školního výboru podali Josef M. a spol. odvolání, které zemská školní rada v Praze rozhodnutím z 10. května 1926 odmítla jako nepřípustné z těchto důvodů: "Podle výnosu ministerstva školství ze 17. srpna 1921 č. 37.715 (Věstník roč. 1921, str. 424 č. 124) přísluší rozhodnutí v otázkách výzdoby místností školních odznaky náboženskými poradě učitelského sboru, jehož usnesení je pro všechny členy sboru závazné (§ 147 def. řádu školního a vyučovacího). Usnesení učitelské konference oznámí se místní školní radě; tato má právo učiniti své připomínky a předložiti je do 4 neděl okresnímu školnímu výboru, který pak rozhodne ve věci té ve sborové schůzi, pokud jde o otázku pedagogické účelnosti. Paragraf 147 def. řádu škol. a vyuč., který upravuje jednání a usnášení učitelské konference, a jehož se citovaný výnos ministerstva školství také dovolává, ustanovuje, že konference usnáší se prostou většinou hlasů, že členové, kteří nesouhlasí s vyloženým usnesením, jsou oprávněni své odchylné mínění dáti do protokolu a žádati, aby protokol byl předložen okresnímu úřadu školnímu, čímž se však provedení řádně učiněného a nezastaveného usnesení nestaví. Členové konference jsou i tenkráte zavázáni usnesení uposlechnouti, když proti němu námitky činili. - Z citovaných předpisů jest předně jasno, že rozhodování učitelského sboru o otázkách výzdoby místnosti školních odznaky náboženskými není pro předmět, o který tu jde, zvláště upraveno, nýbrž že se řídí předpisem § 147 def. řádu škol. Tento všeobecný předpis upravující usnášení učitelské konference bez ohledu na projednávanou věc, ustanovuje pak, jak také citovaný výnos ministerstva školství výslovně vytýká, že usnesení prostou většinou hlasů přijaté zavazuje všechny členy konference, i členy přehlasované, kterým se vyhrazuje pouze právo dáti své úchylné mínění protokolovati a žádati za předložení tohoto protokolu okresnímu školnímu výboru, čili pouze právo "minoritního vota", nikoli však právo stížnosti. Ani předpis § 147 def. řádu škol., ani kterýkoli jiný předpis neobsahuje speciální ustanovení, kterým by se činila výjimka ze zásady závaznosti sborového usnesení pro všechny členy sboru, naopak § 147 výslovně předpisuje, že usnesení konference jest pro všechny členy závazné i pro ty, kteří snad projevili mínění úchylné. Jednotlivým členům konference učitelské nepřísluší také subjektivní právo v otázce výzdoby školních místností odznaky náboženskými. Otázka tato jest podle citovaných předpisů otázkou výchovy, kterou řešiti přísluší právě podle těchto předpisů konferenci učitelského sboru; jeho usnesení jest pak, jak opětně uvedeno, pro všechny členy sboru závazné. Jsou-li tedy všichni členové učitelské konference usnesením konference vázáni, a nemají-li ani subjektivní práva v otázce výzdoby školních místností odznaky náboženskými, nejsou také legitimováni stěžovati si do rozhodnuti okresního školního výboru v této věci." ----- Odvolání Josefa M. a spol. z tohoto rozhodnutí zemské školní rady podané bylo naříkaným rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zemské školní rady. O stížnosti uvážil nejvyšší správní soud takto: Výměr okresního školního výboru v K. z 30. listopadu 1923 byl nesporně "rozhodnutím" okresního úřadu školního, do něhož lze podle § 31, posledního odstavce zákona o dozoru ke školám z 24. února 1873 č. 17 zemského zákona českého §§ 2 a 11 vládního nařízení ze 6. listopadu 1920 č. 608 Sb. v zásadě podati "stížnost" k zemské školní radě. "Stížnost" takovou nemůže však podati kdokoliv, nýbrž jen ten, kdo v příslušném řízení má postavení strany, kdo v příslušném případě je k opravnému prostředku legitimován. Tato legitimace přísluší v řízení správním podle ustáleného názoru, zastávaného jak teorií tak zejména též konstantní judikaturou nejvyššího správního soudu (srovnej např. nález Boh. A 1350/22) jen tomu, jehož subjektivní právo bylo rozhodnutím nebo opatřením úřadu správního dotčeno nebo jemuž zákon buď výslovným ustanovením nebo podle svého zřejmého úmyslu právo strany propůjčiti chtěl. Nutno tedy zkoumati, zda uvedené podmínky legitimace u stěžovatelů jsou splněny. Shora zmíněné rozhodnutí okresního školního výboru ze 30. listopadu 1923 bylo vydáno podle výnosu ministerstva školství ze 17. srpna 1921 č. 37.715, Věstníku ročník III. č. 124, podle něhož má o výzdobě školních místností odznaky konfesními rozhodovati porada učitelského sboru, jejíž usnesení je (podle § 147 řádu škol. a vyuč.) pro všecky členy sboru závazné, načež usnesení učitelské konference se oznámí místní školní radě, která je s případnými připomínkami předloží okresnímu školnímu výboru, jenž pak ve věci rozhodne, pokud jde o otázku pedagogické účelnosti. - Usnášení učitelské konference v této věci není upraveno předpisy zvláštními a sluší tu tudíž postupovati podle všeobecných předpisů upravujících učitelské konference, totiž podle § 140 a násl. def. řádu škol. a vyuč. z 29. září 1905 č. 159 říšského zákona. Podle § 147 citovaného řádu školního "usnáší se konference prostou většinou hlasů...... Členové, kteří nesouhlasí s vykonaným usnesením, jsou oprávněni, své úchylné mínění dáti do protokolu a žádati, aby protokol byl předložen okresnímu úřadu školnímu. Tím se však nestaví provedení řádně učiněného a nezastaveného usnesení; členové jsou zavázáni i tenkráte usnesení uposlechnouti, když proti němu námitky činili." K tomu stanoví pak ještě prováděcí výnos zemské školní rady ze 13. června 1907 č. 25.704, že "nesouhlasí-li členové porady s vykonaným usnesením a dají odchylné své mínění do protokolu, budiž protokol předložen okresní školní radě do 8 dnů..." Z těchto předpisů jde, že vůči učiněnému usnesení učitelské konference nemá jednotlivý člen sboru jiné obrany, než činiti proti němu námitky a dáti. Odchylné své mínění do protokolu a že má nárok na to, aby protokol (s minoritním votem) byl předložen okresnímu školnímu výboru. Tím však je obrana jednotlivého člena konference proti usnesení konference vyčerpána a nemá jednotlivý člen právního nároku na to, aby okresní úřad školní jeho minoritnímu votu vyhověl, ani na to, aby mohl vyřízení okresnímu školnímu výboru, nevyhovující minoritnímu votu jeho, rekursem učiniti předmětem přezkoumání nadřízeným úřadem školním. Poněvadž pak ani shora uvedený výnos z roku 1921 tu nic zvláštního nestanoví, a poněvadž rozhodování o výzdobě školních místností jest věcí úřadů školských, nikoli však subjektivním právem jednotlivého člena učitelského sboru, jehož spolučinnost při tomto rozhodování se naopak vyčerpává účastenstvím při učitelské konferenci a možností podati minoritní votum, nelze shledati, že by jednotliví členové učitelského sboru veřejné školy národní měli v řízení o otázce odstranění nebo ponechání křížů ve třídách postavení strany a že by jim tedy příslušela rekursní legitimace vůči rozhodnutí, které okresní úřad školní podle citovaného ministerského výnosu č. 37.715/1921 ve věci učiní. Nelze proto shledati, že by naříkaným rozhodnutím bylo bývalo nezákonným způsobem porušeno subjektivní právo stěžovatelů; proto bylo stížnost zamítnouti. |