• vydaný dne 13.03.1929
  • Autor: Nejvyšší správní soud
  • Pramen: [Boh. A 7806/29 (17283/27)]
  • Vztah k 161/1992 Sb.;
K povaze farních úřadů německé evangelické církve.

Farní úřad německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je "veřejným úřadem".

Z odůvodnění:

Okresní správa politická v Č. vydala dne 15. října 1926 vyhlášku o oslavě svátku dne 28. října 1926, kterou bylo na základě § 3 zák. č. 65/25 nařízeno, aby veškeré budovy, v nichž jsou umístěny veřejné úřady, ústavy, podniky a školy, jakož i školy s právem veřejnosti byly dne 28. října toho roku vyzdobeny prapory ve státních barvách. Zároveň bylo vysloveno, že ti, kdož by opomenuli povinností tímto nařízením uložených, budou potrestáni politickým úřadem pokutou do 10.000 Kč aneb vězením do jednoho měsíce, konečně, že nařízení to se netýká úřadů, ústavů a podniků státních. Dále sdělila okresní správa politická výměrem z 15. října 1926 všem obecním a farním úřadům, že "vyhláškou, jež v nejbližších dnech bude rozeslána, bude jak loni tak i letos nařízeno ozdobení všech budov, v nichž se nacházejí obecní a jiné veřejné úřady, prapory ve státních barvách a že nad dodržením tohoto příkazu bude přísně dohlíženo."

Proti příkazu a vyhlášce z 15. října 1926 podaly německý evangelický farní úřad a německá evangelická náboženská obec v B. odvolání, v němž bylo vytýkáno, že prý německý evangelický farní úřad není veřejným úřadem ani veřejným ústavem podle § 3 zák. č. 65/25.

Odvolání bylo zemskou správou politickou v Praze rozhodnutím ze 4. ledna 1927 a další odvolání ministrem vnitra zamítnuto: -----

O stížnosti nejvyšší správní soud uvážil:

I. Žalovaný úřad navrhuje v odvodním spise, aby stížnost, pokud jest podána německou evangelickou církevní obcí v B., byla a limine zamítnuta pro nedostatek legitimace, poněvadž shora zmíněná vyhláška se týkala pouze farního úřadu a nikoliv náboženské obce.

K tomuto nazírání nemohl se nejvyšší správní soud přikloniti. Je ovšem pravda, že sporné nařízení okresní správy politické směřovalo proti farnímu úřadu. Jelikož však podle § 3 a násl. císařského patentu z 8. dubna 1861 č. 41 říšského zákona a podle § 50 a násl., pak § 79 a násl. církevního zřízení německé evangelické církve v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, schváleného vládou a vyhlášeného ve Sb. pod č. 209/24, farní úřad je toliko orgánem farní obce a církve, poněvadž dále jenom farní obce jsou nositeli práv majetkových (§ 50 citované ústavy), nelze shledati, že by sporné nařízení okresní správy politické, mající taky důsledky majetkové, nebylo vůbec způsobilé dotknouti se také právní sféry stěžující si církevní obce. Kromě toho stěžující si obec jak v rekursech tak ve stížnosti na nejvyšší správní soud výslovně tvrdí porušení práv svých a jak zemská správa politická tak ministerstvo vnitra také o odvolání obce meritorně rozhodovaly. Nelze proto shledati, že by projednání stížnosti náboženské obce vadil z hlediska § 2 zákona o správním soudě nedostatek stižní legitimace.

II. Nejvyšší správní soud shledal však stížnost obou stěžovatelů ve věci samé bezdůvodnou z těchto úvah:

Sporný příkaz byl vydán výslovně podle § 3 zákona ze 3. dubna 1925 č. 65 Sb., který v odst. 2 v příčině státního svátku (28. října) stanoví, že politické (policejní) úřady prvé stolice mohou podle místních poměrů vydati pro veřejné úřady, ústavy, podniky a školy... ustanovení směřující k důstojné zevní oslavě tohoto dne".

Stížnost namítá toliko, že předpis tento nedopadá na evangelický farní úřad, který je orgánem autonomní náboženské společnosti, není však po názoru stížnosti "veřejným úřadem" ani "veřejným ústavem", a to proto nikoli, poněvadž není povolán k tomu, aby plnil úkol státní.

Nejvyšší správní soud neshledal potřebným zkoumati, v čem spočívají zásadní znaky, činící úřad, resp. ústav "veřejným" vůbec a po rozumu § 3 citovaného zákona zvláště, poněvadž - i když se vychází z nazírání stížnosti - nutno evangelickému farnímu úřadu charakter "veřejnosti" přiznati.

Vedení matrik je podle předpisů o tom vydaných - srovnej zejména úvod k patentu z 20. února 1784, sbírka zák. Josefa II. díl IV. č. 113 - státem nařízeno z důvodů veřejné správy a je úkolem státu. Podle dvorního dekretu z 18. července 1784 sb. zák. Josefa II. svazek 6 č. 7, dále dekretu dvorní kanceláře z 26. listopadu 1829 č. 27.801 (sb. polit. zák., svazek 57 č. 141) a podle § 81 odst. 2 bod 3 cit. církevního zřízení č. 209/24 Sb. jest vedení matrik evangelických svěřeno faráři, který opět podle § 79 téhož zřízení je "představitelem farního úřadu obcí povolaným". Je tedy evangelický farní úřad, resp. jeho představitel - farář - již z hlediska předpisů matričních povolán "k plnění úkolů státních", takže již z toho hlediska je také při nazírání stížnosti na povahu "veřejného úřadu a ústavu" u evangelického farního úřadu tato veřejná povaha podána.

Na tom nemění nic, že - jak stížnost správně uvádí - "farní úřad je orgánem autonomní společnosti náboženském a že "německá evangelická církev je autonomní korporací", poněvadž správnost těchto tezí nikterak nevylučuje, že evangelický farní úřad může býti a jak shora dovozeno, taky skutečně je "veřejným" po rozumu § 3 zák. č. 65/25.

Již z uvedených úvah jde, že stížnost je bezdůvodná a neměl proto nejvyšší správní soud příčiny zkoumati, jaký význam má předpis § 124 ústavní listiny pro autonomní povahu evangelické náboženské obce.