V daném případě není pochyby o tom, že dědici po profesoru Dr. P. přenechali vklad, o nějž se jedná, stěžující si obci k tomu účelu, aby výtěžku užila k péči o hrobku rodiny jmenovaného na hřbitově v L. a případní přebytek pro účele vlastní. Ježto pak péče o hrobku rodinnou na hřbitově a potřeby evangelické náboženské obce lze považovati za účele zbožné - což ostatně není popíráno -, nelze za vylíčeného stavu věci pochybovati o tom, že v daném případě šlo o zřízení nesamostatné nadace výše zmíněné. Žalovaný úřad sice z tohoto hlediska věc neposuzoval, nýbrž měl za to, že v daném případě jde o prosté darování podle § 30 císařského nařízení č. 278/1915 říšského zákona ve znění zákona č. 337/21; leč toto nesprávné pojetí daného skutkového stavu nepovažoval soud za vadu podstatnou, nutící jej k užití § 6 zákona o správním soudě, jednak proto, že zřízení nadace podléhá podle § 31 č. 3 citovaného císařského nařízení dani darovací stejně jako darování podle § 30 téže normy, jednak proto, že toto mylné pojetí skutkového stavu neztížilo obranu straně, jež, jak patrno ze stížnosti, brojí proti tomu, že šlo o zřízení nadace, ani soudu právní posouzení rozhodné právní otázky. Jde-li však, jak dovozeno, o zřízení nadace podle § 31 č. 3 citované normy, pak není předpis daně darovací ze základu tvořícího jmění nadační v odporu se spisy, ani se zákonem a je tudíž stížnost, pokud proti tomu brojí, bezdůvodná. Ale pak není třeba zabývati se otázkou základu, již stížnost rovněž relevuje. Otázkou pak je toliko, která třída sazebníku zákona č. 337/21 přichází zde v úvahu. Stížnost má za to, že třída VII. Podle této třídy jest zpoplatniti věnování, učiněná podle uvedeného zákona, je-li nabyvatelkou obec, jiný samosprávný svazek, dále jde-li o věnování pro účele vyučovací, dobročinné a lidumilné. Stížnost, domáhajíc se zpoplatnění podle této třídy, tvrdí, že nabyvatelem jistiny, o niž se jedná, jest evangelická obec v L. Také žalovaný úřad vychází z tohoto skutkového zjištění. Leč ani to, ani ono pojetí daného případu není správné. Podle výše uvedeného výkladu šlo tu o zřízení nesamostatné nadace, jejíž správu jen převzala stěžující si obec k dosažení určitého účele. Tomu svědčí nejen nadpis písemnosti z 15. ledna 1929 "Verwaltungsverirag", nýbrž i obsah její, podle něhož částku, o niž jde, převezme stěžující si farní obec do úschovy a správy. Nabyvatelem nebyla tudíž stěžující si farní obec, nýbrž účel - pro který byla částka ta, resp. úroky z ní věnovány. Účel ten není však ani vyučovací, ani dobročinný, ani lidumilný, nýbrž, jak řečeno, zbožný. Na věnování účelům zbožným se však třída VII. sazeb. zákona č. 337/21 Sb. podle svého znění nevztahuje. Pak ovšem nutno účele zbožné zařaditi mezi nabyvatelé jinaké, uvedené v třídě VI. Jestliže tudíž žal. úřad měřil daň darovací podle této třídy, třebas v odůvodnění tohoto opatření vycházel z nesprávného pojetí skutkové podstaty daného případu, nelze ani tu přikročiti ke zrušení naříkaného rozhodnutí, ježto tím nevzešla straně žádná újma, jak to předpokládá § 2 zákona o správním soudě. Brojí-li tudíž stížnost proti užité sazbě, není ani tu důvodná a nezbylo než ji zamítnouti pro bezdůvodnost.
|